V noci z 20. na 21. 8. 1968 byla vyhlášena úplná pohotovost Hlavní správy STB. Pracovníkům bylo kolem půlnoci sděleno, že naše hranice překročila sovětská a další vojska států, členů Varšavského paktu. Mnozí byli touto zprávou tak ohromeni a rozhořčeni, že okamžitě po příchodu na pracoviště vyjadřovali svůj odpor. Někteří náčelníci jako např. pplk. Vaněk okamžitě odkazovali každého do „příslušných mezí“. Již den předtím bylo možné pozorovat u jmenovaného pplk. Vaňka, jak mu značně stouplo sebevědomí. Shromážděným pracovníkům StB se proto neopomenul ihned pochlubit, že o příchodu vojsk do ČSSR byl informován již 20. 8. 1968 v 16.00 hod. na mimořádné poradě u náměstka ministra Viliama Šalgoviče. Porady se zúčastnili podle jeho sdělení všichni náčelníci odborů II. správy ministerstva vnitra a již zde byly rozděleny úkoly a uložena opatření jednotlivým náčelníkům: např. 2. odbor měl za úkol obsadit všechny kapitalistické zastupitelské úřady a velvyslanectví Jugoslávie a Rumunska. Úkol zněl: zabránit čs. občanům v možnosti hledat asyl na těchto úřadech.
7. odbor na přímý rozkaz pplk. Josefa Rypla dostala za úkol zabránit, aby Čs. rozhlas mohl vysílat prohlášení předsednictvu ÚV KSČ k okupaci ČSSR. Pplk. Vaněk později prohlásil, že vysílání bylo přerušeno zásahem orgánů StB. Když bylo 21.8. 1968 ve 4.30 hod. vysíláno úplné prohlášení předsednictva ÚV, konstatoval, že jde o podvrh. Jeho působení značně ovlivnilo názory a myšlení ostatních. Pracovníci 7. odboru v noci z 21. na 22. 8. (asi 40 lidí) pátralo po místech, odkud vysílaly naše ilegální rozhlasové stanice.
Na správě MV nebylo tajemstvím tvrzení, že již 17. 8. 1968 přistálo na ruzyňském letišti zvláštní letadlo, ve kterém byli pracovníci sovětského výboru státní bezpečnost - KGB - a ti s náčelníky StB připravovali opatření pro okupaci. Šalgovič při vydáváni pokynů a rozkazů ještě 21. 8. 1968 tvrdil, že všechna opatřeni jsou prováděna v souhlasu s ÚV KSČ a že má přímé telefonické spojení se s. Dubčekem. Toto své prohlášení později odvolal. Na zasedání ÚV KSČ, kde byl vyzýván, aby se vyjádřil k obvinění vysílaném legálními stanicemi a zaujal k němu jasné stanovisko a řekl, čí rozkazy vlastně plní, uvedl, že se bude zodpovídat jedině tomu, od koho je dostává. Šalgovič a J. Rypl svolávali porady, na kterých byli přítomni sovětští bezpečnostní pracovníci.
Při hlasování o rezoluci CÚV KSČ, odvozují okupaci, se na 10. odboru zdrželo hlasování deset příslušníků v čele s náčelníkem Coufalem.
Pplk. Vaněk si při vyhlašování opatření neodpustil ponižující poznámky na adresu ministra s. Pavla v tom smyslu, že „ten šašek už bude zalezlý někde ve sklepě“, „Hoška tam už nepustěj“, „z kachlíkárny vyhnali Pavlovu operační skupinu“ a různé jiné. Téměř všichni náčelníci brzdili práci stranických orgánů, které měly nejlepší úmysl, aby byla řečena pravda a aby se každý komunista k událostem vyjádřil. Dělalo to dojem, že stále na něco čekají, na nějaký rozhodující krok, který měl přinést náhlý obrat v celé záležitosti. Toto očekávání jim však stále nevycházelo. Zřejmě byli informováni o strategickém i taktickém plánu postupu okupantů. Když už většina lidí byla jasně proti okupaci, počali během 22. srpna používat demagogických řečí o věšení a vyvražďování rodin příslušníků StB v případě odchodu sovětských jednotek.
Z KS STB Praha přišla informace, že pplk. Molnár z Bartolomějské ulice vyslal pracovníky, aby zatkli s. Smrkovského. Dal i příkaz k zatčení tzv. mladých příslušníků STB, kteří se postavili za s. Pavla.
Po vyhlášení pohotovosti přišel jako jeden z prvních do budovy Hlavní správy STB bývalý náměstek ministra Klíma. Tentýž den byl v budově přítomen i před několika týdny propuštěný náčelník VI. správy Bokr. Podle vyjádření některých soudruhů byl prý povolán, aby poradil, jak odhalovat místa vysílání legálních vysílaček.
Řízení rozvědky se opět ujal také funkce zbavený plk. Houska, bývalý zástupce náčelníka II. správy Špelina, bývalý náčelník inspekce Král a další. Soudruha Peška, který byl spolu s dalšími soudruhy uvězněn, zatýkal osobně Rypl s pěti důstojníky bezpečnostních okupačních sborů 22. 8. vydával Vaněk rozkaz k zadržení britských žurnalistů, kteří měli na velvyslanectví doručit filmové a magnetofonové pásky, zaznamenávající řádění okupantů v Praze. Ještě 22. 8. odpoledne obhajoval Vaněk proti většině soudruhů okupantské stanovisko. 23. 8. potlačoval snahu lidí k otevřenému prohlášení stanoviska proti okupaci slovy: „Počkejte, až jak dopadne jednání v Moskvě, tam musí dojít k rozumnému kompromisu!“
Při vyhlášení pohotovosti na krajské správě STB v Praze v noci na 21. 8. 1968 byla část soudruhů opomenuta. Po příchodu do budovy byla část mladých příslušníků internována (ss. Beran, Kravčiak, Lapáček a další, kteří v červnu 1968 utvořili tzv. Aktiv mladých příslušníků pro min. Pavla).
Na správě se hovořilo, že je tam od rána s. Císař. Nikdo však nevěděl, zda je internován nebo jde-li o ochranu. V pátek bylo na aktivu řečeno, že s. Císaře pustil Molnár. Předtím se však říkalo, že ve středu byl s. Císař odvezen někam pryč a že prý prohlásil, že kdyby vojska přišla o dva dny později, on spolu se s. Smrkovským by u nás zostřili režim. Ve čtvrtek někteří šířili pomluvu o tom, že Císař a Smrkovský chtěli do ČSSR pozvat Bundeswehr.
Asi po 9.00 hod. ve středu 21. 8. se v kanceláři plk. Molnára shromáždilo několik lidí. Byli mezi nimi Hofman st., Peroutka, Dubský, Šimoníček, Štamberský, Balabán, Lukáš, Klika, Zimmerhanzel, Časář a snad i další. Molnár těmto soudruhům ukázal na tři sovětské KGB a řekl, že pojedou s nimi na ÚV KSČ, kde vezmou do ochrany soudruhy Dubčeka, Smrkovského, Kriegla a Pavla a převezou je na KS SNB Praha. Padl dotaz, zda mají vzít s sebou pistole. Molnár řekl, že ano: Odjelo pět aut: dvě sovětské volhy a tři naše s řidiči Skoblou, Janíkem a dalším. Jelo se k sovětskému velvyslanectví. Tam do sovětských aut přisedl starší muž, který se ukázal jako vedoucí celé akce a dále sovětský plukovník a ještě jeden důstojník. Auta odjela na ÚV KSČ. V budově se hlásil major v polní uniformě ozbrojený samopalem. Šlo asi o velitele zvláštního oddílu sovětské armády, který měl za úkol obsadit ÚV KSČ. V prvním patře v kanceláři č. 70 se muž v brýlích ptal, kde mají kanceláře ss. Dubček, Smrkovský, Kriegel, Pavel a kdo prý zná soudruhy osobně. Říká se, že se našich pracovníků STB zeptal: „Kdo z vás je hrdina? Kdo půjde k Dubčekovi a řekne: Jménem revoluční vlády, vedené s. Indrou, jste vzat do ochrany.“ Všichni prý odmítli. Později se přihlásil Hofman st. a horlivě se učil formuli. Šest vybraných bylo pak odvedeno do kanceláře s. Císaře, kam prý byli také přivedeni ss. Dubček, Smrkovský, Kriegel. V předpokoji byli další soudruzi z ÚV. Sovětští důstojníci velmi sháněli ministra Pavla. Když Sověti přiváděli s. Smrkovského a Kriegla do kanceláře, musili zvednout ruce a byli prohledáni. Také s. Dubček měl být prohlédnut. Odpoledne byli soudruzi odvedeni sovětskými orgány z místnosti. Z našich si aktivně počínali Hofman, Peroutka a Dubský.
V jiném poslání se velmi aktivně angažoval pplk. Zdeněk Macháček. Asi ve čtvrtek Molnár řekl, že viděl seznam vlády, který je přijatelný pro Sověty i pro veřejnost. Vláda prý v pátek vystoupí, přihlásí se k usnesení lednového pléna ÚV KSČ a odsoudí kontrarevolucionáře.
* * *
Na HS STB pracovník sovětské státní bezpečnosti Vinokurov tvrdil, že spojenci obsadili ČSSR, protože se neplnily podmínky uložené na poradách v Čierné a v Bratislavě. Místo potlačování kontrarevoluce se umožňovalo její rozvíjení. To se projevilo především v protisovětských projevech mládeže a podpisových akcí proti Lidovým milicím. Jelikož hrozilo reálné nebezpečí, že kontrarevoluce vystoupí otevřeně a může vypuknout každým dnem, vyslali spojenci na základě Varšavské smlouvy svá vojska.
Pokud jde o s. Dubčeka, vyjádřil se o něm jako o člověku slabé vůle, který se obklopil lidmi, nemajícími se socialismem nic společného. Konkrétně jmenoval soudruhy Kriegla a Smrkovského. O soudruhovi Císařovi, že neví, co chce, a že je to anarchista.
Dále Vinkurov uvedl, že byla ohrožena čs. bezpečnost, že řada příslušníků STB byla zatčena, nebo propuštěna ze služeb, rodiny těchto příslušníků byly persekvovány jak v bydlišti, tak v zaměstnání. Na námitky, že tomu tak není, argumentoval jmény: Houska (býv. náč. I. správy MV), Košnar (býv. náč. II. správy MV), Klíma (býv. nám. ministra a náčelník HS STB), Špelina (býv. zást. náč. II. správy). Těchto lidem bylo prý ublíženo. Jde v podstatě o jména těch lidí, za které intervenoval generál Kotov, hlavní poradce v ČSSR na ministerstvu vnitra, již dřive u s. Pavla, aby nebyli zbavováni funkcí.
V opatřeních, která byla prohlášena II. správou MV ve prospěch okupantů, hrál zřejmě významnou roli 13. odbor II. správy (náčelník Hovorka), zejména pokud jde o manipulaci s vysílači a jejich vypnutím v noci z 20. na 21.8. Pokyny dával Hovorkovi pplk. Rypl. Akcí se zúčastnili pracovníci Šašek, Netík, Gibic, Bauer, Vacík. O celé akci věděl a spolupracoval na ní zástupce náčelníka II. správy Hubina.
21. 8.1968 v 8.00 hod. bylo z příkazu Coufala (sekretář Rypla) vytvořena skupina pracovníků I. správy: Beran, Šimon, Burián, Mráček, Jelínek, Kokta.
Tato skupina byla dána k dispozici sovětskému poradci Muchinovi. Kolem 9.30 hod. odjela celá skupina s Muchinem a dalším neznámým orgánem KGB na velvyslanectví SSSR. Tam se Muchin setkal s dalšími pracovníky KGB, zejména Vinokurovem a s bývalým poradcem na I. správě MV (do r. 1962) Molčanovem. Po desáté hodině si Muchin vyžádal čtyři pracovníky ze skupiny s tím, že ukáží kolonám aut různá místa v Praze. Burián a Jelínek vedli kolonu na ministerstvo spojů, do rozhlasu Mráček a na KS SNB k Molnárovi jel na výslovné přání Muchina Kokta.
V této době byli již v budově velvyslanectví SSSR Švestka, Piller, Indra a další a kolem 10.00 hod. přijel Lenárt.
Kolem 10.30 hod. odjela kolona 19 tanků, kterou vedl Šimon, na ÚV KSČ. S kolonou jel Muchin, několik dalších pracovníků KGB, z nichž jeden se pravděpodobně jmenoval Nalivajko (jde o vedoucího funkcionáře KGB).
Po příjezdu na ÚV KSČ, který byl již obsazen, bylo zjištěno, že je tam i 10 pracovníků KS STB Praha, kteří prováděli zatčení Dubčeka, Smrkovského, Kriegla, Špačka. Na ÚV KSČ byl i další pracovník KGB, který byl během roku v Praze na II. správě MV při jednání po linii malých ambasád.
V budově ÚV KSČ zajišťovali KGB zejména odsun internovaných soudruhů a kontrolu celé budovy, přičemž jim zejména pomáhal s. David, vedoucí spojovacího oddělení ÚV KSČ. Dále pořizovali seznamy pracovníků ÚV a přitom jim pomáhal prý s. Kaska, pomocník s. Koldera. K jednotlivým jménům tento pracovník ÚV uváděl poznámky, zda je „dobrý“ či ne. (OS)