K otázkám politické kultury české levice

Eduard Entler

Lidé se dělí na dvě skupiny, jedni hrabou a druzí prožívají nejistotu a strach o existenci

Každá mince má dvě strany. A přece se točí! Žijeme v bipolárním světě, kde vládne a ovládá osudy lidí neúprosná a chamtivá logika peněz. V tomto světě je vše prodejné. Úspěšné znamená být “dobře” prodané.

Lidé v tržním světě se v zásadě dělí na dvě skupiny. Jedni hrabou v duchu Klausova egoistického algoritmu. Druzí prožívají nejistotu, neví, co přinese druhý den. Třídní bipolarita současné společnosti má své měšťácké masky, které ji nesporně odlišují od společností předešlých. V tomto světě ale levicovost pořád znamená sociálně odpovědné a sociálně sounáležitostní chování a pravicovost - chování sociálně nezodpovědné a typicky měšťácky sobecké, jak jsme se i u nás mohli přesvědčit za deset let budování rozvinuté “pseudokapitalistické” společnosti.

Povodně, Bubeník, Kapelník a hlas z Podhradí

Na začátku všeho byly rozsáhlé povodně! Zatopily tunely a únikové šachty. Pořádně zatopily i české pravici. Naše měšťáky spojuje jedna jediná vize překonat politické důsledky povodní, které vedly přes exodus Romů a první varovně vztyčený prst Ameriky až k “sarajevskému atentátu”, jenž následně vyvolal v zemi první vážnou politickou krizi. Pravice touží znovu nabýt ztracené politické dividendy, o které přišla po období kompromitujících transformačních experimentů - po devíti letech svého vládnutí - v roce 1998, a představit se veřejnosti v úplně, ale úplně jiném světle .....

Pokus o puč číslo dvě. Vánoce s Českou televizí dodaly těm pravým a správným (all right) českým hochům ztracenou kuráž. Ještě jim nestačily oschnout umáčené kravaty a už se agresivně derou k moci, místo srpů a kladiv mají svěráky. Nic na tom nezměnil neúspěšný pokus dobrodruhů Bubeníka a Kapelníka svrhnout Castrův režim na Kubě. Uvidíme, jestli jim oklamaná veřejnost opět uvěří a nechá se zlákat “na cestu změny” k dalšímu asociálnímu experimentování. Nebo zazní z Podhradí rozhodné .....

D Ě K U J E M E    O D E J D Ě T E !

Autenticita versus modernita

Filosof Ivan Sviták často říkal, že přijde doba a fénix nové české levice vstane z popela. Už slyším různé řečníky, jak vášnivě diskutují o tom, co je a není levicové a že zejména oni vědí, co je to autentická levice, protože zrovna ONI k ní přece patří. Říkají “máme svou vlastní identitu nalevo, jsme moderní levicovou stranou”, a mají dost posluchačů. Fénix nemotorně plácá křídly a nemůže se odlepit od země. Být “autentický” a zároveň moderní na levici dnes jaksi nejde dohromady. Česká levice totiž není ani autentická ani moderní. Nemá společnou vizi (pravice má svou vizi návratu moci). České levici chybí společně sdílené hodnoty, cíle a postoje, chybí politická kultura. Diskuse o identitě české levice není diskusí o autenticitě české levice, ale o její politické kultuře.

Vše co je sociální, socialistické a proti globalizaci (“amerikanizaci”) je levicové

Hledání identity prostřednictvím bůžka autenticity - deklarováním původnosti a jediné pravosti vyznávaných hodnot a ideálů zapříčinilo v minulosti rozkol levice a v současnosti přispívá ke zbytečným rozbrojům, nejednotě a vede v konečném důsledku k neakceschopnosti levice. Připomíná to jízdu prostřednictvím zpětných zrcátek. Bez pohledu dopředu. Částečně předjímám dobu, kdy nová evropská levice bude volit společné kandidáty do Evropského parlamentu.

Do pojmu levicovost se nejčastěji zahrnuje :

O příslušnosti k levici rozhodují politické programy až na posledním místě

Dnes je k levici automaticky řazen ten,

  1. kdo se za levici prohlašuje, považuje nebo se levicovým cítí
  2. koho za levici prohlašují média, potažmo voliči žijící ve virtuální realitě tvořené zejména televizními médii, pro voliče je pravda to, co tvrdí média, nikoliv politické programy
  3. koho za levici prohlašuje pravice
  4. o příslušnosti k levici rozhoduje obsah politických programů až v poslední řadě.

Položme si například lechtivou otázku! Zda je česká sociální demokracie moderní levicovou stranou? ČSSD je levicovou stranou především proto, že se za ní prohlašuje, ale i proto, že je tak pravicí a v médiích označována. Faktickou nikoliv vládní, ale vládnoucí koalicí s ODS se však ČSSD prohřešuje proti politické kultuře moderní levicové strany. Sama ztrácí identitu.

Výzva doby, už dost!

Jaká by měla být politická kultura levice? Co má přinést nového a co jí nesmí chybět? Jde tu především ...

  1. o společnou vizi - boj na obranu sociálního státu
  2. o pocitovou stránku, cítit se skutečně na levo (sociální, globální myšlení, cítění a zodpovědnost) a o umění oslovit nejen své skalní příznivce, ale i ostatní veřejnost (schopnost vytvářet prostředí otevřené komunikace)
  3. o akčnost proti pravici

Je zde veliká šance. Společnost čeká, že levice představí novou politickou kulturu. Nemusí to být nutně rozbíjení výloh mekáčů a házení hasicích přístrojů na policejní auta.

I když kdo ví, už dost! Ya basta!

PhDr. Eduard Entler
místopředseda SDS

Vyšlo v Emancipaci 2001/3