ESF se koná v čase rostoucích protestů proti neoliberální politice, militarizaci, imperialismu a Americké hegemonii a na úsvitu roku 2004, který je rozhodující pro budoucnost Evropy, se svým rozšířením o 10 nových členů, závěry mezivládní konference a evropskými volbami. To říká, jak moc mohou hrát roli debaty a diskuse na ESF v nadcházejících bojích.

Všichni z nás, každý v naší vlastní zemi, je zasažen stejnou politikou globalizovaného kapitalismu, který podkopává solidaritu a sociální výdobytky získané velkými boji. Existuje tu celkový útok na důchodový systém, demontáž a privatizace sociálního pojištění, podřízení se veřejných služeb a takových základních sektorů jako zdravotnictví, vzdělání, zemědělství a kultura tržním pravidlům, kauzalita a deregulace trhu práce. Existuje tu zdůrazňování represe proti odborům a politika kriminalizace imigrantů.

Evropa by měla být faktorem pokroku a podpory lidských práv. V rozporu s tím ale neoliberální politika urychlená aplikací ustanovení Maastrichtské smlouvy zhoršuje nerovnost, nezaměstnanost, nejistotu. To je zdroj pro pocity bezmoci s následnou nespokojeností s Evropou, růstem pasivity, pravice, extrémní pravice a všech druhů populistické demagogie.

Je to velká výzva pro všechny pracující, pro sociální hnutí a pro politické síly, které jsou, stejně jako my, zapojeny do hnutí čelícímu kapitalismu a požadujícímu za cíl změnu společnosti.

Přišel čas pro hlubokou sociální a demokratickou transformaci Evropy. Ano, přišel čas zintenzívnit boje, které vyzvou svatá dogmata „tržní ekonomiky, kde konkurence je volná” a moc finančních trhů a multinárodních monopolů, a místo toho zaktivní naše občany zastupující politiku dělanou jejich jménem.

Tváří k recesi a růstu nezaměstnanosti, „pakt stability” a politika Centrální evropské banky se musí změnit tak, aby prováděly jinou ekonomickou politiku a sociální priority ve prospěch zaměstnanosti a vzdělávání, veřejných služeb, výraznou politiku investování, pro životní prostředí. Musí být nařízeno zdanění kapitálových toků. Musí být změněny priority – ve jménu lidstva, ne peněz.

Takové priority můžou změnit pravidla vládnoucí světu. To je to, co musí Evropská unie dělat, ne zrychlovat deregulace na příkaz WTO nebo MMF nebo zatahováním sebe sama do vojenské konkurence se Spojenými státy v rámci nebo mimo NATO. Odmítáme jakoukoliv militarizaci Evropy.

Chceme Evropu nezávislou na Spojených státech, respektující suverenitu, Evropu aktivní ve světě ve prospěch míru, odzbrojení, politických řešení konfliktů, podporující OSN a mezinárodní právo. Evropu skutečně zapojenou do rozvoje zejména na Středním Východě a v Africe. Evropu, která přinejmenším přijme svou zodpovědnost za pomoc Blízkému Východu od krvavé spirály, do které byla zatažena před tolika lety, podporující iniciativy za mír a vytvoření životaschopného Palestinského státu v jeho hranicích z roku 1967 a se společnou bezpečností s Izraelem. Podporujeme úsilí vytvářené izraelskými a palestinskými veřejnými osobnostmi ve prospěch politického řešení jako je Ženevský plán.

To je to, co jsme očekávali s dosud nerovnými silami ve všech našich zemích, 15. března 2003 proti válce v Iráku a Bushově imperiální politice a co dále vyjadřujeme v požadavcích za ukončení okupace.

Konečně, co je v srdci krizí Evropské unie, je demokracie. Po dekády byla Evropská unie vytvářena shora, s kompletním pohrdáním své velké odlišnosti kultur a jazyků, bez vlastních lidí a často proti nim.

Dnes, kdy můžeme prodiskutovávat náš celkový názor na „Ústavní smlouvu”, oponujeme diktátu velkých velmocí a neakceptujeme ultraliberální kritéria, která nám mají být vnucena a která vedou k podstatné sociální regresi. Jakýkoliv konečný výsledek mezivládní konference požadujeme konzultovat s populací našich zemí pomocí referenda.

Už se ale něco začíná měnit.

Velký sociální, odborový a občanský boj proti válce začal měnit situaci. ESF ve Florencii znamenalo stupeň mezi Porto Alegre a selháním WTO v Cancunu a zítra bude Světové sociální fórum v Mombaji.

Dnes je ESF v Saint Denis, Paříži, Bobigny, Ivry základním okamžikem debat, konfrontací a tvorby lidových a občanských alternativ k současné liberální Evropě. Sociální hnutí, sociální a občanská úsilí mají své vlastní dynamiky, svou nezávislost analýz, návrhů a iniciativ. Během několika málo let velmi přispěly do širokého hnutí na podporu míru, rovnosti lidských práv, respektu pro planetu. Jako politické síly sociální transformace chceme přispět k této nové dynamice, která resolutně útočí proti neoliberální politice a na tomto konci doufáme, že nastolíme dialogy, které by mohli být oboustranně nutné a plodné.

Dnes říkáme, že jiná Evropa je možná. Jiná politika je na Levici možná.

Paříž, 9. 11. 2003 společná deklarace levicových evropských stran:
FKS, PDS, KS Rakouska, AKEL, Sjednocená levice Španělska, Sjednocená levice a alternativa (Katalánsko), Skupina socialistické kampaně Labour party Velké Británie, KS Řecka, Synaspismos – Řecko, Strana komunistické obnovy Itálie, Strana italských komunistů, Levice Lucemburska, Socialistická strana Nizozemí, Portugalská komunistická strana, KSČM, KSS, Švýcarská strana práce, ODP Turecka