Válečníci by si přáli, abychom uvěřili jednoduché formulce: Hussajn je monstrum - proto proti němu USA bojují. Toto monstrum je však produktem čtyř dekád intervencí v Iráku a na Blízkém Východě, nejprve jak obou supervelmocí, poté Spojených států a jejich spojenců. Bez Západu by se Hussajn k moci nedostal. A u moci by nezůstal, kdyby se za něj v klíčových okamžicích Západ nepostavil. Británie vytvořila Irák při dělení Středního Východu v roce 1922. Byla to součást její strategie kontroly ropy. Britové také do země dosadili krále – prvního z celého řetězu monarchů v oblasti, kteří na svých trůnech seděli z milosti… britské armády. Prozápadní vládci byli na Blízkém východě mimořádně neoblíbeni.
Právě v té době se zde začal zdvihat nacionalismus.V roce 1959 velitel Egyptské armády Nássir svrhl Británií podporovanou monarchii. O čtyři roky později zestátnil Suezský průplav. Británie, Francie a Izrael reagovaly invazí. Nássir byl schopen invazi odolat, převážně z toho důvodu, že se USA zdržely.Ponížení Británie a Francie Nássirem vyvolalo na Středním východě světě vlnu sympatií – jedním z Nássirových hesel bylo volání po arabské solidaritě a modernizaci. V Iráku zastávala podobné názory strana Ba`ath. K té se připojil Saddám Hussajn v roce 1956. O dva roky později Abdul Karim Kassem, irácký armádní důstojník po vzoru Nássira svrhl iráckého monarchu. Do ulic Bagdádu vyšly slavit milióny lidí.
Západní lídři zpanikařili. Spojené státy se obávaly, že Kassem bude první vlaštovkou vlny radikálně nacionalistických režimů. Británie vylodila vojáky v Jordánsku, které sousedí s Irákem. USA vyslala námořní pěchotu do Libanonu. Irácká strana Ba`ath se s Kassemem nepohodla a Saddám a další aktivisté brzy začala spolupracovat s CIA ne jeho svržení. Puč proti Kassemovi přišel v roce 1963. Rádiová stanice CIA v Kuvajtu vysílala aktivistům Ba`ath a armádním důstojníkům jména levicových aktivistů. Následovalo krveprolití, kdy Ba`athisté a jejich spojenci zmasakrovali tisíce levičáků a Kassemových spojenců. Poté začaly USA do země dodávat zbraně k použití proti Kurdským rebelům na severu.
Za nového režimu se dostaly ke kontraktům a výsadám americké společnosti jako Parsons, Bechtel a Mobil. Jeden z bysnysmenů, který v té době nejvíce profitoval, se jmenuje Ahmad Chalabi a je nyní Spojenými státy prosazován jako možná náhrada Saddáma Hussajna. Nový ba`athistický režim měl ovšem malou podporu. Byl rychle nahrazen konkurenčními armádními důstojníky. Druhý puč v roce 1968 přivedl, s asistencí CIA, ba`athisty zpátky k moci. Saddám se brzy stal druhým mužem v zemi. Režim na počátku sedmdesátých let podporovaly jak USA, tak Rusko. USA zásobovaly Irák sofistikovanou komunikační technikou. Nicméně hlavním spojencem USA v Zálivu byl Irán. V důsledku toho směřoval irácký režim k Rusku, jež se stalo jeho hlavním dodavatelem zbraní. Šáh a USA v roce 1973 vyzbrojovaly a cvičily Kurdské guerrily Kurdské demokratické strany k tomu, aby bojovaly s iráckou armádou.
V roce 1975 se pak Irák a Irán dohodly ohledně sporného přístupu k zálivu. USA a Irák náhle zastavily pomoc Kurdské demokratické straně, která se ocitla vydaná na milost a nemilost irácké armádě. Kurdové byly brutálně vražděni, kdy byly používaný MIGy k náletům na bezbranné civilisty. Ten samý rok povolila americká vláda společnosti Pfaulder dodávat Iráku plány na výrobu továrny na chemické zbraně. Podobně jako několik dalších režimů té doby, jako např. Siad Barreovo Somálsko či Mengistova Etiopie, Irák podporoval ve Studené válce nejprve jednu, pak druhou stranu.
Násilnictví těchto režimů a nedostatek demokracie neznepokojovaly ani Rusko, ani USA. Saddám se stal formálním vůdcem v roce 1979. V tomto roce svrhla revoluce v Iránu Šáha, čímž zbavila Spojené státy klíčového spojence. Irán Ajatoláha Chomejního inspiroval skrze Střední Východ vlnu antizápadního cítění. Spojené státy se obávaly, že se iránská revoluce rozšíří. Začaly rázně podporovat Saddáma Hussajna proti Chomejnímu. Irák začal v září roku 1980 proti Iránu válku. Prudce narostly západní prodeje zbraní Iráku. Stejně tak přímá americká vojenská podpora. Spojené státy daly Iráku satelitní a jinou zpravodajskou techniku, která byla schopna například vymezit Irácké pozice pro útoky jedovatým plynem.
V ranných osmdesátých letech se vynořily důkazy o útoky hořčičným plynem proti iránským vojákům. Americký prezident Reagan vetoval odsouzení Iráku. Jeho ministr obrany Donald Rumsfeld odletěl do Bagdádu, aby si potřásl ruce se Saddámem Hussajnem a Spojené státy zde znovuotevřely ambasádu. Byla to i tato podpora, jež povzbudila Saddáma Hussajna k použití jedovatého plynu proti kurským civilistům v roce 1988. Pokaždé, když irácké jednotky utrpěly ve válce s Iránem porážku, zvýšily Spojené státy Iráku podporu. Americké válečné lodě doprovázely irácké ropné tankery a doprovázely útoky na iránské ropné pole. USA také sestřelily iránský dopravní letoun. Stále zjevnější podpora Spojených států v letech 199 až 1989 přinutila Irán k ukončení války.
Hussajn byl v té době obtížen ohromnými válečnými dluhy. Obvinil Kuvajt, že těží tolik oleje, že snižuje cenu, a v srpnu 1990 jej napadl. Dny před invazí řekl velvyslanec Spojených států v Iráku režimu, že považuje spor mezi Kuvajtem a Irákem za čistě “arabskou záležitost”. Saddám věřil, že to znamená americké požehnání pro invazi. Ale USA se obávaly, že Irák získá rozhodující kontrolu produkce ropy a obrátily se proti němu. Právě v té době americké (a české) deníky najednou objevily masakry kurských a iráckých členů opozice.V roce 1991 spustily USA a jejich spojenci válku proti Iráku.
Iniciativa proti válce, 2003