Prostějovský sjezd, který rozhodl zachovat název KSČM, a přispět tudíž k jejímu rozštěpení, prokazatelně předvedl, jak silně je určitá část členstva srostlá se stereotypy minulosti. KSČM by se od nich sice - alespoň slovně - určitě ráda odpoutala, ale ve skutečnosti k tomu nemá dost sil. A nic na tom nemění ani sebevědomá prohlášení nového předsedy Grebeníčka, že KSČM je moderní levicovou stranou, která s tou předlistopadovou nemá nic společného.
Volbou Grebeníčka a zachováním dosavadní orientace i názvu na sjezdu jasně zvítězilo konzervativní křídlo. Představy jeho lídrů, že KSČM by mohla sehrát sjednocující roli na levici a stát se respektovanou opoziční stranou, se tak podle mého dostávají do roviny zhůvěřilých přání. Pochopili to konečně i reformátoři kolem Mečla, kteří se založením nové nekomunistické strany možná otáleli až zbytečně dlouho.
Začínají to ale podle mého po sobotním sjezdu chápat i ti členové KSČM, kteří se do poslední chvíle snažili hájit „jednotu a celistvost strany“. Sám Ortman jako obhájce jednoty a kompromisu spočívajícím ve zdvojeném názvu už v sobotu přiznal, že výsledky sjezdu jsou pro něj porážkou. Zůstává však v KSČM, a ačkoli vylučuje další štěpení ve svém poslaneckém klubu, soudím, že nově vzniklá SDL má značné šance získat mezi jeho členy vliv. Rozčarování z fundamentalistické zarputilosti KSČM předvedené na prostějovském sjezdu a obavy ze ztráty kreditu totiž mohou být pro poslance Levého bloku dosti silným sbližovacím motivem s SDL. Což by ovšem pro „jednotnou a celistvou“ KSČM znamenalo další štěpení.
Rudé právo, 28. 6. 1993