Vážení přátelé,
zúčastnila jsem se za SDS II. Evropského sociálního fóra (ESF), které se konalo 12. - 16. listopadu loňského roku v Paříži. Bylo to již druhé ESF konané v Evropě, prvé bylo ve Florencii v roce 2002. Zasedání probíhala paralelně v předměstích Paříže v Bobigny, v Ivry a v Saint-Denis, kde se zaregistrovalo přes 50 tisíc delegátů.
Program fóra byl rozdělen do pěti hlavních oblastí, jednotlivá témata se projednávala na velkých plenárních zasedáních, kterých bylo asi 55, paralelně se konalo přes 200 odborných seminářů a asi sto „pracovních debat“. Pod heslem „Jiný svět je možný“ se ESF neomezuje jen na kritiku současné situace, ale stále více se zaměřuje na hledání alternativ. Nyní má již svou vlastní agendu a vytváří vlastní představy vývoje. ESF se snaží koordinovat různá hnutí v evropském měřítku. Proto na programu byly i problémy Evropy - rozšíření EU, ekonomika a měnová politika, sociální práva, důchody, privatizace a veřejné služby v budoucnu, životní prostředí, práva národů, místo žen ve společnosti a zajištění skutečné rovnoprávnosti mezi muži a ženami ve všech oblastech společnosti, imigrace a národnostní menšiny v Evropě, zemědělství, problémy vědy a výzkumu, vzdělání a kultura, školství. Pozornost byla věnována i válkám.
ESF končilo 15. listopadu pochodem pařížskými bulváry - na podporu nové Evropy založené na rovnosti a sociální spravedlnosti a respektování práv druhých - pod heslem Za Evropu práv ve světě bez válek.
Delegáti rozhodli i o hlavních akcích, které budou organizovat v letošním roce. 20. března, to bude celoevropský den odporu proti okupaci (první výročí zahájení války v Iráku) a 9. května - kdy je den Evropy, se připravuje celoevropský den proti návrhu ústavy evropské unie.
V roce 1999 se poprvé spojili odboráři s ekology, přidali se různé levicové organizace, iniciativy a hnutí a vyrostlo celosvětové hnutí odporu proti globalizaci s cílem sjednotit všechna občanská a sociální hnutí k boji proti nejpalčivějším problémům současnosti. Sociální fóra (od lokálních až po kontinentální) navazují na Světové sociální fórum, které se již třikrát konalo v brazilském Porto Alegre, poprvé to bylo v lednu 2001.
Dvě události byly impulsem ke vzniku Světového sociálního fóra. První byl odpor proti dohodě o investicích, která se v tajnosti připravovala v OECD; měla být ekonomickými a politickými prostředky vnucena slabším státům. Smlouva pronikla na veřejnost a po celé Francii vzniklo protestní hnutí, které nakonec přimělo francouzskou vládu stáhnout se z jednání. Druhou byly protesty proti jednání Světové obchodní organizace v Seattlu, po kterých následovala celá řada dalších, proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance v Praze. Nešlo o jednotlivé protesty, ale o skutečné mezinárodní hnutí. Vznikl plán uspořádat celosvětovou konferenci u příležitosti jednání Světového ekonomického fóra v Davosu. I když si nekladlo větší ambice, než být otevřeným prostorem pro diskusi, dopad byl větší, než organizátoři čekali. Prvního fóra se zúčastnilo asi 15 tisíc lidí, na druhém bylo přes 40 000 lidí a počet účastníků třetího fóra překročil 100 000. Změnil se i průběh jednání: první mítink SSF analyzoval světovou situaci, druhý jednal o návrzích na její změnu, a poslední se zaměřil na vymýšlení strategií jak těchto změn dosáhnout.
S rostoucí silou se otevírá i širší prostor pro aktivitu místních i celosvětových fór, příkladem může být úspěch protiválečných demonstrací, kterých se po celém světě zúčastnilo kolem 11 milionů lidí a které byly vyhlášeny na zasedání Evropského sociálního fóra.
Letos tradičnímu Světovému ekonomickému fóru v Davosu (kde jednala ekonomická a politická elita) předcházelo Světové sociální fórum v indické Bombaji, které naslouchalo názorům těch, kteří pociťují následky rozhodování elit.
Účast z Čech a Moravy nebyla masová. Vedle naší skupiny, kterou organizovala SDS s mládežnickou organizací REVO (jeden autobus), zajišťovala druhou výpravu KSČM spolu KSM. Zájem české společnosti zatím leží mimo sociální fóra - přejeme Iniciativě za sociální fóra založené 31. ledna 2004 v Praze, aby se podařilo tuto bariéru prolomit.
(Autorka je předsedkyní PO SDS a člen CV SDS)