1 O optimismu a pesimismu, o dvacátém století a mnoha jiných věcech, cituje I.Deutscher, Trotzki I, Stutgart 1962, s.62nn.
2 F.Heer, Europa. Mutter der Revolutionen, Stutgart 1964.
3 L.Trotsky, Their Morals and Ours, b.d., psáno 1938, cituje Heer, s. 998. Srv. L.A.Gordon - E.V.Klopov, Čto eto bylo? Razmyšlenija o predposylkach i itogach togo, čto slučilos s nami v 30-40-je gody, Moskva 1989. V období od konce 80. let mají konečně možnost poznat názory Trockého i ruští čtenáři: L. Trockij, Predannaja revoljucija, Moskva 1991; L. Trockij, Stalinskaja škola faľsifikacij, Moskva 1990; I. Deutscher, Trockij v izgnanii, Moskva 1991. Podrobněji k Trockého názorům v poslední kapitole věnované vývoji socialistických společností. Obsáhlou monografii o Trockém připravil také D. Volkogonov (Trotzki. Das Janusgesicht der Revolution, Düsseldorf u.a. 1992), autor dvoudílného životopisu J. V. Stalina a biografie V. I. Lenina. K podstatě stalinismu Léon Trotski, Textes, Paris 1984, s. 280nn. (v úvodu knihy je studie Jeana Paula Scota, s. 9-88). Krátký portrét podává i James D. Young, Socialism Since 1889. A Biographical History, London 1988, s. 179nn.
4 Srv.R.Kalivoda, Demokratizace a kritické myšlení, Literární listy 1968/10, 2.5.1968.
5 Srv. E.Hobsbawm et al., The Forward March of Labour Halted?, London 1981.
6 B.Bauer, Hallische Jahrbücher für deutsche Wissenschaft und Kunst, März 1840.
7 P.Tillich, The Courage to Be, s. 100.
8 K.Kosík, Antinomie morálky, Plamen 1964/9, s. 3-4.
9 K Dubčekově osobnosti srv. Z.Mlynář, Mráz přichází z Kremlu, Köln 1979 (Praha 1990) a zvl. K.Kaplan, Dans les archives du comité central. 30 ans de secrets du Bloc soviétique, Paris 1978, s. 289nn. Posmrtně vyšly jeho paměti Naděje umírá poslední, Praha 1993.
9a Ossip Karl Flechtheim, Vergangenheit im Zeugenstand der Zukunft. 1937-1974, Berlin 1991, s. 502-524.
10 K.Kaplan, Nová mysl 1968/5 a další čísla, týž, Dans les archives du comité central. 30 ans de secrets du Bloc soviétique, Paris 1978, M.Jodl, O ideu československého státu, Literární listy 9/1968,s.5. Srv. Č.Císař, Marxův myšlenkový odkaz je záštitou, oporou a inspirací, Rudé právo 7.5.1968, s.3 a P.Reiman, Monopol leninismu a Československo, Nová mysl 1968/8, s.1038. Karel Kosík ("Konec dějin" a šaušpíler, Lettre internationale 1994/1, s. 37) mluví právem o reálsocialismu jako o "neblahé karikatuře komunismu".
11 Č.Císař, Marxův myšlenkový odkaz je záštitou, oporou a inspirací, Rudé právo 7.5.1968 (Život strany 29.5.1968), s.3. Srv. i odpověď Císaře Konstantinovovi, Rudé právo 22.6.1968.
12 O.Šik, Ekonomika a zájmy, Praha 1968, s.6
13 M.Hübl, Společenská odpovědnost, vědecká metoda a etika, ČSČH 1964/2, s.200.
14 J.Opat, O programu nejen Košickém, Reportér, č. 15, 10.4.1968.
15 R.Kalivoda, Demokratizace a kritické myšlení, Literární listy č. 10, 2.5.1968, F.Janáček, Politika kolem historie, Politika č. 6, 3.10.1968.
16 K.Kosík, Krize moderního člověka a socialismus, Plamen 10/1968, s. 23. Srv. K.Kosík, Naše nynější krize, Literární listy 1968/12, s.3 (Studie byla přetištěna ve výboru K. Kosík, Století Markéty Samsové, Praha 1993, s. 25-62).
17 J. Opat, Není návratu, Práce 26.7.1968.
18 R. Kalivoda, O perspektivách socialistické demokracie, Rudé právo 3.5.1968, D.Slejška, Samospráva výrobců a její možnost, Politika 1968/4, s.14.
19 MES 36, Praha 1973, s. 364. (U spisů Marxe a Engelse užívám zkratkovité citace: MES=Karel Marx-Bedřich Engels, Spisy; MEW=Karl Marx-Friedrich Engels, Werke; MEGA=Karl Marx-Friedrich Engels, Gesamtausgabe.)
20 G.W.F.Hegel, Filozofia dejín, Bratislava 1957, s. 34.
21 MES 38, Praha 1974, s. 441.
22 C.Brinton, The Anatomy of Revolution, New York 1965.
23 E.H.Carr, A History of Soviet Russia (The Bolshevik Revolution, 1917-1923, vol. 1-3, London 1951-1953, The Interregnum 1923-24, London 1954, E.H.Carr-R.W.Davies, Foundations of a Planned Economy, 1926-29, London 1969, I.Deutscher, Stalin, London 1961, týž, Trotsky, vol 1-3, Oxford UP1954-1959, týž, The Unfinished Revolution, London 1967, týž, Russia after Stalin, London 1969, M.Britovšek, Stalinov temidor, Ljubljana 1984 (česky zkráceně Stalinův termidor, Praha 1991), A.Nove, An Economic History of the USSR, Penguin Books 1969, A.Nove, D.M.Nuti, Socialist Economics, Penguin Books 1972, A.Nove, Socialism, Economics and Development, London 1986, s. 88-103. Syntetická práce E. H. Carra The Russian Revolution. From Lenin to Stalin (1917-1929) byla zpřístupněna i ruským čtenářům (Russkaja revoljucija. Ot Lenina do Stalina 1917-1929, Moskva 1990).
24 V.I.Lenin, v: G.Sadoul, Inostrannaja litěratura, 1966, No. 4, s.236.
25 S.Cohen, Bucharin. Političeskaja biografija 1888-1938, Moskva 1988, N.I.Bucharin, Eťudy, Moskva-Leningrad 1932 (reprint 1988), týž, Izbrannyje proizvěděnija, Moskva 1988; Bucharin: čelověk, politik, učonyj, Moskva 1990.
26 B.Urban, Zrod a konec velké diskuse, Praha 1968.
27 Platón, Symposion, Praha 1915, s. 43.
28 MES 1, Praha 1956, s. 582.
29 R.A.Alves, Poznámky pro program rekonstrukce v teologii, v: L.Brož, Evangelium dnes, Praha 1974, s. 132.
30 K.Marx, Kapitál II, Praha 1954, s. 376.
31 W. Benjamin, Dílo a jeho zdroj, Praha 1979, s. 133 ( o názorech W. Benjamina souhrnně B. Witte, Walter Benjamin, Reinbek bei Hamburg 1990).
32 K.R.Popper, The Open Society and Its Enemies, sv. 2, London 1962, s. 86.
33 G.Leff, The Tyranny of Concepts, London 1961, s. 170.
34 Srv. A.I.Timofejev, Antiideje a humanismus. Sociálně etická analýza, Praha 1978, s. 282nn.
35 N.Berďajev, Eksistěnciaľnaja dialektika božestvennogo i čelověčeskogo, Paříž 1952, s. 207 (Můj kritický vztah k filosofii Berďajeva nic nemění na tom, že jeho vidění ruské myšlenkové tradice má velký význam pro pochopení osudů ruských revolucí - srv. N. Berďajev, Pramene a zmysel ruského komunizmu, Sergej Khelemendik Press, b.d. - 1991).
36 K.Marx, Teorie o nadhodnotě II, Praha 1964, s. 120, Srv. MES 2, Praha 1957, s. 102.
37 Solidní zpracování problému stalinismu v Rusku přinesla až doba «přestavby»: viz např. Roj Medvedev, Stalin a stalinizmus. Historické črty, Bratislava 1990; D.Volkogonov, Triumf i tragedija, I. V. Stalin. Političeskij portret, Moskva 1989, I. 1 (slovensky Triumf a tragédia. Politický portrét J. V. Stalina 1-2, Bratislava 1990). Na adresu Stalina by mohla být vznesena glosa Marxova: "účel, který potřebuje nekalé prostředky, není svatý účel..." (MES 1, Praha 1956, s. 79). Dmitrij Volkogonov, muž, který dělal pozoruhodnou kariéru už za sovětského režimu a později vojenský poradce B. N. Jelcina, spoluorganizátor masakru ruského parlamentu v říjnu 1993, svou zmíněnou práci o Stalinovi ještě naplňoval nekriticky obdivnými glosami na adresu Lenina, jeho práce o Trockém (Trotzki. Das Janusgesicht der Revolution, Düsseldorf u. a. 1992) už je přechodem ke stanovisku, které je předvedeno plně v monografii o Leninovi (Lenin. Političeskij portret, Moskva 1993; Lenin. Utopie und Terror, Düsseldorf u.a. 1994). Ta je pokusem najít zárodky masového teroru a porušování zákonnosti už u Lenina: jedná se spíše o politický pamflet (byť i využívající privilegovaného přístupu k dokumentům) než o poctivou snahu o vědecké vysvětlení Leninova myšlenkového a politického díla v daném historickém kontextu. Opačnou krajnost představuje Ludo Martens, který svou nevšední energii dal do služeb pokusu o rehabilitaci Stalina (historického Stalina zakrývají u Martense ve skutečnosti činy lidu Sovětského svazu, Stalin se mění spíše v symbol: viz Ludo Martens, Un autre regard sur Staline, Bruxelles 1994; Jiný pohled na Stalina, Praha 1995).
38 N.Berďajev, Opyt eschatologičeskoj metafiziki, Paříž 1947, s. 204.
39 Týž, Mirosozercanije Dostojevskogo, Paříž 1968, s. 153 (=N. Berďajev, Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, Moskva 1994, s. 98). Toto téma rozvíjí obsáhle Berďajev v kap. VI «Světonázoru Dostojevského» Revoluce. Socialismus (Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, s. 86-104).
40 Srv. K.Marx, Občanská válka ve Francii, MES 17, Praha 1965.
41 MES 7, Praha 1959, s. 53.
42 G.Gatlin, Systematic Politics, Toronto 1962, s. 79.
43 N.Berďajev, Opyt eschatologičeskoj metafiziki, Paříž 1947, s. 180.
44 Tamtéž, s. 213.
45 Týž, Mirosozercanije Dostojevskogo, Paříž 1968, s. 47 (=N. Berďajev, Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, s. 33).
46 Tamtéž, s. 91 (N. Berďajev, Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, s. 60). Těžko lze přijmout Berďajevův apriorní názor, že svoboda je iracionální - Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, s. 59.
47 Ph.G.Zimbardo, The Cognitive Control of Emotion, New York 1968.
48 N.Berďajev, Mirosozercanije Dostojevskogo, Paříž 1968, s. 96 (Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, s. 63). Srv. A.Koestler, The Ghost in the Machine, London 1967, s. 234, 246, srv. E.Glagoleva, Estětika antirazuma, Moskva 1972.
49 N.Berďajev, Mirosozercanije Dostojevskogo, Paříž 1968, s. 97 (Filosofija tvorčestva, kuľtury i iskusstva 2, s. 64).
50 MES 8, Praha 1960, s. 144.
51 Tamtéž, s. 142nn.
52 E.Fromm, We Shall Be as Gods, New York 1966, s. 93-97.
53 W.Benjamin, Dílo a jeho zdroj, Praha 1979, s. 9.
54 Tamtéž, s. 46.
55 Tamtéž, s. 78.
56 Např. J.Mužík, Filozofie - světový názor - společnost, Praha 1986; J.Mužík a kol., Dialektika formování socialistického vědomí, Praha 1981. V SSSR podobnou práci představuje G.L.Smirnov, Sovětský člověk, Praha 1976
57 K.Kosík, Česká radikální demokracie, Praha 1958; týž, Dialektika konkrétního, Praha 1963; R.Kalivoda, Husitská ideologie, Praha 1961; týž, Moderní duchovní společnost a marxismus, Praha 1968; M.Machovec, Smysl lidského života, Praha 1965; týž, Jesus für Atheisten, Stutgart 1972 (česky Ježíš pro moderního člověka, Praha 1990); týž, Svatý Augustin, Praha 1967; týž, Tomáš G.Masaryk, Praha 1968, atd.
58 W.Benjamin, Dílo a jeho zdroj, Praha 1979, s. 17. To zpochybňuje např. Jon Elster, Making Sense of Marx, Cambridge UP 1985. Elster je mezi filosofy inspirovanými Marxem jedním z nemnoha, kteří jsou zastánci metodologického individualismu - srv. Erik Olin Wright-Andrew Levine-Elliott Sober, Reconstructing Marxism. Essays on Explanation and the Theory of History, London-New York 1992, s. 108nn.
59 Srv. L.Sochor, Filosofie jako kritická teorie, Literární noviny, 1966/2, s. 8 (Za jeden z největších dluhů marxistické myšlenkové kultury v Československu pokládám to, že Sochorova díla nejsou dodnes vydána).
60 H.Marcuse, Buďte realisté, žádejte nemožné, Listy 1968/4, s. 12.
61 K.Teige, Výbor z díla I, Praha 1966, týž, Vývojové proměny v umění, Praha 1966.
62 Srv. M.Král, Věda a civilizace, Praha 1968 (v mnohém předjímá J.Habermase, Technik und Wissenschaft als Ideologie, Frankfurt am Main 1969).
63 G.Lukács, Zur Ontologie des gesellschaftlichem Seins, I. Halbband, Darmstadt 1984; k mladému Lukácsovi U.Apitzsch, Gesellschaftstheorie und Ästhetik bei Georg Lukács bis 1933, Stuttgart-Bad Gannstatt 1977.
64 J.Zelený, O logické struktuře Marxova Kapitálu, Praha 1962; týž, Praxe a rozum. Pojetí racionality a překonání tradiční ontologie v Marxově kritice Hegela, Praha 1968; týž, Úvod do filosofie, Praha 1969; J.Cibulka, Dialektika a ontologie, Bratislava 1968; J.Pešek, Dialektika dělby práce. Sebestrukturace a perspektivnost člověka, Praha 1966; Zbyněk Fišer (Egon Bondy), Útěcha z ontologie, Praha 1967 (spis navazující na Útěchu z ontologie vyšel roku 1993: Egon Bondy, Juliiny otázky. "Doslov", Praha 1993). Srv. E. Bondy, Konec ontologie?, Filosofický časopis 1994/3, s. 486-489; I. Jirásek, Nesubstanční ontologie Egona Bondyho, Filosofický časopis 1994/1, s. 105-122. Z Bondyho Poznámek k dějinám filosofie, které sahají po Kanta vyšly zatím 4 svazky (I. Indická filosofie, Praha 1991; II. Čínská filosofie, Praha 1993; III. Antická filosofie, Praha 1994; IV. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku, Praha 1993).
65 Miroslav Kusý usiloval o sjednocení scientismu a anthropologismu, kosmocentrismu a anthropocentrismu (M.Kusý, Spor o východisko, zmysel a charakter marxistickej filozofie, Filozofia 1/1967, s. 274-276). Vývoj M. Kusého po listopadu 1989, devalvující v mnohém předchozí jeho postoje, zůstává stranou mého pohledu.
66 Z mnoha a mnoha příspěvků uvádím B.S.Turner, Marx and the End of Orientalism, London 1978; R. Miliband, Marx and the State, v: R. Miliband - J. Saville, vyd., Socialist Register 1965 (London); týž, The State in Capitalist Society, New York 1969 (London 1969); týž, Reply to Nicos Poulantzas, v: R.Blackburn, ed., Ideology in Social Sciences, Glasgow 1972; týž, Poulantzas and the Capitalist State, v: New Left Review 1973, No. 82; týž, Marxism and Politics, London 1977; N.Poulantzas, Pouvoir politique et classes sociales, Paris 1968; týž, The Problem of the Capitalist State, v: R.Blackburn, ed., Ideology in Social Sciences, Glasgow 1972; týž, Political Power and Social Classes, London 1973; týž, Fascism and Dictatorship London 1974; týž, Classes in Contemporary Capitalism, London 1975; týž, The Capitalist State. A reply to Miliband and Laclau, v: New Left Reviex, 1976, no 95; týž, Ľ Etat, le Pouvoir, le Socialisme, Paris 1978; B.Jessop, Democracy and Dictatorship. Eurocommunism and the State, v: Eurored 1978, No. 6; týž, The Capitalist State, Marxist Theories and Methods, Oxford 1982; E.Laclau, Politics and Ideology in Marxist Theory, London 1979; E.Meiksins Wood, For Sale. Strategies for Winning the Class Struggle, v: Canadian Dimension, 1979, vol. 14, No. 1; táž, The Separation of the Economic and the Political in Capitalism, New Left Review 1981, No. 127; táž, The Pristine Culture of Capitalism. An Historical Essay on Old Regimes and Modern States, London-New York 1992; P.Anderson, Lineages of the Absolutist State, London 1974; týž, Considerations on Western Marxism, London 1989 (první vyd. 1976); z časopisů tohoto směru New Left Review, Socialist Register, Eurored, Thesis Eleven přinášejí řadu přínosných článků ke klíčovým tématům dneška.
67 P.Anderson, Considerations on Western Marxism, London 1989 (původně 1976, francouzsky Sur le marxisme occidental, Paris 1977). O moderním marxismu na Západě pojednává IV. díl Dějin marxismu, založených E. Hobsbawmem (užívám vydání v nakl. Einaudi, Il marxismo oggi). Vynikající encyklopedií marxistického myšlení, která je u nás dosud nedostižným vzorem je Tom Bottomore, Laurence Harris, V. G. Kiernan and Ralph Miliband, ed., A Dictionary of Marxist Thought, 2. revidované vydání Oxford 1991. Možnosti překonat desintegraci marxismu jako teorie dějin zkoumají Erik Olin Wright-Andrew Levine-Elliott Sober, Reconstructing Marxism. Essays on Explanation and the Theory of History, London-New York 1992: tato práce se probíjí k rekonstrukci a obnově marxismu především analytickou cestou, od mikroúrovně k celkové teorii dějin.
68 J.Habermas, Theorie des kommunikativen Handelns 1-2, Frankfurt am Main 1981 (užívám vyd. 1985); týž, Vorstudien und Ergänzungen zur Theorie des kommunikativen Handelns, Frankfurt am Main 1985.
69 B.Brecht, Myšlenky, Praha 1958, s. 19.
70 Tamtéž, s. 8
71 Zachovává si ale zpětnovazební význam:"...revolučně romantický postoj ke skutečnosti trvá a musí trvat až do chvíle, kdy marxistická perspektiva přestává být perspektivou". R.Kalivoda, Moderní duchovní skutečnost a marxismus, Praha 1968, s. 124. Ke vztahu teorie a dějin N.Poulantzas, v: Kritik der politischen Ökonomie heute. 100 Jahre "Kapital", Frankfurt am Main 1968 a I.Wallerstein, Marx and History, Thesis Eleven, vol. 8: Marx and Politics.
72 To ukazoval i M.S.Gorbačov, Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět, Praha 1987, s. 42. Gorbačov ovšem chtěl původně založit obnovu socialismu na pozdním Leninovi: to se muselo prokázat jako iluze. Ve skutečnosti přestavba musela být koncem monopolu leninismu: přestavba jako revoluce je zároveň thermidorem (Bismarck: ten vyvolával revoluci zdola a dával jí charakter revoluce shora; racionalizoval dějinný terén daný revolucí 1848 a osmačtyřicátníci to pochopili). Gorbačov tak musel nutně přejít k "přestavbě přestavby", musel nastoupit cestu k socialistické občanské společnosti. Toho nebyl schopen, a tak výsledkem byl rozklad. Kritickou analýzu koncepce přestavby a nového myšlení přinášejí zejména japonští marxisté: srv. např. Tetsuzo Fuwa, The Point Reached by the «New Thinking». Critical Analysis of Mikhail Gorbachev°s Article, «Socialist Idea and Revolutionary Perestroika», Important International Issues. Japanese Communist Party. Vol. 18, 1990-1991, Tokyo 1993, s. 18-61. Tetsuzo Fuwa na japonském příkladu ukazuje to, jak se Moskva snažila komunistického hnutí používat k velmocenským zájmům a omezovala jeho tvořivý potenciál. Viz Tetsuzo Fuwa, Interference and Betrayal. Japanese Communist Party Fights Back Against Soviet Hegemonism, Tokyo 1994 a týž, Stalin and Great Power Chauvinism, Tokyo 1993.
73 Srv. R.Kalivoda, Husitství a jeho vyústění v době předbělohorské a pobělohorské, Studia comeniana et historica 25/1983, s. 3-44 (=R. Kalivoda, Husitská epocha a J. A. Komenský, Praha 1992, s. 9-60).
74 Jejími teoretiky v Maďarsku 80. let byli Attila Ágh (A polgári demokrácia mítosza és valósága, Budapest 1986; Az önszabályozó társadalom, Budapest 1989) a György Szoboszlai (Államiság és politikai rendszer, Budapest 1987). Teoretikem právního státu byl v této době především Kálmán Kulcsár, Politikai és jogszociológia, Budapest 1987). Ve shodě s Marxovou koncepcí zakládá emancipační strategii komunistického hnutí na rozvoji občanské společnosti Antonio Gramsci (viz Sabine Kebir, Gramsci°s Zivilgesellschaft, Hamburg 1991). K jeho dílu srv. i Kulturen des Widerstandes. Texte zu Antonio Gramsci, vyd. Johanna Borek, Birge Krondorfer, Julius Mende, Wien 1993; o jeho koncepci kulturní politiky se lze poučit v sborníku Gramsci, Pasolini. Ein imaginärer Dialog, Wien 1987 a ve výboru Antonio Gramsci, Zu Politik, Geschichte und Kultur, Leipzig 1986 s doslovem Guido Zamiše (s. 319nn.).
75 Srv. MES 8, Praha 1960, s. 144.
76 O něm: J.L.Hromádka, Don Quijote české filosofie - Emanuel Rádl (1873-1942), Praha 1947 ( Rádlova «Útěcha z filosofie» vyšla nově v Praze 1994); L.Nový, K filosofii a teologii českého protestantismu, Sborník fil.fak. Brno, řada B, 1963; J.Patočka, Význam pojmu pravdy pro Rádlovu diskusi o pozitivismu, Česká mysl 1937.
77 F. X. Šalda, O smysl kultury, v: Z období Zápisníku I-II, Praha 1987 (původní stať vyšla v Šaldově Zápisníku III, s. 105-122), I, s. 169.
78 Tamtéž, s.174. Šalda dobře stavěl proti sobě kulturu a civilizaci, v níž cítí manipulativnost: říká, že "celé lidské zástupy jsou vyloučeny z této civilizace, nebo živoří na jejím okraji" (tamtéž, s. 170). Srv. L.Mumford, The Myth of the Machine, New York 1970, s. 75: "milióny lidských bytostí žijí ve stínu totální katastrofy".
79 S rekonstrukcí přirozeného světa souvisí pochopení jednoty s přírodou a návrat k vlastnímu Já - L.Mumford, The Myth of the Machine, New York 1970, s. 117-127, 405-409. Existenciální hodnoty by měly zajistit zmírnění a překonání morálního rozpolcení člověka - V.Ferkiss, Technological Man: the Myth and the Reality, New York 1969, s. 221, 245, 247. Srv. K.Marx, Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844, Praha 1961, s. 92-93.
80 Rubem Azevedo Alves, Poznámky pro program rekonstrukce v teologii, v: Luděk Brož, Evangelium dnes, Praha 1974, s. 132.
81 F.Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě III, Praha 1968.
82 Luccio Magri, Sujetos sociales y políticos de la transformación, Nuestra Bandera, No 156/157, agosto-noviembre 1993, s. 115.
83 Srv. Stanislav Hubík, K postmodernismu obratem k jazyku, Boskovice 1994, s. 10.
84 Régis Debray talks to Daniel Bougnoux, The Unesco Courier, February 1995, s. 5. Régis Debray shrnul své názory na problém komunikace, na procesy přenosu informace, na symbolickou efektivnost, na vztahy mezi technologií a kulturou v knihách Cours de médiologie générale, Paris 1991; Vie et mort de l°image, une histoire du regard en Occident, Paris 1992 a Manifestes médiologiques, Paris 1994. Moje pojetí massmediální a komunikativní problematiky se v řadě ohledů blíží Debrayovi.