Ozvláštnění je vžitý český ekvivalent pro německé "Verfremdung", používané např. B. Brechtem jako označení uměleckého postupu, který nechává obecně známou věc vyjevit se v jiné, poněkud pozměněné podobě, z neobvyklého úhlu pohledu či s nějakou neobvyklou a málo očekávanou změnou. Takováto procedura v posledku zintenzivní její vnímání, zvýší její přítažlivost a celkový umělecký dojem z díla, ve kterém je použita, byť by se jednalo o věci dávno známé a mnohokrát pojednané. Český překlad není zcela přesný, už proto, že německé "fremd" znamená cizí, pojem odcizení je už ale rezervován jako ekvivalent slova "Entfremdung", používaného např. Heglem mnohem dříve.
Zajímavé je sledovat použití tohoto principu v živé přírodě. Zejména v oblasti živočišných a rostlinných vnějších i vnitřních forem je bezpočtu příkladů zachování původní struktury v podstatě nezměněné, ale změnou některých parametrů se změní celkový dojem a nezřídka i funkce a souvislosti dané struktury. Zejména mnoho příkladů tvarových transformací živých organismů deformací koordinátového systému jiné formy je uváděno v knize D'Arcyho Thompsona "On growth and form". Do této kategorie by však spadaly třeba i mimetické jevy, nechávající živý organismus jevit se jako tvor zcela jiný, či jako nějaká odumřelá či anorganická součást. Snad proto také přitahovala mimeze v posledních dvou stoletích tolik pozornosti a takto "ozvláštněným" živým organismům bylo věnováno mnohem více místa v publikacích vědeckých i populárních než jejich kolegům neprodělavším řečenou proceduru. Pod tento jev by spadala i celá škála zdánlivě bezcílného varírování kreseb a různých luxusních orgánů (např. parohy jelenů) mnoha živočišných skupin a v posledku i ritualizace mnoha typů chování v etologii, kdy stejný proces probíhá ne na rovině struktury hmotné, ale v rovině chování a jednání živočichů.
Prostředky lidského uměleckého vyjádření mohou být ostatně těžko zcela principiálně odlišné od sebevyjádření nejrůznějších forem jiných živých organismů, podrobně rozváděných a komentovaných v dílech A. Portmanna. Lidská kreativita se pak jeví jako součást a instance kreativity přítomné obecně v živém světě, jehož je svět lidský nade vši pochybnost integrální součástí.
Leiden, 1993