Během posledního týdne jsme se všichni mohli přesvědčit o tom, že je všude kolem nás velmi mnoho občanů, jimž nejde o nic jiného než o blaho našeho města a o jeho krásu. Z každého nároží, každé autobusové zastávky a téměř každé volné plochy se na nás usmívají kandidáti a ubezpečují nás o tom, že jsou to právě oni (a ne ti ostatní - pochybné existence, kandidáti jiných volebních stran), komu jde hlavně a především (některým dokonce na sto procent) o rozvoj Prahy a o lepší život jejich občanů. Rozsah a charakter letošní kampaně byl nevídaný, ba i některé její formy se vymykaly všemu, s čím jsme se doposud mohli u nás setkat - kdo z nás už někdy předtím viděl megaboard? Nevídané a obrovské musely být i finanční náklady na tuto kampaň, která v mnohém svou intenzitou překonala kampaň před parlamentními volbami. Pokud bychom vzali za základ čísla, oficiálně přiznaná jednotlivými stranami, dojdeme celostátně k sumě kolem 100 milionů korun. Skutečné náklady (o nichž věřím, že je mnohdy opravdu neplatí strany, ale spíše "nezištní sponzoři") musí být podle střízlivých odhadů jen v Praze zhruba o polovinu vyšší. To je nemalá suma, plně srovnatelná s ročním rozpočtem středně velké městské části. Myslím si, že by se nad tímto srovnáním měly strany (zejména ty "bohaté") hluboce zamyslet, a to bez ohledu na to, zda myslí obyčejně, nebo "jinak". Nepochybně by bylo možno tyto peníze vynaložit na něco, co by kvalitu života v Praze doopravdy zlepšilo. A Praha by byla zcela jistě krásnější bez otrhaných plakátů, jaké se dnes už v pěti až sedmi vrstvách ucházejí o naši přízeň v autobusových čekárnách.
Jiří Hudeček, 16. 11. 1998