V portugalské Almadě se 5. září 2003 konalo setkání evropských komunistických
a jiných levicových stran na pozvání Portugalské komunistické strany (PKS).
Motem jednání bylo: Sociální otázka, levice a současné evropské hnutí. Schůzky se zúčastnily tyto strany: PDS, KSČM, AKEL - Pokroková strana
pracujících, KSS, Španělská sjednocená levice, FKS, KSŘ, Italská KS (Refondazione),
Strana italských komunistů, Švýcarská strana práce a PKS.
Výměna informací a zkušeností ukázala, že v širším napojení na proces
neoliberální kapitalistické globalizace v Evropské unii a v dalších evropských
zemích probíhá široká protisociální ofenziva se systematickou demontáží
výdobytků a práv lidí práce dosažených v průběhu desetiletí.
Současně však dochází i k širokorozměrnému odporu proti této ofenzivě,
jakož i k vzestupu odborového a lidového hnutí prakticky ve všech zemích
kontinentu. Mezi ně patří zejména generální stávky, demonstrace, pochody
a vůbec příslušná politická mobilizace v národních rámcích. Jsou již ohlášeny
nové akce. Trend spěje k nazrávání ostrých sociálních konfliktů.
Zúčastněné strany aktivně bránící zájmy a potřeby pracujících, kteří
bojují za sociální Evropu hodnou tohoto jména, vřele vítají a podporují
probíhající zápas. Budou jej podporovat a dále rozvíjet, přičemž považují
za důležitou spolupráci v zájmu sjednocování a přerůstání společných akcí
posilujících mezinárodní solidaritu, zejména její evropskou dimenzi.
Diskuse potvrdila, že dělníci a další pracující jsou oběťmi nespoutané
ekonomické války mezi velkými nadnárodními hospodářskými skupinami a imperialistickými
centry.
Ve jménu modernizace a konkurenceschopnosti pravicové a sociálně demokratické
vlády se snaží vnutit za každou cenu protireformy, které zdědily z Paktu
stability a které se řídí kritériem kapitalistické ziskovosti. Znehodnocují
pracovní sílu, oslabují odborářská práva, ochuzují demokracii a přispívají
ke kapitalistickému vykořisťování. Cenu za ekonomickou stagnaci a recesi,
militarismus a válku soustavně splácí pracující, farmáři, malí a střední
podnikatelé a slabší vrstvy společnosti, jako jsou přistěhovalci, staří
lidé a mládež. Práva žen jsou na povážlivém ústupu. Nespravedlnost, nerovnoprávnost
a sociální diskriminace rostou. Problémy životního prostředí nabývají celosvětový
rozměr.
Privatizace, přemisťování společností a demontáž sociálních funkcí státu
výrazně způsobují vysokou míru současné nezaměstnanosti. Dochází k otevřenému
odmítání plné zaměstnanosti a práva na práci. Systematicky jsou odbourávány
výdobytky pracovní legislativy, kolektivního vyjednávání a odborářských
práv s cílem zavést svévůli moci kapitálu v celé struktuře průmyslových
vztahů. Stát je zbavován veřejných služeb, které mají být poskytovány v
zájmu společného dobra a vše, co je ziskové, je převáděno na soukromý sektor.
Vzniká reálná hrozba, že merkantilismus zavládne ve všech oblastech společenského
života. To představuje obrovský ústup z civilizačních proporcí.
Tato antisociální ofenziva je systematicky zaměřena na snížení přímých a nepřímých nákladů na práci, tedy cenu práce a pracovní síly. I když se v některých zemích tyto podmínky liší, tendence nabývá celosvětový rozměr. Nejistoty se zaměstnáním, deregulace trhů práce, více pracovních hodin, prodlužování věku odchodu do důchodu a různé srážky, zmrazování a snižování reálných mezd, útok na sociální výhody a penzijní systém, protireformy ve veřejné správě, demontáž veřejného systému zdravotní ochrany, omezování veřejného vzdělávání, daňová politika, která zasahuje jak pracující, tak malé a střední zaměstnavatele - to vše jsou atributy tohoto vývoje.
Zúčastněné strany zdůraznily nutnost hledání levicových alternativ
spojených se zájmy pracujících, avšak s jasným vymezením od sociální demokracie,
která podlehla neoliberálním dogmatům. Je před námi boj za takovou politiku,
jež se odvážně postaví kapitalistické logice stále větší centralizace a
koncentrace kapitálu či jeho bohatství, nespoutané moci velkých hospodářských
uskupení, jakož i MMF, SB, OECD a Světové obchodní organizace, které přinášejí
zničující sociální důsledky pro celý svět.
Posouzena byla rovněž otázka EU, zvláště její rozšíření, proces přehodnocování
smluv a nadcházející debata o návrhu ústavy EU na mezivládní konferenci.
Zvláštní pozornost strany věnovaly důležitosti boje o přehodnocení Paktu
stability a Lisabonské kontra-strategie . Rovněž bylo poukázáno na význam
nadcházejícího Evropského sociálního fóra v Paříži a Seine Saint Denis,
jakož i na potřebu napomoci jejímu úspěchu.
Strany zdůraznily důležitost posílení spolupráce s dalšími levicovými
silami v boji za Evropu sociální, za Evropu míru, pokroku a spolupráce.
Vyjádřily připravenost zvážit organizování společných a splývajících akcí
týkajících se pracovních a sociálních otázek, zejména nezaměstnanosti a
demontáže systémů sociální ochrany. Pozornost soustředí i na otázky mezivládní
konference EU o návrhu ústavy a na volby do Evropského parlamentu. Byla
oceněna spolupráce ve volbách v roce 1999 a aktivity Klubu evropské sjednocené
levice/Skandinávské zelené levice v EP i důležitost obohacení jejími zkušenostmi.
Účastníci zdůraznili, že tato sociální protiofenziva je doprovázena
útoky proti odborářským právům a svobodám i proti dalším demokratickým právům,
což představuje vážné zhoršení podmínek demokracie.
Zmíněné procesy nelze oddělit od strategie imperialistické agrese a války,
které pohlcují obrovské zdroje v zájmu velkých korporací spojených s vojenskoprůmyslovým
komplexem. Proto boj za sociální spravedlnost a korektní sociální politiku
je přímo spojen s bojem proti militarismu a válce, s bojem za odzbrojení
a mír. Zúčastněné strany rozhodně odsuzují válku a okupaci Iráku jako součást
projektu americké globální hegemonie. Staví se proti procesu militarizace
a zdůrazňují potřebu pokračovat v rozvíjení mohutného mírového hnutí.
Haló noviny, 18. září 2003, (sj)