O tom, jak si po vítězných volbách ODS a HZDS dělily stát, už jsme si nedávno říkali. Zmiňovali jsme se i o personálních změnách, ke kterým ve druhé polovině roku 1992 docházelo v nejrůznějších složkách státní správy.
Dnes se zmíníme o dvou - 15. září byl z funkce ředitele Československé tiskové kanceláře odvolán ing. Petr Uhl a nahrazen Tomášem Kopřivou (tehdy ODS), 17. září nahradil generálního prokurátora ČR JUDr. Ludvíka Brunnera ve funkci JUDr. Jiří Šetina (tehdy bezpartijní). S prvním případem Vás seznámíme v podání Elektronického zpravodajského servisu studentů žurnalistiky CAROLINA, který zveřejnil rozhovor s Uhlem těsně před jeho odvoláním ve zvláštním čísle 40A. Případ druhý zachytilo Rudé právo dne 18. září.
Rozhovor s Petrem Uhlem je v původní verzi bez háčků a bez čárek, ale stojí zato se tím textem prokousat. Pro Vaši lepší orientaci jsou otázky zobrazeny tučně.
Copak vlastně oba dělají dnes po deseti letech? Ing. Petr Uhl se stal zpočátku šéfredaktorem revue Listy, pak redaktorem Práva a JUDr. Ludvík Brunner se usadil na Ministerstvu vnitra ČR, nejdříve jako ředitel kanceláře ministra, dnes je ředitelem Odboru vnitřní kontroly.
Milan Neubert, 18. září 2002
PRAHA (Vlastní zpráva) Předsednictvo ČNR jmenovalo ve čtvrtek JUDr. Jiřího Šetinu, dosavadního ředitele Útvaru pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB při FMV, generálním prokurátorem ČR.
Týž den se představil novinářům na tiskově konferenci. Na otázku RP, čím ve své funkci začne, uvedl: věnovat se nezastupitelné úloze prokuratury, která spočívá v tom, aby prováděla fundovaný dozor nad vyšetřováním a fundovaně zastupovala žalobu u soudu. Ostatní funkce, které prokuratura má, jsou zbytečné.
Jak nový generální prokurátor dále řekl, „nic dobrého se nedá vybudovat na minulém zločinu“. Dále uvedl: „Pokud bude právní návaznost na vědomě neobjasněné zločiny, tak na tomto fundamentu nemůže vzniknout nic dobrého a demokratického.“
Jak prohlásil, „máme tady právní balast, který je nashromážděný za 40 let komunistické vlády. A tyto zákony pořád platí. Uvědomme si, že postih bývalých prominentů je možný jenom na podkladě, že porušili zákon v té době platný. Zákony nikdy neplatí zpětně. Tudíž my jim musíme dokazovat, že oni porušili svoje vlastní zákony tím, jak jednali. A to je situace dost obtížná“. V této souvislosti připomněl, že na prokuratuře dosud leží svazek týkající se causy Minařík.
JUDr. J. Šetina studoval v letech 1954—1959 právnickou fakultu UK a současně navštěvoval přednášky na filozofické fakultě UK. Nejdříve pracoval jako prokurátor v Jablonci nad Nisou, Litoměřicích, Mostě, Teplicích a Ústí nad Labem. V roce 1967 se z politických důvodů vzdal prokurátorské funkce a stal se tajemníkem městské organizace Svazu Čs. výtvarných umělců v Praze. V následujících letech se podílel na několika uměleckých akcích, které podporovaly politiku A. Dubčeka. Po roce 1970 bylo proti němu zahájeno vykonstruované trestní stíhání a na přímý pokyn StB byl propuštěn ze zaměstnání. V letech 1983 až 1990 pracoval jako dělník v družstvu DIPRA v Praze. V roce 1990 se stal ředitelem Útvaru pro dokumentaci a vyšetřováni činnosti StB při FMV, jehož vznik inicioval. J. Šetina nebyl nikdy členem žádné politické strany.
Jitka Götzová
Rozhodli jsme se v nasem dalsim rozhovoru dosavadniho reditele CSTK nasim ctenarum predstavit. Radi bychom tim take vyjadrili za redakci Caroliny podekovani cloveku, který velkou cast zivota venoval snaze o objektivni zpravodajsvi a jehož odvazne vysloveni politickych postoju stalo i mnoho let vezeni.
* * *
Petr Uhl, v disidentskych kruzich povazovany za cloveka skutecne pevneho charakteru, se narodil v roce 1941, vystudoval strojni inzenyrstvi na CVUT v Praze. Puvodne pusobil jako stredoskolsky profesor na strojni prumyslovce, v roce 1969 byl zatcen a veznen po ctyri roky za politickou cinnost v ramci studentskeho levicoveho sdruzeni HRM (Hnuti revolucni mladeze), ktere projevilo nesouhlas s vojenskou intervenci armad Varsavske smlouvy v roce 1968 a s naslednym procesem t.zv. "normalizace". Po propusteni z vezeni kratce pracoval jako projektant. Byl cinny dale politicky a patril mezi uzkou skupinu zakladatelu Charty 77, pracoval na redakci zakladniho textu Charty, jehoz hlavnim autorem byl Vaclav Havel. V roce 1978 se se stal clenem Vyboru na obranu nespravedlive stihanych (VONS). Po roce cinnosti VONS byli jeho clenove uvezneni a Petr Uhl byl znovu uveznen na dalsich pet let spolu s Vaclavem Havlem, Jirim Dienstbierem a dalsimi. Po navratu z vezeni pracoval jako topic. Od roku 1984 az do listopadu 1989 byl dale cinny ve VONS, redigoval INFOCH (nezavisle Informace o Charte 77) a od roku 1988 pracoval v nezavisle informacni agenture VIA, jejiz cs. pobocku zalozil spolu se svou zenou, Annou Sabatovou, Janem Urbanem a Petrem Pospichalem. Dalsi pobocky byly v Moskve, Varsave, Budapesti i v jinych mestech byvaleho RVHP. Jeho zpravodajska cinnost v Charte i VIA se vyznacovala o velmi prisnou, az pedantskou objektivitou. Behem udalosti v listopadu 1989 byl opet na kratkou dobu uveznen v souvislosti s rozsirenim nepravdive zpravy o smrti studenta Martina Smida.
Po revoluci v roce 1989 pracoval kratce v tiskovem stredisku Obcanskeho fora. V cervnu 1990 byl zvolen jako poslanec do Federalniho shromazdeni jako poslanec OF. Po rozstepeni se stal clenem OH, jehoz je clenem dodnes. Byl clenem Ctvrte internacionaly a Leve alternativy, kterou spoluzakladal nedlouho pred listopadovymi udalostmi 1989. Z obou techto organizaci vystoupil. 15. unora 1990 byl jmenovan generalnim reditelem CSTK. Jako poslanec se v posledni dobe spise venoval zalezitostem, tykajicim se lidskych prav. Byl jeden z prednich kritiku t.zv. "lustracniho" zakona.
Ve funkci generalniho reditele CSTK dosud pusobi - kdyz jsem kratce pred
ctrnactou hodinou vstoupil do jeho kancelare, prave ocekaval telefon Josefa
Stranskeho, ktery mu mel oficialne oznamit odvolani z funkce reditele. Behem
naseho rozhovoru se telefon neozval, takze tento rozhovor je rozhovorem s
generalnim reditelem CSTK.
Poznamka: odpoledne bylo oznameno, ze od 15. zari bude jmenovan novy reditel
CSTK, ing. Tomas Kopriva, poslanec Federalniho shromazdeni za ODS.
* * *
Pane rediteli, co povazujete za hlavni uspech, ktereho jste dosahl behem
vasi ridici cinnosti v CSTK?
Myslim, ze se mi podarilo agenturu CSTK promenit z agentury, zavisle na
strane a statu do stavu, kdy se sama povazuje za instituci, na statu nezavislou.
Prakticky nedoslo k ovlivnovani zpravodajstvi. Jinym, snad mensim uspechem, je
kvalita zprav a jejich mnozstvi. Vydavame vice nez 500 zprav denne v cestine,
anglictine, spanelstine a nemcine. Mnozstvi zprav se za posledni tri roky
zdvojnasobilo. Zpravy jsou prejimany radou agentur, vcetne takovych, jako
Reuter, servis je vseobecne povazovan za dobry. Uchranil jsem take agenturu pred
ruznymi radikalnimi zmenami, pokousel jsem se hlavne v personalnich otazkach
postupovat co nejuvazliveji, dlouho jsem rozvaroval, nez jsem nekoho pozadal,
aby z agentury odesel. Respektoval jsem pritom nazory jinych spolupracovniku.
Agentura mela, kdyz jsem nastoupil, asi 1750 lidi, dnes jich je mene nez 750.
Dalsich 250 pracuje po delimitaci v TK SR (Tlacova kancelaria Slovenskej
Republiky) a asi 150 lidi preslo do akciove spolecnosti CTK Repro, kterou jsme
vytvorili z nasi tiskarny. Podarilo se nam zajistit dotaci na nasi zahranicni
sit. Tato statni dotace tvori vsak pouze 9% celkovych vydaju CSTK. Ozivili jsme
nase nakladatelstvi Pressfoto a nasi zprostredkovatelskou agenturu Made in
publicity. Uchovali jsme dale casopis 100+1 zahranicnich zajimavosti. Rosirili
jsme pusobnost o dalsi cinnosti, jako je Radio plus a Presscentrum, zalozili
jsme casopis Parabola. To vsecho se podarilo v situaci, kdy byl prolomen
nemravny statni monopol na zpravodajstvi a na radu dalsich cinnosti CSTK.
A co povazujete za neuspech?
Predevsim to, ze se mi nepodarilo vytvorit jednotnou agenturu v celem
ceskoslovenskem state. CSTK mela uz po desetileti na Slovensku autonomni
postaveni, byla samostatnou ucetni jednotkou. Na Slovensku jsem mel jedineho
podrizeneho, jimz byl muj namestek a soucasne reditel CSTK pro Slovensko, ktery
byl velmi autonomni a ja jsem ho nemohl prakticky nijak v danych politickych
pomerech ovlivnovat. Spolu s nim jsem se dopustil chyby, ze jsme usilovali o
jakousi trojjedinou agenturu, ktera by byla slozena z ceskeho, slovenskeho a
federalniho oddeleni. A to se nam nepodarilo. Kdybychom dostatecne predvidali
statopravni vyvoj, zamerili bychom se od zacatku na rozdeleni obou agentur a
nikoliv na budovani spolecnych cinnosti. Take se mi nepodarilo lepe zajistit
pracovniky, nez zajisteni jsou, coz pro ne znamena, ze maji o deset az tricet
procent mensi platy, nez lide, kteri delaji podobnou praci v novinach. Lide tady
zustavaji hlavne proto, ze maji "cetku" radi. (Mimo rozhovor: ptal
jsem se vratneho, lidi na chodbach, technickych pracovniku a vsichni, bez jedine
vyjimky mi odpovedeli, ze jsou se soucasnym reditelem spokojeni, ze si vazi jeho
pracovitosti, profesionality a lidskeho jednani s nimi.) Pri rozsahle
modernizaci jsme se zadluzili u banky asi ctyriceti miliony korun. (Opet mimo
rozhovor: jak mi sdelil technicky reditel, v CSTK vytvorili behem poslednich let
rozsahlou databazi na pocitacich VAX, ktera je slucitelna jako jedina z
vychodoevropskych agentur s technickym vybavenim napr. agentury Reuter.) Zatim
se nam nepodarilo zajistit satelitni vysilani a nektere dalsi technicke
vymozenosti, ale intenzivne na tom pracujeme.
CSTK v minulych dnech rozeslala novinam, ktere jeji zpravodajstvi
odebiraji, anketu, ve ktere zadate o hodnoceni vasi prace. Jak dopadla?
Mne osobne mrzelo, ze napr. z televize a rozhlasu neodpovedeli, i kdyz
televize udelala o nas priznivy porad. Neodpovedel take Cesky dennik a
Zemedelske noviny. Z ostatnich novin, kterych jsme se ptali a ktere byly
relevantni, se naprosta vetsina vyjadrila priznive. Negativne se vlastne
vyjadrila pouze Lidova demokracie a Metropolitni telegraf. Urcite vyhrady
profesionalniho, technicko organizacniho charakteru projevil Prostor a v mensim
rozsahu take Hospodarske noviny. Napriklad ze nerespektujeme uzaverky
jednotlivych listu. My vydavame zpravodajstvi 24 hodin denne a samozrejme dobre
vime, ze to, co vydavame mezi 15. a 18. hodinou je dulezite, ale nektere
informace se proste nedaji vydat vcas.
Byly nejake vyhrady k obsahu zpravodajstvi?
Ano, Lidova demokracie oznacila nase zpravodajstvi za levicacke. Bylo to
vsak naprosto ojedinele. Metropolitni telegraf mel vyhrady k tomu, jak jsme
pokryvali udalosti na Ukrajine, ze jsme pry prenaseli jenom zpravodajstvi
oficialni agentury ITAR-TASS, coz ale nebyla pravda, ti kolegove se myli: v
Praze mame skutecne pouze ITAR-TASS, ale nase triclenna redakce v Moskve odebira
INTERFAX a dalsi nezavisle agentury. V Moskve mame celou radu novych zdroju,
zejmena z nove vznikajicich narodnich agentur.
Co vy osobne si myslite o svem odvolani? Melo politicke pozadi, dopustil
jste se o nejake zavazne chyby?
Tezko by se me odvolani mohlo interpretovat jako dusledek toho, ze bych
patril do politicke opozice vuci vlade. Velice jsem se snazil - a vyplyva to z
podstaty me prace - abych v ramci sve funkce neformuloval sve politicke postoje.
Navic jsem poznal, ze me nazory nejsou v zadnem vztahu, tedy ani v rozporu s
praci v CSTK. Tato prace musi byt vykonavana s devizou nadstranickosti a
nestrannosti. Vim, ze jakekoliv politicke zaujeti muze agenturni novinarine
jenom skodit. V tomto smyslu me odvolani nelze chapat politicky. Mel jsem vsak
jiste nazorove i osobni rozpory s Vaclavem Klausem. Nebyly to rozpory posledni
doby, ale z obdobi rozpadu Obcanskeho fora, kdy me Klaus oznacil za nepritele OF
a snazil se skupinu, jejimz jsem byl tehdy clenem - Levou alternativu, vyloucit
z Obcanskeho fora. Konkretni duvody mi Vaclav Klaus nesdelil. Mozna, ze to byly
politicke nazory, ke kterym jsem se hlasil: zduraznovani samospravy, vcetne
hospodarske, urcita kritika restituci a zpusobu privatizace, nevim. Ani Leva
alternativa, ani Obcanske hnuti se nepostavily v zadnem pripade proti trzni
ekonomice, pouze proti nekterym zpusobum, jak byly provadeny nektere kroky
ekonomickych reforem. Osobni spory jsem mel take s Vladimirem Meciarem a HZDS se
za mne take pri mem odvolani nepostavilo. Vladimir Meciar si vzpomnel na to, ze
jsem se v roce 1990 stykal se cleny kosickeho FIS, tehdy UOUD (Federalni
informacni sluzba a urad na ochranu ustavy a demokracie - poz. red.), coz
vyplyvalo z meho clenstvi v Branne bezpecnostnich vyborech FS. Tito lide jiz
tehdy velmi kritizovali Vladimira Meciara a pomahali vytvaret o nem v ceskem
prostredi, podle meho nazoru nespravedlive, predstavu nepritele, ktery ohrozuje
Slovensko. Ja jsem ovsem na jejich pozicich nikdy nestal a to, ze jsem s nimi
hovoril, neznamena, ze jsem komplotoval proti Vladimiru Meciarovi. Pro tohoto
muze je vsak charakteristicke, ze je tak osobni.
Jak se divate na to, ze navenek se muze jevit tento proces jako
systematicke odstranovani byvalych disidentu z vyznamnych verejnych funkci?
Problematika byvalych disidentu v soucasne spolecnosti je velmi slozita.
Stalo by za to, udelat o tom samostatny rozhovor. Osudy i postoje techto lidi
jsou nejruznejsi. Rozhodne by nikdo nemel zastavat ve spolecnosti misto jen
proto, ze ma nejake zasluhy. Zalezelo na kazdem z nas, jak jsme se szili s
myslenkou, ze nove pomery budeme vytvaret s lidmi, kteri do urcite miry, nekteri
vice, jini mene predchozi politicky rezim podporovali. Ta vetsina, ktera se
nerozhodla otevrene odporovat rezimu v minulosti, je ve skutecnosti tvurcem
novych pomeru. My k tomu novemu vytvareni muzeme jenom prispet tou merou, kolik
nas je a tou merou, jak padne budou nase argumenty. Vztycovani prstu a
moralizovani povazuji za nevhodne. Domnivam se, ze lide, s nimiz jsem
spolupracoval, jako Jiri Dienstbier, nebo i Vaclav Havel a snad i ja, jsme
pochopili marginalitu sveho postaveni. Z naseho prostredi pochazeji vsak i lide,
kteri spojujici se dnes s mnoha jinymi, kteri v nezavislych hnutich nikdy nebyli
a vytvareji s nimi natlakove skupiny, rozdmychavajici antikomunistickou
hysterii. Nastesti je tech projevu cim dal mene. My jsme jaksi nezaraditelni a
casto musime spolupracovat s lidmi, kteri se alibisticky exkulpuji ze svych
hrisku a hrichu bojem s mrtvym nepritelem. Do urcite miry jde o nasi schopnost
adaptability do novych pomeru. Osobne mohu rici, ze je to velmi obtizne: z meho
pohledu, kdyz jsem prisel do CSTK, nebyl prilis velky rozdil mezi pouhym clenem
komunisticke strany, nebo nekym, kdo studoval VUML (Vecerni univerzita
marxismu-leninismu, pozn. red.) nebo absolvoval skoleni UV KSC a treba nekym,
kdo nebyl ve strane a prijimal ruzna vyznamenani a rady a nebo mezi nekym, kdo
psal trebas ve sportovni redakci a take politicky zduvodnoval spravnost politiky
byvale vlady. Ja jsem vychazel z toho, ze vsichni lide, at uz se zproneverili
trebas pouhym mlcenim a nutnymi ulitbami tehdejsim pomerum, nebo se zapletli do
nejakych zalezitosti s byvalou Statni bezpecnosti, ze proste vsichni maji mit
sanci, pokud svym chovanim vedome nekomu neublizovali. Snazil jsem se vsechny
divat jednotnym pohledem, ktery lidi hodnoti podle toho, co umi a delaji, jak
dokazou pracovat v novych, demokratickych pomerech. Snad se mi to i tady, v
CSTK, podarilo. Svoje odvolani nechci povazovat za soucast nejakeho honu na
carodejnice, i kdyz chapu, ze lide meho typu jsou nepohodlni. Jistym zpusobem je
v poradku, ze odchazime. Je to koneckoncu dusledek demokratickych voleb. Muzeme
se osvedcit v zivote politickem - ja osobne ztracim chut - nebo v
profesionalnim. Budou-li pomery dale demokraticke - a ja nevidim zadny vazny
priznak toho, ze by tomu tak nemelo byt - mame moznosti pracovat jako kazdy
jiny.
Rekl jste, ze ztracite chut pracovat v profesionalnim politickem svete.
Znamena to, mate pocit znechuceni?
Ano, u mne to tak je. Politicky system, zalozeny na stranickosti, ktery se u
nas vytvari me osobne neuspokojuje. Ja jsem do zadne strany nevstoupil, trvam na
tom, ze obcanske hnuti je hnutim. Nechci se zabyvat otazkou, zda tento politicky
system je jediny mozny a nutny, nebo zda existuje nejaka alternativa. Prijimam
proste to, ze to tak je, ze se to tak vytvorilo behem poslednich dvou let a beru
to jako skutecnost, se kterou nemam prilis spolecneho. Pokud budou zarucena
zakladni lidska prava a svobody, pak ani nebudu odpurcem tohoto politickeho
systemu. Dostavam se vsak do situace, kdy se zdraham byt spolutvurcem, nebo,
lepe receno, nechci byt inkorporovan, pouzit jako aktivni hybatel soucasneho
deni. Nedokazu se zaradit do zadne politicke strany, vadi mi, ze mnoho lidi
nerika to, co si mysli a hlavne nerika spousty toho, co si mysli. To je,
jednoduse receno, stranicke chovani a ja jsem byl vzdycky nezavisly, dokazal
jsem sice nektere nazory nerikat verejne, zejmena v dobe me funkce reditele
CSTK, i kdyz jsem se se svymi nazory nikdy netajil. Sve cinnosti v
"cetce" jsem se venoval naplno a to s tim souviselo. Nedokazal bych
vsak mlcet v situacich, kdy by se to rozchazelo s mym svedomim, dejme tomu s
ohledem na politicky subjekt, jehoz jsem clenem. A uz vubec ne predstirat neco,
cemu neverim.
A ted uz posledni otazka: pokud se divate do budoucnosti, vidite nejaka
realna nebezpeci ve spolecenskem vyvoji u nas, ktera by vas znepokojovala?
Tech nebezpeci je cela rada. Odhlednu-li od nebezpeci ekonomickych jako je
inflace, nezamestnanost, ztratu celkove hospodarske funkce systemu - tato
nebezpeci nepovazuji dnes za kriticky vazna - a od nebezpeci ekologickych, ktera
se bohuzel v dnesni dobe prohlubuji, vidim spise nez v politicke rovine
nebezpeci v rovine kulturni. Kultura se prilis komercionalizuje, pozoruji neco,
co bych oznacil jako zhovadeni. V sirsim smyslu vidim v politicke rovine
nebezpeci ceskeho nacionalismu, uzavrenosti, izolace, zvlaste dojde-li ke
skutecnemu rozdeleni statu vcetne celnic, pasu a vsech dusledku. Obavam se
prilisneho ovladani naseho statu nemeckym kapitalem a nemeckou kulturou. Jiste
nebezpeci vidim i v krajne pravicovych projevech napr. rasismu, ktere by se
mohly prohlubovat pri zhorseni hospodarske situace. Pozoruji i urcite
autoritativni tendence, ktere by mohly ohrozit rodici se demokracii - nemam vsak
zadne silnejsi signaly, ktere by me opravnovaly k tomu, abych toto nebezpeci
vyzvedaval, at uz v ceskych zemich, nebo na Slovensku.
V Praze, dne 9.9.1992.
Autorizovany rozhovor: Vaclav Trojan