Rád bych se ve své práci o časopisu Emancipace zaměřil nejdříve na obecnou charakteristiku vývoje Strany demokratického socialismu, která časopis vydává. Toto shrnutí o historii strany napomůže k lepšímu pochopení povahy časopisu.
Dále hodlám stručně analyzovat celkovou povahu časopisu ( jeho tematické zaměření, dostupnost, vydavatele aj.).
Závěrem se pokusím celkově shrnout význam a můj osobní dojem z časopisu na základě získaných poznatků. Dále také přikládám interwiev s šéfredaktorem Emancipace p. Stanislavem.
Strana vznikla sloučením dvou levicových subjektů – Strany demokratické levice a Levého bloku – 21. 6. 1997 na jejich společném sjezdu, v číselné posloupnosti označovaném jako třetí a nejdříve nesla složený název Levý blok-Strana demokratické levice (LB-SDL). Za její předsedkyni byla zvolena dosavadní místopředsedkyně Levého bloku Marie Stiborová a dosavadní předseda SDL Josef Mečl se stal jedním z místopředsedů. Nově vzniklý subjekt deklaroval ideovou blízkost sociální demokracii, s níž by rád spolupracoval. Tomuto sloučení předcházela oboustranná prohra ve volbách do PS PČR v roce 1996, která znamenala praktický rozpad vedení obou stran a odchod velké části členů původních subjektů.
Toto sloučení mělo podle vedoucích představitelů obou stran iniciovat nové aktivity a napomoci přilákat nové voliče. K tomu však nedošlo.
Ničemu nepomohl ani čtvrtý sjezd strany 13. prosince 1997, na němž byla odhlasována změna názvu strany na Stranu demokratického socialismu (dále již jen SDS).
Významnější událostí na tomto sjezdu bylo zvolení Vasila Mohority do čela strany. Ten totiž před mimořádnými volbami do poslanecké sněmovny v roce 1998 podal celostátnímu výboru SDS návrh na ukončení činnosti SDS, především z důvodů mizivé voličské podpory a neexistence šance na jakýkoliv volební úspěch, přechod jejích členů do jiných politických stran a převedení finančních prostředků SDS na volební fond ČSSD. Jeho návrhy byly zcela jasně odmítnuty s poukazem, že pochybnosti o existenci strany nejsou nijak zvlášť nové a provázejí oba předchozí subjekty již od voleb do PS PČR v roce 1996, avšak strana nehodnotí smysl své existence podle volebních výsledků, ale podle smysluplnosti své ideové a politické platformy. Nato Vasil Mohorita rezignoval na svou funkci a vystoupil ze strany. Předsedou se po potvrzení CV SDS stal Jiří Hudeček, který jasně deklaroval význam SDS jako strany “třetí“ cesty, která plně nesdílí ani program ČSSD ani program KSČM. Její význam přesto zůstal velmi marginální a strana se nezúčastnila ani předčasných voleb do PS PČR v roce 1998.
Dalším mezníkem v dějinách SDS byl její pátý sjezd 10. 4. 1999. Přestože proběhla rozsáhlá kritika dosavadní práce a úrovně strany, v jejím čele byl potvrzen Jiří Hudeček a určité změny proběhly pouze na úrovni CV.
Další významnou událostí ve vnitropolitickém dění SDS lze považovat vydání prohlášení strany “SDS dnes a zítra“ vydaného 13. 11. 1999, jež se vyjadřuje velice kriticky k současnému politickému dění v ČR, deklaruje snahu SDS o zapojování známých levicově smýšlejících osobností do politiky a snahu SDS ke spolupráci s určitými ideovými platformami v ČSSD a KSČM. V březnu roku 2000 vychází první číslo časopisu Emancipace.
Šestý sjezd SDS se konal 3. 3. 2001, kde byl zvolen nový CV SDS, který znovu potvrdil Jiřího Hudečka v čele strany.
Zatím poslední sedmý sjezd se konal 20. 4. 2002 (1. zasedání) v Jihlavě a 29. 3. 2003 (2. zasedání) taktéž v Jihlavě (a jako obvykle v hotelu Rebel). Významnou událostí se stala důkladná revize programu SDS, návrh schválení Prozatímního programu SDS a zrušení platnosti dokumentů z let 1998-2002, které jsou považovány za překonané. Bylo také rozhodnuto o svolání dalšího zasedání VII. sjezdu, a to do konce roku 2003.
Pozice SDS však stále zůstávají velmi slabé, ale současný vývoj nasvědčuje velkému vnitrostranické pnutí a hledání východisek pro novou levicovou platformu, která by snad mohla na jejím postavení marginální mimoparlamentní strany něco změnit.
A) Povaha časopisu Emancipace
Jedná se o nepravidelně vydávaný časopis s podtitulem “levicový diskusní občasník nejen pro členy pražské organizace SDS.“
Od jeho vzniku v březnu 2000, kdy bylo vydáno první číslo, až do současnosti vyšlo dvanáct čísel. Z toho čtyři čísla vyšla v roce 2000, tři v roce 2001, čtyři v roce 2002 a v letošním roce bylo doposud vydáno jedno číslo. (z toho Emancipace 2002/4 pro čistě vnitrostranickou potřebu – nebylo publikováno veřejně, a proto ani není zahrnuto v mé studii - týkající se především výsledků voleb v roce 2002 a určitých soukromých skutečností uvnitř SDS )
K popudu, jenž vedl ke vzniku časopisu, se jeho šéfredaktor Vít Stanislav vyslovuje ve vůbec prvním čísle takto:
„Dlouholeté zkušenosti z činnosti naší Pražské organizace nás vedou k závěrům, že málo využíváme intelektuálních schopností Vás, členů Pražské organizace. V poslední době se to projevuje tím, že se mnozí z nás snaží se svými názory proniknout do medií, zejména do PRÁVA. Z desítek našich příspěvků, se tu a tam podaří něco zveřejnit. Jen málo toho se dostane do naší vnitrostranické diskuse. Je nepochybné, že jsme schopni diskutovat a vyjadřovat se i k daleko obsažnějším otázkám. Naše názory se však v širších souvislostech do veřejnosti nedostanou. Nedostanou se ale také k jiným levicovým stranám a hnutím, nemáme žádnou platformu, kde bychom je mohli prezentovat. Jedním z důvodů je to, že v naší činnosti chybí hlubší teoretické rozpracování a následná diskuse, k zásadním postojům rozvoje světového i domácího levicového hnutí, k mezinárodní situaci, k ekonomice, k sociální problematice a k dalším oblastem, ke kterým můžeme odborně vyjadřovat své názory. Levicové strany dnes, zejména u nás, trpí nedostatečným teoretickým zázemím.
V Západním levicovém hnutí se ostře diskutuje o cestách, kam hnutí nasměrovat. Nemáme ambiciosní přístupy, ale musíme se pokusit do takové diskuse vstoupit.“ (Emancipace 2000/1)
Jak vyplývá z výše uvedeného podtitulu a citace, časopis je určen pro velmi malý okruh čtenářů, čemuž odpovídá také jeho celkové tématické zaměření obsahu psané výhradně z levicového pohledu na svět. Časopis především slouží pro vnitrostranické potřeby SDS jako ideová a politická platforma.
Ačkoli časopis není explicitně členěn na jednotlivé rubriky, můžeme ve všech jeho číslech nalézt tři sekce.
První se nazývá tzv. “Úvodník“ a najdeme ho vždy na titulní straně, a funguje jako vyjádření názorů redakce k jednotlivým článkům v rozsahu jedné strany (A4).
Obecně slouží k ohlédnutí za předešlým vydáním, dále jako sumarizace aktuálního čísla –stručný popis článků, jména jejich autorů, často v něm také najdeme zamyšlení nad vnitrostranickým děním v SDS nebo i výzvu k mobilizaci před nadcházejícími volbami (Emancipace 2002/3).
Druhou sekci bych označil jako “náplň“ časopisu. Jedná se v průměru o 2-5 článků různého rozsahu a tématiky. Tematice článků samotných a osobám přispěvatelů se budu věnovat v samostatné podkapitole.
Poslední sekcí časopisu je tzv. “Plácek“, jako jediná označená a pravidelná rubrika. “Plácek“ má sloužit k názorům a námětům čtenářů. Kromě dvou čísel (2001/2 a 2001/3) zeje tato rubrika prázdnotu.
Pokud se jedná o celkový dojem z tištěné verze z pohledu celkové grafické úpravy a přehlednosti článků, působí časopis poněkud “samizdatově“ (domnívám se že důvodem není ilegalita, nýbrž důsledek omezených možností ve vydávání).
B) Tematika příspěvků otiskovaných v časopise Emancipace
Jak již jsem předeslal, časopis slouží především jako politická a ideová základna SDS, tím je zapříčiněna i velice specifická tematika v něm otiskovaných článků.
Orientuje se především na čtenáře, kteří působí uvnitř SDS a mají pravděpodobně stejný světonázor jako autoři textů, a proto se v drtivé většině setkáváme s jasně socialistickými premisami procházejícími celým textem. Hodnotit proto úroveň a vypovídající hodnotu jednotlivých příspěvků by vyžadovalo analýzu jednoho po druhém vedoucí k “chůzi po tenkém ledě“ ideologického přesvědčení a světonázoru.
Pokusil jsem se spíše o zařazení jednotlivých příspěvků k určeným tématům a četnost těchto témat na stránkách časopisu Emancipace za celou dobu jeho trvání.
Z celkového počtu čtyřiceti dvou příspěvků otištěných v jedenácti číslech časopisu Emancipace bylo rozložení tematiky příspěvků následující. Články věnované:
Z této kvantifikace ještě jasněji vyplývá celkové tematické zaměření časopisu. Dále také zajímavým faktem je, že více než 21 % příspěvků jsou přetiskované dokumenty známých levicových myslitelů (K. Marx, L. Trockij aj.) nebo dokumenty jiných politických stran (německé PDS či naší ČSSD).
Tři čísla Emancipace jsou explicitně věnována určité tematice: Emancipace 2001/3 problematice současné levice, Emancipace 2002/1 otázkám globalizace a Emancipace 2002/3 je věnována ekonomii.
Obecně by se dalo říci, že časopis plní svou roli tematicky levicově orientovaného diskusního občasníku, avšak na jeho stránkách chybí v současnosti živě diskutovaná témata, například příspěvky věnované sociálně-politické problematice, málo zmiňovaným tématem je také Evropská unie ( některé články se výše zmiňované problematiky dotýkají, ale pouze okrajově ).
C) Osoby přispěvatelů
Vzhledem k tomu, že se jedná o vnitrostranický časopis pražské SDS , velkou část příspěvků pochopitelně píší členové pražské organizace strany. Redakce se také snaží oslovovat i mimostranické levicové kapacity, což se jí poměrně daří (mimo jiné například příspěvky brněnského ekonoma Karla Kříže nebo příspěvky Františka Fabiána, předsedy Volné myšlenky ČR). Dále jsou často přetiskovány články zahraničních levicových periodik či články významných levicově smýšlejících osobností ( již zmiňovaný K. Marx, A. Einstein).
Občas se také vyskytnou příspěvky členů jiných českých politických stran (KSČM nebo ČSSD).
Z celkového počtu 24 přispěvatelů, jejichž texty se kdy objevily na stránkách Emancipace, je rozložení následující:
Podle mého názoru zde rozhodně chybí příspěvky od poněkud “kontroverznějších“ autorů, jež by mohli pomoci rozvířit poměrně stojaté vody diskusního potenciálu časopisu.
D) Dostupnost časopisu Emancipace
Nejsnazší cestou k časopisu Emancipace je odkaz na webových stránkách SDS (www.sds.cz) odkaz Dokumenty – Emancipace, na nichž si můžeme vybrat všechna jednotlivá zatím vydaná čísla. Teprve poslední číslo Emancipace je ve formátu .pdf a poměrně lehce k tisknutí. Všechna předchozí čísla jsou vyvěšena v poněkud záhadné formě a při jejich stahování do tisku vhodné podoby se může stát, že tím strávíte více času než následnou četbou časopisu.
V tištěné verzi je časopis vydáván pouze pro vnitřní potřebu SDS a distribuován právě pro ni. V případě zájmu pořídit si časopis v originále se můžeme obrátit na adresu redakce (zároveň PV SDS): Jeremenkova 88, 140 00 Praha 4, případně pomocí elektronické pošty na šéfredaktora Emancipace p. Víta Stanislava (vitstanislav@volny.cz).
E) Redakce a vydavatel časopisu Emancipace
Vzhledem k tomu, že náklad se pohybuje kolem 50-100 výtisků na číslo ( v současné době ještě méně díky zveřejňování Emancipace na internetových stránkách SDS ve formátu .pdf ), se na jeho vzniku a finální podobě podílí některý z členů Pražského výboru SDS (nejčastěji Vít Stanislav nebo Milan Neubert).
Jako vydavatel je uveden PV SDS, který sídlí na stejné adrese jako redakce časopisu Emancipace.
Pro lepší představu o názorech redakce slouží příloha č.1 Interview s šéfredaktorem časopisu p.Vítem Stanislavem.
Závěrem je možno říci, že časopis Emancipace věrně odráží povahu a smysl existence SDS, pro niž je mnohem důležitější vytvoření ideologické platformy moderní socialistické strany než preference voličů ( v případě časopisu čtenářů ).
Za pozitivní bych označil poměrně vysokou obsahovou a intelektuální úroveň ( z levicového pohledu ) časopisu a ve srovnání s jinými krajně levicově zaměřenými tiskovinami, se řadí k poměrně seriózním počinům. Také je možno ocenit snahu jeho vydavatelů, jež vytvářejí tento časopis pravděpodobně ve svém volném čase a snaží se tuto úroveň udržet.
Když si však na úplný závěr vezmeme jeho podtitul “levicový diskusní občasník nejen pro členy pražské organizace SDS“ a analyzujeme ho, vychází nám, že se Emancipaci daří být opravdu tematicky levicovým občasníkem, snad jen živější diskuse “pokulhává“ a dle čistě mého osobního názoru mu hrozí, že bude jen pro pražské členy SDS a zůstane pouze časopisem s marginálním významem, konečně jako celá Strana demokratického socialismu.
Autor je studentem Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sociálních
studií, katedry politologie
27. 4. 2003