Dva měsíce před kladenským sjezdem

V tomto článku se pokusíme připomenout atmosféru na levici politické scény v ČR otevřením Haló novin z 13. října 1992. Najdeme v nich druhou část rozhovoru listu s předsedou KSČM Jiřím Svobodou, dále rozhovor s tajemníkem Rady Levého bloku Milanem Tarabou, prohlášení M. Štěpána, poznámku k výrokům Jakuba Patočky, stanovisko klubů ČSSD ve FS a ČNR a článek o veřejném mínění o rozpadu Československa.

Milan Neubert, 18. října 2002

O krizích, teorii, sporech a realitě života

Blíží se druhý sjezd KSČM. Zveřejněny byly základní dokumenty a diskuse k nim začíná čeřit nejen vnitrostranickou atmosféru. Nastolena je řada otázek, a jak to již v životě chodí, často si vzájemně protiřečících. Projevuje se to i v dopisech, které dostáváme do naší redakce. Zašli jsme proto za předsedou ÚV KSČM Jiřím Svobodou a položili mu otázky, na které se nejčastěji ptáte. (Pokračování rozhovoru z 12. 10. 1992)

o Nelze spatřovat ono vnitřní pnutí ve straně např. v množících se obavách, aby tato strana nepřešla na platformu sociální demokracie?

Není třeba, abychom se dostávali do zajetí stejného schématu, v němž jsou dnes třeba někteří vůdčí představitelé sociální demokracie, kteří se neustále straší komunismem a kryptokomunismem. Stejně tak je nesmyslné, jestliže se v komunistické straně straší sociálně demokratickou orientaci. Kdo si reálně přečte programy, vidí, že v nich, a nemůže tomu být jinak, je mnoho příbuzného, velice blízkého, ale i mnoho rozdílného. Hlavní rozdíly spočívají v tom, že se sociální demokracie nedokázala vymanit z myšlenky etatismu, čili intervencí státu do všech procesů, jako určitého východiska pro vytvoření sociálně spravedlivější společnosti.

To má své meze, jak ukazují například výsledky posledních voleb ve Švédsku, nebo výsledky působení socialistické strany ve Francii. Komunistická strana, v duchu i svého názvu, vychází především z principu samosprávy, participačního vlastnictví a nezdůrazňuje tolik ingerence státu do všech procesů. Ne náhodou, a v tom si myslím, že musíme hledat naši vlastní identitu vůči sociální demokracii, kupř. Lenin hovořil O vývojově stálém poklesu zasahování státu a růstu vlivu samosprávy. Ta myšlenka byla nepochybně správná. Jiná věc je, že nebyla nikdy v Sovětském svazu realizována. To je pochopitelně jen jeden z nosných pilířů určitého rozdílu vůči sociálnědemokratickým koncepcím.

o Se znepokojením však byly přijaty signály, že KSČM hledá kontakty na Socialistickou internacionálu?

Pokud jde o Socialistickou internacionálu, je to v současné době nejvlivnější mezinárodní uskupení levicových sil. Socialistické a sociálně demokratické strany mají v zemích západní Evropy velký vliv. Taková je realita. Chceme-li při procesu integrace Evropy sehrát i my významnou roli jako strana, musíme mít pro naše působení v mezinárodních strukturách přiměřeně vlivné partnery. Zcela nepochybně dojde k procesu určité spolupráce. Představitelé Socialistické internacionály by si měli uvědomit, že zejména v zemích bývalé střední a východní Evropy levice bez nově zformovaných komunistických stran se jen těžko může prosazovat. Nelze se bez nich obejít. Na druhé straně budou muset tyto strany, včetně naší, přestat s určitou xenofobií, vytěsňovacím myšlením, kde jako bychom měli větší strach ze sociální demokracie, než třeba z neokonzervatismu typu myšlení Václava Klause nebo Jana Kalvody.

o Komunistické hnutí, jak by se dalo vyvodit z přijaté deklarace v Pchjongjangu, však také hledá cesty k určitému sjednocení?

Sledujeme-li, jakým způsobem působí Socialistická internacionála, nelze říci, že by byla nějakou bývalou Kominternou. To je čistě konzultační orgán a místo k rozvíjení a zobecňování zkušeností. My musíme svá východiska a svoji pozici v Evropě především myšlenkově srovnávat ve vztahu k vývojovým tendencím ve vlivných stranách západní Evropy. Komunistických, socialistických i sociálně demokratických. Nemůžeme přece ustavičně hledat modely, které na praktickou spolupráci v Evropě nemají reálný vliv. Pokud jde o pchjongjangskou deklaraci, myslím si, že jde o uměle vytvářený problém. Vznikla na počest životního jubilea Kim Ir sena. Také tak byla podepsána. Žádné koordinační centrum z toho nevzniklo. Nevzniklo nic, než tato deklarace. A ta se podle mého názoru v mnoha svých formulacích vrací do minulosti vývoje v celém světě a v Evropě zejména.

o Nicméně deklaraci údajně podepsalo 133 KS. Nehrozí z tohoto hlediska KSČM mezinárodní izolace?

V žádném případě. Uvedu několik příkladů. V době, kdy byl přijímán lustrační zákon a posléze paragraf 260, dosáhli jsme v mezinárodní politické orientaci tak významného úspěchu, že do Prahy přijel například bývalý ministr dopravy, člen politbyra FKS Ch. Fitermann. Vystoupil na naší tiskové konferenci a uvedl tento paragraf do kontextu s myšlením v demokratických zemích západní Evropy. Poukázal na jeho anachronismus. Na to, že je to jakýsi trilobit - zárodek a na druhé straně pozůstatek autoritářského myšlení. V téže době k nám přijel i předseda PDS G. Gysi a vystoupil také na tiskové konferenci KSČM. Myslím, si, že to jasně dokazuje, že jsme schopni hledat zdroje mezinárodní solidarity. K paragrafu 260 napsal například osobní dopis tehdejšímu prezidentovi V. Havlovi i G. Marchais, a to je politik mezinárodně uznávaný. Byli jsme pozváni do Itálie, kde měl poslanec V. Řezáč příležitost se sejít s římským starostou, byl přijat předsedou sněmovny za SDL Napolitanem apod. To je zárodek rozumných a pro nás, i pro svět prospěšných aktivit. Na tom jsme i s mnoha partnery domluveni. Měli bychom pořádat především společné semináře, vyjasňovat si otázky identity a perspektivy levice. Jde o vývojové přežití. Levice musí přijít s nějakou novou nosnou koncepcí. A to jak levice komunistická, tak i nekomunistická. Dokonce i levice, kterou představují křesťansko sociální proudy.

o Oslabení čí opuštění ideálů komunismu je však jen jednou stránkou současných názorů. Tou druhou je naopak obava v návrat k předlistopadovým praktikám. S tím nepochybně souvisí dnešní causa M. Štěpán. Názory jsou různé. Jedni jsou proti jeho členství, druzí tvrdí, že do řad strany patří, neboť podle nich byl jediným, který hájil komunistickou stranu?

Nemyslím si, že by v listopadu hájil, nebo dokonce obhájil stranu. Naopak. Byl účastníkem určitého zlomového momentu‚ na nádvoří v ČKD, který ukázal, že vedoucí funkcionáři tehdejší strany nemají podporu těch, jimiž se stále zaštitovali, to je především dělníků. Nemyslím si, že by byl příliš populární ani v řadách strany či mezi bezpartijními. Nepřísluší mi ho klasifikovat. V určitých dobách se prostě stane, že někteří lidé něco personifikují. Bohužel to je věc, s kterou se musí každý politik vnitřně vyrovnat. A pro velkou část společnosti personifikoval M. Štěpán především aroganci tehdejší moci, přezíravost vůči tomu, co si lidé mysleli, voluntarismus, s kterým vedením přistupovalo k vlastním členům. Kdyby těchto rysů nebylo, cožpak by mohly listopad a prosinec 89 proběhnout tak, jak proběhly? Vždyť se, ukázalo, že jde o vedení, které je úplně odříznuté od lidí i od vlastních členů. I členové strany žádali, aby tito lidé odešli ze svých funkcí.

o Někteří členové KSČM však právě v těchto souvislostech píší - Štěpána nechceme, ale Adamce máme a ještě ho prezentujete?

Já si myslím, že mezi Adamcem a Štěpánem byl podstatný rozdíl. Adamec mohl například v listopadových dnech vystoupit na tribunu na Letné. Choval se velmi statečně a čestně v těchto chvílích. Pochopil jako jeden z mála, co se vlastně ve společnosti děje. Na rozdíl od mnoha jiných funkcionářů, kteří v té době a patrně ani dodnes nepochopili vůbec nic. Druhá věc je, že Adamcův kredit ve společnosti vlastně potvrdily opakovaně volby. Podíváme-li se na počet preferenčních hlasů. tak Adamec je na severní Moravě, kde je první Klaus, na čtvrtém místě. Dostal více než 58 tisíc preferenčních hlasů. To snad o něčem vypovídá. Já nemám krátkou paměť. Mluvíme-li o personifikaci, vzpomeňme na hesla, která tenkrát volali lidé na ulicích. Ta hesla se týkala dvou představitelů KSČ, kteří se stali v té době zosobněním toho, co lidé nechtěli. To je prostě realita. Proto si myslím, že kdyby M. Štěpán měl opravdu vztah ke KSČM, jak o něm mluví, tak právě při vědomí důsledků vlastní žádosti o členství by si měl být schopen tento krok odepřít.

o Co tato skutečnost pro KSČM znamená?

Je zřetelně vidět, že celé organizace i jednotlivci nesouhlasí s jeho přijetím do strany. Měl-li bych to kvantifikovat, tak je poměr 15:1. I bezpartijní říkají, že k tomu nemělo dojít. To je významné. Kladu si však otázku, proč k tomu dochází právě dnes? Jak je načasován vstup M. Štěpána do KSČM, jaká mu byla dána publicita, jakým způsobem o tom sdělovací prostředky informovaly? Je to v době, kdy se zdá, že se podařilo z velké části překonat hroty odporu vůči straně, vnější izolaci mezi KSČM a dalšími politickými subjekty, kdy dochází k setkáním klubů našich poslanců se všemi dalšími kluby, kdy naši poslanci začínají být vnímáni jako reálná politická síla, kdy probíhala a probíhají jednání představitelů strany s vedením ostatních stran. A v tuto chvíli vstupuje do hry fenomén Štěpán. Za dva roky jsem se naučil, že takové věci se většinou nedějí náhodně a že se shodou okolností stávají vždycky ve chvíli, kdy se zdá, že se už podařilo určitý kurs a pozici ustálit. V těchto chvílích vždy propukne nějaká aféra. Jako by si někdo přál znovu uvrhnout stranu do zmatků a izolace. Komu to slouží...?

o Častým tématem dopisů našich čtenářů je vztah KSČM k nově vzniklé KSS a SDL na Slovensku.

Především se musíme naučit překračovat úzce doktrinální hranice. Budeme-li uvažovat pouze o tom, jestli máme mít intenzívní vztah s nově vzniklou stranou, jen proto, že si do názvu napsala slovo komunistická, byla by ta rovnice jednoduchá. Ale my přece nejsme jako strana proto, aby u nás taková strana byla. Jsme tady proto, abychom získali reálný vliv na formování společenských poměrů, a to tak, aby to bylo prospěšné pro občany. Podíváme-li se na volební výsledky SDL a výsledky KSS 91 a ZKS, pak posledně jmenované strany se pohybují hluboce pod pásmem 2 %. Do parlamentu se nedostaly. SDL je naproti tomu druhou nejsilnější politickou silou Slovenska. Obdobně jako jsme my druhou nejsilnější politickou silou v Čechách. Nám jde především o hledání vývojové alternativy a podmínek, za jakých bychom ji mohli uskutečnit. Můžeme stokrát skloňovat, že jsme ideově čistí, že naše ideologie je vybroušená, pokud však nezískáme reálný vliv ve společnosti, nemůžeme splnit nic z toho, co ve svých volebních programech slibujeme. Pokud si srovnáme olomoucký program KSČM s programem SDL, pak musíme říci, že jsou si velice blízké. Naopak si myslím, že z některých programových prohlášení KSS je vidět, že ne zcela pochopily vývoj a hluboké změny, ke kterým došlo. Myslím si, že musíme rozvíjet vztahy s SDL, ale mimo jiné i s křídlem KDH, které je křesťansko sociálně orientované a pochopitelně s HZDS. Spolupracovat je třeba především s těmi politickými silami na Slovensku, kterým veřejnost vyslovuje podporu, z níž je odvozen reálný společenský vliv.

o Jaký tedy bude vztah KSČM ke KSS?

Opakovaně jsme se s vedením obou částí sešli. Naposledy po sloučení v Ostravě, v rámci oslav Dne Haló novin a Naší pravdy. Hovořili jsme o našich zkušenostech z utváření seskupení obdobného jako je španělská "nová levice", které v našich podmínkách představuje Levý blok sdružující širší spektrum levicových sil. Dávali jsme našim partnerům ke zvážení, zda by neměli jít podobnou cestou na Slovensku, a získat tak i větší odezvu veřejnosti. Tím je, domnívám se, limitováno přežití KSS na Slovensku jako reálné politické síly.

o Přejděme k dalším problémům. Zdá se, že na pořad dne je znovu nastolována otázka názvu strany?

Náš názor je známý a mnohokrát jsem ho opakoval: v některých zásadních otázkách vývoje strany, a k nim bezpochybně patří i název, může rozhodovat pouze vnitrostranické referendum. Bude-li na sjezdu tento problém otevřen, myslím si, že delegáti nebudou mít mandát k řešení. Že by mohl pouze dospět k závěru, že nazrál čas znovu se zeptat členů strany, pod jakým názvem by strana dále měla existovat. V této otázce obcházet institut přímé demokracie nelze.

o Již vžitým se stává termín transformace strany. V čem ale lze spatřovat jeho obsah a cíle?

Tyto zásady byly podle mne jasně definovány. Ve straně přežívá mnoho stereotypů minulosti. Je to přirozené. Lidé se těžko zbavují některých návyků. Hlavní činnost základních organizací spočívala v řešení kádrových otázek, úvah o situaci podniku. Pak přišlo usnesení posledního pléna ÚV. ZO je takzvaně rozpracovávaly do svých podmínek. Je třeba nahlédnout do časů, kdy si strana svůj kredit ve společnosti nějakým způsobem vytvářela. Především nepolitickými aktivitami. Pamětníkům jistě něco říká DTJ, aktivity v oblasti kultury, zájmové činnosti a v souvislosti s aplikací doktríny "šokové terapie" bude asi nezbytné začít intenzívněji pracovat na akcích sociální sebeobrany. Mnohde to již pochopili. Do činnosti strany je třeba zapojit, v tom je podstata základního transformačního manévru, nepolitické aktivity, na které se budou vázat neprivilegované vrstvy obyvatel. To bude následně ovlivňovat jejich politickou volbu a jejich světonázorovou orientaci.

o Vyslovovanou i nevyslovovanou otázkou otázek, s nimiž se setkáváme, je hledání odpovědi na to, kdo vlastně KSČM je a oč usiluje. Byl o tom vlastně celý náš rozhovor. Pokusme se na závěr učinit shrnutí právě v tomto smyslu.

Nejsem teoretik, takže odpověď budu spíše hledat v jevových obrysech. Myslím si, že usilujeme o to stát se moderní levicovou stranou, se kterou musí kterákoliv vláda vzešlá z kterýchkoliv voleb počítat jako s reálnou politickou silou. Naše identita bude vždy spjata s tím, že jsme stranou levicovou, to znamená stranou neprivilegovaných. Vždy z naši identity bude vyplývat solidární sociální chování a měli abychom usilovat o to, abychom měli vliv na vládní politiku, abychom ji uměli i modifikovat, aby muselo docházet k určitému kompromisu mezí vládnoucími strukturami a opozicí. To znamená, že bychom se měli zasazovat o to, aby zákonné normy, které vytvářejí z vlastnictví výchozí bod společenského chování a společenské odpovědnosti byly tlakem na vládní koalici dotvářenou ve směru sociálně tržní ekonomiky. Slovo "sociálně" dvakrát podtrhuji. Pokud jde o to, kam jdeme, myslím si, že v Evropě jsou dva modely vývoje: Jeden model představuje Weissova SDL na Slovensku, či Ochetova Strana demokratické levice v Itálii. Druhý model představuje španělská komunistická strana a vytváření tzv. "nové levice", ve které komunistická identita představuje jeden z rovnoměrných proudů. Já se domnívám, že touto cestou jsme se my dali. A II. sjezd KSČM by měl vytvořit podmínky pro její rozvíjení a pokračování.

Poděkoval PAVEL ŠAFRÁNEK

Rozpor v koalici LEVÉHO BLOKU?
Uvedení věci na správnou míru

Na minulé tiskové konferenci koalice LEVÝ BLOK - KSČM, DL ČSFR zazněly názory, které by mohly svádět k domněnce, že mezi předsedou DL ČSFR L. Indruchem a předsedou KSČM J. Svobodou dochází v některých otázkách k zásadním rozporům. Šlo o názory a hned druhý den se ukázalo, že jsme je přece jen měli zpravodajsky zaznamenat. Tak, aby si čtenář mohl udělat svůj názor. V této věci jsme požádali o rozhovor tajemníka Rady LEVÉHO BLOKU Milana Tarabu.

o Ve čtvrtek minulý týden předseda DL ČSFR uvedl, že na II. sjezdu KSČM by mělo dojít ke změně názvu strany. Tuto myšlenku spojoval s pokračováním transformačních procesů započatých na Olomouckém sjezdu. Jaké je tvé mínění?

Při zasedání Rady LEVÉHO BLOKU se plně potvrdila ustanovení smlouvy nebo dohody o spolupráci. Z toho je třeba vycházet. Každý subjekt má právo na vlastní identitu, pochopitelně také na vlastní rozhodování. Právě proto se domnívám, že pokud se týká KSČM, tak, jak hovoříme s lidmi, když jezdíme na veřejná shromáždění do míst a obcí, že je potřeba si uvědomit citový vztah zejména starších lidí ke KSČM a k jejímu názvu. Nesmíme ztrácet příznivce, čestné členy komunistické strany. Musíme umožnit ostatním lidem spolupracovat na programu, na společných zásadách, na bázi dohody o spolupráci v LEVÉM BLOKU. Takové je naše stanovisko.

o Připomněl bych slova J. Svobody, že o novém názvu by muselo rozhodovat nové referendum...

Ano. Pokud by k takovému referendu došlo a většina členů by se vyslovila pro zachování stávajícího názvu, není možné, aby se jiný subjekt do této otázky vměšoval. Je to věcí komunistické strany, jak bude postupovat dál.

o V souladu s článkem 23 Listiny základních práv a svobod byly na tiskové konferenci L. Indruchem zmíněny akce LEVÉHO BLOKU jako projev práva občanů postavit se na odpor proti rozbíjení společného státu.

Všechna shromáždění, která LEVÝ BLOK pořádá, jsou informační. Nemáme jinou možnost při omezení toku informací ve sdělovacích prostředcích než dávat informace právě tímto způsobem, říkat lidem, jaké jsou postupy poslanců LEVÉHO BLOKU. K tomu se vyjádřila i naše rada a postup schvaluje.

o Ještě jedno sdělení nás upoutalo. Prý nemáme definovány národní zájmy - a přitom předseda KSČM o nich široce hovořil. Nejde tedy opravdu o rozpor v rámci koalice?

O žádný rozpor tady nejde. S L. Indruchem jsme o tom po tiskové konferenci hovořili. Domníváme se, že je nezbytné udělat víc pro to, aby napříště nedocházelo k obdobným osobním vyjádřením, která jsou v nesouladu se stanovisky subjektů LEVÉHO BLOKU. Budou organizovány společné porady před tiskovými konferencemi k programovým otázkám. Ostatně všichni oceňujeme transformační procesy v KSČM. Jejich důkazem je i zmíněná dohoda, kterou jsme, jak víš, nedávno podepsali. A co víc - celá naše koalice byla voliči pozitivně přijata, dále se uvažuje o demokratické, programové spolupráci levicových subjektů. Tak se bude ubírat i vývoj do budoucna.

Ptal se Zdeněk Skála

M. Štěpán: Členem KSČM jsem a budu

PRAHA - Bývalý předlistopadový exponent KSČ Miroslav Štěpán je podle svých slov i nadále členem Komunistické strany Čech a Moravy, do které byl letos v září přijat jednou ze základních organizací KSČM v Praze 2. M. Štěpán tím včera reagoval v rozhovoru pro ČSTK na stanovisko ústředního výboru strany z minulého týdne, v němž se uvádí, že ústřední výbor ho za člena KSČM nepovažuje.

"Členem komunistické strany jsem a budu," prohlásil včera M. Štěpán. "Základní článek, který mě do komunistických řad přijal, na svém rozhodnutí o mém členství však bude trvat. V Praze 2 mé členství potvrdili," zdůraznil. Odmítavým stanoviskem ústředního výboru KSČM se, jak M. Štěpán uvedl dále, nevzrušuje.

Sluha horší pána.

Jan Patočka, redaktor krajně pravicového Českého deníku (má k němu velmi blízko i předseda ODS a český premiér V. Klaus), popírá svými slovními výlevy lidskost obsaženou v dílech svého otce, profesora Jana Patočky (1907-1977). Pln nenávisti ke všem lidem, majícím jiný názor, kope kolem sebe a dští jedovatou slinu na kde koho. Včera si vybral Lidové noviny. Při té příležitosti důsledně "rozpracovává" myšlenku o Jiřím Svobodovi, zveřejněnou před týdnem. Píše: "Nesmím tedy o něm napsat, že kulhá, i když je to asi to nejlidštější, co na panu Svobodovi je. Stejně jako noha dr. Goebbelse či skleněné oko K. H. Franka."

Neuvěřitelný projev nadutosti toho, který si je jist, že pod ochranou majitele ČD a jeho mocných přátel, si může dovolit vše. Tak to bývá: "sluha" vyjadřuje ochotně názor svých pánů, činí tak z vlastní píle, aby se zalíbil. Urážlivé srovnání páně Patočkovo leccos vypovídá nejen o ideologii pravice, ale i o charakteru autora.

Jiří Janouškovec

Odpověď Jiřímu Horákovi

PRAHA (zr) - Poslanecké kluby ČSSD ve FS a ČNR konstatují, že návrh transformace čs. federace do podoby čs. unie na základě maastrichtských dohod o Evropské unií byl

a) projednán na společné poradě poslaneckých klubů ČSSD, LSU a HSD-SMS v ČNR a FS, hlasováním doporučen a zahrnut do publikovaného stanoviska těchto klubů

b) projednán na poradě poslaneckého klubu ČSSD ve FS a klubem přijat.

Poslanecké kluby považuji za důležité, že hlasováním FS bylo předsednictvu FS uloženo neprodleně ustavit komisi s tímto zadáním. Vidí v této komisi příležitost pro širší dialog politických sil, umožňující zvažovat různě možnosti spolupráce ČR a SR v budoucnosti.

Miloš Zeman

Veřejné mínění o rozpadu ČSFR

Institut pro výzkum veřejného mínění uskutečnil ve dnech 8. - 14. 9. 1992 šetření, v němž se mj. ptal občanů na jejich názory na rozdělení čs. federace a na perspektivy osamostatněných států. Dotázán byl reprezentativní soubor 577 respondentů v ČR a 505 respondentů v SR.

Výzkum zjistil, že většina občanů - kolem 80 % v obou republikách - počítá s tím, že dojde k rozdělení Československa (viz informace IVVM z 29. 9. 1992).

Tabulky č. 1 a 2 ukazují mínění o celkových hospodářských a politických důsledcích rozdělení pro obě republiky. (Údaje ze září porovnáváme s daty z července.)

Důsledky rozdělení ČSFR pro Českou republiku (názory obyvatel ČR a SR v %)

Důsledky rozdělení ČSFR pro Slovenskou republiku (názory obyvatel ČR a SR v %)

Celkově lze říci, že občané České republiky většinou doufají, že rozdělení federace překlenou bez dlouhodobých následků a v následujícím období očekávají příznivý ekonomický vývoj. Obávají se však dopadů rozdělení na své mezinárodní postavení. Perspektivy Slovenské republiky vidí značně nepříznivě. Občané SR nejčastěji předpokládají rovněž dočasné negativní důsledky rozdělení, nedominuje však u nich pocit lepšího ekonomického vývoje v příštích pěti letech. Poměrně velké naděje však vkládají do získání mezinárodněprávní subjektivity své země a jejího "zviditelnění".