Není dne, aby se u nás nerozebírala z různých úhlů situace na naší politické scéně. A je to přirozené, protože se nezadržitelně blíží termín nadcházejících voleb, které rozhodnou směr našeho politického vývoje na dlouhá léta dopředu. Na občany – voliče se valí změť tvrzení, nezřídka zamlžujících skutečné zájmy, ambice, cíle politických subjektů v obou částech politického spektra.
Strážci liberalismu z ODS v čele s Klausem bijí na poplach před nebezpečím socialistické recidivy u nás, ale současně se zuby nehty drží opoziční smlouvy s ČSSD, aby předčasně nepřišli o víceúčelový nástroj k návratu na vrchol moci. Apoštolové euroatlantických hodnot ze čtyřkoalice honí přízraky komunismu po celém světě, nemilosrdně peskují Klausovu ODS za nevěru a volají po sjednocení české pravice. Přitom ale nezapomínají na zadní kolečka – co kdyby Špidlova sociální demokracie zabodovala ve volbách a chtěla tentokráte vyměnit partnera. Hradní věrozvěst Pehe také ví své : nejdůležitější ze všeho je vyšachovat konečně z mocenské hry Klause, dát mu tak za vyučenou, aby se už politicky nikdy nevzpamatoval. A tak přichází s novým nápadem, jak Klause /a komunisty k tomu/ izolovat a znemožnit. Hlavní dělící čára v české politice nevede mezi tzv. pravicí a tzv. levicí, tvrdí Pehe, nýbrž mezi stranami, které jsou jednoznačně pro náš vstup do EU a pro otevřenou společnost, a stranami, jež si vstup do EU de facto nepřejí a demokracii oklešťují. Prostě zcela originální a obdivuhodný scénář z pera velkého dramaturga, kdo s kým a proč by se měl spojit.
Ani v levicové části politického spektra není idylický stav. Staronové vedení ČSSD se opájí vládními úspěchy a úspěchy svých souvěrců v Evropě a rozdává rány na všechny strany. ODS viní ze všech možných hříchů a tu a tam prohlašuje opoziční smlouvu za překonanou záležitost. Rázně a tvrdými slovy pohrozil Špidla čtyřkoaličním odpůrcům sociálního státu. Mluvčí Zemanovy vlády napsal v sociálnědemokratické příloze Práva, že strategickým úkolem sociální demokracie je vymazat komunisty z parlamentu. Ale ani v jednom případě ČSSD nezabouchla dveře na závoru. Tam, kde se jí to hodí, spolupracuje nebo spolupráci připouští. Přitom o sobě tvrdí, že jedině ona je skutečnou demokratickou levicí, která ví, jak vést společnost dopředu a která to umí. Naproti tomu Haló noviny /Věrtelář/ dokazují, že Zemanova vláda “podstatou své politiky není vládou levicovou” a že vlastně nic nedokázala. Předseda Komunistického svazu mládeže Gottwald a další funkcionáři vylučují sociální demokracii z levicového spektra. Jedinou autentickou levicí je KSČM, tvrdí její první místopředseda Balín. A předseda Grebeníček sebevědomě prohlašuje: KSČM je stranou reálné síly a slibné perspektivy. Tak jsme svědky toho, jak se naše dvě největší levicové strany navzájem nemilosrdně potírají a exkomunikují z levého spektra. To je hlavní slabina české levice - nevraživost, nedůvěra, namyšlenost. Jak překonat tento stav ? Jak porazit pravici, aby nemohla prosadit své antisociální záměry v různých oblastech společenského života ? A je to vůbec možné ?
Právě na tyto otázky se pokouší odpovědět třetí číslo letošní Emancipace, teoretického občasníku SDS. Přináší nevšední úvahu našeho karlovarského člena “Odpověď na tři otázky o levici”. Informuje o panelové diskusi k otázkám levice uspořádané levicovým Klubem sociologů a psychologů a publikuje netradiční příspěvky dvou účastníků této diskuse – profesora matematicko-fyzikální fakulty Fabiána, předsedy společnosti Volné myšlenky, a sociologa Entlera, místopředsedy SDS. První píše o pluralitě jako o přirozeném stavu levice a druhý o politické kultuře jako nezbytném znaku moderní levice. Jaký je rozdíl mezi levicovostí, radikalismem a extremismem, rozebírá v další stati Milan Neubert, člen předsednictva CV SDS. Číslo uzavírá překlad významného prohlášení předsednictva PDS ke 40. výročí postavení berlínské zdi, v němž se naši východoněmečtí přátelé zdárně vyrovnávají s dědictvím stalinismu. A Plácek uvádí další příspěvek k vnitrostranické diskusi o našem programu.
Vladimír Seidl
1. místopředseda SDS