má tři části
1/stručné zhodnocení podmínek, v jakých jsme pracovali,
2/vyhodnocení činnosti SDS po 6.sjezdu
3/vymezení úkolů a problémů, které před námi stojí v horizontu do r.2004
považuji za nutné zdůraznit dvě věci :
1/strukturu zprávy projednalo a schválilo PCV 23.3., do zprávy přispělo podklady a stanovisky několik členů předsednictva CV a výboru pražské organizace, teze byly projednány 6.4. na CV, zpráva je tedy svým způsobem kolektivním dílem, ale za její obsah, formulace nesu plnou odpovědnost já
2/zpráva si nečiní nárok na vyčerpávající postižení všech aspektů naší činnosti, všech otázek, které jsme během uplynulého roku řešili, respektive měli řešit, či které před námi stojí-/podařilo se mi zpracovat zhruba jen třetinu připravených materiálů, námětů a stanovisek /
jsme s rostoucím neklidem sledovali zahraničněpolitické kroky nového vedení světové supermocnosti USA po problematickém nástupu Bushe do prezidentského úřadu, stále více jsme se přesvědčovali, že nová administrativa USA tvrdě, bezostyšně, neomaleně prosazuje kurs podřizování světa zájmům a potřebám USA, jejího dominantního postavení ve světě a udržování výrazné technologické převahy a trvalého rozmachu americké ekonomiky. Tato tendence se velice zvýraznila a nabyla nového rozměru po odsouzeníhodném teroristickém útoku na symboly moci a blahobytu USA 11.září loňského roku. Vše ostatní na mezinárodním poli se v podstatě odehrávalo ve stínu tohoto trendu. Rozrůstal se počet krizových ohnisek, zároveň se v řadě z nich nebývalou měrou stupňovalo napětí, zejména v palestinsko-izraelském konfliktu, což rovněž mělo značný vliv na poměry ve světě a u nás. Na českou společnost kromě toho zásadní dopad měly a mají mezinárodní a domácí střety, procesy související s rozvojem EU a našim vstupem do této organizace, jakož i s naším vstupem do EU související soustředěný útok ultrapravice a vysloveně revanšistických sil v Rakousku, Německu a Maďarsku proti ČR /a zřejmě i celkovému poválečnému uspořádání a ovzduší v Evropě/ pod pláštíkem boje za zrušení Benešových dekretů. Bohužel, na počátku a v průběhu této kampaně nemalou úlohu hrál a hraje prezident Havel. Jednou z našich politických chyb je, podle mne, že jsme negativní úloze V.Havla - a to nejenom v tomto případě- nevěnovali náležitou pozornost.
byla a je především výslednicí jak těchto mezinárodních vlivů, tak vývoje české ekonomiky a vnitropolitických střetů, které probíhaly a pokračují jak uvnitř dvou hlavních politických uskupení /ČSSD+ODS a čtyřkoalice/, tak i mezi nimi, a jež nesly a nesou hlubokou pečeť neustálých zásahů ze strany Hradu, častých výkyvů nálad veřejnosti a stoupající předvolební nervozity. Viz postoje české veřejnosti k minulosti, současnosti a budoucnosti ČR, jak to obráží výzkumy veřejného mínění. Vnitropolitický vývoj byl vcelku dynamický, i když velmi rozporuplný, přinášel i pozitivní, i negativní momenty. Nelze přehlížet, čeho menšinová sociálnědemokratická vláda dosáhla v tak svízelných podmínkách. Počet občanů, kteří se nebojí budoucnosti, protože věří současnému růstu ekonomiky, je dnes větší než počet pesimistů.Vláda sociální demokracie vrátila hospodářství na cestu růstu. Ale optimisté, kteří tomu věří, se nacházejí spíše na pravici než na levici:
Spokojenost s životní úrovní mezi voliči
ODS 84%
Koalice 58%
ČSSD 53%
KSČM 28%
Zároveň nesmíme zapomínat, že máme půl milionu nezaměstnaných, což je mnohem více než bylo před 4 roky a že 60% domácností žije v napjatých rodinných rozpočtech. Jen 4% našich rodin nemají prakticky žádné materiální starosti. /Právo, 27.3.2002, s.17/
považuji za nutné -zejména z hlediska levice, i SDS- upozornit na tři důležité aspekty.
Za prvé, nejsilnější jsou sice stále ještě antikomunistické, proamerické, pravicově liberální myšlenkové proudy, ale jejich polistopadová výrazná převaha nad různě projevovanými nesouhlasnými a vysloveně levicovými směry se podstatně zmenšila. Faktem však zůstává, že slovo socialismus se téměř stalo synonymem nebezpečného společenského bacilu. Za druhé, angažovat se v politice přímo členstvím v té či oné politické straně se stalo dnes pro mnohé, zvl. mladé lidi, až na výjimečné jedince, nemoderní, finančně a společensky neperspektivní záležitostí. Za třetí, naše politická scéna je nevyzrálá, nestandardní, vyznačuje se nízkou politickou kulturou jak politických stran a jejich vůdců, tak zvolených ústavních činitelů a voličů. Často připomíná velké absurdní divadlo dirigované samolibým dramaturgem.
Důkazy/projevy : "hašteření" mezi Havlem, Klausem, Zemanem, exkomunikace KSČM z kruhu tzv. demokratických stran, antikomunistická hysterie, rozpad čtyřkoalice po nechutných tahanicích, stálé pokusy obšťastnit naší politiku autentickými, transparentními výzvami ze strany hradních věrozvěstů pravé čisté nepolitické politiky, jež se následně zvrhávají v hádky mezi nimi.
Příčiny: důsledky totalitní minulosti, hluchá místa v ústavním, právním systému a ve struktuře a fungování naší demokracie a občanské společnosti, společenská atmosféra a její hodnotové priority, vady ve vzdělávacím a mediálním systému, vnější vlivy apod.
je hluboce poznamenána hospodářskými a politickými procesy ve světě a doma, je věrným obrazem výše uvedeného celkového stavu naší domácí politické scény.
Za dominantní politickou sílu české levice lze dnes přes trvající jisté výhrady považovat sociální demokracii a to vzhledem k jejímu programu, politice, postavení ve vládě a parlamentu, k počtu voličů apod. Jaká je skutečná tvář sociální demokracie, jaké hlubinné procesy v ní probíhají, co lze od ní očekávat v dalším období můžeme nastínit jen ve velmi hrubých rysech. Mnohé názory a politické kroky ČSSD jsou nám velice blízké, ale zároveň mnohé jiné se nám příčí. Nejvíce nám vadí její zahraničněpolitická orientace na NATO a horlivost při zajišťování účasti ČR na plnění natovských akcí ve světě, její lavírování v otázce sociálního státu, sklouzávání do politického středu , občas i dále - k jeho pravé části, nedemokratické zacházení s levicovým proudem ve svých řadách, projevy hrubého antikomunismu i u jejích čelných představitelů, přezíravé stanovisko k ostatním levicovým subjektům, včetně nás, jak o tom svědčí odpověď na náš letošní březnový dopis. Bude zapotřebí v průběhu sjezdu připravit důstojnou odpověď našim sociálnědemokratickým partnerům.
Druhou pozici na levici, co se týče společenského vlivu, radikálnější, z hlediska programu a vztahu k danému společenskému systému, zaujímá parlamentní, opoziční KSČM, reprezentující v našem demokratickém systému zhruba jednu šestinu/sedminu voličů, která sice zatím více méně v řadě momentů za sociální demokracií zaostává, ale má šanci stát se moderní levicovou stranou 21.století a pak i silou schopnou soupeřit se sociální demokracii o vedoucí pozici či dokonce silou zajímavou při koaličních jednáních. Ale jejím hlavním problémem nyní je nulový koaliční potenciál, nemluvě o silných nostalgických tendencích. Zaznamenáváme však transformační trendy uvnitř KSČM, kritická vystoupení Ransdorfa směřující k modernizaci strany, poctivé snahy vyrovnat se s minulostí, ale o skutečné změně myšlení v celém vedení, u většiny členské základny se zatím dá sotva hovořit. Vliv "normalizačních kostlivců" je stále velký, zvláště v Halo novinách. Sdílíme důslednou a rozhodnou kritiku KSČM vůči USA, NATO, Havlovi, se sympatiemi sledujeme úsilí jejího odborného úseku řízeného J.Dolejšem rozpracovávat v širokých souvislostech klíčové sociální problémy, reformu daňového systému apod., ceníme si zápasu komunistických poslanců v čele s V.Filipem s pravicovými zákonodárci atd., ale máme i velké výhrady proti některým oficiálně hlásaným názorům a prosazovaným politickým krokům. Nejvíce nám u KSČM vadí její stanovisko k hodnocení minulosti, k EU a našemu vstupu do EU, k sociálnímu státu, k ČSSD a, konec konců i k nám, přese všechny pokroky ve vzájemných vztazích. Vcelku viděno, s přihlédnutím ke slabinám a přednostem považujeme KSČM jednoznačně za významnou, dynamickou, státotvornou a radikální část české levice, české demokracie. Proto se vší rozhodností odmítáme primitivní antikomunismus naší pravice, Havlovo okázalé přezírání KSČM a recidivy antikomunismu z minulého století u sociální demokracie..
Součástí levice jsou i různé radikální mládežnické, ženské, ekologické, odborové aj. organizace, s nimiž občas navazujeme kontakty, ale musíme si přiznat, že o nich mnoho nevíme. /Např. z Britských listů jsme se 26.3. mohli dozvědět, že u nás působí následující radikální skupinky : Anarcho-feministická, Skupina 8.března, Socialistická alternativa žen./ Rovněž tak nejsme s to odpovědně určit místo v politickém spektru takových stran jako je SŽJ, Humanistická aliance, ČSSDH, Strana venkova, Strana zelených apod., což je jedna z našich největších a hlavních slabin. Po 6.sjezdu jsme několik měsíců vedli v několika směrech řadu jednání o spolupráci, mj. se SŽJ, Stranou venkova, ale nakonec jsme se soustředili na kontakty s KSČM a se sociálnědemokratickým klubem v Praze 2 - DAV. Zde je nutno ocitovat slova Mikuláška z jeho podkladu pro sjezdovou zprávu : "Ač značná část předběžných kontaktů, často velmi pracně zajišťovaných, se ukázala jako lichá, přesto nelze je odepisovat - ani jako zkušenost, ani pro futuro. Ve věci současného příklonu ke KSČM nutno si vyjasnit o jakou další spolupráci půjde, předpokládáme-li, že nikoli o dobrovolné vplynutí do velké strany. Široká levicová platforma, o jaké zatím jenom sníme, není vůbec vyloučena, objevují se předpoklady tam, kde se to ještě nezdálo. Připomeňme polarizaci Klaus kontra Zelení - a prvé kroky byly učiněny /osobně mi bylo, bohužel pozdě, nabídnuto 3. místo na kandidátce/".
Existence různých samostatných proudů a stran uvnitř levice by měla být považována za normální, standardní stav. Nenormální jsou vzájemné exkomunikace z řad levice či demokracie, výkřiky, jen my jsme jediná autentická levice, projevy vzájemné nevraživosti, podezřívavosti, neochoty spolupracovat a komunikovat mezi sebou. Krom toho za největší slabinu naší levice považujeme nízkou politickou kulturu a nedostatečné teoretické zázemí, neschopnost pohotově a fundovaně analyzovat a zvládat v teoretické rovině nové procesy a problémy ve světovém vývoji na patřičné úrovni.
-Abychom si mohli plasticky vyjasnit, v čem byl přínos 6.sjezdu, čeho jsme v posledním roce dosáhli, proč se nám některé věci nepodařily a na co je nutno především se uvnitř strany zaměřit, je zapotřebí si připomenout, jak to vypadalo s naší stranou po sloučení LB s SDL v létě 1967, zejména pak po 5.sjezdu.
SDS po porážce LB a SDL ve volbách v r.1996 a po jejich sloučení zůstala malou mimoparlamentní stranou s volebním potenciálem v rozsahu setin procenta, stranou s nerozvinutou organizační sítí a to jen v 9 ze 14 existujících krajích, o níž do 6.sjezdu sporadický zájem projevovaly v podstatě jen jí podobné politické subjekty, jako je SŽJ, Strana venkova apod. Stranou bez výrazných osobností, které by byly známy širší veřejnosti, stranou bez výrazného programového a politického odlišení od KSČM a ČSSD. Proto zájem veřejnosti, medií o naší činnost byl a je malý, v některých případech přímo nulový. Proto získávání nových členů bylo a je tak obtížné, proto převládá tendence členského odlivu, zužování členské základny. Proto občas propukají v našich řadách diskuse o zbytečnosti naší existence. Tak tomu bylo i od konce léta 2000, kdy se SDS z různých důvodů postupně dostávala do útlumu.
Ale SDS je také stranou odpovědných občanů s nemalým intelektuálním potenciálem, zapálených pro ideál sociálně spravedlivé společnosti a odhodlaných pro to udělat maximum, uvědomujících si, že existence strany našeho typu má u nás za současných podmínek objektivní oprávnění a že jedině v jejích řadách mají možnost své tužby a zájmy realizovat. Proto navzdory všemu se tomuto stmelenému a ustálenému jádru podařilo zorganizovat kroky k obratu situace, k oživení stranické práce, k uspořádání předčasného sjezdu. /Malý doušek : měli bychom na veřejnosti více zdůrazňovat a vysvětlovat opodstatněnost naší existence./
-Takže co vlastně nového přinesl 6.sjezd, který měl jinak zcela standardní průběh a počtem delegátů a zastoupených organizací byl značně pozadu za všemi předchozími sjezdy ?
Od předchozích dvou sjezdů se lišil svou atmosférou, svým obsahovým zaměřením, důrazem na zintenzivnění konkrétní politické práce. Začalo to Hudečkovou zprávou a pokračovalo to dynamickou diskusí. Sjezd již neprobíhal ve stínu útlumových, odstředivých tendencí a pochybností o účelnosti existence SDS. Nostalgické diskuse nahradila živá debata o konkrétní účasti SDS v politickém životě, v kampaních zaměřených na vstup ČR do EU apod. Sjezdové zprávy, diskuse, usnesení se především zabývaly výhledy SDS do budoucna s ohledem na její reálné možnosti. Sjezd zvláště zdůraznil, že plnění a dosažení krátkodobých a dlouhodobých cílů a priorit strany závisí především na překonání mediálních bariér a na prohloubení spolupráce s volebními partnery na všech úrovních. Proto přijal řadu konkrétních opatření v tomto duchu, které hned po sjezdu stranické orgány a organizace začaly realizovat.
Prostě 6.sjezd otevřel prostor ofenzivní politice a zmobilizoval vnitřní síly, rezervy.
-Naše posjezdová předsevzetí jsme zformulovali v prvním posjezdovém Zpravodaji /květen/
1/protrhnout mediální gheto, v němž se SDS nacházela a hned dodejme, že jistý úspěch se brzo dostavil a v dalších měsících se stále více prohluboval
2/rozšířit naše řady, v tomto směru jsme bohužel prakticky nedosáhli ničeho podstatného
3/prohloubit spolupráci s levicovými partnery, tady jsme dosáhly výrazného úspěchu
4/zvýraznit naší politickou aktivitu, což se nám v některých směrech podařilo
5/připravit se na volby v r.2002, opět lze konstatovat, že i v tomto směru jsme jistý viditelný úspěch zaznamenali
-Čeho SDS konkrétně dosáhla
1/Naše politická aktivita se vskutku zvýraznila, uzavřeli jsme dotazníkovou akci, navázali jsme dělné kontakty s některými levicovými osobnostmi, byli jsme iniciátory a spoluorganizátory brněnské konference s mezinárodní účastí k otázkám naší minulosti, stali jsme se spoluiniciátory Společnosti pro evropský dialog a uspořádání široce koncipované konference na téma "Evropská unie - šance nebo riziko", aktivně jsme se zapojili do příprav červnových parlamentních voleb
2/Podařilo se realizovat organizační přestavbu strany v souladu s novými kraji, i když s velkým zpožděním a s těžko pochopitelnými obtížemi
dnes máme v různé podobě ustaveny krajské orgány pro 10 krajů, připravujeme založení organizace v Brně, ale ve třech krajích i nadále nemáme organizace - ústeckém, olomouckém a zlínském
3/Prosadili jsme novou mediální koncepci, i když opožděně, s velkými problémy a ne v plném rozsahu, ale přece prosadili, tato koncepce zahrnuje její obsahové vymezení, stanovení struktury odpovědností, organizační a technické řešení, zavedení tiskových výstupů z CV a PCV, dosažení nové kvality našich tří "medií". Připomeňme si, že Zpravodaj v nové podobě, s novou strukturou a s řadou příspěvků od našich předních členů vyšel 7x, že Emancipace s otevřenými stavidly pro příspěvky z našich řad vyšla 6x a začala rozdmychávat v našich členech zatím jen doutnající ohýnky intelektuální potence. Velice ožila naše internetová stránka, její aktualizování se podstatně urychlilo, najdeme na ní již i naše Zpravodaje a všechna čísla Emancipace.
4/Naše politické kontakty na domácí politické scéně s různými levicovými a středovými subjekty nabyly nového rozměru, zvláště ve vztahu ke KSČM dosáhly nové kvality, o čemž svědčí naše účast na dvou diskusních fórech KSČM, pravidelné schůzky se s.Dolejšem, setkání členů CV SDS se s. Filipem v Č.Budějovicích, uspořádání brněnské konference o příčinách neúspěchu sovětského modelu /byla to naše největší a neúspěšnější politická akce v posledních třech letech/, založení Společnosti pro evropský dialog, společná cesta M.Neuberta s Ransdorfem na sjezd PDS. Podařilo se prolomit ledy a začít komunikovat s částí struktur ÚV KSČM, získat neformální propojení na tiskové oddělení, odbor zahraničních věcí a některé odborné skupiny, při tom vztahy se dvěma místopředsedy a tiskovou mluvčí mají nadstandardní úroveň. KSČM nás vzala na vědomí, komunikuje a spolupracuje s námi, my jsme přitom aktivní, iniciativní a svébytní. Za povšimnutí stojí i naše pravidelná spolupráce se sociálnědemokratickým klubem DAV v Praze 2 a s Masarykovou dělnickou akademií. V této souvislosti samostatnou kapitolou jsou naše dopisy adresované vedení ČSSD a KSČM. Jedná se o blahopřání Špidlovi po zvolení do funkce předsedy ČSSD, o nabídku spolupráce vedení KSČM v létě 2001 a o otevřený dopis zaslaný současně oběma stranám v březnu tohoto roku. Odpovědi byly spíše studené, ale svou úlohu, zvláště v KSČM, sehrály. Tuto metodu měli bychom i nadále využívat zvláště ve vypjatých situacích.
5/Největšího úspěchu jsme dosáhli v oblasti mezinárodních vztahů, naši představitelé se aktivně zúčastnili šesti/sedmi mezinárodních konferencí, které se konaly v Kodani, Berlíně, Praze a Brně, na kterých tlumočili naše stanoviska a navázali dělné kontakty s dalšími potenciálními partnery ve Francii, Polsku, Pobaltí, tuto sérii završila účast našeho oficiálního představitele s.Neuberta na letošním březnovém sjezdu PDS, což lze považovat za určitou formu mezinárodního uznání naší existence. Zde musím citovat z podkladu Neuberta : ze strany PDS jsme vnímáni…vsuvka 1
-Co se nepodařilo a proč
1/zanalyzovat stav členské základny /proto doporučuji, aby všichni přítomní delegáti vyplnili dotazníček, v němž by uvedli některé údaje o sobě, o své organizaci, o jejích kontaktech uvnitř strany a vně strany ve svém regionu, o její pozici v místní samosprávě, a návrhy, co a jak zlepšit v SDS/
2/získat nové členy a ustavit členské organizace v 5 zbývajících krajích
3/zužitkovat dotazníkovou akci z r.2000, což považuji za největší neúspěch po 5.sjezdu
4/vydat sborník příspěvků z brněnské konference
5/pravidelně reagovat na důležité vnitropolitické a mezinárodní události a problémy a s touto reakcí seznamovat širší veřejnost
6/zmapovat, zanalyzovat a vyhodnotit situaci na české politické scéně, zvláště na levici
7/rozpracovat regionální priority SDS tak, jak to učinila pražská organizace a krajské vedení na Vysočině
8/pokus o sblížení s radikálními mládežnickými organizacemi vyzněl do ztracena.
Dva zajímavé postřehy o našich nedostatcích najdeme v podkladu pro sjezdovou zprávu s.Jeništové. Cituji : vsuvka 2
Je nás prostě málo, což jsme si částečně zavinili sami nešetrným, ukvapeným řešením některých vnitrostranických otázek. Má pravdu Mikulášek, když píše : "v naší tak malé organizaci je škoda každého mozku i dobré vůle, umrtvili se nebo dokonce odešli lidé, kteří chybějí…Stav čl.zákl.se stal silně limitujícím pro samotnou činnost SDS. Nutně se kumulují funkce a práce na různých úrovních, tím také násobkem ubývá času těm, kdo jsou aktivně zapojeni. Z toho vyplývá potřeba rozšiřovat počty aktivistů, měnit systém práce /co nejširší, nejvolnější/." Ano, pracujeme na hranici svých možností, u některých členů se vytratila motivace k aktivní stranické práci, u jiných se úkoly strany z existenčních či zdravotních důvodů dostaly až na enté místo. Naše Zpravodaje a Emancipace mají jen úzký autorský a čtenářský okruh, naše internetová stránka přes výrazný pokrok je stále málo navštěvována /od X-2001 to bylo asi 2200 návštěv/, krajské stránky se nepodařilo zavést, náš voličský potenciál je stále zanedbatelný jak z naší viny, tak i , a to především, z objektivních důvodů.
-Celkové zhodnocení realizace úkolů 6.sjezdu
6.sjezd schválil Stanovisko ke vstupu do EU a usnesení s 13 úkoly, všechny jsou splněny nebo plněny, i když nemůžeme být v některých případech zcela spokojeni se způsoby a termíny jejich plnění, jakož i s dosaženým stavem
-Zhodnocení práce CV, PCV, KK, hospodářského úseku a regionálních organizací
CV se sešel 9x, z 24 členů se pravidelně jednání zúčastňovalo 13-16. Jednání byla dělná, korektní přes časté, někdy docela vyhrocené názorové střety. Problémy jsou chronického rázu: místo a doba konání, zápisy a přijatá usnesení, dělba odpovědností a struktura CV, informační vazby mezi vedením a kraji, členy CV, nedostatečná, respektive nulová aktivita některých členů. Mikulášek k tomu dodává : " CV a PCV na svých zasedáních neřešil problémy, kromě organizace..Diskuse uvnitř SDS silně pokulhává, spíše je slyšet rozdílné názory, nikoli však argumentace /viz např. osud Křížova návrhu/."
PCV se sešlo 14x, hodnocení obdobné jako u CV s tím rozdílem, že PCV nemělo "nemakačenky"
KK se scházela pravidelně dle upraveného plánu /celkem 4x/, jednala v souladu se svým statutem, s přehledem a energicky řešila úkoly a plnila kontrolní funkce, úzce spolupracovala s PCV a CV.
Hospodaření SDS dle slov nynějšího hospodáře M.Neuberta, s nimiž lze souhlasit, se po počátečním "hledání" stabilizovalo, výroky auditora jsou již bez výhrad nejen v jeho formálním prohlášení, ale i v doplňujících informacích pro SDS. Proto, ale i z dalších důvodů, na dnešním sjezdu lze agendu hospodaření předat z rukou Neuberta na bedra vhodného kandidáta.
Krajské organizace za daných okolností a možností dosáhly zřejmě maximum možného. Očekáváme, že dotvoření krajských center a zlepšení jejich komunikace s centrem povede k ještě většímu zefektivnění práce v regionech. Dále je třeba konstatovat, že se celkem osvědčila metoda výjezdních zasedání CV v jednotlivých regionech, byť to přináší i jisté problémy, mj. finančního rázu. Zvláštní dík patří těm orgánům a organizacím, které zajišťovaly výjezdní zasedání CV, sjezdy, brněnskou konferenci, ustavení Společnosti pro evropský dialog, podkladové materiály o levici, k programovému krédu atd. a zajišťovaly chod sekretariátu
-7.sjezd v duchu nastoupené ofenzivní politiky musí především
1/stanovit horizonty a priority naší další práce
2/vymezit cesty zvyšování vlivu SDS na politické scéně
3/projednat a zajistit naší účast v letošních volbách, včetně schválení stručného provolání k volbám
4/nastínit kvalitativně nové pojetí programové výzbroje SDS a připravit uspořádání programové konference
-Stanovení horizontů a priorit další práce/
1/Doufám, že již máme definitivně za sebou období pochyb o užitečnosti naší existence. Ještě nedávno jsme náš horizont viděli jen do r. 2002, dnes můžeme a musíme učinit další krok, stanovme si další etapový horizont : rok 2004, který bude rokem vstupu ČR do EU a voleb do evropského parlamentu, s tím, že na příštím, 8.sjezdu -dejme tomu v r.2004- rozpracujeme politiku strany do konce tohoto desetiletí. Vezmeme-li v úvahu dosažené výsledky v posledním roce, je tento výhled docela reálný, v každém případě mobilizující
2/Na základě porovnání a zvážení našich slabých a silných stránek, dosažených výsledků a předpokládaných cílů vytkněme si tyto strategicko-taktické priority,cíle :
modernizace strany v organizační, mediální, programové rovině, v pojetí akceschopnosti /strana "internetového typu"?/ a v hledání reálné cesty k obnově finančních prostředků pro zajištění činnosti strany i po roce 2004
přeměna SDS ve stranu skutečného celostátního a celospolečenského dosahu, čímž rozumím, v prvním případě, ustavení organizací SDS ve zbývajících krajích a, ve druhém případě, jasné vymezení naší vize socialismu, cesty k němu a sociálního zázemí naší strany /nebude škodit, když se seznámíme s úvahami na toto téma v pracích předúnorového sociálnědemokratického teoretika Josefa Macka/
posílení vnitropolitického vlivu a prestiže SDS na kvalitativně vyšší úrovni /viz dále/
podstatné rozšíření mezinárodních kontaktů /viz dále/
za hlavní směry politických aktivit SDS považovat zapojení do hnutí světového sociálního fóra, do hnutí evropské levice za posílení sociální a demokratické dimenze evropské integrace a nastolení nového bezpečnostního řádu ve světě, do boje české levice za referendum, ozdravění naší demokracie a zkulturnění politické scény, za modernizaci sociálního systému v ČR a udržení vlivu státu na rozhodující strategické prvky národního hospodářství /energetika, doprava, spoje/
za hlavní strategickotaktickou politickou linii bych považoval 1/pranýřování domácí pravice za každý asociální, reakční, protinárodní krok a útok na demokracii a sociální stát, 2/odhalování podstaty a skutečných záměrů představitelů "agresivních ambicí Západu vydávat svoji civilizaci za nejvyšší úroveň vývoje lidstva a za univerzální kulturu" /Oskar Krejčí/, jakož i projevů a tendencí fašismu, pravicového extremismu, jako politické zálohy nadnárodního kapitálu, 3/boj za obranu a posilování politické kultury na české politické scéně, 4/"dýchání na záda", "šlapání na paty" zároveň ČSSD a KSČM, což prakticky znamená ostře kritizovat a pojmenovávat všechny jejich chybné kroky a názory, naopak chválit vše pozitivní, přínosné a neustále jim navrhovat, předkládat neobvyklé, nápadité iniciativy, aktivity apod.
-Vymezení cest zvyšování vlivu SDS
Zvážíme-li naše možnosti, objektivní podmínky máme před sebou několik různě velikých a schůdných cest. Cestu trpělivého, trvalého a všestranného rozvíjení kontaktů a spolupráce s politickými partnery doma a v zahraničí, s významnými levicovými intelektuály, zájmovými organizacemi, jako je Volná myšlenka.. Pro nejbližší období klíčovým bodem na této cestě se musí stát zřejmě Společnost pro evropský dialog a sociálnědemokratický klub DAV. Dále máme cestu neustálého iniciování originálních nápadů, akcí, jako je např. návrh M.Neuberta na doplnění zákona o politických stranách. Cestu přeměny Emancipace, jak to navrhuje s.V.Stanislav, v diskusní tribunu širšího dosahu zaměřenou především na rehabilitaci myšlenky socialismu . Cestu přeměny naší internetové stránky v jakousi oblíbenou socialistickou kavárnu, která svou nápaditostí a obsahem zaujme i mladé občany /např.zavedením rubrik ABCda socialisty 21.století, Poučení z Havlovy éry, Zrcadlo naší politické kultury, Co představuje euroatlantická civilizace, Jak čelit expanzi USA/. Opět bude na místě ocitovat slova Mikuláška o naší ideové produkci : "V řadě ústředních materiálů se o ní mluví. Co je podstatou, asi není jasné. Osobně kladu důraz na onen princip, který jde proti proudu…a na téma ekonomiky, které je potřeba považovat za jedno z nejdůležitějších, ačli na jeho zpracování vůbec někdo v SDS má". Dále je to cesta pohotového mediálního reagování na důležité vnitřní a mezinárodní události a procesy. Proto potřebujeme v CV tiskového mluvčího. Nesmíme ale zapomínat ani na cestu rozšiřování naší členské základny a řad našich sympatizantů. Jistě se časem najdou i další cesty. Tady mi dovolte ocitovat pasáže ze dvou podkladů. Neubert píše : "Co máme před sebou: …vsuvka 3 . Člen výboru PO s. Koukal v podkladu k otázce o růstu členské základny mj. napsal : "Bylo by možné…vsuvka 4.
-Zajištění voleb
Místopředseda Mikulášek napsal ve svém podkladě pro sjezdovou zprávu, že volební příprava SDS se vyznačovala tápáním, že dohodnuté stanovisko bylo měněno na poslední chvíli, po předpokládané zásadní spolupráci s KSČM naskočila vlastní symbolická kandidátka, aniž byly posouzeny všechny možné varianty, důsledky atp. Nepřekvapuje pak zlomyslnost tisku /MFD/, píšícího o tom, že o SDS není nic známo. I taková interpretace má jisté racionální zrno.
Ale podle mne, ve skutečnosti naše příprava k letošním volbám byla od počátku cílevědomá. Probíhala po několika liniích. Začala již před rokem, za prvé, sondováním u různých politických subjektů o možnosti volební spolupráce a to především se Stranou venkova /její předseda v létě jednání ukončil/, s helsinským hnutím /ukončeno v září z rozhodnutí našeho CV/ a se SŽJ /ukončeno v prosinci rozhodnutím CV/. Za druhé, ověřováním možností spolupráce s KSČM na úrovni regionů i centra. Začalo to loni v dubnu dojednáním s pražským vedením KSČM spolupráce v podzimních volbách r.2002 do zastupitelských orgánů v Praze, pokračovalo to jednáním s představiteli KSČM v Příbrami, ve Valticích a s Filipem v Českých Budějovicích při výjezdních zasedáních CV. Vyvrcholením těchto regionálních jednání bylo zařazení s. Jeništové na 13 příčku v pardubické kandidátce KSČM a s.Mikuláška na Vysočině do červnových parlamentních voleb. 23.6.2001 jsme zaslali dopis ÚV KSČM s návrhem na užší spolupráci. 13.července nám předseda Grebeníček sdělil, že "obecně nic nebrání ze strany KSČM pragmatické spolupráci…na úrovni komunální politiky a v regionech, pokud v nich má Vaše strana své aktivní zastoupení..Ke spolupráci na úrovni centrální politiky a parlamentní činnosti však nutnou podmínkou je reálný vliv stran v zemi, ale i efektivnost takové spolupráce a vzájemná důvěra". 11.8. PCV SDS suše odpovědělo, že přijímáme "nabídku ke konkrétní spolupráci s KSČM v regionální a komunální oblasti" a s jistou hořkostí konstatovalo, že "nám nejde jen o pragmatickou spolupráci s KSČM, ale i takovou si v daných podmínkách umíme představit a budeme ji podporovat". Během všech těchto jednání s různými subjekty a na různé úrovni se naše zásadní stanovisko ke strategickotaktické otázce - kterých voleb se zúčastnit, v jaké formě a s kým - postupně nezbytně měnilo. 2.3.2002 zasedání CV na návrh pražské organizace po dlouhé a bouřlivé výměně názorů schválilo 14 hlasy /jeden se zdržel hlasování/ "účast SDS v parlamentních volbách v Praze a v Ostravském kraji", uvolnilo příslušné finanční prostředky a doporučilo v Praze vytvořit kandidátku za Čechy, v Ostravském kraji kandidátku moravskou". Během března se ukázalo, že sestavení moravské kandidátky je nad naše současné síly. Finále nedalo na sebe čekat : vedení SDS rozhodlo účastnit se voleb jen v Praze a sestavit jakousi symbolickou celostátní kandidátku. V zákonných lhůtách jsme mj. zaplatili požadovaný poplatek 15000Kč, předložili kandidátku, na které je 36 našich členů z vedení strany, pražské organizace, českých a moravských krajů. Včas jsme se přihlásili do volebního pořadu na TV 1, kde máme možnost při troše štěstí a větší zručnosti a dravosti dostat se ke slovu. Dostali jsme pozvánku i do rozhlasu. Prvního cíle bylo dosaženo - s minimálními výdaji získat možnost efektivně informovat veřejnost o naší existenci, o našich názorech. Doufám, že navíc to přispěje k posílení sebevědomí v naší straně, k většímu otevření prostoru pro naše aktivity, k vytvoření odrazového můstku pro podzimní komunálky.
Současné problémy a úkoly, co se týče červnových voleb jsou následující : zajištění účasti v televizních a rozhlasových pořadech /výběr vhodných kandidátů do pléna a za pult, vymezení dotazů, zpracování podkladů apod./, připravit a zaslat dokumenty o naší straně na příslušné internetové adresy, zvážit, jak budeme reagovat na ponižující odpověď vedení ČSSD a "neodpověď" vedení KSČM na náš druhý dopis z března tr., příprava šotu do televize. Ale je tady ještě jedna záležitost. Od samého počátku našich příprav na volby jsme měli na mysli i zpracování jistého volebního programu, nějakého provolání k volbám. V létě 2001 v rámci předběžného jednání se SŽJ jsem zpracoval první variantu návrhu volebního programu. V pražské organizaci po půlročních diskusí byl rozpracován, schválen a vedení SDS předložen pražský volební program, dokument o prioritách SDS v Praze /"SDS pro Prahu"/. Pražská organizace ho 7.sjezdu předkládá jako svůj vklad, přínos sjezdovému jednání. Ale co se týče celostátního volebního programu, provolání k volbám, musím dát za pravdu s.Mikuláškovi - tady jsme skutečně tápali, jaký by měl mít obsah, jakou formu apod. Máme k dispozici jen jednostránkový návrh "SDS ke komunálním volbám"předložený s.Mikuláškem zasedání CV 2.3.2002. Takže, co se týče letošních voleb, máme kromě výše uvedeného před sebou ještě další dva tři úkoly : 1/přijmout prohlášení k červnovým volbám /zdůraznit jejich význam a důležitost porážky pravice a vítězství levice- rozhodnou, kdo bude určovat poltický vývoj ČR v tomto desetiletí našeho zapojování do struktur EU, zhodnotit a zpranýřovat nízkou úroveň předvolební kampaně, vysvětlit, proč jdeme do voleb, i když víme, že mnoho hlasů nezískáme/, podklady připravili J. Hudeček a M. Neubert, asi by bylo dobré, vedle návrhové komise ustavit na sjezdu tým ke zpracování tohoto provolání. 2/ rozhodnout o účasti v podzimních volbách do senátu a pražských zastupitelských orgánů, projednat Mikuláškův návrh "SDS ke komunálním volbám " a doporučení pražské organizace zpracovat ve všech krajích regionální programy tak, jak to učinila pražská organizace.
-Svolání programové konference
Proč jsme se rozhodli pro přehodnocení našich programových dokumentů?
Když se podíváme na naše dva programové dokumenty /Projekt společenské obnovy-Program SDS z r.1998, dokument SDS dnes a zítra z r.1999/, musíme konstatovat, že naše programová výzbroj je nedostatečná, není systémová, úplná a částečně zastarala. Na to upozornil můj článeček v Emancipaci /č.3, 2001/ a druhý Hudečkův "dopis z daleka". Na "velkém", dlouhodobém programu je vidět, že vznikal v předvečer parlamentních voleb r. 1998 jako potenciální volební dokument. /Viz větu v 1.části "z hlediska nadcházejících voleb"/, což mělo vliv do značné míry na jeho dikci i stavbu. Některé formulace překonal společenský vývoj u nás a ve světě /viz otázku našeho vstupu do NATO a EU/. Některé stati a myšlenky patří spíše do krátkodobého programu /nové územní členění státu/. Naopak některé závažné nové momenty v něm nejsou obsaženy, řešeny /energetická politika, reforma armády apod./. Rovněž druhý dokument je symbiózou programových přístupů různé kategorie a obsahuje některá sporná tvrzení /jsme jednoznačně proti politice současné vlády ČSSD/. Ale přesto tyto dokumenty zůstávají v platnosti, dokud sjezd nerozhodne jinak Krom toho, obsahují celou řadu nosných myšlenek strategického i taktického rázu, které při zpracování nových dokumentů nesmějí zapadnout.
J. Hudeček ve svém dopise dospěl k následujícímu závěru : …vsuvka 5.
Já - na rozdíl od střídmého Hudečkova návrhu - jsem se snažil jako beran prosadit a realizovat příliš velké sousto :…vsuvka 6. Proto jsem naléhal na Mikuláška, Masného a Entlera, aby do sjezdu tyto návrhy připravili. I nadále mám za to, že je zapotřebí rozpracovat kvalitativně nové pojetí "programové výzbroje" SDS, která se mi jeví jako jakýsi pyramidální soubor založený na dlouhodobé, celospolečenské vizi, z které budou vycházet střednědobé a krátkodobé programy, projekty řešení uzlových celospolečenských problémů /reforma daňového systému/ a krajské programy regionálních organizací, na jehož obrazném vrcholku bude přitažlivé desatero /krédo/ politických zásad a ideových /filosofických/ východisek a "elekrizující" heslo.
Ale dnes je mi jasné, že se to nedá udělat hr, najednou. Chce to čas a trpělivost a je to třeba chápat jako trvalý, nepřetržitý proces.
Ale přece jenom jsme něčeho dosáhli. Máme od s. Entlera návrh tezí dlouhodobého programu SDS, který vznikl na základě zhruba tří podkladů a několika připomínek z pražské, jihočeské, "vysočinské" a karlovarské organizace. Dostali jste ho s pozvánkou na sjezd. V tomto směru má sjezd před sebou dva úkoly. Projednat navržené teze a rozhodnout, jak s nimi naložit. PCV a CV doporučují prohlásit tento sjezd za jakýsi permanentní sjezd, který by se znovu sešel na podzim letošního roku a jenž by místo programové konference návrh dotvořil, dopracoval a schválil. Pochopitelně, od tohoto zasedání do podzimního by na základě dnešních připomínek na tomto materiálu pracovala odpovědná, tímto sjezdem zvolená pracovní skupina. Já osobně doporučuji, aby se 2., programové zasedání 7.sjezdu konalo symbolicky/demonstrativně u příležitosti 85.výročí VŘSR a zasedání NATO v Praze.
dovolte mi tři osobní poznámky:
Zaprvé, jsem hluboce přesvědčen, že jen ta politická strana je oprávněna říkat si politická strana, která otevřeně hlásá, že jejím cílem je získat při nejmenším přiměřený, ale pokud možno co největší podíl na politické moci ve státě, společnosti, aby mohla realizovat vize, programy, zájmy, cíle svých členů a voličů. A která proto nezastřeně podniká vše možné, aby tohoto podílu na moci dosáhla, především se zúčastňuje v té či oné podobě voleb. Podíl na moci má různé formy, podoby, úrovně, není to jen účast ve vládě, v parlamentu. Jsou to také pozice v regionálních orgánech samosprávy, v subjektech občanské společnosti, v prostředcích a institucích působících na veřejné mínění, na voliče, na veřejné činitele, zákonodárce apod. A jen ta politická strana má naději na výrazný úspěch, jejíž členové mají silnou motivaci ke vzájemnému sdružování a ke společné aktivitě, která se opírá o dobrou organizaci a komunikační síť, která má výrazného charismatického vůdce a vysoce erudovaný aktiv, elektrizující heslo a jednoduchý, přitažlivý soubor programových dokumentů, dostatečné mediální kanály a účinnou politickou strategii a taktiku a - v neposlední řadě - přiměřené /dostatečné/ finanční prostředky a nevysychající zdroje jejich doplňování.
Celý rok, kdy jsem byl pověřen vedením strany, jsem se snažil, aby SDS v těchto směrech dosáhla co největšího pokroku.
Dále, chci poděkovat všem, kteří mi pomáhali, často na hranicích svých časových a fyzických možností, zvládat náročné úkoly, kteří zajišťovali rutinní funkce a přicházeli s pozoruhodnými nápady a iniciativami.
A konečně chci popřát všem nám maximum úspěchu v sjezdovém jednání a v další práci. Pracujme s ještě větší energií, s ještě větší nápaditostí na naší politické scéně ve prospěch ČR, levice, našich sociálních ideálů pod heslem