Hned v prvních letech bylo úsilí o obnovení hospodářství korunováno značnými úspěchy. Na počátku r. 1924 byl patrný vzestup ve všech oborech. Plocha osevu byla od r. 1921 značně rozšířena, rolnické hospodářství stále sílilo. Vzrůstal a rozvíjel se socialistický průmysl. Dělnická třída početně značně vzrostla. Stouply mzdy. Dělníkům a rolníkům se žilo spokojeněji a lépe než v letech 1920-1921.
Přesto se však dosud projevovaly důsledky rozvratu, který nebyl ještě překonán. Průmysl dosud nedosáhl předválečné úrovně, rostl značně pomaleji než potřeby země. Koncem roku 1923 bylo kolem milionu nezaměstnaných - pomalý růst hospodářství neumožňoval odstranit nezaměstnanost. Obchod se rozvíjel s poruchami vzhledem k přespříliš vysokým cenám průmyslových výrobků, které vnutili zemi nepmani a nepmanské živly v našich obchodních orgánech. Proto sovětský rubl začal silně kolísat, jeho hodnota klesala. To všecko brzdilo zlepšení životní úrovně dělnictva a rolnictva.
Na podzim r. 1923 vzrostly částečně hospodářské nesnáze, jelikož naše průmyslové a obchodní orgány nedodržovaly sovětskou cenovou politiku. Vznikl příkrý nesoulad mezi cenami průmyslových výrobků a cenami zemědělských produktů. Ceny obilí byly nízké, kdežto ceny průmyslových výrobků nepoměrně vysoké. Průmysl pracoval s velikými výrobními náklady a to zdražovalo zboží. Peníze, které rolnictvo tržilo prodejem obilí, se rychle znehodnocovaly. K dovršení všeho trockista Pjatakov, který tehdy seděl v Nejvyšší hospodářské radě, dal vedoucím pracovníkům průmyslu zločinnou směrnici, aby vytloukali z prodeje průmyslových výrobků co největší zisky a zvyšovali bezohledně ceny pod záminkou, že je nutno zvelebovat průmysl. Ve skutečnosti mohla tato nepmanská směrnice způsobit jen zúžení základny průmyslové výroby a podkopání průmyslu. Za takových okolností bylo pro rolnictvo nevýhodné kupovat průmyslové výrobky a rolnictvo je také kupovat přestalo. V průmyslu nastala odbytová krise. Vznikly poruchy i při výplatě mezd. To způsobovalo nespokojenost dělnictva. Nejméně uvědomělí dělníci v některých továrnách opouštěli práci.
Ústřední výbor strany nastínil opatření, jak všechny tyto nesnáze a nedostatky odstranit. Byla učiněna opatření k odstranění odbytové krise. Ceny nejnutnějšího zboží byly sníženy. Bylo rozhodnuto provésti peněžní reformu a přejíti k pevné a stálé valutě, k červonci. Také byl zaveden pořádek ve vyplácení mezd. Byla nastíněna opatření, jak rozvíjet obchod pomocí sovětských a družstevních orgánů a z obchodu vytlačovat různé soukromé podnikatele a spekulanty.
Bylo třeba svorně, s veškerým úsilím, se pustit do díla. Tak soudili a počínali si lidé, oddaní straně. Tak si však nepočínali trockisté. Využili nepřítomnosti Lenina, který se pro těžkou nemoc nemohl práce zúčastnit a zahájili nový útok proti straně a jejímu vedení. V boji proti straně využívali všeho: i porážky revoluce v Německu a v Bulharsku na podzim r. 1923, i hospodářských nesnází v zemi, i Leninovy nemoci. Právě v této chvíli, tak těžké pro sovětský stát, kdy vůdce strany byl upoután k lůžku, zahájil Trocký útok proti bolševické straně. Seskupil kolem sebe všecky protileninské živly ve straně a sesmolil opoziční platformu, namířenou proti straně, proti jejímu vedení a proti její politice. Platforma se nazývala prohlášením 46 oposičníků. V boji proti leninské straně se sjednotily všechny oposiční skupiny - trockisté, „decisté“, zbytky „levých komunistů“ a „dělnická oposice“. Ve svém prohlášení prorokovali těžkou hospodářskou krisi a zkázu sovětské moci; žádali svobodu pro frakce a skupiny jako jediné východisko ze situace.
To byl boj za znovuzřízení frakcí, zakázaných na Leninův návrh X. sjezdem strany.
Trockisté nepředkládali žádné konkrétní návrhy na zdokonalení průmyslu nebo zemědělství, na zlepšení cirkulace zboží v zemi a zlepšení životní úrovně pracujícího lidu. Na tom jim nezáleželo. Záleželo jim jen na jedné věci: využít Leninovy nepřítomnosti, znovuzřídit frakce ve straně a zviklat základy strany, rozvrátit její ústřední výbor.
Hned po platformě čtyřiceti šesti vyšel dopis Trockého, ve kterém tupil pracovníky strany a vznesl celou řadu nových utrhačných obvinění proti straně. V tomto dopise omílal Trocký staré menševické písničky, které strana slyšela od něho už tolikrát.
Trockisté zaútočili především na aparát strany. Byli si vědomi, že strana nemůže existovat a pracovat bez silného stranického aparátu. Oposice se snažila zviklat a rozvrátit tento aparát, poštvat členstvo proti aparátu strany a mládež proti starým pracovníkům ve straně. Ve svém dopise se Trocký obracel hlavně ke studující mládeži, k mladým členům strany, kteří neznali dějiny boje strany proti trockismu. Aby si získal studující mládež, pochleboval jí, nazývaje ji „nejspolehlivějším barometrem strany“ a zároveň vykládal, že stará leninská garda se odrodila. Ukazuje na odrodilé vůdce II. internacionály, činil podlé narážky, že stará bolševická garda jde touž cestou. Pokřikem, že se strana odrodila, se Trocký pokoušel zastřít své vlastní renegátství a své protistranické spády.
Oba dokumenty oposičníků, jak platforma čtyřiceti šesti, tak i dopis Trockého, rozeslali trockisté do okresů a buněk a předložili k diskusi členům strany.
Strana byla vyzvána k diskusi.
Jako před X. sjezdem strany za odborové diskuse, i nyní byla tedy straně trockisty vnucena celostranická diskuse.
Přesto, že strana byla zaměstnána důležitějšími hospodářskými problémy, přijala vyzvání a diskusi zahájila.
Diskuse se rozšířila po celé straně. Boj byl rozhořčený. Výjimečnou prudkostí se vyznačoval boj v Moskvě. Trockisté se především snažili zmocnit organisace v hlavním městě. Ale diskuse trockistům nepomohla. Jedině je zostudila. Trockisté byli jak v Moskvě, tak v celém Sovětském svazu poraženi na hlavu. Pro trockisty hlasoval jen nevelký počet buněk vysokých škol a úřadů.
V lednu 1924 se sešla XIII. konference strany. Vyslechla referát soudruha Stalina, který shrnul výsledky diskuse. Konference odsoudila trockistickou oposici a prohlásila, že zde má strana co činit s maloburžoasní úchylkou od marxismu. Usnesení konference byla později schválena XIII. sjezdem strany a V. kongresem Kominterny. Mezinárodní komunistický proletariát podporoval bolševickou stranu v boji proti trockismu.
Avšak trockisté svou podkopnou činnost nezastavovali. Na podzim r. 1924 otiskl Trocký článek „Poučení z Října“, ve kterém se pokoušel podvrhnout leninismus trockismem. Tento článek byl skrz naskrz hanobením naší strany a jejího vůdce Lenina. Tohoto pomlouvačného škváru se chytili všichni nepřátelé komunismu a sovětské moci. Strana s rozhořčením odmítla toto Trockého hanobení hrdinné historie bolševismu. Soudruh Stalin odhalil pokus Trockého o podvržení leninismu trockismem. Ve svých projevech uvedl, že „úkolem strany je, aby trockismus jako ideový směr pohřbila.“
Velký význam při ideovém potření trockismu a obraně leninismu měl teoretický spis soudruha Stalina „O základech leninismu“, který vyšel v r. 1924. Toto dílo obsahuje mistrný výklad a přesné teoretické zdůvodnění leninismu. Vtisklo tehdy a i nyní dává bolševikům na celém světě do rukou ostrou zbraň marxisticko-leninské teorie.
V bojích proti trockismu semkl soudruh Stalin stranu kolem jejího ústředního výboru a zmobilizoval ji k dalšímu boji za vítězství socialismu v naší zemi. Soudruh Stalin dokázal, že bez úplného ideového potření trockismu nemůže být zajištěn další vítězný postup k socialismu.
Soudruh Stalin, shrnuje výsledky tohoto období boje proti trockismu, pravil:
„Nebude-li trockismus poražen, není možno dosáhnout vítězství za Nepu, není možno dosáhnout přeměny nynějšího Ruska v Rusko socialistické.“
Avšak radost z úspěchu leninské politiky strany byla zkalena obrovským neštěstím, které stihlo stranu a dělnickou třídu, 21. ledna 1924 zemřel v Gorkách u Moskvy náš vůdce a učitel, tvůrce bolševické strany, Lenin. Dělnická třída na celém světě přijala zprávu o Leninově úmrtí jako velmi těžkou ztrátu. V den Leninova pohřbu vyhlásil mezinárodní proletariát pětiminutové zastavení veškeré práce. Stanuly železnice, ustala práce v závodech a továrnách. Pracující lid celého světa s hlubokým bolem provázel k hrobu Lenina, svého otce a učitele, nejlepšího přítele a obránce.
Na Leninovu smrt reagovala dělnická třída Sovětského svazu tím, že se ještě úže semkla kolem leninské strany. Každý třídně uvědomělý dělník v těchto dnech smutku si ujasnil svůj poměr ke komunistické straně, provádějící Leninovy odkazy. Ústřední výbor strany dostával tisíce a tisíce žádostí dělníků o přijetí do strany. Vyhověl tomuto hnutí vyspělých dělníků a vyhlásil hromadné přijímání třídně uvědomělých dělníků do strany, vyhlásil leninskou výzvu. Do strany vstoupily nové desetitisíce dělníků. Šli do ní ti, kdož byli odhodláni nasadit život za věc strany, za věc Leninovu. Přes 240.000 dělníků vstoupilo tehdy v krátké době do bolševické strany. Šla do ní vyspělá část dělnické třídy, část nejuvědomělejší a nejrevolučnější, nejneohroženější a nejukázněnější. To byla leninská výzva.
Za Leninovy smrti se ukázalo, jak naše strana je drahá dělnickým masám a jak si dělníci váží leninské strany.
Ve dnech smutku nad Leninovou smrtí složil soudruh Stalin na II. sjezdu sovětů jménem strany velikou přísahu. Prohlásil:
„My, komunisté, jsme lidé zvláštního ražení. Jsme ukováni ze zvláštní látky. Jsme těmi, z nichž se skládá armáda velikého proletářského stratéga, armáda soudruha Lenina. Není nic vyššího než čest patřiti k této armádě. Není nic vyššího než jméno člena strany, jejímž zakladatelem a vůdcem je soudruh Lenin...
Soudruh Lenin, odcházeje od nás, odkázal nám, abychom si vysoce vážili a střehli v čistotě veliké jméno člena strany. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že se ctí dostojíme tomuto Tvému přikázání!...
Soudruh Lenin, odcházeje od nás, odkázal nám, abychom střehli jednotu naší strany jako oko v hlavě. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že se ctí dostojíme i tomuto Tvému přikázání!...
Soudruh Lenin, odcházeje od nás, odkázal nám, abychom střehli a upevňovali diktaturu proletariátu. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že nebudeme šetřiti svých sil, abychom se ctí dostáli i tomuto Tvému přikázání!...
Soudruh Lenin, odcházeje od nás, odkázal nám, abychom všemi prostředky upevňovali svazek dělníků a rolníků. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že se ctí dostojíme i tomuto Tvému přikázání!...
Soudruh Lenin stále k nám mluvil o nutnosti dobrovolného svazku národů naší země, o nutnosti bratrské spolupráce v rámci Svazu republik. Soudruh Lenin, odcházeje od nás, odkázal nám, abychom upevňovali a rozšiřovali Svaz republik. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že se ctí dostojíme i tomuto Tvému přikázání!...
Lenin nám nejednou říkal, že upevnění Rudé armády a její zdokonalení je jedním z nejdůležitějších úkolů naší strany… Přísahejme si, soudruzi, že nebudeme šetřiti svých sil, abychom upevnili naši Rudou armádu, naše Rudé loďstvo…
Soudruh Lenin, odcházeje od nás, odkázal nám, abychom byli věrni zásadám Komunistické Internacionály. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že nebudem šetřiti svých životů, abychom zpevňovali a rozšiřovali svazek pracujících celého světa – Komunistickou Internacionálu!“
To byla přísaha bolševické strany vůdci Leninovi, jehož památka bude žít na věky.
V květnu 1924 se konal XIII. sjezd strany. Na sjezdu bylo přítomno 748 delegátů s rozhodujícím hlasem, zastupujících 735.881 člena strany. Příkrý vzestup členů strany v srovnání s předešlým sjezdem se vysvětluje tím, že do strany vstoupilo na základě leninské výzvy asi 250.000 nových členů. Na sjezdu bylo 416 delegátů s hlasem poradním.
Sjezd jednomyslně odsoudil platformu trockistické oposice, zhodnotil ji jako maloburžoasní úchylku od marxismu, jako revisi leninismu, a schválil resoluci XIII. Konference strany“O výstavbě strany“ a „O výsledcích diskuse“.
Sjezd, chtěje upevňovat hospodářský svaze mezi městy a venkovem, dal pokyn k dalšímu rozšiřování průmyslu, především průmyslu lehkého, a zároveň zdůraznil, že je nutno rychlým tempem zvelebovat hutnictví.
Sjezd schválil zřízení lidového komisariátu vnitřního obchodu a uložil všem obchodním orgánům, aby ovládly trh a vytlačily z obchodu soukromý kapitál.
Sjezd se usnesl, že je třeba zvýšit levný státní úvěr pro rolnictvo a vytlačit z venkova lichváře.
Jako hlavní úkol činnosti na venkově sjezd stanovil usilovné organisování rolnických mas v družstvech.
Posléze sjezd poukázal na veliký význam leninské výzvy a upozornil stranu, že je nutno usilovněji učit nové členy strany, především leninskou výzvu, základům leninismu.
Schváleno ÚV VKS(b), 1938