Lidé, kteří prožili období budování socialistické společnosti a následně takzvaný reálný, či státní Socialismus (psáno záměrně s velkým S), vnímají obsah pojmu socialismus tak, jak jim byl po léta oficiálně předkládán. Socialismus je obdobím přechodu, takzvanou I.a II. fází, na cestě společensko ekonomické přeměny lidské společnosti z kapitalismu do komunismu. Tento základní komunistický axiom, okopírovaný od Marxe a Engelse, pro většinu našich občanů po Velké sametové revoluci ztratil smysl. Ztráta idejí a ideálů byla pro některé nahrazena honbou za vidinou zlatého telete, pro jiné trpkým zklamáním z předpotopního kapitalismu. Zjednodušeně řečeno, komunistický státní Socialismus, byl jako „předjezdec“ epochy změny celosvětové společnosti pohřben. Rozešla se teorie s praxí. Přesto, že byl sociálním, společenským a zpočátku někde i ekonomickým pokrokem. Ztratil životaschopnost v naplňování životních potřeb lidí. V celosvětovém soupeření s kapitalismem ustrnul a zůstal osamocen. Toto totální znehodnocení socialismu řekněme epochálního, jako takového, zcela překrylo význam historického pojmu socialismus, který s označením epochy neměl mnoho společného. Ztělesňoval dobové emancipační snahy člověka, jeho úsilí o vlastní důstojnost. Vznikl na zásadách solidarity a zápasu o spravedlivé společensko ekonomické postavení člověka průmyslového věku. Toto znehodnocení dnes doléhá i na související pojmy jako je socialistický, demokratický socialismus, či socialisté. Pro značnou část našich občanů je obsah těchto slov vyjádřitelný prvorepublikovým hanlivým označením - „socani“. Aby bylo možné charakterizovat obsah pojmu socialismus je třeba vrátit se ke klasikům.
Marx s Engelsem se epochálnímu Socialismu jako označení I.období přechodu ke komunistické společnosti vyhýbají. Je tomu tak zejména pro to, že Marx zaujímá k socialismu tehdejších socialistů velmi kritický postoj, který vyjadřuje v MANIFESTU. Pro Marxe je socialismus - reakční ; buržoazní a kriticko-utopistický. Jeho postoj k socialistům je vyjádřen v odstavci o buržoasním socialismu - Socialističtí měšťáci chtějí podmínky existence moderní společnosti, ale bez bojů a nebezpečí, které z nich nezbytně vyplývají. Engels v Zásadách komunismu ve 24. otázce - Jak se liší komunisté od socialistů - říká: Kategorie socialistů se skládá z demokratických socialistů, kteří chtějí stejně jako komunisté uskutečnit část opatření v průběhu revoluce, ale ne jako přechodná ustanovení vedoucí ke komunismu, nýbrž jako opatření, která stačí aby se odstranila bída a zmizely zlořády nynější společnosti... .Oba v době před i po MANIFESTU rozlišují a oddělují významově socialismus a komunismus. Proto Marx užívá I. a II. fáze přechodu, aby se vyhnul spojování této dějinné cesty k epoše „osvobození“ s pouhými emancipačními pokusy člověka, spjatého svojí existencí, svými životními podmínkami, s dobou ve které žije a ve které části společnosti žije. Engels to říká zřetelně, …socialisté nechápali revoluční opatření jako přechodná k uskutečnění přechodu ke komunismu… . Oba neříkali, že přechodné období by bylo možné naplňovat odtrženě jen v menší části světa. Věřili, že průmyslová revoluce spojení proletářů urychlí. Vždy chápali tento proces jako světodějný. Ve své době nemohli odhadnout, že prudký vědecko technický rozvoj probíhající v jejich době bude mít za následek imperiální vzedmutí kapitalismu, zakončené dvěma nejstrašnějšími válkami. To, že se kapitalismus díky tomu nezhroutil, ale naopak podržel při životě až do dnešní formy globalizace, není jejich špatným odhadem. Jakémukoliv časovému ohraničení svých vizí se vždy bránili.
Lenin sedmdesát let po MANIFESTU, ve STÁTU A REVOLUCI, používá Marxovo označení I. nebo nižší fáze komunistické společnosti, ale glosuje ji vysvětlením v závorce (která se obvykle nazývá socialismem). Důvod, proč byl z komunistické teorie vymazán původní význam označení socialismus, je u Lenina stejný jako u Marxe. Mezi kapitalistickou a komunistickou společností, leží období revoluční přeměny jedné společnosti v druhou. Tomu odpovídá také politické přechodné období, v němž stát nemůže být ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu. Pro revoluční pojetí převzetí moci nejuvědomělejší částí proletariátu, revoluční politickou stranou, byla pouhá emancipační snaha socialistů - socialismus, hrou na schovávanou. Lenin byl realizátor revoluční cesty přechodu ve smyslu Marxových myšlenek, ovšem sedmdesát let po Manifestu, v podmínkách Ruska. Tím,že využil staronový název socialismus pro přechodné období a dal mu jiný, radikální obsah, nastínil příští program výstavby komunistické společnosti. Realizoval se svými následníky budování „nové společnosti na troskách staré společnosti“, po revolučním uchopení moci. Nebyl sám, kdo takto pochopil Marxe s Engelsem. Po vítězné občanské válce, vítězné druhé světové válce, gigantickém vzepětí sovětských občanů, i za nesmyslných obětí a zmarnění vytvořených hodnot, se zdálo, že se Leninův odkaz naplní. Snaha, nejen sovětských komunistů, naplnit obsah pojmu Socialismus reálnou skutečností, nakonec zejména pro odtrženost a nadutost svého vedení od lidí a reality, ekonomickou nemohoucnost a ztuhlost bránící změnám , dovedla země Socialistického tábora až k roku 1990. Tomu žádná perestrojka již nemohla zabránit.
Názor na spor o socialismus, který vedli komunisté se socialisty vyjadřuje také Masaryk. Narodil se v době, kdy byly MANIFESTU pouhé dva roky. Jako současník Marxe i Lenina vyjadřuje svůj postoj k socialismům v OTÁZCE SOCIÁLNÍ. Do Velké říjnové revoluce bylo ještě devatenáct let. Podle Masaryka Marx ztotožňoval pojmy socialismus a komunismus. Marxův přechod ke komunismu v I. i vyšší etapě Masaryk odmítá.
O socialismu říká:… socialism, můžeme říci docela obecně, usiluje o spravedlivější a spravedlivé rozdělení všech statků a o zdokonalování společenské organizace; spravedlivější rozdělení statků má být v prvé řadě na prospěch hospodářsky slabým…. Masaryk patřil k socialistům, kteří odmítali diktaturu proletariátu a ekonomicko-společenské přeměny cesty ke komunismu. Pro Marxe by byl Masaryk socialistický měšťák.
Zajímavý je Masarykův postoj k socialismu, který zachytil K. Čapek v Hovorech s T. G. M. asi o čtyřicet let později. Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filantropie ; filantropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem. Je-li toto socialismus tož dobrá. Dnes bychom místo humanity použili název emancipace. Vyhneme-li se postojům, které k Masarykovi zaujala komunistická doba, jeví se jeho názor na socialismus z dnešního pohledu jako realistický. Možná, aniž by chtěl, byl nejblíže demokratickému socialismu tím, že formuloval požadavek zákonných lidských práv a svobod. Velikost jeho osobnosti však patřila do jiného období, než do doby, kdy byl nazýván „tatíčkem“.
Výše provedená rekapitulace obsahu pojmů Socialismus a socialismus vede k závěru, potřeby návratu k čistotě marxovského pojetí. Označení I. a II. fáze přechodu vystihuje myšlenku K. Marxe o nutnosti uchopení moci proletariátem. Toto jeho uchopení moci má ale nadčasový charakter. Vůbec nemusí mít podobu dobývání Zimního paláce po výstřelu z Aurory. V historii proběhly největší revoluční změny ve způsobu výroby, v ekonomických vztazích., společenské změny probíhají podstatně pomaleji. Marx nechtěl připustit znehodnocení své prvotní revoluční představy cesty přechodu názvem Socialismus, protože ten měl v jeho době zcela jiný obsah. Postavení většiny lidí té doby vedlo k požadavku nutnosti radikální změny a nového pohledu na vývoj společenství lidí.
Je paradoxní, že pád reálného, státního Socialismu, nás vrátil k socialismu ve kterém lidé opět musí za svoji svobodu, lidská práva, spravedlivou odměnu za práci, za svojí lidskou kulturnost bojovat. Spojují tak své síly se všemi, kteří usilují o progresivní změny v postavení lidské společnosti. Obsah pojmu socialismus je formulován podle požadavků těchto současníků. Je to program stále rostoucího počtu lidí pro slušný život většiny lidí. Se všemi zákonnými právy a spravedlivým podílem na rozvoji společnosti, v níž žijeme. Tento progresivní lidský přístup je umocněn potřebou společné péče o životní prostředí na Zemi a jeho zachování pro příští generace. Pro tyto snahy je na místě použít označení Demokratický socialismus. Je jen otázka času, kdy i u nás dojde k rehabilitaci obsahu pojmu socialismus a lidé pocítí potřebu o něj usilovat.
Vyšlo v Emancipaci 2002/2