Pane generální tajemníku, pane předsedo, vážení delegáti, dámy a pánové:
scházíme se rok a den poté, co teroristický útok přinesl zármutek do mé země a přinesl zármutek mnoha občanům v našem světě. Včera jsme si připomněli nevinné životy, ztracené onoho strašného rána. Dnes se obracíme k naléhavé povinnosti ochránit další životy, bez iluzí a bez strachu.
V minulém roce jsme dosáhli mnoho - v Afghánistánu i jinde. Musíme toho ještě mnoho udělat - v Afghánistánu i jinde. Mnohé zde zastoupené národy se spojily v boji proti globálnímu teroru a lid Spojených států je jim vděčen.
OSN se zrodilo v naději, která přežila světovou válku - v naději na svět, který se bude vyvíjet ke spravedlnosti, pryč od starých schémat konfliktů a strachu. Zakládající členové byli rozhodnuti, že světový mír už nikdy nesmí ohrozit vůle a zkaženost jakéhokoliv člověka. Vytvořili jsme Radu bezpečnosti OSN, aby - na rozdíl od Společnosti národů - naše rokování nebyla prázdnými řečmi a naše usnesení byla více než pouhá přání. Po generacích zákeřných diktátorů a porušovaných smluv a promrhaných životů jsme se rozhodli pro standardy lidské důstojnosti sdílené všemi, pro systém bezpečnosti bráněný všemi.
Dnes jsou tyto standardy a tato bezpečnost ohroženy. Náš důraz na lidskou důstojnost je ohrožen přetrvávající chudobou a nebezpečnými chorobami. Utrpení je veliké a naše zodpovědnost je jasná. Spojené státy se připojují k úsilí světa poskytnout pomoc tam, kde se dostane k lidem a pomůže jejich životům, rozšířit obchod a prosperitu, kterou on přináší, dopravit lékařskou pomoc tam, kde je jí zoufale třeba.
Jako symbol našeho úsilí o lidskou důstojnost se USA vrátí do UNESCO. (Potlesk.) Tato organizace byla reformována a Amerika se bude plně účastnit jejího úsilí o pokrok lidských práv a tolerance a vzdělávání.
Naši společnou bezpečnost ohrožují regionální konflikty - etnický a náboženský zápas, které existuje odedávna, ale není nevyhnutelný. Na Středním Východě nemůže žít žádná strana v míru, nebude-li svoboda na obou stranách. Amerika plně podporuje nezávislou a demokratickou Palestinu, která bude žít bok po boku s Izraelem v míru a bezpečí. Tak jako všichni ostatní lidé si i Palestinci zasluhují mít vládu, která bude sloužit jejich zájmům a bude naslouchat jejich hlasům. Můj stát bude nadále povzbuzovat všechny strany k zvýšení odpovědnosti při hledání spravedlivého a komplexní řešení tohoto konfliktu.
Více než co jiné ohrožují dnes naše principy a naši bezpečnost zločinné skupiny a režimy, které se nepodřizují žádnému morálnímu zákonu a jejichž násilné ambice nemají hranic. Během útoků na Ameriku před rokem jsme viděli destruktivní záměry našich nepřátel. Tato hrozba se skrývá v mnoha státech, včetně mého. Teroristé v tajných buňkách a táborech připravují další zkázu a výstavbu dalších základen pro jejich válku s naší civilizací. A naší největší obavou je, že teroristé budou schopni uskutečnit své šílené záměry, poskytne-li jim nějaký zločinný režim technologie pro hromadné zabíjení.
Na jednom místě - v jednom režimu - nacházíme všechna tato nebezpečí v jejich nejvražednějších a nejagresivnějších podobách, přesně ten typ agresivní hrozby, pro boj s níž se zrodilo OSN.
Před dvanácti lety Irák nevyprovokovaně napadl Kuvajt. A síly tohoto režimu se chystaly pokračovat v dobývání dalších zemí a jejich zdrojů. Kdybychom byli Saddáma Husajna nezastavili a místo toho mu ustoupili, byl by ohrozil stabilitu a mír ve světě. Avšak tato agrese byla zastavena - mocí koaličních sil a z vůle OSN.
Aby zastavil boj a zachránil se, irácký diktátor přijal sérii podmínek. Podmínky byly jasné, pro něj i pro všechny. A on souhlasil s tím, že bude prokazovat, že plní jeden každýz těchto závazků.
Místo toho jen prokázal své pohrdání OSN a svými sliby. Porušením všech slibů - svými úskoky a svou krutostí - se Saddám Husajn sám odsoudil.
V roce 1991 rezoluce Rady bezpečnosti č. 688 požadovala, aby irácký režim okamžitě ukončil represe proti vlastnímu obyvatelstvu, včetně systematických represí proti menšinám - o nichž Rada prohlásila, že ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost v oblasti. Tento požadavek je ignorován.
V minulém roce zjistila komise OSN pro lidská práva, že Irák pokračuje v extrémně vážném porušování lidských práv a že útlak režimu ovládá vše. Desetitisíce politických odpůrců a prostých občanů byly podrobeny svévolnému zatýkání a věznění, hromadným popravám, mučení bitím a pálením, elektrickým proudem, hladem, byly mrzačeny a znásilňovány. Manželky jsou mučeny před očima svých manželů, děti v přítomnosti svých rodičů - a všechny tyto hrůzy jsou před světem zakrývány mechanismem totalitního státu.
V roce 1991 Rada bezpečnosti OSN rezolucemi č. 686 a 687 požadovala, aby Irák propustil všechny vězně z Kuvajtu a dalších zemí. Irácký režim souhlasil. Svůj slib porušil. Vloni vysoký komisař Generálního tajemníka OSN pro tuto záležitost oznámil, že zůstává neznámý osud občanů Kuvajtu, Saudské Arábie, Indie, Sýrie, Libanonu, Íránu, Egypta, Bahrajnu a Ománu - celkem přes 600 lidí. Je mezi jeden americký pilot.
V r. 1991 požadovala rezoluce RB OSN č. 687, aby se Irák zřekl veškeré spolupráce s terorismem a nedovolil v Iráku operovat žádné teroristické organizaci. Irácký režim souhlasil. Tento slib porušil. V rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti č. 1373 pokračuje Irák v podpoře a ukrývání teroristických organizací, které vedou násilný boj proti vládám Íránu, Izraele a západních států. Vrazi ohrožují irácké disidenty v zahraničí. V roce 1993 se Irák pokusil zavraždit kuvajtského emíra a bývalého amerického prezidenta. Irácká vláda otevřeně chválila útoky z 11. září. A teroristé z al-Kajdá unikli z Afghánistánu a ví se, že jsou v Iráku.
V r. 1991 souhlasil irácký režim, že zničí a nebude vyvíjet zbraně hromadného ničení a rakety dlouhého doletu a že to dokáže světu tím, že se podrobí přísným inspekcím. Irák porušil tento zásadní závazek v každém ohledu.
V letech 1991 až 1995 tvrdil irácký režim, že nemá žádné biologické zbraně. Poté, co utekl vysoký činitel jejich zbrojního programu a tuto lež vyvrátil, tento režim přiznal produkci desítek tisíc litrů anthraxu a dalších smrtících biologických látek, které měly být použity v bojových hlavicích raket Scud, v leteckých bombách a rozprašovány z letadel. Inspektoři OSN věří, že Irák vyrobil dvakrát až čtyřikrát tolik biologických zbraní, než přiznává, a nedoložil osud více než 3 tun materiálu, který by mohl být použit pro výrobu biologických zbraní. Irák i právě v této době rozšiřuje a zdokonaluje zařízení, která byla použita pro výrobu biologických zbraní.
Inspekce OSN také zjistily, že Irák pravděpodobně udržuje zásoby VX, horčičného plynu a dalších chemických látek a že režim přebudovává a rozšiřuje zařízení, schopná vyrábět chemické zbraně.
A v roce 1995 po čtyřech letech podvádění konečně Irák přiznal, že před Válkou v Zálivu měl program výroby jaderných zbraní. Dnes víme, že kdyby nebylo oné války, pravděpodobně by byl měl irácký režim jaderné zbraně nejpozději v r. 1993.
I dnes pokračuje Irák v zadržování důležitých informací o svém jaderném programu - o konstrukci zbraní, záznamech o nákupech, výsledcích pokusů a dokumentaci o použitých jaderných materiálech a cizí pomoci. Irák zaměstnává schopné jaderné vědce a techniky. Zachovává si fyzikální infrastrukturu potřebnou pro výrobu jaderné zbraně. Irák se opakovaně pokusil koupit vysokopevnostní hliníkové trubky, jaké se používají pro obohacování uranu do jaderných zbraní. Kdyby Irák získal štěpný materiál, byl by schopen vyrobit jadernou zbraň do jednoho roku. A ve státem kontrolovaných iráckých médiích byla řada zpráv o schůzkách Saddáma Husajna s jeho jadernými vědci, což ponechává jen málo pochyb o jeho pokračující chuti na tyto zbraně.
Irák také vlastní mnoho střel Scud s dosahem nad 150 km povoleným OSN. Práce na zkušebních i výrobních zařízeních ukazuje, že Irák staví více střel dlouhého doletu, že může v oblasti masově zabíjet.
V r. 1990 po invazi Iráku do Kuvajtu uvalil svět na Irák ekonomické sankce. Tyto sankce byly udržovány i po válce, aby byl režim donucen dodržovat rezoluce OSN. Mezitím bylo Iráku dovoleno využít zdroje z ropy k nákupu potravin. Saddám Hussajn tento program a sankce obcházel a kupoval raketovou techniku a vojenský materiál. Utrpení iráckého lidu svádí na OSN, ačkoliv používá své ropné bohatství ke stavbě luxusních paláců pro sebe sama a k nákupu zbraní pro svou zem. Tím, že odmítá plnit, na čem se sám dohodl, nese plnou vinu za hlad a bídu nevinných iráckých občanů.
V r. 1991 slíbil Irák inspektorům OSN okamžitý a neomezený přístup, aby mohli ověřit plnění závazků k likvidaci zbraní hromadného ničení a střel dlouhého doletu. Irák tento slib porušil a sedm let podváděl, omezoval a zastrašoval inspektory OSN, potom spolupráci úplně ukončil. Pouhé měsíce po příměří v r. 1991 opakovala RB OSN dvakrát svůj požadavek, aby irácký režim plně spolupracoval s inspektory a odsoudila vážné porušování závazků ze strany Iráku. Rada bezpečnosti tento požadavek znovu obnovila r. 1994 a ještě dvakrát v r. 1996, kdy odsoudila jasná porušování povinností ze strany Iráku. Rada bezpečnosti obnovila tento požadavek ještě třikrát v r. 1997, kdy uvedla křiklavá porušení, a opět třikrát v r. 1998, kdy označila chování Iráku za zcela nepřijatelné. A požadavek byl obnoven ještě jednou v r. 1999.
V době našeho dnešního setkání jsou to už skoro čtyří roky, kdy byli inspektoři OSN naposledy na irácké půdě, čtyři roky umožňující iráckému režimu plánovat, vyrábět a testovat pod pláštíkem utajení.
Víme, že Saddám Hussajn usiloval o zbraně hromadného vraždění, dokonce i když byli v zemi inspektoři. Máme předpokládat, že s tím skončil, když odešli? Historie, logika a fakta vedou k jedinému závěru: Hussajnův režim je vážným a rostoucím nebezpečím. Uvažovat jinak znamená dávat přednost naději před důkazy. Věřit na dobrou vůli tohoto režimu je jako vsadit miliony lidských životů a světový mír v hazardní hře. A takto riskovat nesmíme.
Delegáti valného shromáždění, byli jsme více než trpěliví. Zkoušeli jsme sankce. Zkoušeli jsme to po dobrém, ropa za potraviny, i po zlém, koaličními vojenskými údery. Ale Saddám Hussajn všechny tyto pokusy odrazil a pokračuje ve vyvíjení zbraní hromadného ničení. Poprvé, kdy si budeme dokonale jistí, že má jaderné zbraně, bude, až nedejbože jednu použije. Naší povinností vůči všem našim občanům je udělat vše, čeho jsme schopni, aby takový den nemohl přijít.
Chování iráckého režimu je hrozou pro autoritu OSN a hrozbou pro mír. Irák odpověděl na deset let požadavků OSN deseti lety odmítání. Celý svět dnes stojí před zkouškou, OSN před težkým a rozhodujícím momentem. Mají být rezoluce Rady bezpečnosti plněny a vynucovány, nebo mají být odkládány bez následků? Bude OSN sloužit účelu, pro který byla založena, nebo bude bezvýznamná?
USA pomohly založit OSN. Chceme, aby bylo OSN efektivní, uznávané a úspěšné. Chceme, aby byly rezoluce nejdůležitějšího světového multilaterálního orgánu prosazovány. A právě nyní jsou tyto rezoluce jednostranně odmítány iráckým režimem. Naše partnerství států složí před našima očima zkoušku, vyjádří-li se jasně, co nyní očekáváme od iráckého režimu.
Přeje-li si irácký režim mír, okamžitě a bezpodmínečně se odřekne zbraní hromadného ničení a střel dlouhého doletu, odtajní a odstraní nebo zničí tyto zbraně a všechen související materiál.
Přeje-li si irácký režim mír, okamžit ukončí veškerou podporu terorismu a začne jej potlačovat, jak to od všech států požadují rezoluce Rady bezpečnosti.
Přeje-li si irácký režim mír, ukončí persekuci svého civilního obyvatelstva, včetně Šíitů, Sunnitů, Kurdů, Turkmenů a jiných, opět podle požadavků rezolucí Rady bezpečnosti.
Přeje-li si irácký režim mír, uvolní informace o veškerých osobách z Války v Zálivu, jejichž osud je stále neznámý, popřípadě je propustí. Vrátí pozůstatky všech padlých, vrátí ukradený majetek, přijme odpovědnost za ztráty, vyplývající z invaze do Kuvajtu a bude plně spolupracovat s mezinárodním úsilím vyřešit tyto problémy, jak to požadují rezoluce Rady bezpečnosti.
Přeje-li si irácký režim mír, okamžitě ukončí nedovolené obchodování mimo rámec programu ropa za potraviny. Podrobí příjmy z tohoto programu správě OSN, která zaručí, aby bylo peněz použito spravedlivě a rychle pro blaho lidu Iráku.
Budou-li podniknuty tyto kroky, bude to signálem nové otveřenosti a odpovědnosti v Iráku. A mohlo by to pro OSN otevřít možnost vybudování vlády, reprezentující všechny Iráčany - vlády, založené na respektu k lidským právům, ekonomické svobodě a volbách s mezinárodním dohledem.
Spojené státy nemají žádný spor s iráckým lidem, který příliš dlouho trpěl v tichém zajetí. Svoboda pro lid Iráku je velkou morální otázkou a velkým strategickým cílem. Lid Iráku si ji zaslouží; vyžaduje ji i bezpečnost všech národů. Svobodné společnosti nezastrašují surovostí a dobýváním, a otevřené společnosti neohrožují svět masovým vražděním. Spojené státy podporují politickou a ekonomickou svobodu ve sjednoceném Iráku.
Nemůžem si dovolit žádné iluze - a to je dnes důležité si připomenout. Saddám Hussajn napadl Írán v r. 1980 a Kuvajt v r. 1990. Balistickými raketami střílel na Írán a Saudskou Arábii, Bahrajn a Izrael. Jeho režim nařídil zabít všechny osoby od 15 do 70 let v některých kurdských vesnicích v severním Iráku. Plynem zabil mnoho Íránců, a použil jej na 40 iráckých vesnic.
Můj stát bude spolupracovat s Radou bezpečnosti na splnění našeho společného úkolu. Jestliže Irák opět neuposlechne, musí jej svět rozhodně a s rozvahou přímět k odpovědnosti. Budeme s RB OSN pracovat na potřebných rezolucích. Ale nemělo by se pochybovat o cílech USA. Rezoluce RB budou vynuceny - spravedlivé požadavky na mír a bezpečnost budou splněny - nebo bude akce nevyhnutelná. A režim, který ztratil svou legitimnost, také ztratí svou moc.
Události se mohou vydat jednou ze dvou cest: nebudeme-li schopni jednat tváří tvář nebezpečí, bude lid Iráku nadále žít v krutém područí. Režim bude mít novou moc zatrašovat a dominovat a dobývat své sousedy, a tím odsoudí Střední Východ k dalším rokům krveprolití a strachu. Tento režim bude nadále nestabilní - region bude nadále nestabilní, s malou nadějí na svobodu a izolován od pokroku naší doby. Každým krokem iráckého režimu k získání a rozmístění nejnebezpečnějších zbraní se budou zužovat naše možnosti, jak se tomuto režimu postavit. A kdyby měl takto povzbuzený režim poskytnout tyto zbraně teroristickým spojencům, staly by se útoky z 11. září předehrou k mnohem větším hrůzám.
Dostojíme-li své odpovědnosti a překonáme-li toto nebezpečí, můžeme dosáhnoout zcela jiné budoucnosti. Lid Iráku může setřást své jho. Může se jednoho dne připojit k demokratickému Afghánistánu a demokratické Palestině a podnítit reformy v celém muslimském světě. Tyto státy mohou být příkladem a ukázat, že čestná vláda a respekt k ženám i velké islámské tradice ve vzdělávání mohou triumfovat na Středním Východě a i jinde. A my ukážeme, že příslib OSN může být v naší době naplněn.
Nic z toho není jisté. Obojí je ale před námi jako možnost. Musíme si vybrat mezi světem strachu a světem pokroku. Nemůžeme stát stranou a nedělat nic, zatímco nebezpečí roste. Musíme se postavit za vlastní bezpečnost a za věčná práva a naděje lidstva. Vzhledem ke své minulosti se USA rozhodly to udělat. A vy, delegáti Spojených národů, máte tu moc to udělat také.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Originál: http://www.whitehouse.gov/news/releases/2002/09/20020912-1.html