Česká strana sociálně demokratická se dostala v průběhu posledních dvou let do situace, která v případě, že nedojde k její změně, povede k postupné likvidaci veškerých hodnot, které strana pracně získala v průběhu 90tých let, kdy úspěšně navázala na svůj historický odkaz, založený na důsledném hájení většinových zájmů a potřeb lidu, principů osobní svobody, demokracie, vzájemné rovnosti a solidarity, sociální spravedlnosti.
Tento program také postupně získal širokou podporu našich spoluobčanů, kteří přes silný tlak oficiálně proklamovaného tržního mechanizmu, jako jedině možného nástroje budování nového společenského systému, pochopili, že historické principy naší strany mají své nezastupitelné místo právě v současnosti, kdy došlo k zásadní změně společenského systému a návratu do rodiny svobodných, demokratických civilizací. Z toho důvodu také odevzdali naší straně své hlasy při minulých dvou parlamentních volbách a s důvěrou svěřili své osudy do našich rukou.
Tak jsme dostali šanci v praxi, jako rozhodující politická strana dokázat, že jsme schopni nejen na papíře a řečnických tribunách, ale v každodenním životě naplňovat svá programová prohlášení, jimiž jsme se zavázali k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, a to ve všech oblastech jejího života, s důrazem na garanci sociálních jistot a spravedlnosti.
Skutečnost, že jsme v parlamentních volbách v roce 2002 opět získali podporu od našich občanů, byla dokladem jejich příznivého hodnocení naší práce za uplynulé volební období. Postupně však, s nástupem nového vedení, se ve straně začaly projevovat tendence, které s jejím posláním a programem neměly nic společného. Novou orientaci na koaliční lavírování doplnilo vedení strany výraznými prvky sektářství, založeného na vybudování dobře fungujícího vnitrostranického klientelismu, provázání stranických funkcí ekonomickou zainteresovaností, faktickým paralyzováním svobodného, demokratického rozhodování všech článků stranické hierarchie. Rostoucí napětí ve straně i společnosti si postupně uvědomili i někteří architekti nové moci, z jejichž úst zazněla slova o neprostupné oligarchii, nutnosti sesednout z koně, jít mezi lidi, atd. Narůstající problémy a kritika praktik vedení strany vyústila v použití mechanizmů, typických pro totalitní systémy. Zákaz jakýchkoliv projevů kritiky vně strany, pohrůžky vyloučením za projevy nesouhlasu, rozpoutání vnitrostranického boje o moc, a to bez ohledu na potřeby společnosti, charakterizované rostoucí nespokojeností se stavem věcí veřejných, dramatickým růstem zadluženosti státu, léčeného z kapes obyvatelstva, chaotickými reformními experimenty, odstoupením od reforem, garantovaných v programových dokumentech, utlumením programu sociálního státu, atd. Vysoká nezaměstnanost, růst kriminality, korupce a protekcionářství na všech stupních společenského života, pasivita a lhostejnost občanů k věcem veřejným, to je odraz dvouletého úsilí současného vedení naší strany.
Výsledek pak na sebe nenechal dlouho čekat. Volby do Evropského parlamentu se staly celonárodním referendem, v němž voliči svojí neúčastí a hlasy těch zbývajících jednoznačně vyjádřili svoji důvěru, resp. nedůvěru k jednotlivým politickým stranám.
A my, kteří jsme dnes před Vás předstoupili, si nepřejeme, aby Českou stranu sociálně demokratickou i nadále zastupovalo její současné vedení. Nejsme již sami, přidávají se k nám místní a okresní organizace, a proto jsme se rozhodli, že se v zájmu nápravy pokusíme sjednotit všechny poctivé členy naší strany s cílem prosazení konání mimořádného sjezdu, který by bez dalšího vyčkávání a prohlubování současné kritické situace analyzoval příčiny našeho selhání, vyvodil důsledky, včetně personálních změn a přijal opatření k návratu k volebnímu programu strany a dalším programovým dokumentům.
Mimořádným sjezdem pak naše činnost nekončí, renesance spočívá v obnovení a rozkvětu hodnot, o které se v minulosti Evropský demokratický socialismus vždy úspěšně opíral.
Nejsme zde dnes proto, abychom stranu rozbíjeli, abychom ji poškozovali. Jsme zde proto, abychom ji bránili proti těm, kteří službu pro společnost zaměnili za službu pro sebe samé.
Česká strana sociálně demokratická má povinnost sama vůči sobě, k odkazu, který jí byl předán. Má ale hlavně - a především, trvalou povinnost k celé naší společnosti, povinnost zajištění demokratického, sociálně spravedlivého života všech našich občanů. A prosíme, v tom nás podpořte!
Praha, 25. 6. 2004