17. zasedání ÚV KSČM stanovilo úkol projednat na 19. zasedání ÚV KSČM (6. 12. 2003) první variantu obsahového dokumentu pro VI. sjezd KSČM. Pro potřeby konání VČS ZO KSČM probíhající v období září-listopad 2003 a přípravu okresních konferencí současně uložilo toto zasedání ÚV KSČM promítnout přijaté obecné zaměření obsahové přípravy do předběžného tezovitého dokumentu. Za tím účelem také schválilo pracovní skupinu ve složení předseda a místopředsedové ÚV KSČM, aby návrh tohoto předběžného dokumentu připravila pro jednání VV ÚV KSČM. Podkladem k tomuto dokumentu bylo přijaté zaměření a zabezpečení obsahové přípravy sjezdu a výstupy odborného zázemí ÚV KSČM a TAP ÚV KSČM.
Základním východiskem zpracování těchto předběžných obsahových tezí je závěr ze 17. zasedání ÚV KSČM, že by VI. sjezdu KSČM měl být předložen jako hlavní dokument obsahově-programového charakteru pouze jeden, zahrnující především hlavní úkoly KSČM v období od VI. do VII. sjezdu, které by aktualizovaly již přijatý Program obnovy do podoby srozumitelného a realizovatelného programu skutečné nápravy nejpalčivějších problémů v zemi. Tento závěr se opírá o poznání, že Program strany jako základní politické platformy KSČM (dokument II. sjezdu) popř. program jako komplexní přístup ke změnám v současné éře (dokument V. sjezdu »KSČM na přelomu tisíciletí«) v tomto období není třeba v této etapě vývoje společnosti měnit ani výrazně upravovat. Náměty pro nápravu situace se objevují, ale je třeba vybrat ty nejdůležitější a ty, které mají naději na úspěch v dohledné době.
Po neúspěchu první historické formy socialismu v evropských zemích a v bývalém Sovětském svazu se postup změn ve světě v současné epoše zpomalil. Kapitalismus prosadil své dominantní postavení především zachycením tendence ke globalizaci ekonomických i společenských procesů a kapitalistická forma globalizace přináší nadvládu superburžoasie.
V České republice byla dovršena restaurace kapitalismu za cenu značných materiálních ztrát v národním hospodářství. Stalo se tak při obohacení nepatrné části obyvatelstva a nadnárodních monopolů na úkor společenského postavení, existenčního zajištění a reálných perspektiv pro velkou většinu občanů, z nichž významná část se propadla až pod hranici životního minima. Převažující silou v hospodářství se staly nadnárodní společnosti. Společnost jako celek spotřebuje každý rok více, než vytvoří nových hodnot.
Svět se vyvíjí značně nerovnoměrně a situace je velmi labilní. I když již koloniální soustava byla politicky zrušena, ekonomická závislost slabých a chudých zemí přežívá dál. Světová supervelmoc - USA má ambici, ale i schopnost vyvolat změny v uspořádání světa, ale také je dlouhodoběji uskutečňovat bez souhlasu OSN i proti vůli některých spojenců v NATO. To vyvolává u mezinárodní veřejnosti negativní, často až protiamerické reakce.
Rozšířením EU o dalších deset zemí včetně ČR, vznikne velký ekonomický blok, který má značně ambiciózní plány. V klíčových směrech, zvláště ve vědě a výzkumu, je ale značně opožděn za USA, což významně oslabuje i jeho politickou a vojenskou váhu. Program dosáhnout a předstihnout USA do roku 2010 zůstává zatím spíše iluzorní.
ČR nemá příliš příznivé vstupní podmínky do EU. Realitou je vícerychlostní integrace a nerovné postavení jednotlivých členských zemí EU. Překonávání druhořadého postavení v EU je v podmínkách tvrdé konkurence zájmů obtížné a v kratších termínech nepravděpodobné.
Politikové vládních garnitur neplní odpovědně žádnou z rozhodujících politických odpovědnosti. Česká společnost stagnuje, ČR se stala proslulá »tunelováním« vytvořených hodnot, působením organizovaného zločinu a mírou korupce. Zanedbávány jsou zejména funkce státu při tvorbě a realizaci politiky v rozhodujících oblastech. Narůstá ostrá sociální diferenciace spojená s možností vyhrocení sociálních střetů. Český druh kapitalismu se ukazuje jako zcela neživotný.
Slibovaná rozmanitost a rovnost příležitostí se změnila v jednoznačnou podporu a nadvládu soukromých vlastníků výrobních prostředků, kterým současný systém bezvýhradně slouží. Poslanci, senátoři a zastupitelé jsou oddělováni od voličů, přičemž výkon demokratických svobod a práv se stále více redukuje na pouhý volební akt. Výsledkem je znehodnocení demokratického procesu, neustálé prohlubování rozporu mezi formální svobodou (svobodou de iure) a možností skutečně ji uplatnit (svobodou de facto).
V zahraničně politické oblasti se těžiště jednoznačně přesunulo k ochraně bezpečnosti vládnoucích garnitur a jejich zájmů, které, bez ohledu na mínění občanů, zatáhly zemi do područí cizích zájmů a do agresivních válek a učinily z ní vazala nejagresivnějších složek současných velmocí, zejména USA. Výsledkem působení vládnoucích garnitur je značná nedůvěra občanů k »velké« politice i nezájem se politicky angažovat.
KSČM navazuje na tradice radikálně levicového a dělnického hnutí, je programově orientovaná na systémovou změnu, vytvoření sociálně spravedlivé společnosti. KSČM se zásadně odlišuje od stran, které se samy označují za demokratické, ale přitom podmiňují existenci demokracie kapitalismem a podřizují mu své fungování. V stále ještě přežívajícím antikomunistickém klimatu stojí mnoho energie vystupovat na obhajobu zájmů těch, kteří se s programovými cíli KSČM ztotožňují, ale i na obranu pozic a identity samotné strany. Přitom se nároky na koncepční politiku strany stále zvyšují.
O KSČM je záměrně šířena představa jako o straně konzervativní a národovecké a jednostranně je zdůrazňován vysoký průměrný věk jejích členů. Je přitom zamlčováno, že je stranou, kterou překonání kapitalistické skutečnosti nutně orientuje k budoucnosti, že postupně získáváme podporu i u mladší generace. Zájem občanů si KSČM udržuje ne pro nějaké staromilství, odpor k novotám a zahleděnost zpět, ale proto, že v ní občané vidí garanta radikálně levicových receptů. A nejde jen o občany zařazující se k levici. Oslovujeme i sociálně deprivované, protože potřebují, aby se jich někdo zastal a je třeba čelit tomu, aby se dostali do extremistických pozic.
Naše místo však vymezuje především radikálně levicový charakter naší politiky. Radikální levice má mj. také výrazný volnomyšlenkářský a radikálně demokratický rozměr. KSČM je nadále vlastní Marxova teze, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit. Nebrání pohybu vpřed, ale naopak chce organizovat síly změny. Strana si je vědoma podstatně změněných okolností, a tím i nových výzev, možností a úkolů.
Od V. sjezdu si KSČM kladla za úkol, přesouvat postupně rozhodující těžiště stranické politiky od obrany a zakotvení stranické identity k rozšíření vlivu na veřejnosti. V tom smyslu usilovala o nový styl práce při svém působení ve společnosti i při vnitrostranické výstavbě a ve fungování strany. Výsledky parlamentních voleb v červnu 2002 potvrdily posun doleva, a to zejména posílením pozice KSČM. Volební zisk 18,51% pro KSČM znamenal takřka zdvojnásobení počtu poslanců za KSČM a přinesl i posílení poměrného zastoupení v Parlamentu ČR (KSČM např. získala funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny, předsedkyni jednoho parlamentního výboru atp.). Výsledek komunálních voleb v listopadu 2002 znamenal, že KSČM získala dva primátory v statutárních městech a 353 starostů v obcích různé velikosti. Dosažené výsledky hodnotí střízlivě, i když určité zlepšení možností politicky působit ve směru hlavních úkolů je nesporné. Především došlo k podstatnému prolomení základní bariéry, která byla vůči KSČM dlouhodobě vytvářena a udržována. Politický potenciál, který vznikl zájmem a podporou části občanské veřejnosti donutil politickou scénu i média veřejně častěji uznávat úlohu, kterou komunistická strana při řešení společenských problémů reálně hraje.
Celá řada problémů, se kterými KSČM musela bojovat v předcházejícím období, nezmizela, pouze se posunula do nové roviny. Především lze konstatovat, že dosáhnout zásadní změny ve stylu práce strany se ne vždy plně dařilo. Ani antikomunistické kampaně nezmizely, jen se zaměřují více na vytypované konkrétní problémy a nemají již tak povšechně ideologický a plošný charakter. V této souvislosti prochází diferenciací i postoj jednotlivých představitelů sociální demokracie. Zkušenost z vládnutí v rámci koaličního svazku s US-DEU a KDU-ČSL vytváří další tlak na diskusi jak k usnesení bohumínského sjezdu, tak např. lustračního zákona.
Ve vnitřním životě se vcelku daří zabezpečovat kontinuitu v činnosti strany, v jejím celoplošném působení, i když se sociální skladba strany nadále nevyvíjí příznivě. Zájem mladých lidí o činnost KSČM se mírně zvyšuje, rozhodně zatím nikoli uspokojivě a ne vždy nachází odpovídající odezvu. Rostoucí nároky na věcnost a koncepčnost vystupování představitelů KSČM vedly k zintenzivnění práce odborného zázemí KSČM a jeho rozšiřování i do regionálních stranických struktur. Významným mezníkem byla konference o sociální doktríně v Mostu. Průběh mezinárodní konference KSČM k bezpečnostní architektuře Evropy pořádané při příležitosti pražského summitu NATO přispěla k mezinárodní prezentaci KSČM. I když odborné zázemí podává kvalifikovanější výkony, nemůžeme být spokojeni s celkovou úrovní ideového života ve straně. Snaha o řešení a postup, který odpovídá současným potřebám a nárokům je ve straně sice většinová, ale objevují se i určité stereotypy odvádějící pozornost od nutných hlavních směrů působení. Stranické orgány (ÚV, VV ÚV, KR, OV) plní v zásadě svoji funkci, přesto vzhledem k nárokům i k dosažené úrovni nelze propadat sebeuspokojení.
Vývoj české společnosti a samotné KSČM nebude v nadcházejícím období nikterak jednoduchý. Mezi VI. a VII. sjezdem bude bezprostředně působit rozpornost a dynamika nejrůznějších změn a bude nutno v taktice i strategii politiky KSČM na ně citlivě a pohotově reagovat.
To předpokládá ujasnit si ideově nové úkoly a být schopni udržet radikálnost přístupu aniž bychom upadali do pseudorevolučnosti. Za chodu zvažovat a zavádět zdokonalování vnitřního života strany a současně být připraveni dostát odpovídající míře odpovědnosti a na příslušném stupni zvládat i praktické problémy uplatňování moci.
Nejpravděpodobnější variantou možného vývoje, která bude podmiňovat činnost KSČM je alternativa, kdy ČR dlouhodobě uvázne v závislém nekoloniálním postavení. Není však ani vyloučeno, že se zemi podaří prodrat mezi státy kapitalisticky »modernizované«. Také lze očekávat další vyhrocení rozporů mezi USA a dalšími centry globálního rozvoje při riziku oslabovaní bezpečnosti a autority mezinárodních institucí, zejm. OSN. V každém případě lze ale ve společnosti očekávat zostřování sociálních rozporů. Mnohé závisí na tom, zda v politice vlády převáží logika čistého trhu (v rámci dominance politiky liberálně konzervativní) či logika sociálního státu. Za stagnace a úpadku může ovšem dojít také k hlubším sociálním otřesům a otevřeným krizím se sílící poptávkou po zásadním řešení s nebezpečím pravicového populismu.
S vývojem a dosahem různých možných variant vývoje souvisí politická odpovědnost i možnosti KSČM. Úroveň, na níž se bude dařit nalézat východiska k řešení nadcházejících problémů, může i ve straně vést k různému vývoji. KSČM bude pečlivě analyzovat své možnosti, musí se ale připravovat i na méně pravděpodobné či méně příznivé eventuality, nemá-li být vývojem zaskočena. Ve střednědobém výhledu si vyžádá velkou pozornost zlomové období ve stavu členstva, které zřejmě nastane právě mezi VI. a VII. sjezdem. To se může do jisté míry odrazit i na příznivcích strany.
Klíčové bude, jak si KSČM osvojí politiku v nových podmínkách, zvládne generační obměnu a zaujme na svoji stranu další část veřejnosti v těch sociálních skupinách, které by měla svým programem perspektivně oslovit. Pokud by strana nedokázala reagovat na nové podmínky, prosazovala by se setrvačnost, stagnace, zvyšovala by se netečnost v její základně. Strana by ztrácela pozice a s tím spojená určitá nervozita by mohla oživit překonané stereotypy v myšlení a uzavření se ve zbytečných sporech. Narušení schopnosti v hledání jednoty by snižovalo akceschopnost, sebestřednost sporů by vedla k izolaci. Takový trend je nežádoucí a nesmí se připustit. Ve vědomí členů a příznivců je třeba nacházet a posilovat střízlivé, věcné pohledy na skutečnou situaci a využít tendence k posilování sociálního cítění a smyslu pro sociální spravedlnost.
Strategickým cílem KSČM je »socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír«. (cit. Stanovy KSČM, 1999)
Bez perspektivy sociálně spravedlivější společnosti se společnost nedokáže obejít. Bezprostředním cílem KSČM pro nadcházející období však není realizace socialismu, ale obrana sociálního státu jako konec konců podmínka pro nastolení socialistického cíle někdy v budoucnu. Zastavení další degradace české ekonomiky, přechod na trvale kvalitní hospodářský a sociální rozvoj, zvyšování ekonomického výkonu při důrazu na ochranu a tvorbu životního prostředí.
KSČM postupně získává v politickém systému poměrně velký vliv. Tento vliv si získala jako důsledná opoziční strana. Reálnou ale dnes je také otázka, zda budeme v nadcházejícím období i nadále působit na krajské a centrální úrovni jako opoziční strana, nebo zda je již, za zřetelně definovaných podmínek, vhodná doba pro větší podíl strany na správě a řízení země. Míra převzetí takové odpovědnosti samozřejmě souvisí, v jaké míře je reálná možnost prosazovat taktické programové cíle, tedy oživení ekonomiky a obhajoby sociálního státu.
V střednědobém období po roce 2004 je možně předpokládat tyto varianty vztahu KSČM k centrální moci (na úrovni krajských zastupitelstev je obdobná, místním podmínkám přizpůsobená situace).
Vstup ČR do EU přináší také relativně nový úkol vymezit politiku strany ve vztahu k dalšímu vývoji evropské integrace a situaci v EU. V souvislosti s evropskými volbami a začleněním do frakce Evropské sjednocené levice/nordické zelené levice (GUE/NGL) v Evropském parlamentu nabídne také KSČM své možnosti.
KSČM jde o dosažení ekonomické prosperity, trvalého růstu hospodářské výkonnosti země, jako předpokladu pro zajištění dobré sociální pozice obyvatelstva. KSČM trvá na principu plurality a rovnoprávnosti všech forem vlastnictví a uplatnění práva i povinnosti hospodařit s majetkem nejen v zájmu vlastníka, ale i pro prospěch společnosti.
KSČM vychází z toho, že občané mají právo na slušné životní podmínky. Prioritou proto je ochrana sociálních práv občanů. Vedle nezbytného principu zásluhovosti jde o silnější působení principu solidarity. Bude prosazovat realizaci principů sociální doktríny KSČM, přijaté v návazností na jednání celostranické konference v Mostě v roce 2002 a bude trvat na důsledném uplatňování Sociální charty a dalšího evropského zákonodárství.
KSČM bude požadovat vypracování dlouhodobé koncepce záchrany a oživování českého zemědělství, a to nejenom z pohledu efektivního využití půdy, ale také jako prvotního významného zdroje hospodářské prosperity i významného katalyzátoru úrovně životního prostředí. Problematiku životního považuje KSČM za jednu z dlouhodobých priorit své politiky.
Dostupnost umění, kulturního dědictví a vzdělanosti nejširším vrstvám občanů bez ohledu na jejich majetkové poměry je nezbytným právem všech občanů. Vzdělání musí vycházet z vědeckých poznatků, vychovávat k úctě k životu, míru, k národním tradicím; k jiným národům a národnostem, ale také k odporu proti rasismu, fašismu a xenofobii.
KSČM usiluje o demokratičtější a humánnější společnost. V zájmu prohlubování demokracie a zvýšení kvality a vymahatelnosti práva bude KSČM prosazovat změny v ústavě i v celém právním řádu. Chceme občany chránit před byrokracií a korupcí, zefektivnit veřejnou správu a rozvíjet samosprávu.
Politika KSČM v bezpečnostně obranné oblasti vychází z citlivého posuzování aktuálních bezpečnostních rizik a z reálného geopolitického a geostrategického vývoje. Bezpečnost země, obranu i ochranu obyvatelstva považuje za součást lidských práv, zejména práva na život. Trvá odmítavý postoj k NATO.
KSČM bude usilovat o zajištění odpovídajícího mezinárodního postavení naší země. Jde nám o prosazení zájmů občanů ČR v podmínkách globalizace a integrace, zahraniční politiku bude KSČM prosazovat v koordinaci s bezpečnostní a obrannou politikou KSČM. V obsahu zahraniční politiky chce integrálně zohlednit nejdůležitější rysy vnitřního vývoje ČR, zejména ekonomických zájmů státu.
KSČM se v této relativně nové oblasti zaměřuje na posuzování vlivu informačních a komunikačních technologií, na současnou i budoucí společensko ekonomickou situaci v ČR i v zahraničí. Vychází přitom z vlivu utváření tzv. informační společnosti a jejího vlivu na vědomí lidí se všemi klady i zápory.
Haló noviny, 29. 9. 2003, příloha Společnost, ekonomika, politika