Jednání člověka - na rozdíl od zvířat - je určováno nejen jeho instinkty a potřebami, ale také jeho zkušeností a zpracováním této zkušenosti v jakýsi druh pomocníka, který pomůže orientovat se při snaze zvládnout život. Takové výsledné zpracování zkušeností nazýváme světovým názorem.
Světový názor musí zahrnovat a hodnotit celek světa a postavení člověka v něm. Světový názor musí člověku zprostředkovat smysl jeho života i všeho ostatního, a tak jej připravit, aby jeho život a jednání byly v souladu s poznávaným účelem.
Světové názory lidí měly v různých dobách i různých místech rozdílný vliv v důsledku měnících se podmínek okolního světa a vývoje i v důsledku počínajícího se dosti skromného stavu poznání přírody. Kromě toho světový názor určité lidské skupiny, tlupy, kmene, národa, rasy či třídy se lišil od názoru jiné skupiny také proto, že musel zaručovat přežití a často nadvládu určité skupiny nad jinými skupinami. Proto během určitých vývojových období každého kmene a národa zahrnoval světový názor i jejich vlastní modly nebo bohy. Světový názor vznikal během dlouhých časových období jen formou náboženských představ a příkazů. Teprve později se utvářely vedle nábožensky orientovaných i filozoficky motivované světové názory. Prozatím nebylo většinou přihlédnuto k tornu, že i ve filozoficky motivovaném světovém názoru se nalézá náboženské jádro, vyjadřuje-li takový názor něco důležitého o smyslu života. Mnoho filozofů však budovalo svou ideologii pomocí lstivé logiky a vydávali náboženství za výsledek fantastického metafyzického myšlení. Tato logika je zvláštní zkušeností člověka vyšlechtěna ve zjednodušenou formu, jež přesně neodpovídá skutečnosti, protože skutečnost neprobíhá podle zákonů logiky, nýbrž podle vlastních, zvláště dialektických zákonitostí. Učení a představy náboženství nejsou jen takové, jež protiřečí dnešnímu vědění, neboť vznikaly v průběhu jiné doby a jiných podmínek. Učení a představy náboženství mají také určitý reálný obsah. Proto se musíme snažit brát v úvahu tento reálný obsah v našem Novém myšlení. Jsou totiž lidé, kteří potřebují své tradiční náboženství a nechtějí se jej zbavovat. Nový světový názor, Nový realismus, musí přesáhnout všechny ostatní světové názory a zapojit je podle jejich reálného obsahu.
Je dnes skutečností, že na této zeměkouli s jejími miliardami lidí propojených nesčíslnými vztahy existuje mnoho velkých i malých skupin s vlastním světovým názorem. Samostatné skupiny, jejichž světový názor by mohl přetrvávat bez protikladů k jiným skupinám, sotva existují. Ostatně ani by neměly význam.
Existující světové názory jsou však v protikladu jeden k druhému, a to je zdrojem mnoha konfliktů; za protiklady světonázorů stojí totiž mocné zájmy. Většina světových názorů jistě vyžaduje všeobecnou úctu. Jejich představitelé se domnívají, že život lidí by mohl být plodný, že lidé by mohli prožívat maximum štěstí, bude-li život na Zemi uspořádán podle jejich idejí. V čem asi takové štěstí má zůstávat, nemůžeme právě v tomto okamžiku zjišťovat. Zatím však každý, kdo dosud usiloval o celosvětové přijetí toho či onoho světonázoru či náboženství, musel vždy nutně použít prostředky násilí. Výsledky toho známe.
Přesto však nejsme nijak oprávněni učinit chybu a zavrhnout zcela předchozí snahy o celosvětové prosazení nějakého světového názoru. Jistě v minulosti v mnoha případech by se bylo nalezlo jiné řešení problémů. Avšak uskutečnitelné bylo vždy jen jediné z možných řešení, neboť okolnosti ve svém celku neumožňovaly současně jiné řešení. Při zpětném ohlédnutí proto například říkáme: „Německému fašismu bylo možno se vyhnout, kdyby...“ Ale právě toto „kdyby“ neexistuje ve formě poznatelné a zprostředkovatelné příčiny.
Takovou úvahu by bylo možno interpretovat jako přesný mechanický determinismus. Nesmíme však zapomínat, že lidská historie je také procesem uvědomování. Vznik rozumu dal lidstvu mnoho výhod. Teprve využití rozumu umožňuje lidem pochopit všechny okolnosti určitého problému a myslet ve větších souvislostech. Avšak rozum sloužil nejprve nejbližším přímým cílům lidské činnosti - lepšímu uspokojení potřeb a zájmů. Například byl-li v dřívějších dobách vykácen les, dělo se tak proto, aby lidé mohli získat více potravin pomocí zemědělství. V současnosti však ničení lesů Jižní Ameriky, Afriky a jiných zemí je činností, jež ohrožuje klima celé planety. Co kdysi bylo užitečné a nutné pro vývoj lidstva, dělo se bez uvážení možných škodlivých účinků v celosvětovém měřítku, a to ne proto, že by tento problém nebyl aktuální, nýbrž proto, že schopnosti tehdejšího lidstva neumožňovaly rozpoznat tyto vztahy a jejich následky. Postupně naše svědomí zpozornělo. Shromažďujeme zkušenosti a poznatky Náš rozum začíná myslet podle nových metod. Jsme schopni porozumět i složitějším souvislostem.
Ve skutečnosti můžeme pozorovat právě v současnosti počátky odstraňování strnulosti ve světonázorových protikladech mezi lidmi. V křesťanské církvi vyrůstá hnutí teologie osvobození. V SSSR Gorbačov vyhlašuje „glasnosť a perestrojku“. V Číně probíhá proces reformy. V průmyslových zemích se probouzí porozumění pro zachování životního prostředí, přírody i tělesného a duševního zdraví lidí. Stále sílící touha po míru vyžaduje odzbrojení, odsouzení války a zřeknutí se násilí. Všude se hovoří o Novém myšlení. Ale lidstvo daleko více cítí nutnost Nového myšlení, než si jasně uvědomuje jeho obsah. A toto Nové myšlení je právě součástí nového světonázoru, Nového realismu.
V současnosti ještě ve velké šíři vládnou ve světě staré, tradiční názory, které však přes svůj nárok na univerzálnost představují více méně jen skupinový zájem. Tyto vládnoucí světové názory a náboženství jsou založeny na dogmatech, jsou to tedy spíše strnulé ideologie než otevřené světové názory schopné uskutečňovat změny a napravovat omyly. Snaha modernizovat tyto světové názory pomocí nových zkušeností a poznatků zpravidla naráží na velký odpor a výsledkem je rozpad dřívější skupiny a formování nové, která nejčastěji vystupuje nepřátelsky vůči zbytku původní skupiny.
Můžeme souhlasit s Erichem Frommem, že v průmyslových zemích i v dřívějších socialistických zemích se většina lidí hlásí k praktickému materialismu, vlastnickému myšlení, konzumismu. Lidé nepřímo zavrhují souvislosti, jež jsou nadřazeny jejich nejbližším potřebám a zájmům. Tzv. „vysoké cíle“ je vůbec nepovzbuzují, sotva se jich dotýkají. Jejich životní cíl je hmotný blahobyt. Takový postoj si však přesto nechává pootevřena malá zadní dvířka - náboženské pojištění, neboť lidé neopomíjejí nechat křtít a biřmovat své děti i vstupovat do manželství nebo provádět pohřební obřady s církevní pomocí. Jistě v duši těchto lidí zůstává stále trochu neklidu, který je napomíná, aby mysleli v celé šíři svého osobního zájmu.
Opravdově uvážliví náboženští lidé nejrůznějších vyznání vědí, že jejich život je vpleten do velkého světového plánu Stvořitele. Jsou přesvědčeni o smyslu vlastního života i celého životního procesu, znají i svůj úkol v tomto životě a souhlasí s ním. Kde nehraje hlavní roli dogmatismus, tam jsou náboženské postoje plodné a živé.
Podobně je tomu i u opravdově uvážlivých ateistů všech oblastí, především u lidí s buržoazně liberálním, marxistickým i komunistickým světovým názorem. Ve snaze uskutečňovat sociální spravedlnost a rozvíjet lidské schopnosti, aby bylo dosaženo lidsky důstojného způsobu života i vyšší kultury, jsou si vědomi nejen smyslu života, ale také povinnosti každého jednotlivce splnit své úkoly na místě, jež odpovídá jeho schopnostem.
Obě skupiny, náboženská i nenáboženská, jsou z historických důvodů nepřátelské, stojí proti sobě, ač se nesčíslné kořeny socialismu i komunismu odvozují z původních křesťanských tradic, jež zůstaly zachovány v průběhu tisíciletí. Je známo, že mnozí významní předáci socialismu a komunismu pocházejí ze zbožných, nábožensky založených rodin. Nepřátelství obou skupin pochází především z toho, že křesťanská církev v průběhu minulých století aktivně podporovala vládnoucí třídy, jak je zřejmé ze zásady jednota trůnu a oltáře. To bylo příčinou, proč bylo dělnické hnutí z větší části hnáno k filozofickému materialismu.
Během posledního období se bojovníci za sociální práva, vykořisťovaní třetího světa i mnozí opravdoví křesťané v celém světě znovu setkávají s obnovující se Kristovou církví, což se děje např. v teologii osvobození, přicházející z Jižní a Střední Ameriky.
Světový názor blízké budoucnosti, Nový realismus, musí být schopen nalézat a ukazovat vše společné v rozdílných světových názorech. Oba směry, materialisté i idealisté, musejí prověřovat svá dogmata a upravovat je podle toho, zda odpovídají realitě. Tím se ukáže, že jádro různých přesvědčení je jen jedno. Pak budou navzdory rozdílnosti konkrétních představ své víry spolupracovat a jednat pro stejný účel.
Jaké rysy musí mít nový světový názor?
Nejdříve si musíme uvědomit, že současné lidstvo je velkým, navzájem propojeným organismem. I navzdory velké rozdílnosti jednotlivců i skupin se formuje určitá jednota. Není nutné, aby to byla striktní uniformita, o kterou usilovalo již tolik mocností. Vývoj se může plodně uskutečňovat jen rozvojem specifických zvláštností jednotlivců a skupin. Kdo chce např. přinutit Romy k životnímu způsobu usedlých Evropanů, ten uhasí - jak ukazuje zkušenost - jejich hudební tvořivost. Musíme podporovat celek, tedy lidstvo, a současně i části, tedy jednotlivé národy.
To, co platí pro různé národy, platí jistým způsobem také pro lidské skupiny, jež pro svůj historický vývoj tvoří společenství se samostatným přesvědčením. Existují např. socialisté, komunisté, liberálové, konzervativci. Všichni se domnívají, že stojí za to usilovat o své konečné cíle a že jejich učení je ve vztahu k praktickému životu to „pravé“. Zde se však musíme zcela bez emocí a rozumně snažit o sjednocení na společném demokratickém základě. Např. konzervativci a liberálové vidí správnou ekonomickou metodu v hospodaření na základě soukromého vlastnictví, zatímco socialisté a komunisté ji dosud viděli v široké socializaci. Nyní je naším úkolem nalézt vzájemné porozumění, jež na jedné straně zaručuje výkonnost a produktivitu soukromé a tržní ekonomiky a na druhé straně sociální spravedlnost. Právo spolurozhodování mohou mimoto námezdně pracující uskutečňovat řadou způsobů a rozvíjet je dále k optimálnímu cíli. Nový světový názor musí účelně, smysluplně sjednocovat ke spolupráci různé skupiny, musí co nejdříve ukončit nesmyslný vzájemný boj, který ubírá síly oběma.
Nový světový názor musí být otevřen pro vše nové. Jestliže se ukazuje, že jeho principy či nějaké formulace jsou nesprávné, nebo se objevuje něco úplně nového, musí to tento světový názor vzít v úvahu a bezpodmínečně z toho vyvodit důsledky. K novému světovému názoru má již blízko hypotetický realismus moderní vědy, který formuloval Gerhard Vollmer: „Předpokládáme, že existuje reálný svět, že má určité struktury a že tyto struktury jsou alespoň částečně poznatelné. Zkoumáme, jakých praktických výsledků dosahujeme pomocí těchto hypotéz.“
Pro požadavek otevřenosti pro vše nové, pro případy, že jisté poznatky nebo činy se ukáží jako chybné, nemůže nový světový názor uznávat žádná dogmata jako absolutní a odmítá omezenou ideologii, jež je založena na dogmatech. Jistě to snadno pochopíme např. v případě rasismu, kdy vládlo v německém fašismu dogma nadřazenosti „nordické árijské rasy“. Obtížnější je již sféra náboženských dogmat. V případě náboženství si musíme pamatovat, že dogmata mohou platit, jen pokud mají reálný obsah. Protože však jsou formulována lidmi, protože tito lidé jsou schopni myslet jen v podmínkách času, protože chápou v podmínkách času i to, čemu věří jako Božímu zjevení, musí být možné vzájemné porozumění a vzájemný souhlas, alespoň v základech religiozity.
Nový světový názor musí být Novým myšlením nejen svým obsahem, ale rovněž svou formou. Současná myšlenková metoda Nové myšlení musí zahrnovat nejen vrozenou formální logiku, ale mimoto i dialektiku. Dialektika je znalost základních zákonů života. Pět principů dialektiky tvoří princip neustálého pohybu a změny, princip všestranné souvislosti, princip jednoty protikladů, princip přechodu kvality v kvantitu a naopak a princip optimálního vývoje s korelací náhody a nutnosti.
Nové myšlení je mimoto založeno na poznání vzájemně propojené příčinnosti, zatímco nám je vrozena jen myšlenková forma lineární příčinnosti.
Nový světový názor musí rovněž vyjádřit něco o světu jako celku, o jeho poznatelnosti i o místě člověka v tomto světě.A toto určení nesmí odporovat skutečnostem, jež věda zkoumá. Tento světový názor musí člověku zprostředkovat, v čem je smysl života jako celku i smysl jeho vlastního života. Z toho všeho musí vzniknout přesvědčivá a zavazující etika.
Nový světový názor má ve svém základě hájit lidská práva i lidské povinnosti. Lidská práva i lidské povinnosti mají přitom vycházet ze samostatného postavení člověka v univerzálním životním procesu. Toto samostatné, zvláštní postavení člověka v životním procesu musí zdůvodňovat lidskou důstojnost, avšak nemá právo prosazovat antropocentrismus. Musíme se naučit chápat, že skutečně máme významné postavení a důležitý úkol, ale že vůbec nejsme středem světa či dokonce jeho pány. Musíme dojít k přesvědčení, že náš rozum, který někteří nazývají lidským duchem, je schopnost, jež vznikla v průběhu vývojového procesu života. V nás, v našem mozku, v naší smyslové schopnosti, v naší duši, v naší schopnosti myslet, život vytvořil své centrum, ve kterém se zrcadlí, rozpoznává a dosahuje na vyšším stupni nového způsobu chování. Tento úspěch evoluční teorie poznání je tak významný jako heliocentrický systém pro fyziku, jako teorie původu druhů pro biologii či srovnávací studium chování v psychologii. Pro filozofii je tento úspěch skutečným kopernikovským obratem, protože umožňuje překonat a překročit nešťastný rozkol mezi duší a hmotou, myšlením a zkušeností, empirismem a racionalismem, myšlením a bytím, duchovními a přírodními vědami, náboženstvím a ateismem.
Novým světovým názorem musíme také překonat protiklad mezi náboženstvím a světskostí, zvláště v politice. A nový světový názor musí zúrodnit umění i vědu.
Konečně nový světový názor nás musí naučit jednat v duchu původního Ješuy, později nazvaného Ježíš Kristus. Tento nezaložil nové náboženství. Neměl v úmyslu dotknout se tradičního náboženství svého lidu. Lépe řečeno, kázal a ukazoval svým příkladem nový postoj k životu. Tento postoj není v protikladu s žádným náboženstvím, ani se seriózním, uvážlivým ateismem. Tento postoj nám pomůže rozšířit a oživit nový světový názor, dosáhnout blahobytu lidí a rozvoje života.