Člověk je tvor společenský a společností je nejenom formován či socializován, ale v průběhu celé životní dráhy je veškerý jeho život výslednicí a průsečíkem faktorů, které vyplývají z jeho individuality a z vlivu společnosti. Na stejnou společenskou skutečnost reagují jedinci odlišně podle své individuality, ale tato odlišnost od průměrné reakce má své mantinely a různou míru pravděpodobnosti uskutečnění. Předpokládané rozložení pravděpodobnosti reakcí má podobu Gaussovy křivky, ( Gaussova či normální křivka je výrazem normálního či přirozeného rozložení a má podobu zvonu. Charakterikou normálního rozložení je, že „…stejnou hodnotu jako aritmetický průměr mají i modus a medián (nejčetnější hodnota a prostřední hodnota). …normální rozdělení s největší četností „uprostřed“ musí být symetrické.“ Svoboda, H. Moderní statistika. Praha.1997. str.75. ) modální - nejčetnější reakce jsou nejpravděpodobnější, dále od vrcholu klesají četnosti a pravděpodobnost dalších reakcí, které však nejsou zcela vyloučené. Tento model je vyjádřením sociální determinace člověka a jeho svobody. Pro ilustraci uveďme příklad podnikatele V.Koženého. Česká společnost počátku devadesátých let byla objektivně stejná pro všechny občany, i když není pravda, že jejich startovní pozice byly stejné. Na stejnou společenskou situaci však reagovali jen někteří jako podnikatel V.Kožený. K nezbytným individuálním faktorům patřily mimo jiné podnikatelské schopnosti, relevantní informace a schopnost s nimi pracovat a mravní nevázanost.
Také životní problémy člověka jsou podmíněny individuálně a společensky, přičemž každý problém má různý poměr obou složek. Některý problém je více podmíněn společensky, jiný individuálně. Kanibalismus v primitivním kanibalském kmenu je dominantně podmíněn sociálně, mimořádný případ kanibalismu v evropské kultuře je především výrazem individuální deviace. Negramotnost v chudém africkém státě je výpovědí o společnosti, negramotnost v české společnosti je více sdělením o jedinci.
Problémy českých občanů jsou tedy výpovědí o jejich osobnosti a o jejich životě, ale také sdělením o společnosti. Sledováním problémů v různých životních fázích a v sociodemografických skupinách dostáváme hlubší a jemnější výpověď o společnosti.
Z empirického výzkumu byla na základě volné otázky ( Výpovědi mladé generace byly získány pomocí volné otázky: „Jaký je v současnosti váš hlavní životní problém?” ) a její kategorizace sestavena baterie životních problémů.
Údaje o hlavních životních problémech ve všech věkových skupinách obsahuje následující tabulka ( Tabulka obsahuje údaje z výzkumů z let 1996 a 2001, které byly získány stejnou metodikou, a je proto možná jejich komparace.). V nejmladší věkové skupině hlavní životní problém nejčastější souvisí se studiem. Tento typ problému uvádí 37% jedinců nejmladší věkové skupiny. Ostatní problémy jsou ve srovnání se studijními uváděny řádově méně, 13% a méně. Toto poznání obsahuje i pozitivní sociální sdělení. Říká, že velká část mládeže nemá skutečné vážnější problémy. Vnímání studijních problémů jako závažného životního problému je také signálem, že studium je pro mládež ústřední životní kategorií dané životní fáze.
Mladí lidé ve věku 19 – 23 let mají dva hlavní problémy. Na prvním místě to jsou finanční problémy (20%) a na druhém místě studijní (12%). Studium se stává problémem pro třetinu mládeže ve srovnání s předchozí skupinou. V tomto věku se objevují také další problémy, bytové 6% a fyzické a psychické problémy 6%. Zdravotní problém je v této skupině hlavním problémem již pro 4% jedinců.
Ve skupině 24 - 30 let má finanční problém 25% respondentů a jedná se opět o problém největšího množství mladých lidí daného věku. Do popředí se dostávají pracovní problémy. Pracovní problém uvádí každý desátý respondent. Další uváděné problémy s četností kolem 5% jsou problémy s partnerem, vztahy v rodině, bytový problém a zdravotní problémy.
V následujících věkových skupinách až do 45 let se hlavním problémem stávají peníze, respektive. jejich nedostatek. Ve věku 46 - 60 let jsou finanční problémy rozsahem mírně překryty zdravotními problémy. Ve skupině nad 61 let jsou zdravotní problémy výrazně největším problémem, jako problém pociťuje zdraví 40% respondentů.
| Životní problém | Rok |
Věková skupina |
|||
| 15 - 18 | 19 – 23 | 24 - 30 | 31 – 45 | ||
| Zdravotní | 1996 | 1,6 | 2,7 | 5,3 | 9,4 |
| 2001 | 1,9 | 4,4 | 8,1 | 9,3 | |
| Žádné | 1996 | 10,4 | 10,7 | 6,8 | 9,4 |
| 2001 | 2,9 | 2,4 | 1,7 | 2,1 | |
| Finanční | 1996 | 11,2 | 17,1 | 25,2 | 21,2 |
| 2001 | 12,6 | 20,0 | 24,5 | 23,0 | |
| Bytové | 1996 | 0,8 | 14,3 | 13,5 | 2,0 |
| 2001 | 0,0 | 5,8 | 6,6 | 5,4 | |
| Studijní | 1996 | 34,4 | 13,4 | 4,3 | 1,2 |
| 2001 | 36,9 | 12,2 | 1,7 | 1,4 | |
| Pracovní | 1996 | 7,2 | 14,5 | 12,6 | 15,5 |
| 2001 | 1,9 | 5,8 | 10,1 | 11,1 | |
| Vztahy v rodině | 1996 | 12,8 | 1,8 | 10,7 | 16,3 |
| 2001 | 3,9 | 1,5 | 4,6 | 3,6 | |
| Partnerské | 1996 | 6,4 | 7,2 | 6,9 | 7,7 |
| 2001 | 1,9 | 3,4 | 4,9 | 3,9 | |
| Mezilidské vztahy | 1996 | 4,0 | 3,6 | 2,9 | 1,2 |
| 2001 | 0,0 | 0,5 | 1,1 | 0,7 | |
| Negativní společenské jevy | 1996 | 0,8 | 0,0 | 0,0 | 0,4 |
| 2001 | 0,0 | 0,9 | 0,0 | 1,1 | |
| Fyzické a psychické | 1996 | 5,6 | 3,6 | 2,9 | 2,0 |
| 2001 | 5,8 | 6,3 | 5,2 | 3,9 | |
| Sociální, existenční | 1996 | 0,0 | 0,5 | 0,9 | 3,3 |
| 2001 | 0,9 | 2,9 | 1,7 | 0,3 | |
Prameny: 1996/1, 2000/1 - 3/5,
Nejméně finančních problémů má mládež do 18 let, v dalších skupinách zasahují finanční problémy větší část populace daného věku. Od věkové skupiny 24 - 30 se finanční problémy dotýkají o něco menšího podílu lidí, tento pokles je ale poměrně malý. Výraznější je až ve věkové skupině 61 a více, jde zhruba o 10% ve srovnání s předcházejícími věkovými skupinami. Tato část populace má již zařízený byt, děti se osamostatnily a nepotřebují již tak výraznou pomoc. K těmto výdajovým položkám se přidává pozitivní příjmová položka, protože v tomto období řada lidí ještě pracuje.
Bytový problém je nejnaléhavější ve věkové skupině 24 - 30 let (7%), dále četnost bytových problémů klesá. Zdravotní problémy jsou jedinou kategorií, která je lineárně závislá na věku a jejíž četnosti plynule v každé další věkové skupině narůstají. Již v nejmladší věkové skupině do 18 let uvádí zdravotní problém jako dominantní 2%. Největší nárůst nastává po 45. roce věku. Oproti předchozí věkové skupině je po 45. roce věku počet lidí, kteří pociťují jako největší problém zdraví, více než dvojnásobný.
Studijní problémy se týkají především nejmladších respondentů, ale vyskytují se i v dalších věkových skupinách. V nejmladší věkové skupině pociťuje studijní problémy jako dominantní více než třetina respondentů.
Výskyt pracovních problémů narůstá od věkové skupiny 19 - 23 let. Nejméně pracovních problémů mají lidé ve věku 15 -18 a 19 - 23 let, což je do značné míry způsobeno i faktem, že pracovní proces se v tomto období ještě netýká velké části této věkové skupiny, protože její členové studují.
Rodinné problémy a četnost jejich výskytu jsou spojeny se soužitím dvou generací. Nejméně rodinných problémů je ve věkové skupině 19 - 23 let. V tomto období se mladí lidé osamostatňují, avšak vlastní rodiny ještě ve větší míře nezakládají.
Společenské problémy - reflexe problémů na makrospolečenské rovině je velmi nízce zastoupena, v některých věkových skupinách není zastoupena vůbec. To je dáno stávajícím společensko-ideovým klimatem, v němž dominuje individuum a individualizace, a také tím, že problémy jedince překrývají problémy celospolečenské. Společensko-politická euforie byla nahrazena politickou skepsí a tendencí řešit vlastní problémy individuálně, bez souvislostí s vývojem společnosti.