V těchto dnech uplynulo právě 10 let od tragické nehody Alexandera Dubčeka. Stalo se tak v napjaté době probíhajícího dramatického procesu dělení československého státu, o kterém bylo rozhodnuto patrně výsledkem parlamentních voleb v červnu roku 1992.
Touto událostí zahajujeme naši novou rubriku "Stalo se před 10 lety", ve které Vám budeme připomínat některé události očima tehdejšího tisku a případně dalšími komentáři z doby pozdější.
Prostor, 5. září 1992
PRAHA, BRATISLAVA - "Zdravotní stav Alexandera Dubčeka, který se v úterý těžce zranil při automobi1ové nehodě, je i přes mírné zlepšení nadále vážný," sdělil nám včera odpoledne telefonicky primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení nemocnice Na Homolce, MUDr. Milan Ročeň. Na náš dotaz, zda včera konzilium lékařů, ve kterém je i Dubčekův syn Pavel, rozhodlo o další operaci, primář MUDr. Ročeň odpověděl: "O tom nic nevím."
Dramatická událost, jakou bezesporu autonehoda A. Dubčeka je, udělala Sociálně demokratické straně na Slovensku škrt přes rozpočet. I přesto SDSS sjezd naplánovaný na 17. říjen do Bratislavy neodvolala. Na otázku Prostoru, jestli nešlo o dopředu zinscenovaný záměr případných nepřátel pana Dubčeka, J. Volf, místopředseda SDSS, tuto možnost vyloučil a prohlásil, že tyto řeči poslouchá denodenně.
Řidič tmavomodrého BMW, Ján Rezník je sice v nemocničním ošetření v humpolecké nemocnici, ale lékaři včera poprvé povolili jeho výslech, odmítl však vypovídat před policejním vyšetřovatelem. Využil tak svého práva odepřít výpověď, podle paragrafu 33 trestního řádu, podle něhož obviněný není povinen vypovídat. Uvedl to kapitán JUDr. Jiří Košler z Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Pelhřimově.
Po nehodě bylo proti řidiči zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. Kapitán Košler uvedl, že odmítnutí výpovědi v žádném případě neovlivní vyšetřování nehody.
Bezprostředně po nehodě tvrdil řidič, že jel osmdesátikilometrovou rychlostí, přímý svědek nehody však prohlásil, že v době, kdy sám jel osmdesátikilometrovou rychlostí, jej předjelo BMW říticí se značnou rychlostí. Nadále probíhají výslechy svědků, soudní znalec přislíbil vypracovat do dvou týdnů soudní posudek.
Alexander Dubček zemřel na následky nehody 7. 11. 1992, téměř symbolicky v den výročí VŘSR. Česká strana tehdy odmítla oficiální účast na jeho pohřbu. Jičínský k tomu řekl později v Právu: "Revoluční změny po roce 1989 přivedly k moci generaci mladších a mladých, pravicově orientovaných politiků, kteří odmítali organické spojení myšlenek pražského jara 1968 a listopadu 1989. Proto měli přezíravý, až záporný postoj i k Dubčekovi. Ten byl pro ně představitelem zavrženíhodného reformního komunismu, této "třetí cesty", marného pokusu o "reformu nereformovatelného". Až v podvečer šestého výročí tragické události byl na místě nehody odhalen pomník, jehož vybudování iniciovalo Národní literární centrum Bratislava.
Dubčekova smrt vyvolala spekulace počínaje magickým vlivem geopatogenních
zón, přes ztrátu Dubčekových písemností z místa nehody, až po předem připravenou
akci sovětské tajné služby KGB v souvislosti s procesem o postupu KSSS v
roce 1968. Na Slovensku se šířily fámy o českém zájmu na jeho smrti. V Čechách,
kde vznikají vtipy i v kritických situacích, se zase rozšiřoval ten následující:
- Víte, kdy měl Mečiar na sobě naposled montérky?
- Když seřizoval Dubčekovi brzdy!
Máte-li zájem, přečtěte si dva následující odkazy na internetu. V tom
prvním
se můžete seznámit s příspěvkem Milana Žitného na Radiu SE ze dne 3. 9.
1999, ve kterém se zlobí na slovenské sociální demokraty. Druhý odkaz je
dopis primáře chirurgického oddělení bývalé humpolecké nemocnice, svědectví
takřka z první ruky. Asi jsou to všechno jen fámy a výmysly, a je to jedno,
ale stejně: až si přečtete pozorně oba odkazy, zkuste odpovědět na dvě
otázky:
1. jakou barvu mělo havarované BMW?
2. co dělal řidič těsně po nehodě?
Ani na jednu jsem nedokázal dát po přečtení obou odkazů jednoznačnou odpověď. Ale jak říkám, je to jedno.
Milan Neubert, 3. září 2002