(Velmi zkrácený překlad původní studie Charlese Reitze, který získala PO SDS na jedné své besedě. Není zcela jisté zda Reitz své názory myslí vážně.)
Dnešní stadium globalizace světové ekonomiky a politiky představuje objektivní, postupný, nezvratný a nezávislý souhrn procesů a jevů vyvolaný technickým a technologickým rozvojem lidstva, který se promítá do ekonomických, politických a společenských systémů. Zatím co rozvoj vědy, techniky a informačních technologií postup globalizace urychlují, existuje naopak řada přirozených i umělých nepřátel globalizace, kteří se její postup snaží brzdit. Proces globalizace využívající vědy, techniky a informačních technologií je dnes hlavní dynamickou silou ekonomického růstu. Má-li lidstvo pocítit blahodárné efekty globalizace, je třeba všemi silami likvidovat nepřátele globalizace. Likvidace nepřátel globalizace by měla probíhat pokud možno plošně a mělo by při ní být použito nejen politických a ekonomických, ale v globálním zájmu také vojenských prostředků.
Reitz, který je horlivým propagátorem urychlování procesu globalizace dále popsal následující nepřátele globalizace, které je třeba postupně odstraňovat, a které by se měly stát součástí státních strategií:
Nacionalismus a upřednostňování národních zájmů. Existence národních států by neměla nikterak zasahovat do podmínek, které globalizace potřebuje, aby mohla neomezeně a nerušeně fungovat bez ohledu na národní a státní hranice. Národní a státní zájmy se musí podřídit zájmům globálním. Nepřípustná je tolerance jakýchkoli projevů nacionalismu, zejména jeho extrémních projevů. Nepřípustné jsou občanské, národní a národnostní konflikty. Mezinárodní společenství by mělo proti všem extrémním projevům tohoto typu ihned zasahovat.
Podřizování ekonomické demokracie politické demokracii. Politika by měla vytvářet prostor pro globalizaci a ne se snažit o její usměrňování a řízení. Je třeba nastolit rovnost politické a ekonomické demokracie a eliminovat dosavadní podřízenost ekonomické demokracie politické demokracii. Rozhodování vlastníků podle velikosti majetku musí mít v ekonomice prioritu před politickým rozhodováním a ekonomická politika státu se musí naučit zájmy vlastníků globálně prosazovat a chránit. Jednou z priorit státu by měla být statní ochrana investic soukromých vlastníků.
Náboženský a politický fundamentalismus. Státy a mezinárodní společenství by se měly stát účinným nástrojem potlačování všech forem a projevů náboženského a politického fundamentalismu a zejména jeho krajních projevů, např. osvobozeneckých hnutí, občanských válek, náboženských a politických revolucí, teokratických forem řízení státu, totalitarismu, fundamentalistických politických a sociálních ideologií a utopií, náboženský a fundamentalistický motivovaného násilí a terorismu, atd. Stát by měl tomu čelit důsledným potlačováním všeho, co směřuje k omezování politických, ekonomických a náboženských svobod a universálnosti politické a ekonomické demokracie.
Sociální stát v tradičním pojetí. Sociální stát v tradičním pojetí zvyšuje náklady výrobců a spotřebitelů a brzdí konkurenční prostředí, volný obchod a volnou soutěž na trhu. Základem trhu by měla být hodnotová orientace determinovaná minimalizací nákladů a maximalizací užitku pro spotřebitele. Nadměrný sociální stát omezuje tuto hodnotovou orientaci a vede ke ztrátě motivace k ní. Sociální solidarita pod paternací státu vede u občanů ke ztrátě mezigeneračních vazeb v rodině a k oslabení rodiny jako základní sociální společenské jednotky. řešením by mělo být nové pojetí sociální funkce státu, který by jen garantoval podmínky sociálního přežití a uvolnil prostor pro individuální a zejména rodinné formy sociálního zabezpečení založené na individuální sociální mezigenerační solidaritě. Současně je třeba svěřit systém sociálního spoření soukromému sektoru, který se svěřenými prostředky občanů pracuje aktivně a lépe je zhodnocuje než státu, který je pouze přerozděluje. Na obdobném principu a na komerční bázi by měl fungovat i systém zdravotnictví a vzdělávání.
Nehomogenita systému politického uspořádání státu a práva. Proces globalizace, jak se ukazuje, nejlépe a nejrychleji probíhá v USA a v zemích Západní Evropy, kde politický systém, včetně uspořádání státu a práva vytváří pro globalizaci výhodné podmínky. Tento model by měly postupně přebírat i další státy světa, pochopitelně s určitým přihlédnutím k vlastním kulturně-společenským specifikám. Základní principy, zejména v ekonomice je však třeba přebírat jako universální a dbát na jejich mezinárodní homogenitu tak, aby pro globalizaci nevznikaly překážky a nestávaly se příčinami rozporů a snižování účinnosti pozitivních efektů globalizace. Absence homogenity a nedostatek universality při přejímání toho, co se v civilizovaném světe osvědčilo vede také v některých svých důsledcích ke zvětšování rozdílu mezi chudými a bohatými a to nejen globálně, ale i národně.
Státní přerozdělování, regulace, ochranářství a státní intervence. Stát, který jakýmkoli způsobem vstupuje do volné hry tržních vztahů je vlastně brzdí a současně dává příležitost k netržním formám podnikání, spekulaci, ekonomické kriminalitě, atd. Navíc jsou tyto nástroje státní regulace pomalé a málo účinné. Globální ekonomika je velmi rychlá a toky informací a peněz mohou celosvětově (na rozdíl od toku zboží a osob) probíhat ve zlomcích vteřiny. Efektivnost globalizace závisí právě na využívání těchto předností. Státní zásahy a regulace do globálního fungování ekonomiky mohou přinášet jen její zbrzďování a odrazovat investory. Globální ekonomika je dnes již schopná ve světovém prostoru pracovat nejen s „dlouhými penězi", ale stejně účinně s „krátkými penězi", jejichž efekt již dnes začíná pomalu převažovat
Nadměrná státní správa, samospráva a občanské iniciativy. S postupem globalizace se ukazuje potřeba minimalizace úlohy státu ve společnosti. Novou funkci státu je třeba spatřovat v tom, aby byl schopen vytvářet optimální podmínky pro realizaci požadavku, které globalizace přináší a zajišťoval pouze funkce zahraničně-politické a bezpečnostní. Samospráva by měla být realizována pouze na úrovni obcí. Občanské iniciativy by neměly mít možnost ani příležitost zasahovat do globálních procesů a jejich místo by mělo být na úrovni samosprávy.
Omezování svobody soukromého podnikání. Svobodu soukromého podnikání je třeba ztotožnit s osobní svobodou jednotlivce. Proti individuální ekonomické iniciativě občanů nelze zvýhodňovat jakékoliv jiné, kolektivní nebo institucionální formy podnikání. Naopak je třeba vytvářet prostor, aby soukromé podnikání proniklo i do oblastí, které si dosud vyhrazoval stát, nebo které dosud měly veřejnoprávní charakter. Dnes v podstatě nejsou důvody, aby se soukromé podnikání rozvíjelo i v oblastech zdravotnictví, školství, vědě a výzkumu, sociálního zabezpečení, státní správě, atd.
Omezování a regulace svobody toku informací, zboží, služeb a peněz. Celosvětový systém toku informací, zboží, služeb a peněz je třeba postupně vyloučit z jakékoli závislosti, kontroly a regulace na hranicích státu. Stačí určitá celosvětová pravidla, která by nikoli omezila, ale urychlila proces globalizace. V dnešní globální sféře zaniká postupně konkurence na trhu, ale prioritou globálně působících ekonomických celků se stává ovládání trhu a tím i potřeb spotřebitelů. Nestačí již marketing jako nástroj poznávání potřeb trhu a reklama jako nástroj jeho ovlivňování, ale půjde především o umělé vytváření potřeb spotřebitelů v rámci dalšího rozvoje trhu a s tím podmíněných tržních expanzí.
Potlačování hodnotové orientace. Hodnotová orientace založená na maximalizaci užitku a efektu při minimálních nákladech a spotřebě, spojená s rychlým procesem inovací a zavaděním technických, vědeckých a technologických poznatků do praxe a s využitím nových směrů informačních služeb při zvýšení tempa ekonomické expanze, je základní prioritou. Jakékoli potlačování tohoto vývojového směru, který je ve svých mechanismech schopen řešit nastolováním přirozeného rovnovážného stavu i základní problémy současného lidstva může vést k novému umělému vytváření rozporů. S tím by byla spojena hrozba dalších konfliktů pro lidstvo.
Poznámka překladatele: Pro informaci dodávám, že Charles Reitz je britský levicově orientovaný autor, dříve i levicový radikál, který zastává tezi, že globalizace urychlí procesy vedoucí k postupnému přirozenému vzniku beztřídní samosprávné společnosti v celosvětovém měřítku téměř současně, což v praxi dokládá i řadou citátů a odvolávek na dílo Karla Marxe.
Emancipace 2002/1, 7. 2. 2002