Haló noviny, 21. 6. 2002
Je po volbách. Vyšli jsme z nich posílení, měli jsme dobré žně toho, co jsme v minulých letech zasívali. Ale i když nám euforie dává křídla a přibývá těch, jenž se hlásí do našich řad, jen s nadšením a euforií nevystačíme. Právě teď je chvíle, kdy musíme preferovat vysloveně věcná řešení. Zamyslet se nad racionálnějším fungováním vnitřní struktury KSČM, nad působností odborných skupin, nad mediálním profilem KSČM. Všechen vliv ve straně musí dostat výkon, nasazení, tvořivost a odbornost. Jeden z důvodů pádu Koalice je to, že lidé vycítili, že to vše jim chybí a že opakují pár formulek jako jakési modlitební zaříkávadlo.
Tak jako v ekonomice hraje stále větší roli nabídka, která v mnoha směrech modeluje poptávku, tak i celkový obraz strany je častokrát silnější než jednotlivé taktické kroky. Celkový "image" častokrát rozhoduje o tom, že lidé ani nevnímají, co jsme na úrovni parlamentu či zastupitelstev pro ně dělali. Formování celkového obrazu KSČM teď musíme věnovat přednostní pozornost: ukázat ji jako sílu, schopnost produkovat nové ideje i přístupy, jako základnu pro chytré a iniciativní lidi, stejně jako útočiště pro ty, kteří potřebují podporu. Laboratoř i domov. Odvahu tvorby i jistotu. Nevím, do jaké míry budeme těmto nárokům schopni dostát. Vím ale, že nevezmeme-li tuto výzvu vážně, nejenže nedokážeme příští volby vyhrát, ale budeme mít i potíže uhájit dnešní pozici.
Jsou takoví, kteří by chtěli využít výsledku pro nafouknutí vlastního já. Nemám nic proti zdravému sebevědomí, které se opírá o výkon. Ale ruku na srdce, přes veškerou naši snahu musíme spravedlivě zvážit vliv okolností a naše slabiny, které kampaň odhalila naplno. Nesmí se stát, aby se úspěch stal místo světla, kterým půjdeme, reflektorem nasměrovaným proti našim očím, a oslepí nás. Jestliže se někdo dívá směrem ke sjezdu, neměl by z voleb vyvozovat vlastní výjimečnost, ale závazek, že se strana nesmí v žádném případě pod dojmem úspěchu zabetonovat v dosavadních způsobech práce. Shrnuto a podtrženo: každý budeme potřebovat svůj díl odvahy, abychom se soudruhy probrali chyby a nedostatky ve vlastní práci a podívali se dál. Je třeba snít, ale tak, jak chtěl kdysi kritik Pisarev: aby to byly sny, umožňující realitu měnit, a nikoli se od ní odpoutat.
21. června 2002, PETR BRANÝ