V obou hlavních zpravodajských relacích naše televize v neděli večer přinesla výrok Jaroslava Ortmana, že raději třikrát prohraje čestně, než jednou faulem. Předseda poslaneckého klubu LB v českém Parlamentě utvrdil tím i televizního diváka v přesvědčení, které mu vehementně dodávají i jiné sdělovací prostředky - že hlasování o názvu strany bylo zmanipulováno.
Situace na sjezdu ve chvíli blížícího se rozhodnutí, jehož historický dopad mnozí tušili, byla krajně nervózní. Každý chtěl převážit svým argumentem, působícím tu na rozum, tu na srdce a city. Když nekončily tahanice o to, v jakém pořadí hlasovat o pouhých třech možnostech - 1. zda strana si ponechá dosavadní název, 2. zda přijme zdvojený název (Strana nové levice - KSČM), nebo 3. zda si zvolí nové jméno - chtěl gordický uzel rozseknout spisovatel Jaroslav Matějka. Přišel k mikrofonu s logickým návrhem: rozhodněme nejdříve, zda název chceme vůbec měnit. Řídící schůze, v té chvíli jím byl Vojtěch Filip, nechal o Matějkově návrhu, který byl v podstatě shodný s doporučením návrhové komise hlasovat. Možná překvapivě brzy, ale každý delegát věděl, o čem hlasuje, o čem rozhoduje.
Z Ortmanových slov v televizi je divák také mylně informován, že kandidátům na funkci předsedy strany nebylo dovoleno vůbec promluvit. Ani to není úplná pravda. Před hlasováním o názvu už delegáti z diskuze znali své názory na název strany přinejmenším Grebeníčka, Klanici, Ransdorfa, Stiborové a dokonce samotného Ortmana, který tlumočil stanovisko klubu poslanců LB (tedy dalších kandidátů - Kuchaře a Sourala).
Ani tentokrát o nějakém podrazu mluvit nelze. Spíše nešťastný je Ortmanův výrok; televizní divák totiž z něho musí mít nutně pocit, že delegáti sjezdu se chovali značně nedemokraticky, nechtěli slyšet ani kandidáty na funkci předsedy strany.
Ivo Havlík
Naše pravda, č. 26, 1993