Příloha: Přehled moderních epoch

1789 - 1871 - Epocha přechodu od feudalismu ke kapitalismu

Obsah:

V průběhu epochy je feudální systém ve většině zemí nahrazen kapitalistickým, feudální soustava států vtiskující rozhodující podobu vývoji světa se mění v kapitalistickou soustavu, kapitalistická formace se stává určujícím momentem vývoje světa, jsou likvidovány některé pozůstatky předkapitalistických formací (otroctví v USA), další jsou zapojeny do kontextu kapitalistického vykořisťování, zejména v méně vyvinutých, koloniálně závislých zemích. Vytvářejí se nové rozpory mezi různými národními oddíly buržoasie, které se nezřídka spojují s pozůstatky předkapitalistické reakce. Buržoasie je k prohlubování kapitalistických vztahů tlačena vnitřními rozpory kapitalismu, zejména rozporem mezi společenským charakterem výrobních sil a soukromým vlastnictvím, který je ztělesněn v rozporu mezi dělnickou třídou a buržoasií, ale i protifeudálním bojem a osvobozeneckým bojem utlačených národů, zejména evropských. Ze skromných zárodků vyrůstá a postupně se formuje uvědomělé dělnické hnutí (I. internacionála). Vytvářejí se koloniální impéria. Na konci epochy vrcholí emancipační boj dělnické třídy prvním pokusem o socialistickou revoluci (Pařížská Komuna), která předznamenává vyčerpání historické pokrokovosti buržoasie.

Základní rozpor epochy:

rozpory první kategorie:

rozpory druhé kategorie:

vedlejší rozpory:

Hegemon epochy - buržoasie

hybné síly:

1871 - 1917 - Epocha imperialismu

Obsah:

V průběhu epochy se uvnitř buržoasie vyhraňuje monopolní buržoasie (finanční oligarchie) a prosazuje se jako vedoucí a nejreakčnější síla v celosvětovém měřítku. Kapitalismus vstupuje do vrcholného stadia vývoje - imperialismu (monopolního kapitalismu). Pokrok v rámci rozvoje výrobních sil, vědy a techniky je podřízen logice rozvoje kapitálového vztahu a prohlubuje všechny rozpory kapitalismu i světa. Tím je dána i specifická úloha monopolní buržoasie této epochy, která se stává zahnívající a reakční silou, pokud jde o rozvoj výrobních a společenských vztahů, ale nevyčerpala ještě své možnosti v oblasti rozvoje výrobních sil, produktivity práce i regulace společenských mechanismů. Monopolní kapitalismus je zatím ještě v zárodku, teprve si vytváří svou vlastní základnu. Dochází k soupeření různých skupin monopolního kapitálu a vedoucích států o trhy a kolonie, k imperialistickým válkám a světové válce. Sociální pokrok ve světě je ovlivněn nejvýrazněji protiimperialistickým bojem dělnické třídy organizované jako mezinárodní dělnické hnutí (II. internacionála) a vedené skupinou profesionálních revolucionářů, bojem dělnické třídy a neprivilegovaných vrstev s pozůstatky předkapitalistických formací, zejména feudalismu a národně osvobozeneckým bojem utlačených národů. Na konci epochy je kapitalistický řetězec přetržen ve svém nejslabším článku první úspěšnou protosocialistickou revolucí v dějinách a vzniká první protosocialistický stát na světě.

Základní rozpor epochy - mezi různými skupinami monopolistické buržoasie

rozpory první kategorie:

rozpory druhé kategorie

vedlejší rozpory

Hegemon epochy - monopolní buržoasie

hybné síly

1917 - 1989 - Epocha soutěžení protosocialismu a kapitalismu

Obsah:

Vzniká protosocialistický systém a postupně si vytváří světovou soustavu, která soupeří s monopolistickým kapitalismem. Vytváří se silné MDH, včetně MKH (III. internacionála - Kominterna), které je pod vlivem SSSR a skupin profesionálních revolucionářů, později se vytváří více center. Rozpadá se koloniální soustava a vytvářejí se sféry vlivu jednotlivých soustav i velmocí. Pokračují vnitřní rozpory a zájmové střety mezi skupinami finanční oligarchie, ale jsou překonávány tendencí k mobilizaci všech sil proti SSSR a MKH a ustupují do pozadí. Vzniká fašismus jako nejreakčnější a nejagresivnější odrůda imperialismu a v důsledku politiky appeasementu druhá světová válka. Dočasně jsou překonány rozdíly mezi protosocialistickou soustavou a MKH na jedné straně a částí buržoasie, včetně monopolní, na straně druhé (demokratické kapitalistické země, demokratická buržoasie). Po rozdrcení fašistických států nastává opět polarizace obou soustav a sociálních sil. Národní a demokratické revoluce přerůstají částečně v revoluce protosocialistické, částečně vznikají systémy s národně byrokratickou orientací. Jsou budovány konsolidované protosocialistické systémy v řadě zemí Evropy, Asie i Latinské Ameriky (Kuba). V západních zemích dělnické a demokratické hnutí aktivně napomáhá orientaci na sociální stát. Další méně vyvinuté země procházejí etapami industrializace a rozvoje kapitalismu.

Postupně se prohlubují vnitřní rozpory protosocialismu, rozpadá se jednotná protosocialistická soustava, prohlubuje se zaostávání za západními zeměmi, protosocialismus nezvládá intenzivní ekonomický rozvoj, vědecko-technickou revoluci a počátky globalizace, nezvládá nutnost rozšiřování demokracie a lidských práv. Protosocialistická vládnoucí třída se dostává do rozporu s ostatními třídami a skupinami a sama se vnitřně rozkládá a transformuje. Protosocialismus se rozkládá nejen v okrajových zemích, ale v samotném centru - v SSSR, hroutí se velmocenské postavení SSSR a sféra jeho vlivu. Dochází k opětné radikální rekapitalizaci a neokoloniální závislosti v některých zemích (Evropa) a k pozvolné vnitřní transformaci směrem ke kapitalismu v jiných (Čína, Vietnam). MKH se rozkládá a dochází k jeho postupnému přebudování na nové podmínky. Hroutí se relativně samostatné národně byrokratické diktatury a podřizují se vlivu imperialismu. Imperialismus vítězí a vytváří se nová organizace světa pod vedením nadnárodního kapitálu, nadnárodních institucí a uskupení ekonomických, politických i vojenských, při vedoucí úloze USA. Marxismus i protosocialistická ideologie je vytlačována ze společenského vědomí a převládá ideologie neoliberalismu.

Základní rozpor - mezi buržoasií a protosocialistickou vládnoucí třídou 

rozpory první kategorie

rozpory druhé kategorie

vedlejší rozpory

Hegemon epochy - monopolní buržoasie

hybné síly

Etapy

  1. 1917- 1945, zrod protosocialismu, zárodek světové soustavy, zrod MKH, vznik řídícího aparátu protosocialismu a MKH, aktivizace národně osvobozeneckého hnutí utlačených národů, národní a demokratické revoluce (Čína, Mongolsko), vznik nejreakčnější formy vlády monopolistické buržoasie a antikomunismu-fašismu, transformace rozporů mezi skupinami monopolní buržoasie, fašismem a mezi protosocialismem, národně osvobozeneckými a demokratickými silami do rozporu mezi fašismem a ohroženými národy a zeměmi světa
  2. 1945- 1968 - vznik celé protosocialistické soustavy, upevnění protosocialistického systému, vyrovnání vojenských sil mezi soustavami, aktivizace MDH, zejména MKH, sociální stát, rozšíření buržoasní demokracie, rozpad koloniální soustavy a vznik národně byrokratických systémů, zesilování rozporů uvnitř protosocialistického systému i uvnitř světové protosocialistické soustavy, kolektivní mocenský zásah řídícího aparátu zemí světové protosocialistické soustavy proti pokusu o prohloubení socialistického vývoje v r. 1968, ozbrojené konflikty mezi protosocialistickými státy (SSSR-ČLR)
  3. 1968- 1989 - stagnace a zahnívání protosocialismu, vyostřování rozporů mezi řídícím aparátem protosocialismu a MKH a ostatními vrstvami a třídami světové protosocialistické soustavy, nezachycení trendů vědecko-technické a informační revoluce, nezvládání požadavků integrace, demokratizace a lidských práv, mocenské vymezování sfér vlivu mezi vládnoucími třídami obou soustav a postupná ztráta pozic světové protosocialistické soustavy, vnitřní rozklad této soustavy, krize MKH i MDH i národně byrokratických systémů a národně osvobozeneckého hnutí vůbec. Neoliberální revoluce, informační revoluce, počátky globalizace, vojenská převaha světové kapitalistické soustavy, odbourávání sociálního státu, degenerace pokusů o národně demokratické revoluce a systémy v byrokratické diktatury. Ovládnutí hnutí odporu proti řídícímu aparátu evropských protosocialistických zemí prokapitalistickými silami podporovanými zvenčí, ekonomické i mocenské zhroucení SSSR a světové protosocialistické soustavy, pád berlínské zdi.

1989 - ? - Epocha kapitalistické globalizace

Obsah:

Zbavení moci řídícího aparátu řady zemí světové protosocialistické soustavy, zhroucení protosocialismu jako systému i jako světové soustavy států. V části bývalých protosocialistických zemí (Evropa) se vytvořila specifická forma neokoloniálně závislého kapitalismu a podstatná část bývalé vládnoucí třídy se začlenila do obnovené buržoasie a manažerské elity, ve zbývajících byl nastartován dlouhodobý proces pozvolné transformace systému na kapitalismus (Čína). Dochází k novému přeskupování mocenských pozic i kapitálového vlivu a k formování jednotné kapitalistické soustavy pod vedením nadnárodních ekonomických i politických institucí (MMF, WTO, Světová banka, OSN, regionální integrační seskupení, NATO), při integrující a vedoucí úloze USA. Soustava uplatňuje výrazně svůj vliv na bývalé protosocialistické země, včetně Ruska /zprostředkován domácími buržoasně-byrokratickými kompradorskými elitami/ i na méně vyvinuté země třetího světa (taktéž). Relativně nezávisle se rozvíjí Čína, Vietnam, KLDR a Kuba, kde dožívá systém protosocialismu.

V politicky integrovaném světě se rozvíjí proces globalizace - odbourávání překážek pro vytvoření jednotného světového trhu financí, zboží, služeb, informací i práce, univerzální odbourávání specifik pro proces zhodnocování kapitálu a vykořisťování pracovní síly. Tento proces probíhá na bazi informační revoluce, vytváření světových informačních sítí a finančních toků. Klíčovou roli v něm hraje světový nadnárodní (globální) kapitál a globální buržoasie. Tato buržoasie rozvíjí útok proti vykořisťovaným pracujícím, odstraňuje jejích sociální jistoty, snižuje všemožně náklady na reprodukci pracovní síly a stlačuje cenu pracovní síly. Rozšiřuje masu nezaměstnaných. Vyčerpání úkolů epochy nastává, když se zužuje prostor pro manévrování mezi různými národními a regionálními stupni vykořisťování nadhodnoty, dolů se tlačí nejen cena pracovní síly tradiční, která postupně ustupuje a mizí, ale i cena kvalifikované speciální práce. Vzniká obrovská armáda nezaměstnaných a početné vrstvy lidí vykořeněných ze sociálních vazeb. Potřeby globálního vykořisťování se promítají v podobě rozbití národních trhů a pospolitostí, ztráty úlohy národních států, překonávání jejich některých atributů (např. ztráta suverenity spojené s územím a její přesun na obyvatelstvo - Kosovo) a ohrožení existence a zájmů etnik a regionů. Další intenzifikace vykořisťování a zhodnocování kapitálu vyžaduje vytváření samosprávných vlastnických prvků a prolamuje řetěz kapitalismu. Současně se vyostřují společenské rozpory způsobené globalizací a formuje se široká fronta proti globalizovanému kapitálu.

Základní rozpor

rozpory první kategorie

vedlejší rozpory

Hegemon epochy - globální buržoasie

hybné síly

Etapy

  1. Globalizační procesy vyrovnávají podmínky zhodnocování kapitálu a cenu pracovní síly v mezinárodním měřítku, vyvolávají rozpory a krize. Likvidují suverenitu a uzavřenost národních států a vyvolávají obrovské migrační pohyby, zesilují závislost a útlak řady národů méně vyspělých zemí, prohlubují rozdíly mezi privilegovanými a neprivilegovanými vrstvami. Přežívající protosocialistické státy se transformují na kapitalistické nebo v nich vzniká svébytný samosprávný vlastnický sektor a demokratická politická hnutí. V kapitalistických a méně vyvinutých zemích se rozvíjí klasický třídní boj nevylučující ozbrojené násilí. K dezintegraci společnosti přispívají skupiny a národy ovlivněné antihumánními hnutími (islám, fašismus, šovinismus, rasismus). Jsou pravděpodobné lokální války mezi marginálními silami a státy i války, při kterých dochází k vymezování sfér vlivu skupin globální buržoasie a upevňování jejich panství v jednotlivých regionech. Velmi pravděpodobné je využívání nových forem globálního i regionálního fašismu, klerikalismu, rasismu, etnického i regionálního separatismu apod., zneužívání antihumánními hnutími ovlivněných skupin a národů, rozpoutávání xenofobních válek a hnutí, omezování demokratických forem a lidských práv i ve vyspělých zemích. Přesto však dochází k prohlubující se izolaci privilegovaných vrstev, k degeneraci jejich jednotlivých složek (spekulační kapitál, rentiéři). Probíhají sjednocovací procesy mezi novými oddíly dělnické třídy a jejími starými složkami, mezi pracujícími a sociálně vyřazenými třídami a vrstvami, mezi migranty a domácím obyvatelstvem. Kvalitativními mezemi etapy jsou vyrovnávání národních rozdílů v zhodnocování kapitálu a vykořisťování a vytváření nadnárodních státních útvarů, rozvoj třídního boje přeskupených a restrukturalizovaných neprivilegovaných vrstev, eliminace či progresivní transformace protosocialistických systémů.
  2. V globálním měřítku dochází k obratu směrem k regulaci krizových procesů a procesů vykořisťování. Pod náporem třídního boje i krizových jevů se objevuje tendence velkého kapitálu přecházet k samosprávným formám hospodaření, rozšiřují se samosprávné prvky v politice, formy třídního boje se globalizují a vzniká globální podoba hnutí neprivilegovaných tříd, skupin a národů. Kvalitativní meze etapy jsou dány vytvořením významných a propojených samosprávných vlastnických sektorů v řadě zemí s širokým politickým zázemím a mezinárodními vazbami
  3. V zemích se samosprávnými vlastnickými sektory probíhá zápas o přetvoření společenských systémů do podoby samosprávného socialismu, pod hegemonií tříd samosprávných vlastníků. Tento boj je podporován bojem dělnických tříd a z nich vyrůstajících hnutí, bojem sociálně vyřazených skupin, utlačených a zbídačelých národů. Kvalitativní meze etapy jsou dány prolomením kapitalistického řetězce a vytvořením globálního socialistického systému založeného na klíčové úloze samosprávného vlastnického sektoru a politické samosprávě.

? - ? - Epocha přechodu od kapitalismu k socialismu

Obsah:

Vývoj procesů zespolečenštění výroby v globálním měřítku je nadále neslučitelný s kapitalismem a vyvolává v jeho lůně hluboké a neřešitelné rozpory. Logikou rozvoje zespolečenštění se globální buržoasie musí uchylovat k samosprávným formám, které rozkládají systém. Tento proces navíc probíhá v globálním měřítku. V lůně kapitalismu vyrůstá blok zemí (regionů) se silnými samosprávnými sektory a doprovodným politickým hnutím, které přebírá moc. Probíhá proces soutěžení samosprávného sektoru s jinými vlastnickými sektory, v jehož průběhu se prosazují přednosti a síla samosprávy, která se rozšiřuje se jak uvnitř jednotlivých zemí či regionů, tak v globálním měřítku. Kapitalismus si sice vytváří nadnárodní politická uskupení, tato uskupení však jsou prostupována samosprávou, mění svůj charakter a stávají se socialistickými útvary. Forma těchto procesů záleží na intenzitě odporu globální buržoasie, není bezkonfliktní, opírá se však o vlastnickou zkušenost a samosprávný základ nové hegemonní třídy samosprávných vlastníků.

Základní rozpor - mezi globální buržoasií a samosprávnými socialistickými společenstvími

rozpory první kategorie

rozpory druhé kategorie

vedlejší rozpory

Hegemon epochy - socialistická společenství

hybné síly

Etapy

  1. Vzniklé socialistické společenství je ještě nevyzrálé, samosprávný sektor v něm zápasí s ostatními sektory, existuje určité obklíčení v dané jednotě globálních procesů. Uvnitř kapitalismu bojují samosprávní vlastníci společně s dělnickou třídou a sociálně vyřazenými a vykořisťovanými vrstvami za rozšíření samosprávného sektoru a demokracie. Utlačené regiony a etnika prosazují regulační mechanismy k rovnoměrnějšímu vývoji světa a přerozdělení jeho bohatství. Prosazují se další menšiny. Meze etapy jsou vyčerpány vítězstvím samosprávného sektoru v socialistických zemích a rozšířením socialistického společenství. Není vyloučeno prosazování určité komunistické kvality vztahů v části socialistického společenství. Meze etapy jsou vyčerpány dosažením určité rovnováhy mezi oběma společenstvími v rámci globální organizace světa.
  2. Socialistické společenství prohlubuje společenskou kvalitu svých vztahů směrem k vyšší fázi komunismu a dále se rozšiřuje. Probíhá řešení neantagonistických rozporů staré společenské dělby práce a začíná trend k sociální homogenitě. V kapitalismu se prohlubují rozpory a prosazuje se samosprávný sektor, který zvyšuje svoji celospolečenskou kvalitu. Probíhá proces rovnoměrnějšího vývoje světa a vyrovnávání postavení etnik a regionů. Meze etapy jsou vyčerpány dosažením převahy socialistického společenství v globálním měřítku.
  3. Socialistické společenství má globální převahu a tenduje k přerůstání socialistických vztahů v komunistické. Kapitalistická soustava je podřízena logice globální společenské reprodukce a kapitalistické vztahy zanikají. Meze etapy jsou vyčerpány zánikem kapitalismu a vznikem komunistických vztahů alespoň v části světa.