Čtyři různé věci a přesto spolu souvisí. Nejen proto, že jsou ze čtyř příspěvků z Rudého práva z 14. září 1992, ale že se všechny týkají rozpadu federace. Kdo nevěří, ať tam běží, říká se normálně. To po Vás ale nemohu chtít, ani nemusím. Zůstaňte sedět u monitoru a čtěte dál. Na konci se na čtyři aktéry ještě krátce podíváme.
ZEMPLÍNSKA ŠÍRAVA - Rámcový návrh ústavního zákona o dělení majetku federace byl připraven na sobotním zasedání představenstva HZDS na Zemplínské šíravě. Jak informoval místopředseda federální vlády Milan Čič, bere v úvahu kromě principu dělení 2:1 další hlediska — sociální, teritoriální a hledisko funkčnosti. Podle Čiče na něj naváže série zákonů, které budou uvedená hlediska přesně definovat. Druhou možností je vytvořit jeden komplexní zákon, který bude řešit všechny oblastí najednou.
Pokud jde o další možnosti soužití obou republik, jak řekl M. Čič, „může to být unie česko-slovenská nebo půjdeme cestou parciálních dohod mezi ČR a SR. Tady jsou alespoň dvě varianty, ne-li víc.“ Jak upřesnil, v pondělí grémium HZDS ustaví komisi, která urychleně vypracuje principy této unie a výsledky předloží orgánům hnutí.BRATISLAVA (gč) - Výkonný výbor Strany demokratické levice (VV SDL) si je vědom politické spoluodpovědnosti za ústavní a nekonfliktní průběh řešení státoprávních otázek. Za nejdemokratičtější způsob jejich řešení považuje nadále referendum. V souladu s programem SDL a zájmy Slovenska však považuje za nevyhnutelné, aby projednávání zákona o zániku federace předcházela novela zákona o referendu a zákon o způsobu dělení majetku federace. VV SDL - jak zdůraznil předseda Peter Weiss - důsledně trvá na demokratickém a pluralitním přístupu k sdělovacím prostředkům, a proto doporučuje svým poslancům v SNR nepodpořit účelové právní normy související s touto problematikou.
PARDUBICE (šd) - „Československo je nám víc než státem, který lze krájet jako tlačenku. Je nám vlastí a společným domovem,“ prohlásil v sobotu na 4,5 tisícovém setkání příznivců levice pod Kunětickou horou u Pardubic předseda KSČM Jiří Svoboda.
Konstatoval mj., že HZDS a ODS nakládají se státem jako se jměním, které získaly ve volbách jako konfiskát, a vyzval, aby občané „připomněli svým poslancům, že přísahali ve svém slibu věrnost ČSFR a že ten. kdo vystupuje proti integritě republiky, se dopouští vlastizrady“.
Vyslovil též názor, že poslanci ČNR za Levý blok by se měli zeptat, jaké jsou pravé záměry pana ministra zahraničních vztahů ČR Zieleniece, když hovoří o státní či nadstátní unii s Německem, a měli by se zasadit o to, aby byl z vlády neprodleně odvolán.
„Vás bych čekal spíše na gorodkách…“
„Rudé právo bych čekal spíše na gorodkách než na takovém buržoazním sportu,“ řekl nám v sobotu V. Klaus, patron golfového turnaje Playboy Charity Challenge v Mariánských Lázních. Ukázalo se však, že premiér — přes svou sportovní zběhlost — golfu do soboty příliš nerozuměl. Když se člověk bojí, tak to nejde, prohlásil týž den, když poprvé v životě vyzkoušel golfovou hůl. Na dva nevyvedené údery dal zapomenout výborným třetím pokusem. „Je vidět, že se s tím člověk nesmí šolíchat,“ prohlásil spokojeně.
Rozhovor RP poskytl V. Klaus před hotelem Golf mezi tenisem a zhlédnutím části turnaje.
* Nedávno jste řekl, že v ODS nevidíte rozpory nebo frakce. Z vnějšího
pohledu však pozoruji názory radikální a umírněné. Před listopadovým
kongresem ODS by se tedy mělo rozhodovat o pozicích. Kdybych měl hodně přehánět,
neschyluje se k nějaké bitvě o pozice?
To je skutečně hodně přehnané. ODS je nepochybně velká politická strana
- není to klub, jako jsou některé malé strany, kde se všichni dlouho znají
a každý ten jedinec je svůj a každý jistě dává důraz na něco jiného.
O tom není sporu. ODS má své zástupce v nejrůznějších institucích. A
samozřejmě, každý člověk začíná chtě nechtě trošku hrát kartu té
instituce - v české a federální vládě, v parlamentním klubu a podobně. Z
toho plynou občasné rozdíly v tom, co ten či onen reprezentant ODS někde
řekne. Já si ale myslím, že o žádnou bitvu, o žádný spor nejde.
A určitě ten spor není mezi umírněnými a radikály. Nepochybně působí
určitá nejistota poslanců FS ohledně toho, co s nimi bude. Tento pocit nemají
poslanci ČNR a v důsledku toho se tyto dvě skupiny logicky chovají trošku
jinak. Ale myslím, že to není rozdíl v tom standardním slova smyslu. Je to
spíš posazení do rolí.
* Může tedy někdo hrát „roli resortu“, ačkoliv je v jedné straně?
Hru resortu hrajete úplně automaticky. Vaším
partnerem není najednou jenom vašich x kolegů v ODS, ale pět set úředníků,
s nimiž denně žijete a vedete těžkou práci, takže samozřejmě začínáte
například používat trošku jiný slovník.
* Já se ptal proto, že dnes část opozice začíná, myslím, vysílat
signály, že Klaus by byl pro budoucnost republiky přijatelnější než někdo
jiný. Začíná rozlišovat.
Je logické, že když budete poslancem a nemáte jiný hlas než ten poslanecký,
váš příspěvek samozřejmě musí být jednosměrnější, jednostrannější,
zdůrazňující jednu věc. A tím pádem budete více k něčemu pootočený.
Mluvíte-li v roli předsedy politické strany, zákonitě mluvíte více obecnějším
způsobem. Zase: je zbytečně vidět v tom nějaký velký rozpor. Je to přirozená
odlišnost rolí. Je-li někdo ve funkci ministra vnitra, najednou hraje více
problematiku bezpečnostní, kterou Klaus tolik nezdůrazňuje, a může to
vypadat jako rozdíl. Je-li někdo členem parlamentního branně bezpečnostního
výboru, zákonitě stále mluví o věcech jiného typu - o zpravodajských službách,
o špatném rozdělení pravomocí v této oblasti, ale to není ideový rozpor
v ODS. To je prostě odlišnost rolí ve funkcích.
* Zkoordinovala už ODS své názory na způsob zániku federace? Před týdnem
v Libohošti jste o tom nechtěl mluvit, pak jste se přiklonil k dohodě národních
rad, ve čtvrtek se P. Čermák vyslovil pro deklaraci FS...
Já jsem v pátek v parlamentu řekl, že by bylo nejlepší, kdyby to rozhodl
tento legitimní orgán. Ale druhá otázka je, zda si myslím, že to je
realistické. Čili, přál bych si to, ale jako realistickou vidím spíš
dohodu národních rad.
* Předpokládáte, že poté, co ve FS zkřížily koalice a opozice meče,
navrhovaný ústavní zákon o způsobech zániku federace nakonec projde?
Podívejte, já už jsem přece jenom za těch dva a půl roku něco z toho
parlamentního života pochopil a vím, že jedna věc je velmi silná rétorika
několika zdatných poslanců, kteří se rádi předvádějí. Druhá věc je
potom hlasování. Kdyby měl návštěvník z Marsu hodnotit například
schvalování státních rozpočtů, po tříhodinové rozpravě by nabyl dojmu,
že ten zákon bude určitě en bloc odmítnut. Pak dojde k hlasování — a já
jsem to v případě rozpočtů zažil třikrát — a zjistí se, že ta čísla
jsou trošičku jiná. Takže není přesná korelace mezi těmi vystupujícími
poslanci - a hlasováním. Čili – počkejme ještě.
Robert Dengler
Pokud jste dočetli až sem, máte nárok na to, co jsem slíbil. Podíváme se na to, co přineslo 10 dalších let:
Předně HZDS. Mečiar dosáhl svého, rozdělení majetku se v zásadě po rozdělení federace podařilo, poměr 2:1 fungoval. Až na malé tahanice se zlatem a obrazy - ale to je asi u každého rozvodu normální. Milanu Čičovi se také dařilo, byl ve vládě, pak se stal ústavním soudcem. Dnes ovšem kope za stranu Střed. Rozmnožil tak řady těch, kdo HZDS opuštějí, ale patří mezi ty z mála, se kterými je Mečiar ochoten jednat.
Slovenské Straně demokratické levice se referendum prosadit nepodařilo. Byla ovšem v dost nevýhodné pozici, když v létě spolu s HZDS a SNS prosadila v SNR deklaraci o svrchovanosti slovenského národa a o dva dny později i slovenskou ústavu. Nejprve díky podpoře HZDS, pak dalším politickým lavírováním se SDL dařilo podílet se na moci a ovlivňovat vývoj země. Pokles její popularity na Slovensku vedl k vnitřním třenicím a Peter Weiss s částí členské základny SDL, SDSS a SOP vytvořil Sociálně demokratickou alternativu (SDA).
Levý blok už patří historii. Stejně jako v jiných stranách, i tady se projevila negativně likvidace Federálního shromáždění bez jeho transformace v Senát. K personálnímu napětí se ovšem přidaly i dlouhodobě existující vnitropolitické tlaky, které vedly k potlačení činnosti platforem a nakonec i k odchodu části členů do Strany demokratické levice a Strany Levý blok. Stranu opustil i její tehdejší předseda Jiří Svoboda. Oproti jiným opustil na deset let politiku vůbec. Setkání členů KSČM na Kunětické hoře se ale konají i dnes.
Nu a nakonec ODS. Klausovi se podařilo manévrovat daleko lépe než předchozím třem subjektům. Překonal vnitrostranickou krizi při dělení státu (oproti jiným si byl možných tlaků vědom - viz rozhovor), vyhrál další volby a teprve potom se mu situace "ve straně a společnosti" vymkla z rukou. "Sarajevský atentát" ho sice zbavil vládní moci, ale po dalších volbách se mu ještě podařilo podržet pozice ve státním aparátu, kde se dalo. V tom byl úspěšnější než Mečiar. Teď se asi karta obrátí - Mečiarovo HZDS zřejmě letošní parlamentní volby vyhraje. Nicméně s velkou pravděpodobností blízkou jistotě zůstane jako Klaus v opozici. Ach, ta Evropa!
Milan Neubert, 14. září 2002