Československá anarchistická federace (ČSAF) je antiautoritářskou organizací svobodomyslných lidí, kteří se nehodlají smířit se současným společenským systémem, jenž se zakládá především na dvou pilířích útlaku a vykořisťování - státu a kapitalismu. Nejsme ale pouhými negativisty, kteří dokáží viditelné i skryté nedostatky pouze kritizovat. Snažíme se také aktivně propagovat naši alternativní vizi uspořádání svobodné a samosprávné společnosti.
Současný systém parlamentní demokracie nedává lidem možnost svobodně rozhodovat o svém životě. O chodu země rozhoduje vláda a parlament, tedy skupina politiků, které si sice lidé volí, ale jež nemají možnost v době mandátu ovlivňovat v jejich činnosti, odvolat nebo nahradit. Navíc vláda vždy vzejde jedině z jednání prospěchářských politických stran. Podle nás se míra demokracie společnosti určuje podle reálných možností každého podílet se na rozhodovacím procesu v záležitostech osobních i společenských. Státní a kapitalistický systém je založen na principech dominance, autority a ovládání přírodních i lidských zdrojů. Stát historicky vznikl k obraně soukromého vlastnictví a výrobních prostředků - tedy společenské krádeže a vykořisťování. Kapitalismus potřebuje podnikat v efektivních podmínkách kontroly společnosti. Tu mu zajišťuje stát za pomoci represivních složek. Vlády a politické strany jsou přímo či nepřímo pod vlivem kapitálu, jehož zájmy ochraňují. Dnešní globalizovaný kapitalistický systém, charakteristický zejména svou virtuální podobou a příhodně nazývaný termínem "turbokapitalismus" (vyznačující se turbulentními stavy ve světové ekonomice, které může často vyvolat pouze hrstka finančních spekulantů a zahraničních investorů) se soustřeďuje ani ne tak na výrobu zboží, jako spíše na akumulaci kapitálu a financování investic. Zájmy novodobého velkokapitálu jsou prosazovány mezinárodními obchodními, finančními a vojenskými institucemi, dohodami a seskupeními, jako jsou např. Světová obchodní organizace (WTO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Světová banka (WB), Severoamerická dohoda o volném trhu (NAFTA), Evropská unie (EU), Severoatlantická aliance (NATO) apod., které mají přímý vliv na rozhodování vlád národních států. Sobecké ekonomické zájmy nadnárodních koncernů a zahraničních investorů určují dění v mnoha zemích především tzv. Třetího světa, který je stále zdrojem levných surovin a pracovních sil. Situace v některých oblastech vypadá jako plánovaná genocida realizovaná podporou místních válek, diktátorských režimů či zákazem výroby vlastních léků na nemoce, jež zabíjejí po tisících. Globalizovaný kapitalismus se stal nebezpečným pro svou neomezenou moc a nekontrolovatelnost. Nadnárodní korporace, zahraniční investoři a finanční spekulanti rozhodují již o tom, co a kde se bude a nebude pěstovat, vyrábět či spotřebovávat. Konkurenční boj na jedné straně a monopolismus na druhé, honba za ziskem, ekonomický růst za každou cenu vedou k vyčerpání neobnovitelných zdrojů surovin, energie a ničení ekosystémů. "Natírání problémů na zeleno" je často prezentováno jako trvale udržitelný rozvoj, ale skutečná změna není možná kvůli zachovávání kultu volného trhu. Moderní kapitalismus vytvořil konzumní mašinérii vyrábějící nesmyslně velké množství spotřebního zboží s úmyslně krátkou dobou životnosti, které vnucuje svou vtíravou reklamou. Lidé jsou tak záměrně vychováváni ke "konzumentské" morálce, která jim má zaslepit oči a navodit zdání svobody. Důsledkem tohoto procesu je kulturní degradace společnosti a člověka a jejich časté patologické projevy. Stavíme se proti jakékoliv formě společenského útlaku, tedy nejen proti otevřenému kapitalismu, ale také i proti tzv. diktatuře proletariátu, jelikož jde o pouhou diktaturu stranické elity či jednoho vůdce. Prostředí autoritativního společenského a ekonomického systému produkuje mnoho negativních projevů ve společnosti, jako je xenofobie, rasismus, fašismus, nacionalismus, sexismus, homofobie apod. Některé z těchto projevů jsou ještě přiživovány agresivními autoritářskými ideologiemi a církvemi.
Chceme společnost, kde lidé respektují jen smlouvy přijaté na principu volné dohody, uzavřené v rámci samosprávy. Tedy za účasti obyvatel daného území, jichž se ona smlouva týká. Jakákoliv případná funkce musí být volitelná a kdykoliv odvolatelná. Zástupci se vybírají na základě jejich osobních vlastností a schopností, nikoliv politické partajní příslušnosti. Nutností pro chod politické samosprávy je přiměřená velikost území. Možností je decentralizace na přirozené autonomní regiony spojené ve volných federacích. Chceme výrobní samosprávu, kde pracující mají aktivní možnost účasti na rozhodování ve výrobě. Chceme maximální svobodu jedince založenou na mottech: "Svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda ostatních." a "Nikdo není skutečně svobodný, dokud nejsou svobodní i ostatní." Chceme sociálně spravedlivý život dle principu solidarity a rovnosti. Přísné dodržování principu trvale udržitelného, tedy ekologicky šetrného a racionálního způsobu života. Omezení průmyslové výroby na ekologicky únosnou míru. Snaha o změnu pohledu na svět / člověk jako součást přírody, nikoliv její pán. Snížení zbytečně vysokého počtu pracovních hodin. Osvobozením práce získá člověk více času k sebevzdělávání, či společenské aktivitě v místě zaměstnání nebo bydliště. Naším cílem je vytvoření podmínek, které umožní zdravý rozvoj každému bez rozdílu a povedou ke skutečné emancipaci jedince a společnosti. Mezinárodní solidarita naplní odvěký sen světa bez hranic.
Jsme anarchisty, a i když si jsme vědomi, že je toto označení poznamenáno mnoha předsudky, které vytvořili a při životě udržují nepřátelé svobody, nevzdáváme se ho. Antiautoritářské hnutí za svobodu a sociální spravedlnost existuje od té doby, co si začal člověk tyto pojmy plně uvědomovat. Jeho příslušníci končili vždy jako první v celách a na popravištích represivní moci. Pod označením anarchismus se pak toto hnutí vykrystalizovalo v průběhu 19. století a od té doby organizuje svobodomyslné pracující a inteligenci. Anarchisté jsou stále ti, kteří figurují na černé listině represivní moci jako položka číslo jedna, ne však proto, že by byli nebezpeční společnosti, ale proto, že jsou největším nebezpečím pro státní moc a zájmy kapitálu. Vzdát se z taktických důvodů označení anarchisté je pro nás nepřijatelné, jelikož bychom tím mimo jiné zneuctili památku svých předchůdců. Anarchisté nejsou z rodiny politických stran a hnutí, která o sobě tvrdí, že mají ten jediný a pravý recept na všechny problémy a že jsou to právě jejich představitelé, kteří dovedou masy k vysněnému cíli. Ke svobodě a sociální spravedlnosti neprivilegované třídy nikdo nedovede, musí si je sami vybojovat a udržet. Takovýto proces, tedy sociální revoluce, aby byl opravdu úspěšný, nesmí nikdy zůstat v půli cesty. To by pak vedlo pouze k nové totalitě jen s jiným nátěrem. Tak vždy dopadly snahy od sebe oddělit svobodu a sociální spravedlnost (socialismus) či politickou a ekonomickou moc. Zbavení se politického a ekonomického útlaku nevzejde ze spontánního povstání neprivilegovaných, aniž by před tím ve společnosti existovalo vědomí principů na nichž by měla "nová" společnost fungovat a historická a teoretická znalost problémů, jež bude muset tvořící se samospráva řešit. Vytváření svobodné bezstátní socialistické společnosti by mělo navazovat na již existující samosprávná sdružení ve výrobní a společenské sféře. Jako anarchisté upozorňujeme na důsledky negativních sociálních, ekonomických a kulturních projevů, ale zároveň se snažíme odkrývat jejich příčiny a právě proti těm bojovat. Chválíme dobrou snahu některých sdružení, například ekologických, odborových, lidskoprávních apod. Nemůžeme však přezírat, že jim chybí analýza skutečných příčin problémů, nebo že ji vědomě přezírají v domnění, že mohou uspět pouze, přistoupí-li na pravidla určovaná těmi, kteří jsou za daný stav přímo či nepřímo zodpovědní, bojíce se nelichotivých označení v prosystémových médiích. Takové organizace pak rezignují na svou činnost nebo propadnou chiméře občanské společnosti, aniž by získali nějaký podstatnější vliv na řešení daných problémů. Mediální mašinérie prezentující zájmy ekonomických či politických skupin má za následek deformaci jazyka, když dělá z černé bílou a naopak. Např. vojenská agrese se stane "humanitární akcí", symbolický odpor proti útlaku či vykořisťování "teroristickým útokem na nedotknutelný soukromý majetek", zatímco volný trh mající na svědomí milionové oběti hladu je glorifikován. Při procesu přeměny nynější autoritativní společnosti se možná nevyhneme sebeobraně před násilím ze strany represivních složek, ať už patřících státu či nadnárodním společnostem. Ani v tomto případě nehodláme pozměňovat svůj slovník a chceme navracet slovům jejich původní význam. V dnešní době a v nejbližší budoucnosti několika let považujeme skutečný sociální zvrat směrem ke svobodnému uspořádání společnosti za nereálný díky malému uvědomění neprivilegovaných tříd a malým zkušenostem českých a slovenských pracujících s každodenním sociálním bojem. Z výše uvedeného vyplývá, že je naším úkolem vytvořit alternativu k oficiální propagandě konzumu, která se snaží odvést pozornost potenciálně revoluční třídy směrem k pseudoproblémům, pokleslé a bezobsažné zábavě, reklamě, k jakési virtuální realitě, jejíž formu si může každý, kdo na to má, "demokraticky" vybrat z nabízeného množství a odpoutat svou pozornost od tíživé reality. Vedle vědecky zpracovaného ovlivňování veřejného mínění se naše snaha může jevit směšnou. Chceme-li však něčeho opravdu dosáhnout a ne žít celý život na kolenou, musíme se snažit, aby lidé otevřeli své oči, aby pojmenovali věci pravými jmény a viděli realitu takovou, jaká je a ne jak ji "reklamní agenti" prezentují. Kdybychom nevěřili, že naše činnost má (či bude mít) alespoň nějaký úspěch, možná bychom se jako někteří již utápěli v skepsi nebo se zařadili tam, kde nás systém chce mít, či si našli únik v nějakém povrchně svobodném životním stylu. My se ale nechceme vzdávat bez boje.
Československá anarchistická federace (ČSAF) byla založena v létě roku 1995, tehdy ještě jako ČAF. Po několika letech znovuobjevení anarchistických myšlenek a spontánním rozmachu anarchistického hnutí v Čechách především mezi mládeží, tak vznikla organizace, která se pokusila o to, dát tomuto hnutí, nebo alespoň jeho aktivní části, jakousi organizovanou podobu a sjednotit pod jednou střechou různé názorové směry, které se v moderním anarchistickém hnutí vyskytují. Dnes existují vedle ČSAF další, již specifičtěji definované organizace s jasným programem. S tímto nevyhnutelným a podle nás prospěšným procesem se změnila i role ČSAF v anarchistickém hnutí. Jako organizace s velkou názorovou volností v rámci anarchistického hnutí je ČSAF jakýmsi názorovým fórem tohoto hnutí, v němž současně plní funkci reflexe případných náznaků vzniku dogmatických tendencí, které většinou vyplývají z podceněné kritiky minulosti a vlastní politiky. ČSAF se neprohlašuje za jedinou anarchistickou organizaci v Čechách a na Slovensku, nýbrž prosazuje těsnou spolupráci spřízněných skupin a jednotlivců. Je nám cizí sektářství různých levičáckých skupinek, v rámci anarchistického hnutí sledujeme s ostatními stejný cíl a mnohotvárnost přístupů bereme jako sebeobohacující činitel. Cítíme se být neoddělitelnou součástí celosvětového anarchistického hnutí. To však v žádném případě neznamená přijmutí nějakých dogmat, ČSAF jde svou vlastní cestou. ČSAF se neomezuje při svých osvětových akcích na konkrétní sociální či jiné skupiny, její působnost je celospolečenská. Ve své podstatě jsme federalistickým sdružením regionálních anarchistických propagačních skupin. V tomto navazujeme na tradici České anarchistické federace z let 1904-1914. Členové ČSAF se dle svých možností snaží být oporou nově vznikajících skupin antiautoritářské mládeže, přispět jim zkušenostmi a varovat před chybami. Již existujícím anarchistickým skupinám pak pomáhají při jejich veřejných či propagačních akcích. Vně anarchistického hnutí se snažíme o spolupráci s takovými organizacemi, které se zaměřují na dílčí problémy současné doby a programově neprosazují zachování sociálně nespravedlivé společnosti.
Jak vyplývá z výše řečeného, je prioritou v konkrétní práci ČSAF osvěta. To znamená postupnou snahu o seznámení široké veřejnosti s myšlenkami anarchismu, jeho očištění od nesmyslných předsudků a podpoře lidské touhy po svobodné společnosti bez vykořisťování. ČSAF čtvrtletně vydává anarchistickou revue Existence široce zaměřenou od zpravodajství, přes anarchismus, antifašismus, gender, historii sociálního hnutí apod. až po kulturu. Vedle toho ČSAF vydává plakáty, letáky a publikace převážně zaměřené na anarchistickou teorii a praxi. ČSAF vytvořila také funkční distribuční síť těchto materiálů. ČSAF často pořádá různé kulturní benefiční akce, jejichž účelem je vedle získávání finančních prostředků na aktivity organizace také propagace myšlenek a prostor pro výměnu názorů a sebeuplatnění především mladých lidí, kteří jsou jinak nuceni přijímat roli pasivních konzumentů. ČSAF také pořádá veřejné akce (demonstrace, infostánky atd.). Většina takových podniků je součástí kampaní, které ČSAF vede. Vzhledem k omezeným možnostem nemůže být takových kampaní neomezený počet. O těch, které aktuálně probíhají se má možnost každý dozvědět z propagačních materiálů federace. Boj za svobodu a sociální spravedlnost přivádí mnoho našich kamarádů u nás i ve světě do konfliktu s represivní mocí. Pro ně se pak snažíme organizovat podporu prostřednictvím tzv. Anarchistického černého kříže.
ČSAF funguje na principu dobrovolnosti. Rozhodování i činnost vychází výhradně ze zdola od členské základny. Neexistuje žádný centrální orgán. Každý region ČSAF si sám koordinuje svou činnost. Z toho vyplývá, že i po praktické stránce funguje naše federace na principech, které prosazuje, a vede své členy k jejich širokému osvojování a samostatnému utváření si vlastních názorů. Vedle geografického rozdělení do regionů fungují v rámci ČSAF tzv. pracovní skupiny, v nichž se jednotliví aktivisté spojují a pracují společně na konkrétních projektech. Jejich činnost se tak netříští množstvím různorodých problémů, které by jinak řešili. Je také otevřen prostor pro volné vytváření různých názorových frakcí. Členové ČSAF nejsou ve svých názorech a aktivitách nijak omezováni, neodporují-li tyto přímo anarchistickým zásadám či neznemožňují-li další rozvoj federace. Směřování ČSAF, rotace funkcí a případné celoorganizační změny jsou projednávány vždy na sjezdech členské základny, které se konají zpravidla dvakrát do roka. Česká a slovenská část ČSAF jsou ve svém rozhodování naprosto autonomní. Spojují je společné stanovy, manifest a vzájemná solidarita. Formální a obecné zásady fungování ČSAF jsou vyjádřeny ve stanovách organizace.
schváleno na X. sjezdu ČSAF - Praha, 13. února 2000