Práci můžeme charakterizovat jako vědomé působení člověka na přírodu, jež je typické právě pro inteligentní bytosti (člověka). Jejím výsledkem jsou výrobky a služby (užitné hodnoty), které lidé spotřebovávají. Pokud práci definujeme ze sociálně ekonomického hlediska, pak jejím vykonavatelem je pracující člověk (v marxistické literatuře pracovní síla), jenž působí na pracovní předměty (např. suroviny) prostřednictvím pracovních prostředků (např. stroje).
Existují různé teoretické koncepce, které hodnotí úlohu a pozici lidské práce v procesu výroby a sociálně ekonomického rozvoje. Anglická klasická škola (A. Smith a D. Ricardo) považovali lidskou práci v zásadě za rozhodující produkční faktor, za rozhodujícího tvůrce hodnot. Přispěli také poznatkem, že proces dělby práce (výhodné specializace výrobců na určité činnosti) je významným faktorem ekonomického rozvoje, neboť umožňuje zvýšit produktivitu (účinnost) práce.
Na jejich koncepce úzce navázal K. Marx, který rovněž považoval lidskou práci (v její živé podobě i v její "mrtvé" zhmotnělé formě) za jediného tvůrce užitné hodnoty a v podmínkách zbožní výroby (tržní ekonomiky) i hodnoty zboží. V této souvislosti rozlišoval práci konkrétní jako určitou specifickou práci vytvářející konkrétní užitnou hodnotu, a práci abstraktní jako práci ve fyziologickém smyslu, společný základ pro všechny typy lidské práce vytvářející hodnotu zboží.
Současné ekonomické teoretické koncepce tzv. hlavního proudu navazují v této otázce na pojetí neoklasické ekonomické školy (např.W. Jevons, A. Marshall, J. B. Clark), kteří považovali lidskou práci za jeden z několika rovnocenných faktorů výroby (spolu s kapitálem ve smyslu stroje, zařízení, technologie a s přírodnímu zdroji, především půdou), z nichž každý určitým dílem přispívá k tvorbě výrobku. Tato koncepce tedy odmítá marxistickou teorii vykořisťování (přivlastňování výsledků lidské práce nikoliv jejími vykonavateli, ale vlastníky kapitálu), neboť stejné právo na podíl z vytvořeného produktu jako pracující mají i vlastníci kapitálu a přírodních zdrojů (t.j. ostatních faktorů výroby). V této koncepci se také hovoří o trhu práce jako o místu, kde se obchoduje s lidskou prací, v marxistické terminologii neprodávají námezdně pracující svou práci, ale pracovní sílu.
Autor: TAP KSČM