(autor je ekonom, člen SDS Ústí nad Orlicí)
Ponechávám bez komentáře cca 2/3 článku, které vzrušeně a emocionálně popisuje to, co většina lidí u nás ví - totiž že deset let od převratu jsme ve vytunelované zemi a ví také kde jsou příčiny tohoto stavu. Sebevzrušenější popisování tohoto stavu, sebesilnější slova na této situaci nic nezmění a pro další postup je nutné ji vzít jako fakt, jako východisko dalšího postupu. Jako poučení, jak se to dělat nesmí, nechceme-li dopustit ochuzení pracující většiny národa. A také jako inspiraci, kde hledat zmizelé prostředky, pokud již nejsou nenávratně zmizelé.
Osobně jsem přesvědčen, že dříve, nebo později (a jsem pro to, aby to bylo dříve) musí se ČR stát členem EU. Jsem si při tom dobře vědom i toho, že to bude v prvních několika létech znamenat podstatně tvrdší podmínky pro naše výrobce, obce, regiony. A tím zřejmě i větší tlak na životní úroveň většiny občanů.
Z hlediska vstupu do EU považuji proto za správné:
Určitě existuje takových bodů podstatně více a měly by se stát body pro diskusi, co chceme vědět před rozhodnutím o vstupu do EU.
Jako ekonom, který dlouhé roky působil ve „fabrické“ praxi vím dobře, že současná mizerie naších průmyslových podniků není jen zásluhou „Klausovy éry“. Bohužel, je potřeba říci, že na tento stav se „zadělávalo“ již podstatně dříve (např. Nová soustava ekonomických ukazatelů). Podniky byly ve většině podinvestovány, připravovány o naprostou většinu zisku a dokonce i o odpisy z investičního majetku. Zde bylo „zaděláno“ na technické a technologické zastaráváni provozů, na nízkou produktivitu práce, na zanedbanou údržbu. Popřevratové období to jen účelně dokončilo a vybralo to, co bylo ještě možné.
O cílech pravicových stran, z hlediska využití společných prostředků, nemá cenu polemizovat. Je to jasné a je potřeba proti tomu postavit skutečnou alternativu. Nechci se pouštět do teoretických úvah - nemám na to ani náladu. A jak jsem napsal výše, jsem ekonom z fabrické praxe. Je mi proto jasné, že společnost může rozdělit jen to, co si vydělá. Jsem přesvědčen, že v naších podmínkách musí být zdrojem společného výdělku hlavně výroba a služby, nikoliv spekulace, burzovní a bankovní obchody. Ačkoliv připouštím, že pokud i tyto jsou prováděny v rámci platných pravidel, v souladu se zákony, mohou být zdrojem prostředků nejen pro jednotlivce,
Z hlediska zajištění prostředků společnosti pro další rozvoj by proto mělo být stanovení mj. těchto cílů:
Teprve potom, až budeme vědět kde prostředky vzít, můžeme říkat co chceme udělat na zlepšení sociálních podmínek, jak zvýšit jistoty občanů z hlediska vzdělání, zdravotního zabezpečení, důchodového zabezpečení apod. Pokud nevíme, kde na to vzít, jde pouze o zbožné výkřiky do tmy.
S úplným zděšením jsem četl návrhy na některá opatření proti organizovanému zločinu. Jsem přesvědčen, že zločin se nedá zastavit policejním státem. Povinně otisky prstů, vzorky DNA apod. je prostě jasný postup z hlediska presumpce viny. Chybí mi tady již jen, že každý občan bude mít svého policajta, kterému bude každou hodinu hlásit kde byl, s kým byl, o čem se bavili, co dělali, kolik vypili apod. Vždyť ten, kdo nepostupuje protizákonně nemá co skrývat. Tak budeme mít polovinu národa policajtů, čtvrtinu donášečů a ti zbývající budou mít tolik starostí, aby na to vydělali, že na porušování zákonů jim nezbude čas. A kriminalitu máme vyřešenou, nebude postupně potřeba kriminály, soudy a ušetříme. FUJ, FUJ, FUJ.
Jinak ale beru tento článek jako materiál k diskusi, jak by asi levicová strana, která nechce přejít k nějaké formě totalitního systému, neměla uvažovat. K diskusi, jak se dostat od faktické situace a rozumných námětů i pro levicovou stranu (Jan Pavel II, F.D. Roosevelt) ke rozumným i zcela nepřijatelným východiskům.