Nedávno
jsem pátral na internetu po historických "21 podmínkách vstupu do
Komunistické internacionály". Nenašel jsem nikde nic. Ani KSČM, ani KSČ,
ani Haló noviny, Naše pravda, Dialog ... Prostě vůbec nic. A je to přitom
moment, který v historii rozhodl o přijetí názvu.
Další pátrání mne přivedlo k anglickým a německým textům. Teprve tam jsem zjistil, že těch podmínek bylo vlastně nejprve 19. Vezměme to ale popořadě.
Na 15. července 1920 svolal šéf Komunistické (III.) internacionály Zinověv zasedání II. sjezdu KI do Petrohradu. Sjelo se tam 167 delegátů s hlasem rozhodujícím a 51 delegátů s hlasem poradním. Celkem bylo zastoupeno 21 komunistických stran. Byla to obrovská změna proti ustavujícímu sjezdu KI, kdy v Evropě ještě komunistické strany jako nezávislé subjekty prakticky neexistovaly.
Po
přijíždějící zahraniční delegáty byly na prvních několik dní připraveny
kulturní akce, protože vlastní zasedání sjezdu začalo až 19. července (a
trvalo do 7. srpna). Mimo jiné byla v Petrohradě uspořádána i velká
slavnost s průvodem, ze které jsou po straně dokumentární obrázky.
Pro zajímavost uvedu, že Československo zastupovalo 6 delegátů. Vedle dvou zástupců německé komunistické skupiny (Sonnenstein, Malinow) to byli:
Diskuse o podmínkách vstupu do Komunistické internacionály byla jen
jedním bodem jednání sjezdu - vůbec to nebyla formální záležitost. Cílem
bolševiků bylo přivést mezi komunisty všechny dělníky dezorientované
centristy II. internacionály a současně z tohoto procesu vyloučit
centristické vůdce, které považovali za oportunisty. Návrh podmínek
připravil ještě před sjezdem sám Lenin - nejprve jich bylo 19. Při
projednávání podmínek sjezdem se však došlo k závěru, že i při jejich
splnění by mohli do Komunistické internacionály proklouznout nechtění
centristé. Proto Lenin na zasedání komise sjezdu 25. 7. 1920 přišel k již
upravenému návrhu s podmínkou dvacátou, ke které pak sjezd přidal ještě
podmínku č. 21. Text tezí, který následuje, byl schválen 30. července 1920
téměř jednomyslně. Proti byli pouze dva delegáti.
Červeně jsou vyznačeny doplňky oproti původnímu
Leninovu návrhu, přeškrtnuty jsou vypuštěné pasáže.
První sjezd Komunistické internacionály nestanovil přesné podmínky přijetí do Komunistické internacionály. V době svolání prvního sjezdu byly ve většině zemí pouze komunistické proudy a skupiny. Druhý sjezd Komunistické internacionály se schází za jiných podmínek. Ve většině zemí existují nejen komunistické trendy a tendence, ale i komunistické strany a organizace.
Nyní se na Komunistickou internacionálu obracejí často strany a skupiny, které patřily donedávna ke II. internacionále, které se chtějí přidat ke Komunistické internacionále, ale které se ve skutečnosti nestaly komunistickými. II. internacionála byla konečně rozbita na kusy. Vědomy si toho, že je situace II. internacionály beznadějná, snaží se středové strany a skupiny "centra" proniknout do Komunistické internacionály, která získává na síle. Současně však věří, že si ponechají určitý stupeň "autonomie", která jim umožní provozovat předchozí oportunistickou či "centristickou" politiku. Komunistická internacionále se stává do jisté míry módou.
Přání určitých vůdčích "centristických" skupin přidat se ke Komunistické internacionále je nepřímým potvrzením skutečnosti, že Komunistická internacionála získává sympatie převážné většiny třídně uvědomělých dělníků celého světa a že je silou, která každým dnem mohutně roste.
Za jistých okolností může Komunistickou internacionálu potkat nebezpečí infiltrace kolísavými a nerozhodnými skupinami, které ještě úplně neodhodily ideologii II. internacionály.
Navíc některé z velkých stran (Itálie, Švédsko, Norsko, Jugoslávie a další), jejichž většiny přijaly komunistické stanovisko, stále obsahují silná reformní a sociálně pacifistická křídla, která jen čekají na možnost znovu zdvihnout hlavu, začít aktivně sabotovat proletářskou revoluci a tak napomoci buržoazii a II. internacionále.
Ani jediný komunista nesmí zapomenout na poučení z Maďarské republiky
rad. Maďarský proletariát zaplatil draze za spojení maďarských komunistů s
tzv. "levými" sociálními demokraty
reformisty.
S ohledem na to považuje Druhý světový sjezd
Komunistické internacionály za nutné stanovit
zcela přesně podmínky přijetí nových stran a uložit povinnosti stranám již
přijatým do Komunistické internacionály.
II. sjezd Komunistické internacionály stanovuje následující podmínky
členství v Komunistické internacionále
Kominterně:
1. Veškerá propaganda a agitace musí nést jednoznačně komunistický
charakter a odpovídat programu a usnesením
Komunistické internacionály. Všechny stranické tiskové orgány musí
být řízeny spolehlivými komunisty, kteří prokázali svou oddanost věci
proletariátu. Diktatura proletariátu nesmí být pouhou frází naučenou ze
zvyku. Musí být propagována takovým způsobem, aby byla její nutnost chápána
každým řadovým dělníkem, každou dělnicí, každým vojákem a rolníkem ze
skutečností jejich života, který bude náš tisk každodenně sledovat.
Periodický i jiný tisk a všechny stranické
vydavatelské instituce musí být podřízeny vedení strany bez ohledu na to,
zda je v daném okamžiku strana jako celek legální či ilegální.
Vydavatelství nesmí zneužívat svou nezávislost a provádět politiku, která
neodpovídá politice strany.
V tiskových sloupcích, na veřejných setkáních, v odborech, v družstvech -
kamkoliv bude člen Komunistické internacionály připuštěn - musí poukazovat
nejen na buržoazii, ale i na její pomahače, reformisty všech odstínů,
systematicky a nelítostně.
2. Každá organizace, která se chce přidat ke Komunistické internacionále, musí pravidelně a systematicky vypuzovat reformisty a centristy ze všech odpovědných míst v dělnickém hnutí (stranické organizace, redakce, odbory, parlamentní kluby, družstva, obecní rady atd.) a nahrazovat je prověřenými komunisty, a to bez zbytečné obavy z toho, že zejména na počátku budou řadoví dělníci nahrazovat "zkušené" oportunisty.
3. Téměř ve všech zemích Evropy a Ameriky vstupuje třídní boj do fáze občanské války. Za těchto podmínek nemohou komunisté důvěřovat buržoazní legalitě. Jsou povinni vytvářet paralelní ilegální organizace, které budou v rozhodujícím okamžiku napomáhat straně splnit její povinnosti vůči revoluci. V každé zemi, kde stav nouze nebo výjimečný stav zbavují komunisty možnosti konat všechnu práci legálně, je absolutně nutné kombinovat legální a ilegální činnost.
4. Povinnost propagovat komunistické myšlenky zahrnuje zvláštní závazek
mohutné a systematické propagandy v armádě a zakládání
komunistických buněk ve všech jednotkách.
Je-li tato agitace přerušena výjimečnými zákony, musí se v ní pokračovat
ilegálně. Většinou budou muset komunisté provádět tuto práci
ilegálně. Odmítnutí vykonávat tuto práci by znamenalo zradu
revoluční povinnosti a bylo by neslučitelné se členstvím v Komunistické
internacionále.
5. Pravidelná a systematická agitace je nepostradatelná na venkově. Dělnická třída nebude schopna zvítězit, nebude-li podporována zemědělským proletariátem a alespoň částí nejchudších rolníků a nezajistí-li si svou politikou neutralitu alespoň části zbytku vesnické populace. V současnosti je komunistická práce na venkově neobyčejně významná. Měli by ji většinou provádět revoluční dělníci-komunisté z měst i vesnic, kteří mají kontakty na vesnicích. Odmítnout tuto práci nebo svěřit ji do nespolehlivých reformních rukou znamená zřeknout se proletářské revoluce.
6. Každá strana, která chce patřit ke Komunistické internacionále má za povinnost demaskovat nejen otevřené sociální vlastenectví, ale i falešnost a pokrytectví sociálního pacifismu, musí dělníkům systematicky ukazovat, že bez revolučního svržení kapitalismu nebude schopna zabránit nové imperialistické válce žádný mezinárodní arbitrážní soud, žádné smlouvy o omezení zbrojení, žádná "demokratická" reorganizace Ligy národů.
7. Je povinností stran, které chtějí patřit ke Komunistické
internacionále, aby poznaly nutnost rozejít se zcela s reformismem a
"centristickou" politikou a aby šířily tento rozchod mezi co nejširší kruhy
členů strany. Konzistentní komunistická politika je bez toho nemožná.
Komunistická internacionála bezpodmínečně a kategoricky požaduje provést
tento rozchod v co nejkratší možné době. Nemůže tolerovat situaci, kdy se
mohou notoričtí otevření
reformisté, jako Turati, Modigliani, Kautsky,
Hilferding, Hillquit, Longuet, MacDonald a další, považovat za členy
Třetí internacionály. Takový stav by přivedl Komunistickou internacionálu
ke krachu podobnému Druhé internacionále.
8. Zvláště výrazný a jasný vztah k otázce kolonií a utlačovaným národům je nutný v případě komunistických stran v zemích, jejichž buržoazie vlastní kolonie a utiskuje jejich národy. Každá strana, která chce patřit ke Komunistické internacionále, má za povinnost odhalovat fígly svých "vlastních" imperialistů v koloniích, podporovat všechna osvobozovací hnutí v koloniích nejen slovy, ale i skutky, požadovat, aby se jejich imperiální spoluvlastenci stáhli z kolonií, pěstovat v srdcích dělníků vlastní země skutečně bratrský vztah k pracující populaci v koloniích a k utlačovaným národům a provádět systematickou propagandu mezi jednotkami vlastní země proti útlaku koloniálních národů.
9. každá strana, která si přeje patřit ke Komunistické internacionále,
musí systematicky a trvale vyvíjet komunistické aktivity v odborech, v
dělnických a pracovních radách, spotřebních družstvech a dalších masových
dělnických organizacích. Uvnitř těchto organizací
V odborech je zapotřebí organizovat komunistické buňky,
které mají získat odbory atd. pro věc
komunismu nepřetržitou a houževnatou prací. Ve své každodenní práci mají
buňky povinnost odhalovat všude zradu sociálních patriotů a kolísavost
"centristů". Komunistické buňky musí být plně podřízeny straně jako celku.
10. Každá strana patřící ke Komunistické internacionále má povinnost vést tvrdošíjný boj proti Amsterodamské "internacionále" žlutých odborových organizací. Musí mezi odboráři šířit neúnavně myšlenku nezbytnosti rozchodu se žlutou Amsterodamskou internacionálou. Musí všemi prostředky podporovat Mezinárodní asociaci Rudých odborů, zřizovanou v současnosti Komunistickou internacionálou.
11. Strany, které chtějí patřit ke Komunistické
Třetí internacionále, mají povinnost přezkoumat
personální složení svých parlamentních klubů,
eliminovat nespolehlivé elementy a účinně podřídit tyto skupiny
vedení strany ústředním výborům stran,
a to nejen verbálně, ale i fakticky, musí požadovat, aby každý komunistický
poslanec podřídil veškerou svou činnost zájmům skutečně revoluční
propagandy a agitace.
12. Veškerý periodický i neperiodický tisk musí být plně
podřízen ústřednímu výboru strany, ať už je strana jako celek legální nebo
ilegální. Vydavatelství nesmí zneužívat svou nezávislost a provádět
politiku, která neodpovídá plně politice strany.
12. 13. Strany patřící ke
Komunistické internacionále musí být budovány na principu demokratického
centralismu. V současné epoše akutní občanské války mohou komunistické
strany plnit své povinnosti, pouze pokud jsou organizovány
co nejcentralizovaněji centralizovaně,
pokud v nich vládne železná disciplína hraničící s vojenskou
a pokud má jejich stranické centrum, těšící se důvěře členů strany,
nejširší práva, autoritu a dalekosáhlé pravomoci.
13. 14. Komunistické
strany v zemích, kde mohou vykonávat svou činnost legálně, musí čas od času
podniknout členskou očistu (obnovení registrace) s cílem systematicky
zbavovat stranu maloburžoazních elementů, které do ní nutně
pronikají.
14. 15. Každá strana,
která si přeje patřit ke Komunistické internacionále, má povinnost
poskytovat bezpodmínečnou podporu každé republice rad v boji proti
kontrarevolučním silám. Komunistické strany musí provádět jasnou
propagandu, aby zabránily transportu vojenského materiálu nepřátelům
republiky rad. Musí vést legální nebo ilegální propagandu všemi dostupnými
prostředky mezi vojenskými jednotkami vyslanými zardousit dělnické
republiky atd.
15. 16. Je povinností
stran, které dosud mají staré sociálně demokratické programy, aby je co
nejrychleji revidovaly a aby vypracovaly nové komunistické programy v
souladu se specifickými podmínkami ve svých zemích a v duchu usnesení
Komunistické internacionály.
Je pravidlem, že program každé strany patřící ke Komunistické
internacionále, musí být ratifikován pravidelným sjezdem Komunistické
internacionály nebo Výkonným výborem. Pokud by Výkonný výbor Komunistické
internacionály program strany odmítl, dotčená strana má právo obrátit se na
sjezd Komunistické internacionály.
16. 17. Všechna usnesení
sjezdu Komunistické internacionály a usnesení Výkonného výboru jsou závazná
pro všechny strany, které patří ke Komunistické internacionále.
Komunistická internacionála jednající v podmínkách nejakutnější občanské
války, musí být budována mnohem centralističtěji než v případě Druhé
internacionály. ve všech svých aktivitách však musí Komunistická
internacionála a její výkonný výbor brát v úvahu různé podmínky, v nichž
musí jednotlivé strany bojovat a pracovat, a přijímat obecně závazná
usnesení pouze v těch záležitostech, kdy jsou možná.
17. 18. V souvislosti s
tím si musí strany, které se chtějí připojit ke Komunistické
internacionále, změnit své jméno. Každá strana, která se chce připojit, se
musí nazývat Komunistická strana té či oné země (Sekce Třetí, Komunistické
internacionály). Otázka jména strany není pouhou formalitou, ale
záležitostí velkého politického významu. Komunistická internacionála
vyhlásila rozhodnou válku celému buržoaznímu světu a všem
žlutým sociálně demokratickým stranám. Rozdíl mezi komunistickými stranami
a starými oficiálními "sociálně demokratickými" nebo "socialistickými"
stranami, které zradily prapor dělnické třídy musí být jasný každému
řadovému dělníkovi.
18. Všechny hlavní tiskové orgány stran všech zemí mají povinnost otisknout všechny důležité oficiální dokumenty Výkonného výboru Komunistické internacionály.
19. Všechny strany, které patří ke Komunistické internacionále nebo si podaly žádost o členství, mají povinnost svolat co nejdříve mimořádné sjezdy, a to nejpozději do čtyř měsíců po II. sjezdu Komunistické internacionály, aby mohly přezkoumat všechny tyto podmínky přijetí. V té souvislosti musí stranická centra zajistit, aby byla usnesení II. sjezdu Komunistické internacionály známa všem místním organizacím.
20. Ty strany, které si nyní přejí připojit se ke Komunistické internacionále, ale které dosud radikálně nezměnily svou dřívější taktiku, musí vědět, že před vstupem do Komunistické internacionály se alespoň dvě třetiny členů jejich ústředních výborů a všech vedoucích ústředních orgánů sestává ze soudruhů, kteří veřejně a jednoznačně obhajovali vstup jejich strany do Komunistické internacionály před jejím druhým sjezdem. Výjimky lze činit pouze se souhlasem Výkonného výboru Komunistické internacionály. Výkonný výbor má též právo udělovat výjimky v případech zástupců centristických tendencí zmíněných v odstavci 7.
21. Ti členové strany, kteří se zásadně staví proti těmto podmínkám a tezím přijatým Komunistickou internacionálou, musí být ze strany vyloučeni. To samé se týká zejména delegátů mimořádných sjezdů.
Texty z anglického překladu (informace ze serveru
www.marxists.com) a německých textů přeložil a do
článku připravil
Milan Neubert, 21. července 2003