Návrh textu článků smlouvy
dávající základ ústavě pro Evropu

ČÁST I: Definice a cíle Unie

Článek 1: Založení Unie

1. Reflektujíce vůli lidu a států Evropy tvořit společnou budoucnost, tato Ústava zakládá Unii, v níž budou politiky členských států koordinovány a v níž budou jisté společné kompetence vykonávány na federálním základě.
2. Unie bude respektovat národní identitu svých členských států.
3. Unie bude otevřena všem evropským státům, jejíchž lid sdílí stejné hodnoty, respektuje je a společně je podporuje.

Článek 2: Hodnoty Unie

Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, uplatňování práva a respektování lidských práv, na hodnotách, které jsou společné všem členským státům. Jejím cílem je společnost v míru skrze uplatňování tolerance, spravedlnosti a solidarity.

Článek 3: Cíle Unie

1. Cílem Unie je podporovat mír, jeho hodnoty a dobré živobytí svých občanů.
2. Unie bude pracovat pro Evropu, která se bude stále rozvíjet díky rovnovážnému ekonomickému růstu a sociální spravedlnosti, pro Evropu s volným jednotným trhem a ekonomickou a měnovou unií, s úsilím dosáhnout plné zaměstnanosti a obecně vysokého stupně soutěživosti a životního standardu. Bude podporovat ekonomickou a sociální soudržnost, rovnost mezi ženami a muži a ochranu sociálního a životního prostředí. Bude rozvíjet vědecký a technologický pokrok včetně objevování vesmíru. Bude povzbuzovat solidaritu mezi generacemi a mezi státy a rovné příležitosti pro všechny.
3. Unie vytvoří oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, ve které se její sdílené hodnoty budou rozvíjet a bohatství kulturních rozdílností bude respektováno.
4. V obraně evropské nezávislosti a evropských zájmů se Unie bude snažit, aby její hodnoty byly sdíleny v širším světě. Bude přispívat ke stálému rozvoji Země, k solidaritě a oboustrannému respektu mezi lidmi, ke snížení chudoby a k ochraně dětských práv.
5. Tyto cíle budou sledovány patřičnými prostředky, jejichž relevantní kompetence jsou přisouzeny Unii touto Ústavou.

Článek 4: Právní subjektivita

Unie bude mít právní subjektivitu.

ČÁST II: Základní práva a občanství Unie

Článek 5: Základní práva

1. Listina základních práv bude integrální součástí Ústavy. Listina se nachází ve druhé části Protokolu připojenému k této Ústavě.
2. Unie může přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této Úmluvě neovlivní kompetence Unie, definované touto Ústavou.
3. Základní práva, jak jsou garantované Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a jak jsou výsledkem ústavních tradic členských států, budou tvořit obecné principy práva Unie.

Článek 6: Neuplatňování diskriminace na základě národnosti

V oblasti, kde bude platit tato Ústava bez předsudku k jakémukoliv jejímu specifickému ustanovení, jakákoliv diskriminace na základě národnosti bude zakázána.

Článek 7: Občanství Unie

1. Každý státní příslušník členského státu bude občanem Unie. Občanství Unie bude připojeno k národnímu občanství, nenahradí ho. Všichni občané Unie, ženy i muži, si budou rovni před zákonem.
2. Občané Unie budou užívat svých práv a budou předmětem povinností definovaných v této Ústavě. Budou mít:

• právo volného pohybu a pobytu na území členských států,
• právo volit a kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu a v municipálních volbách ve státě svého pobytu za stejných podmínek jako státní příslušník daného státu,
• právo užívat na území třetí země, ve kterém nemá členský stát své zastoupení, ochrany diplomatických a konzulárních úřadů jakéhokoliv členského státu za stejných podmínek jako státní příslušník daného členského státu,
• právo sepsání petice pro Evropský parlament, právo podat žádost u ombudsmana, psát institucím a poradním orgánům Unie v jakémkoliv jazyce Unie a obdržet odpověď ve stejném jazyce.

3. Tyto práva budou uplatňována ve shodě s podmínkami a limity definovanými touto Ústavou a opatřeními přijatými k dosažení těchto práv.

ČÁST III: Kompetence Unie

Článek 8: Základní principy

1. Limity a uplatňování kompetencí Unie jsou řízeny principy udělování, subsidiarity, proporcionality a úzké spolupráce.
2. Ve shodě s principy udělování, bude Unie jednat v rámci možností těchto kompetencí, které jsou udělené touto Ústavou k dosažení cílů obsažených v této Ústavě. Kompetence neudělené Unii touto Ústavou zůstávají členským státům.
3. Ve shodě s principy subsidiarity v oblastech, které nespadají do výlučných kompetencí, bude Unie jednat pouze tehdy, jestliže cílů zamýšlené činnosti nemůže být dostatečně dosaženo členskými státy a mohou být, z důvodu rozsahu či důsledků navrhované činnosti, splněny na úrovni Unie.
4. Ve shodě s principem proporcionality, rozsah a forma činnosti Unie nebude přesahovat, co je nutné k dosažení cílů Ústavy.
5. Ve shodě s principem úzké spolupráce, si Unie a členské státy budou, v plném oboustranném respektu, pomáhat navzájem ve splňování požadavků plynoucích z této Ústavy.

Článek 9: Aplikace základních principů

1. Ústava a právo, přijaté institucemi Unie pro uplatňování kompetencí, které jsou definovány Ústavou, bude mít přednost před právem členských států.
2. V uplatňování nevýlučných kompetencí Unie budou instituce aplikovat principy subsidiarity, jak je stanoveno v Protokolu o aplikaci principu subsidiarity a proporcionality, který je připojen k této Ústavě. Procedura obsažena v Protokolu umožní národním parlamentům zajistit dodržování principu subsidiarity.
3. V uplatňování kompetencí Unie budou instituce aplikovat princip proporcionality, jak je řečeno ve stejném Protokolu.
4. Členské státy provedou všechna vhodná opatření, obecná či konkrétní, aby se zajistilo naplnění všech závazků plynoucích z Ústavy nebo z výsledků činnosti institucí Unie.
5. Ve shodě s principy těsné spolupráce členské státy usnadní dosažení požadavků Unie a zdrží se použití jakýchkoliv prostředků, které by mohly ohrozit naplnění cílů daných touto Ústavou. Unie bude jednat s věrností k členským státům.
6. Unie bude respektovat národní identitu členských států, vrozenou v základních strukturách a v hlavních funkcí států, obzvláště její politickou a ústavní strukturu včetně organizace státní správy na národní, regionální a místní úrovni.

Článek 10: Kategorie kompetencí

1. Pokud Ústava uděluje Unii výlučnou kompetenci ve specifické oblasti, pouze Unie může tvořit a přijímat legislativní závazné akty. Členské státy toho jsou schopny samy pouze tehdy, pokud je Unie k tomu zplnomocní.
2. Pokud Ústava uděluje Unii kompetenci sdílenou s členským státem ve specifické oblasti, Unie a členský stát budou mít moc tvořit a přijímat legislativní závazné akty v této oblasti. Členské státy budou uplatňovat své kompetence pouze tehdy, když Unie neuplatňuje své kompetence.
3. Unie bude mít kompetenci koordinovat hospodářské politiky členských států.
4. Unie bude mít pravomoc definovat a zavádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně progresivního rámcování společné obranné politiky.
5. V jistých oblastech a za jistých podmínek, definovaných v této Ústavě, bude mít Unie kompetenci uskutečňovat kroky ke koordinaci, doplnění či podpoře akcí členských států bez odstranění svých kompetencí v těchto oblastech.
6. Unie bude uplatňovat své kompetence k zavádění politik definovaných v části 2 Ústavy ve shodě s ustanoveními specifickými pro každou oblast.

Článek 11: Výlučné kompetence

1. Unie bude mít výlučnou kompetenci zajistit volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu a ustanovit pravidla soutěže v rámci vnitřního trhu a v následujících oblastech:

• celní unie,
• společná obchodní politika,
• měnová politika pro členské státy, které přijaly euro,
• uchování mořských biologických zdrojů v rámci společné politiky rybolovu.

2. Unie bude mít výlučnou kompetenci k uzavírání mezinárodních smluv. Jestliže toto uzavření vyžaduje legislativní akt Unie nebo se dotýká vnitřního zákona Unie, je nutné umožnit Unii uplatnit svou kompetenci.

Článek 12: Sdílené kompetence

1. Unie bude sdílet kompetence s členskými státy, jak je Ústava uděluje, a které se nevztahují na oblasti zmíněné v článku 11 a 15.
2. Rozsah sdílených kompetencí je určován ustanoveními v části 2.
3. Tam, kde Unie neuplatňuje či odkládá možnost uplatňovat své kompetence v oblasti sdílených kompetencí, členské státy mohou uplatňovat své kompetence.
4. Sdílené kompetence se aplikují v následujících hlavních oblastech:

1. vnitřní trh,
2. oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti,
3. zemědělství a rybolov,
4. doprava,
5. transevropské sítě,
6. energetika,
7. sociální politika,
8. ekonomická a sociální soudržnost,
9. životní prostředí,
10. zdravotnictví a
11. ochrana spotřebitelů.

5. V oblastech výzkumu, technologického pokroku a oblasti vesmíru bude mít Unie kompetence pokračovat v činnosti, zvláště v implementování programů. Nicméně uplatňování této kompetence nemůže způsobit, že členským zemím bude bráněno v uplatňování svých vlastních kompetencí.
6. V oblastech rozvojové spolupráce a humanitární pomoci bude mít Unie kompetenci přijmout opatření a provádět společnou politiku. Nicméně uplatňování této kompetence nemůže způsobit, že členským státům bude bráněno v uplatňování svých vlastních kompetencí.

Článek 13: Koordinace hospodářských politik

1. Unie bude koordinovat hospodářské politiky členských států, konkrétně ustanovením hlavních směrů těchto politik.
2. Členské státy budou provádět vlastní hospodářské politiky, s přihlédnutím ke společnému zájmu, stejně tak jako budou přispívat k dosažení cílů Unie.
3. Specifická ustanovení budou aplikována pro ty státy, které přijaly euro.

Článek 14: Společná zahraniční a bezpečnostní politika

1. Členské státy budou aktivně a plně podporovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity. Budou se zdržovat činností, které nejsou v zájmu Unie nebo by mohly podkopat svou účinnost.

Článek 15: Oblasti pro podporující činnost

1. Unie může provádět koordinující, doplňující nebo podporující akci. Rozsah této kompetence je určen ustanoveními v části 2.
2. Oblasti pro podporující činnost jsou:

1. zaměstnanost,
2. průmysl,
3. vzdělání, odborné vzdělávání a mládež,
4. kultura,
5. sport,
6. ochrana proti katastrofám.

3. Členské státy budou koordinovat svou národní zaměstnaneckou politiku v rámci Unie.
4. Právně závazné akty přijaté Unií na základě ustanovení, upřesněných pro tyto oblasti v části 2, nemohou zahrnovat harmonizaci práva a nařízení členských států.

Článek 16: Flexibilní doložka

1. Pokud by Unie měla nutně dosáhnout, v rámci politik definovaných v části 2, jednoho z cílů stanovených touto Ústavou a stane se, že Ústava nebude poskytovat dostatečné pravomoci, Rada, jednající jednomyslně na návrh Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, provede vhodná opatření.
2. Použitím procedury monitorování principu subsidiarity, obsaženém v článku 9, upozorní Komise národní parlamenty členských států na návrhy založených na tomto článku.
3. Ustanovení přijatá na základě tohoto článku nemusí zahrnovat harmonizaci práva a nařízení členských států v případech, kdy Ústava nepřipouští takovouto harmonizaci.

Překlad pořízen pro potřeby kanceláře poslance Parlamentu Laštůvky.
Tento dokument byl zveřejněn Evropskou unií 6. 2. 2003. Jedná se prozatím o poslední verzi textu Ústavy, ve kterém jsou zohledněny dosavadní kroky Konventu.
Převzato z Britských listů.
Originál zde.