V těchto dnech je tomu rok, co jsme jako hnutí Demokratické levice iniciovali vytvoření LEVÉHO BLOKU jako koalice stran a hnutí levicově orientovaných pro volby 1992 a pro povolební vývoj naší společnosti.
Naším záměrem bylo proti nastupující pravici a skomírajícímu liberálnímu středu dát naší politické scéně důstojnou opoziční politickou sílu, demokraticky orientovanou, s koncepcí transformace naší společnosti odpovídající našim specifickým podmínkám, odmítající cizí vzory a ideologie, které by předem určovaly směry transformace bez ohledu na potřeby a vůli našich občanů.
Náš dobrý úmysl nebyl pochopen zejména ČSSD a některými menšími politickými subjekty levicového směru. Naopak, pochopení jsme nalezli ve vedení KSČM a později v celé straně. K podpisu koaliční dohody a potvrzení názvu LEVÝ BLOK došlo v dubnu 1992 na velkém shromáždění našich členů a sympatizujících v Brně.
Hnutí Demokratická levice k takové dohodě s KSČM přistoupilo z přesvědčení o nezbytnosti společného postupu všech levicových stran a hnutí, má-li levice v naší zemi něco znamenat, bez KSČM, jako nejsilnější levicové strany, toho nelze dosáhnout.
V praxi se mnohé podařilo. LEVÝ BLOK se stal ve volbách 1992 druhým nejsilnějším politickým seskupením v českých zemích. Sympatie k LEVÉMU BLOKU mezi občany sílily. Zlom nastal v období dělení republiky. Objevily se veřejně viditelné rozpory v KSČM. Nejdříve mezi poslanci za LEVÝ BLOK v ČNR a poslanci ve FS a mezi poslanci ČNR a vedením KSČM. V té době se aktivizovaly v KSČM staré síly spojené s porážkou reálného socialismu a opřené o stalinistickou ideologii, které si říkaly marx-leninovci, ale které s těmito velikány neměly nic společného. Terčem hlavního náporu těchto sil minulosti se stalo reformně orientované nové vedení KSČM. Tím se na veřejnosti oživily názory o nereformovatelnosti KSČM a o nebezpečí, které z KSČM vychází pro demokratickou přeměnu naší společnosti, která tak spontánně odmítla minulý totalitní byrokratický.režim.
Představy stalinistů o renesanci socialismu a o návratu socialistických předáků do našeho života jsou jen nereálné sny, i když svůj socialismus nazývají renesancí a v projevech některých členů KSČM na zasedání ÚV KSČM z 6. 3. 1993 lze jasně dokumentovat jejich zmatek kolem pojmu socialismus. V jejich názorech ční do prostoru jeho staré společností odmítnuté pojetí. Jejich koncepce neodpovídá objektivním ani neobjektivním podmínkám a stává se jen vírou. To je však pro naše poměry málo a zavedlo by celou KSČM ještě do větší izolace než nyní a z KSČM by se stalo politické ghetto lidí starého myšlení, kteří nejsou schopni pochopit novou historickou situaci.
To ovšem s Vámi, vážení soudruzi, jako Demokratická levice nepůjdeme. Jsme a chceme být i nadále partnery reformního demokraticky myslícího vedení KSČM.
Pro naši zemi není spásou žádný návrat. Ať už by šlo o návrat k reálnému nebo trochu jinak opravenému socialismu, ale není a nemůže být úspěšný ani návrat k liberálnímu kapitalismu.
Nadějí pro tuto zemi je jedině možná, skutečně vědecká, bez ideologického znásilnění provedená analýza minulého vývoje u nás i ve světě, určení vývoje naší společnosti a naší země bez cizích vzorů a násilného usměrňování z kterékoliv světové strany, na základě našich možností, potřeb a zájmů různých společenských skupin a politických subjektů, národností a etnik, na základě kolektivního rozumu a významných názorů a návrhů jednotlivých občanů. To je skutečná cesta k pohodě celku i jednotlivce.
Bylo by neodpustitelnou chybou připustit, aby síla tří nebo čtyř set tisíc komunistů a jejich příznivců se ocitla mimo jakoukoliv možnost promlouvat do současné politiky přímo jen proto, že se drží svého životního omylu a kvůli tomu by byli přinuceni promlouvat do politiky prostřednictvím jiných politických subjektů, nebo pasivně přihlížet z ústraní.
V Brně dně 27. 3. 1993
Celostátní výbor Demokratické levice
L. INDRUCH
Vyšlo v Haló novinách, 29. března 1993