La famiglia

Tento článek berte jako malé odlehčení problému dělení československého státu.

Pohled zvenku je vždycky zajímavý, cizí oči mohou vidět věci jinak, z netradičních poloh. Proto jsem vám ostatně dával před nedávnem k dispozici zářijový článek The New York Times. Dnes se spolu podívejme na pohřeb Československa očima mladých Američanů, kteří se po převratu nastěhovali ve velkém do Prahy a jimž především byl určen čtrnáctideník Prognosis, z jehož říjnového čísla je článek, který uvádím v překladu níže.

Milan Neubert, 31. října 2002

Skandalizace nebo skutečnost?

Brenon Daly

Český ministr vnitra Jan Ruml uprostřed září v interviewu pro deník Zemědělské noviny bez okolků prohlásil: „Nemám žádné důkazy o tom, že politici České republiky jsou zapleteni do organizovaného zločinu.“ A Ruml ví o organizovaném zločinu? Koneckonců on je podřízeným v jedné z nejmocnějších organizací v zemi klausovců.

Klausovci (nebo Občanská demokratická strana) kontrolují praní peněz (v první řadě od nomenklatury) a vyděračství malých obchodníků.

„Donem“ této „rodiny“ je úředník Václav Klaus, který si nikdy neposkvrnil ruce veřejně odsouzeníhodným jednáním, ale je dostatečně mocný, aby ovládal národ ekonomickou hrozbou. (Nicméně pokud kdokoliv proti němu zahájí tažení, dostane ránu — jen se zeptejte bývalého generálního prokurátora Ludvíka Brunnera nebo dřívějšího ředitele ČSTK Petra Uhla, jejichž kariéra je pohřbena v cementových botách na dně řeky Vltavy.)

Další velká „rodina“ jsou mečiarovci, v čele s dřívějším boxerem Vladimírem „Býkem“ Mečiarem. Jsou orientováni na východ, kontrolují zbraně a pohyb velkého počtu raket. Mečiar jako hlava mafiánské rodiny uplatňuje pravidla boxerského zápasu a není pod jeho důstojnost využít mezery v zákonu, poslouží-li to.

Když Mečiar předběhl své soky a ujal se funkce slovenského ministra vnitra, vzpomněl si, že policie o něm měla nějaké dokumenty jako o spolupracovníkovi domácí tajné služby (StB) za komunistického režimu a že by mohla jeho kariéra skončit. Takže Býk si objednal u svých „goril“ vloupání do vily, kde byly záznamy uloženy, i s donáškou kompromitujícího materiálu. Víme o tom jenom proto, že najmutý zloděj, dřívější ředitel Slovenského ministerstva vnitra Leonard Čimo, porušil zákon omerty (mlčení). (Čimo se tak bál po střetu s Mečiarem, že uprchl do Švýcarska, kde se skrývá.)

Nakonec dva „donové“, unavení z tažení proti sobě, chtěli také uskutečňovat své vlastní zájmy. Dohodli se, že je lepší než krvavá válka jako v nedaleké Jugoslávii — „civilizované“ rozdělení. Při sérii jednání, která vyvolávala reminiscence na temná zákulisní jednání v Palermu, se Klaus a Býk dali dohromady a rozhodli o první obchodní zakázce: rozdělit federaci. Zlikvidovat toho (sunofabitch) bastarda.

Ke konci šestého setkání, když popíjeli espresso pod jilmem, se oba „kápové“ usmívali, neboť věděli, že federace již skoro není. Po kontraktu na rozpad federace další zakázkou bylo pracovat společně, neboť budou dostatečně silní, aby kontrakt o rozpadu federace protlačili parlamentem (sicilské mafiánské rodiny mají Cupolu nebo „dome“, který jim slouží jako parlament). Místní „karabiniéři“ zaujali stejné stanovisko jako Klaus a Býk, objednali položení koňských hlav do postelí těm poslancům, kteří by s nimi nesouhlasili.

Přiškrtili disidentské hlasy. Jeden z dřívějších nejhlasitějších protimafiánských křižáků, Hnutí za samosprávnou demokracii — Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD — SMS), znenadání ztratilo svůj hlas pod výhrůžkami, tiše mumlaje „rozhodli jste o nás bez nás“ a krče se.

Klaus s Býkem dokázali zastrašit ostatní politiky, aby mlčeli nebo rezignovali. Dokonce Václav Havel, dřívější „kápo káp“ řekl: „Stále si myslím, že společný stát je lepší, než dvě republiky, ale jsem realista a vidím, že zde není dostatek dobré vůle pro společný stát.“

Ale poté „pezzonovanti“ začali dělat rámus, podobný občanským protestům na Sicílii po zavraždění antimafiánských soudců Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina. V souladu se současnými ušlechtilými demokratickými principy československý lid řekl, že chce rozhodnout o budoucnosti Československa a nenechat hrát dva o budoucnost.v kuželkách. Ve stylu Cosy Nostry Býk pronesl směrem k odpůrcům, že „není v jejich zájmu“, aby se podíleli na nějakém vyjádření. Klaus — který nyní ustoupil od společenské hry na hubičky — jim řekl, že veřejné referendum „by jenom situaci komplikovalo“. A tak lidé pokorně přikývli a obrátili pohled k zemi.

Mečiar a Klaus s krokodýlími slzami v očích navlékli důstojný háv a na pohřbu Československa nesli rakev. Oba dojemně promluvili, že po 74 letech federace zemřela přirozenou smrtí a ti, kdo zůstali naživu, by měli v žití pokračovat.

Co je záměrně přehlédnuto během tohoto chmurného obřadu, je, že dva „donové“ s protáhlými obličeji, kteří ukládají rakev do země, jsou ti samí, kdo zařídili vymazání federace. Co je dále záměrně přehlédnuto, je fakt, že mimo odstřel federace Klaus a Mečiar zasadili ránu základnímu demokratickému principu:
respektování vůle lidu.