Poté co téměř před 5 lety tehdejší předseda strany Lothar Bisky poukázal na nutnost přepracovat platný program, vznikaly jako výsledek několikaleté diskuse rozsáhlé analýzy současného kapitalismu a množství verzí programu. Jednotlivci na něm sice pracovali, ale ve straně byl společně příliš málo diskutován. Programové pozice ale žijí ve straně nikoliv tím, že jsou napsány, ale že o nich většina a především aktivisté diskutují, chápou je, používají je v politické práci a že se rozšiřují ve společnosti. A právě tam jsou k dnešnímu dni nedostatky. I přes množství jednotlivých prací nebyly v programu dostatečně odraženy a zpracovány pronikavé převraty v ekonomice, společnosti, vědě a politice, které se v 90. letech veřejně projevily. To se musí při přepracování platného programu vykonat. Mimo jiné se jedná o organický vztah demokratického socialismu a vývoje individuální osobnosti, demokratického socialismu a jeho stability. Týká se to i poměru neoliberalismu a třetích cest sociální demokracie, pokusu dát logicky dohromady různé názory na otázku vlastnictví, na informačně-technologické změny, na trendy, které byly ve veřejné diskusi označeny jako vědomostní společnost, a na vzdělávací koncepce použitelné v budoucnosti. Dále se to týká i poměru výdělečné a nevýdělečné práce v souvislosti se základním pojištěním orientovaným na potřeby. Přepracování programu ale musí obsáhnout i důležité politické zkušenosti a zisk kompetencí PDS, jakož i pronikavou změnu jejího místa v politice. Jde zejména o její rostoucí přijatelnost a její zakotvení ve společnosti a převzetí politické odpovědnosti v různé podobě.
Na tyto otázky byly v roce 2000 patrny v tezích programové komise a ve stanovisku menšiny dalekosáhlé rozdíly. To vyvolávalo otázku, jakou změnou programu propůjčit přesvědčivý výraz charakteru PDS, jako socialisticky demokratické opoziční straně s požadavkem na kritiku kapitalismu a jako reformní síle, a jak jí dát současně dlouhodobou orientaci. Přepracování programu strany musí vyjít z toho, že Německo naléhavě potřebuje ne méně, nýbrž více socialistické politiky.
Protože nadále vycházíme z toho, že hlavní příčinou globálního nebezpečí a vlastní sociální polarizace v nejbohatších zemích je kapitalistický způsob výroby, přerozdělování a spotřeby ve vládnoucích střediscích světové ekonomiky, stejně jako vláda patriarchátu, musí přepracování programu strany vyjít z toho, že se musí překonat vláda kapitálu, rozvoj severu na vrub jihu, patriarchálnost vládnutí, život současnosti na úkor životních podmínek příštích generací a každé nerovné zacházení s „ostatními“.
V tomto boji umíme rozlišovat mezi kapitalistickou ekonomickou základnou občanské společnosti a civilizačními vymoženostmi, jako jsou důležitá základní demokratická práva, částečně princip sociálního státu, neuniformované společenské trendy a veřejné vzdělávání a zdravotnictví. Ty druhé chceme uvolnit z jejich omezení dominancí ekonomiky určované ziskem nad společností a rozvinout je novým způsobem.
V rozporu s očekáváním mnoha politických protivníků, kteří naléhají na rezignaci PDS na její socialistické pozice, a tím i na její dlouhodobou sebevraždu, je třeba připravit návrh, který směřuje k tomu, aby byl socialismus založen jako emancipační projekt v tradicích boje vykořisťovaných a utiskovaných tříd a vrstev posledních 200 let, zejména dělnického hnutí. Východiskem by měl být Marxem a Engelsem formulovaný cíl takového „sdružení“, ve kterém se stane „svobodný rozvoj jednoho každého podmínkou svobodného rozvoje všech“.
Bude třeba objasnit, že taková perspektiva vyžaduje přemožení dnešních převládajících vlastnických a mocenských poměrů vyznačujících se vysokou koncentrací kapitálu a vzrůstajícím významem mezinárodně operujících velkých bank, peněžních fondů a nadnárodních koncernů, že ale krátkodobě i střednědobě půjde na oné pravděpodobně dlouhé cestě k spravedlivé společnosti společenské a ekologické stálosti o mnoho dílčích kroků přibližování se k ní.
Návrh změněného programu strany má založit její identitu. Má představit PDS jako demokratickou socialistickou stranu, jako stranu spravedlnosti, jako kapitalismus kritizující opozici a působící reformní sílu spolkové republiky se zvláštní odpovědností ve východoněmecké části země, jako partnerku emancipačních iniciativ a hnutí, otevřenou jejich hlasům a představám. PDS nechce získávat prospěch z obav lidí, ale lidí povzbuzovat, aby svůj osud vzali do vlastních rukou. Tvůrčí vůlí socialistek a socialistů je směřovat k procesu změn, který bude demokratický a prosazovaný většinou.
Základní členění (nadpisy se ještě musí precizovat) návrhu přepracovávaného programu1) by mělo být:
I. Socialismus - cíl, cesta a hodnoty
II. Rozporuplný svět
III. Socialistická politika
IV. Změny s PDS - vlastní změna PDS
Při přepracování a novém vydání platného programu strany z r. 1993 by měly být novým připraveným návrhem programu položeny do základů následující úvahy:
1. Vyvození konsistentního obecného zdůvodnění demokratického socialismu, který směřuje ke spravedlnosti a spojuje svobodu, rovnost a solidaritu
Platný program strany byl napsán mezi roky 1991 a 1993 pod silným dojmem ze zhroucení státně socialistických zemí v Evropě. Dlouhé diskuse ve straně o její identitě, které byly doprovázeny novými náhledy, ležely ještě před námi. Za těchto podmínek bylo mimořádně obtížné propojit všeobecnou vůli všech členů PDS po střežení a obnovení socialistického přesvědčení a jednání se společným zdůvodněním stanovisek.
Nyní předkládaný návrh má směřovat k tomu, aby předložil jednotné a přímé zdůvodnění naší socialistické pozice vycházeje z německých, evropských a mezinárodních diskusí. Na tyto základy se má proto soustředit oddíl I návrhu.
Platný program se příliš silně vyznačuje tím, že klade těsně vedle sebe socialismus jako cíl a směrování praktické politiky. To napomáhalo tomu, že se v loňské diskusi dostalo usilovné trvání na socialistické cílové představě a stejně tak usilovné trvání na zasahující politice do částečně neplodného protikladu. Otázka základní změny vlastnických a mocenských poměrů a překonání kapitalismu nebyla systémově spojena se zastoupením nejdůležitějších emancipačních zájmů současnosti. Představy o socialistické společnosti nebyly přesvědčivě spojeny se strategií proměny současných forem vlády a zespolečenštění. Sepětí těchto souvisejících momentů musí provést vypracovávaný návrh programu.
Přepracovaný návrh by měl vyjít z toho, že moderní kapitalistické společnosti se vyznačují bojem společenských skupiny za nebo proti emancipaci a solidaritě. Má se odehrát boj o to, kdo si může přivlastňovat společenské bohatství a kdo s ním může nakládat. Boj za spravedlnost je bojem za společensky rovný přístup každé a každého k základním podmínkám sebeurčeného, důstojného života, k těm statkům, které život ve svobodě2) umožňují a které se proto označují jako statky svobody. Ty vybojovat pro všechny bez výjimky, to znamená obrovské prosazení lidských práv. Přitom by se měla pozornost soustředit především na možnost hájit demokratická práva pro všechny, na mír a svobodu, udržet životní prostředí, vzdělávání, zdraví a sociální jistotu.
K základním poučkám neoliberalismu patří, že se svoboda a rovnost, či svoboda a socialismus navzájem vylučují. Empirické analýzy však nedokazují, že široké vrstvy obyvatelstva tuto domněnku sdílejí. Ale ani náš dosavadní program strany neuměl zformulovat žádné logické zdůvodnění jednoty svobody a rovnosti a jejich vztahu k solidaritě. Zkušenosti státního socialismu ukázaly, že trvalou existenci může mít jen takové socialistické stanovisko, které je na svobodě založeno a ke svobodě míří, které usiluje o rozsáhlé záruky lidských práv. Odlišnost od stanoviska neoliberalismu a konservativismu spočívá především v tom, že socialismus směřuje ke svobodě pro každou a pro každého ne jako k abstraktní deklaraci, ale dosáhne se ho jen za rovného přístupu k základním podmínkám důstojného života ve svobodě. Rozdíl je v trvání na solidaritě v zápasech za spravedlivou společnost. A dále leží v úsilí o překonání těch vlastnických a mocenských poměrů, které se skutečné svobodě staví na odpor tím, že na jejich základě je zisk hospodářsky mocných ústředním rozhodujícím měřítkem ve společnosti. Jiný je náš vztah k podnikatelskému úsilí v malých a středních podnicích. To je nepostradatelné pro inovační a přizpůsobivou ekonomiku a neobsahuje nebezpečí, že bude celá společnost podrobena výhradně zájmům kapitálu.
Pro nás je socialistická politika politikou spravedlnosti. Jejím cílem je potlačit a překonat strukturální podmínky nesvobody, nerovnosti a vykořisťování, ony mocenské a vlastnické vztahy, na nichž se zakládají. Je to politika, která chce tvořit stejné sociální možnosti svobody pro každou a pro každého. Svoboda v tomto rozsáhlém smyslu určuje naši politiku. Sociální rovnost všech je tím měřítkem, které tato politika přikládá k přístupu k základním podmínkám sebeurčeného života a přímo tím umožňuje různé výrazy individuálních nadání, vloh a schopností. Solidarita je nepostradatelná, aby se spravedlivá politika mohla uskutečňovat. Bez sociální rovnosti je svoboda jen rubem vykořisťování. A bez tvorby reálných podmínek svobodné seberealizace všech je každá rovnost útiskem. Svobodu a rovnost lze vybojovat jen za solidarity. Tak definujeme socialistické hodnoty, na nichž jsme se v našem programu z roku 1993 shodli. Klademe je do základů naší každodenní politiky v obcích, zemích, spolku, Evropské unii i v globálním měřítku.
Takový přístup měří socialismus ne na nějakém abstraktním modelu, nýbrž podle toho, jak bude moci skutečně splnit emancipační nároky reálných společenských pohybů a zájmů konkrétní společenské skupiny, která je ohrožena vyloučením z lidských práv a rozhodujících životních podmínek. Tím bude zásadně zrušeno oddělení konkrétních zájmových zastoupení a emancipačních hnutí na jedné straně a na straně druhé socialistického požadavku, který tak dlouho formoval socialisticko-komunistické představy. Socialistky a socialisté nemají pak také žádným způsobem přednostní „názory“ na opravdové zájmy těchto ostatních, ale nanejvýš se vyznačují zvláštní připraveností angažovat se emancipačně dnes a teď společně s mnoha ostatními.
Přímým požadavkem toho návrhu je, aby se toto stanovisko stalo ústřední programovou orientací politiky PDS. Kritika současného kapitalismu a nynější politika v oddílu II by se měla odvíjet od stanoviska takovéhoto chápání socialismu. Proto je smysluplné toto stanovisko odůvodnit před analýzou a kritikou současné společnosti v oddílu I. Oddíl III by pak musel formulovat strategické požadavky PDS ve vybraných oborech činnosti odvozením od uvedené socialistické pozice. Tento oddíl se musí soustředit na doporučené body takové politiky, která vytvoří doposud neexistující základní podmínky důstojného života a zajistí všem společensky rovný přístup. Nejedná se přitom o nějaký kompletní katalog všech rovin politiky či politické nabídky, nýbrž především o společensky rovný přístup k sledování demokratických práv pro všechny a k práci zajišťující existenci, o svobodu před fyzickým násilím, o společensky rovný přístup ke kultuře, o společenské jistoty a zdravotnictví, jakož i o udržování životního prostředí.
Také kritika státního socialismu v Evropě musí vyjít z oněch strukturálních nedostatků, které vedly k tomu, že bylo nemožné zaručit každé a každému základní podmínky sebeurčeného života, zvláště individuální právo na svobodu.
Zkušenosti se státním socialismem ukázaly, že jenom socialistická pozice, která je založena na značných zárukách lidských práv, může mít trvalou existenci. Použití společenské rovnosti v přístupu ke všem hlavním statkům svobody je všechno jiné než prolomení našeho chápání demokratického socialismu.
Tento přístup se připojuje k velkým ideálům svobody, rovnosti a bratrství či solidarity, kterou občanská společnost udržuje jen velmi omezeně a pansky deformovaně.
Socialistickou politiku tedy budeme chápat v dnešní společnosti jako boj za více spravedlnosti, za více sociální jistoty, solidarity a svobody jednotlivce na těchto základech. Socialistická politika je tvůrčí politikou dneška v rámci boje za alternativní reformy. V PDS mají v tomto procesu místo jak lidé, kteří se kapitalistické společnosti stavějí na odpor a dané vztahy zásadně odmítají, tak i ti, kteří svůj odpor spojují s tím, aby dané vztahy pozitivně změnili a poznenáhlu překonali.
Původní socialistická politika může způsobit, je-li úspěšná, pokroky v přibližování se ke spravedlivé společnosti Tady a Dnes, tj. ve směru socialismu, současně však bez kvalitativní změny mocenských poměrů nedojde k společensky rovnému přístupu ke statkům svobody moderních společností pro každou a pro každého.
2. Kritická analýza současného světa - vyhovět trendům dnešní doby
V posledních deseti letech se vyjasnilo, že zánik evropského státního socialismu byl součástí základní proměny mezinárodního pořádku a že byl doprovázen i způsoben vznikem nového stupně kapitalismu. Zatímco platný program strany vychází primárně z jednoho rozměru kapitalismu, který byl k dispozici do roku 1989, měl by nový návrh vyjít z pronikavých změn kapitalismu. Mělo by se přitom ukázat, jak je tato změna formována zostřením kapitalistického panství a vykořisťování a že v sobě současně ukrývá možnosti pro alternativní trendy, které budou moci být při změněných poměrech sil využity:
3. Formulace pevného bodu alternativní reformní strategie PDS
Středobodem socialistické politiky, jež má být určena v přepracovaném obnoveném znění programu strany, musí být rozvíjení alternativních reformních projektů v rozhodujících politických oblastech. Naším východiskem k tomu je otázka, co lidé pro život potřebují a co si sami zpravidla přejí.
To znamená, že oba první oddíly návrhu přepracovaného programu strany - chápání socialismu jako cíle, cesty a hodnotové soustavy a vyrovnání se se stavem současného světa a Spolkové republiky - mají vést logicky k třetímu oddílu, který vylíčí socialistickou politiku jako boj za spravedlivý přístup všech k základním podmínkám důstojného lidského života. V této části by pak k sobě nebyly jen řazeny popisy různých politických oblastí, ale její soudržnost by měla být v tom, že se bude tázat na základní existenci předpokladů takového života. To poskytuje hlavní oblasti třetího oddílu, jejichž pořadí neznamená seřazení podle důležitosti:
Socialistická politika by měla být zobrazována jako boj za tyto základní statky proti nespravedlnosti a nerovnosti přístupu k nim ve Spolkové republice i mezinárodně, proti vlastnickým a mocenským poměrům, které leží v základech této nerovnosti. Socialistická politika jako reformní hnutí kritizující kapitalismus a podávající výpověď o kapitalismu, najde v našem chápání místo všude tam, kde se opět odkryje důstojnost člověka, místo aby se trpělo její ztržnění, kde lidé emancipačně jednají, místo aby se podřídili logice zisku. Naší vůdčí představou je sebeurčený a solidárně jednající člověk ve společnosti, v níž přibývají spravedlivě rozdělené statky svobody.
Tyto pozice musí být v přepracovaném nově připravovaném návrhu programu rozvinuty tak, aby mohly být důležité problémy přiřazeny bojům za tyto životní podmínky a statky:
Demokracie a občanská práva, například:
Svoboda před násilím proti životu, například:
Práce, například:
Vzdělání, věda, kultura, například:
Sociální jistoty, například:
S profilovými otázkami, jako je naše stanovisko k zacházení se specifickými problémy a výzvami ve východním Německu a k zrovnoprávnění pohlaví, se musíme zabývat průběžně. To souvisí s požadavkem rovného zpřístupnění jmenovaných základních podmínek lidského života, např. nezávislosti na pohlaví nebo bydlišti.
Nové ve skladbě vypracovávaného návrhu programu musí být to, že bude ve způsobu zpracování rozvinut logický vztah celku: PDS jako strana, která navazuje na historii boje společenských třídy a skupin v posledních 200 letech za spravedlivý majetkový podíl na společenském bohatství a za rovný přístup k společenské moci, na boj utlačovaných za důstojnost lidí. Socialistická politika jako ta, která v tomto pokračuje s vlastním cílem za ztížených současných podmínek.
Analyzovat tuto změnu znamená zásadní kritiku kapitalismu, ale taktéž objasňování možností, které měnící se kapitalismus přináší a současně spoutává, které tím pádem nabízejí použití socialistické politiky v současné společnosti. Socialistická politika by měla být zobrazována v diskusi s tímto kapitalismem jako boj za spravedlivý přístup k statkům svobody v rozhodujících oblastech společenského rozvoje. Přitom musí být objasňovány alternativy společenského vývoje, za nimiž PDS stojí. Nakonec by mělo být v oddíle IV v obrysech vyznačeno, jaké se požadují změny v samotné PDS, když chce ona sama měnit společnost.
Při práci na „základních rysech“ vyšlo najevo, že tyto rysy nabudou podoby nejlépe v průběhu vypracování a v procesu formulování programové podstaty. Neukázalo se jako plodné nejdříve chtít vypracovat kostru orientačních „rysů“ chudou na podstatu a potom jít předělávat měněný text programu. Proto byly prováděny obě práce současně. To vedlo k usnesení předsednictva strany z 8. ledna 2001 ke zde předloženým základním rysům. Současně se stává možným dostát další prací na textu programu požadavku z usnesení předsednictva strany předložit co možno nejrychleji návrh programu. To je důležité z toho důvodu, že základní rysy, které nemohou poskytnout konkrétní provedení ohlášených programových záměrů, ponechávají nutně prostor pro domněnky a pro interpretace ještě nepředloženého textu. Dohotovení, zveřejnění a podrobné diskuse nad návrhem programu budou moci tento problém vyřešit.
Svobodou rozumíme realizovanou možnost individua rozhodovat své životní otázky podle vlastních pravidel a podle poznání svých vlastních zájmů, možnost uvést tato rozhodnutí v působnost a vyřešit konflikty s rozhodnutími druhých cestou rovnoprávného vyjednávání na základě institucionálního zajištění (svoboda názoru, právní stát, demokracie, pluralismus) a společensky akceptovaných hodnot.
Vidíme, že kapitalisticky formovaná moderní společnost jako Spolková republika Německo není schopna dostát tomuto vysokému požadavku na svobodu, jenž sama v abstraktní rovině proklamuje a na rozdíl od státního socialismu široce právně garantuje. Jako socialistky a socialisté víme a klademe do základů naší politiky,
Usneseno 5. března 2001 na zasedání programové komise PDS 9 hlasy při 2 hlasech proti a 1 zdržení se.
(Pro potřeby Strany demokratického socialismu přeložil Milan Neubert.)