Byl o to již spor, možno-li mluvit o marxismu. Marx nepodal prý úplného názoru na svět, leda některé jeho větší nebo menší fragmenty; hnutí strany, přijímací národohospodářské učení Marxovo, také není docela jednotné, není socialismem celým a podobně. Na to odpovídám, že o marxismu mluvit lze a že se o marxismu mluvit musí.
Marx sám, je pravda, nepodal soustavy filosofické propracované dopodrobna; ale kdo pročte jen I. svazek Kapitálu, Marxův názor na svět poznat může a musí. Nemá přece filosofický názor na svět jen ten, kdo jej řádně zpracoval v rozličných disciplinách. Ostatně Marx podal svou filosofii také zvláštně. Jenže ty práce nejsou dost přístupné, protože jsou v řidších časopisech anebo ve spise dávno rozebraném. Avšak poznámky o Feuerbachovi, vydané Engelsem, článek o Hegelově právní filosofii a o otázce židovské, celý spis Heilige Familie, v němž Engels má část nepatrnou, a konečně četné partie spisů jiných a mnohé články (veliký dvousvazkový spis, na němž pracoval s Engelsem, nemohl být uveřejněn) - tu je Marxova filosofie celá a dost podrobná. A teprve na této filosofii Marx buduje svou soustavu národohospodářskou. Marxův vědecký vývoj byl v tom ohledu velmi logický a methodický: napřed se zabýval filosofií - vždyť se chtěl z filosofie habilitovat; pak studoval socialismus, v němž opět je mnoho filosofie, a nakonec se zabývá odborně ekonomikou a historií hospodaření. Postupoval tedy od abstraktní filosofie k sociologii a ke konkrétnějším vědám sociálním.
K jeho spisům filosofickým se řadí práce historické a politické a zejména výklady o revoluci roku 1848; také v těchto pracích vidíme Marxovy zásady filosofické a sociologické.
O marxismu se může konečně mluvit proto, že filosofie Marxova byla systemizována Engelsem a jistě pomocí Marxovou. Marx s Engelsem pracovali spolu bezmála čtyřicet let, léta a léta spolu denně obcovali, a tak filosofické spisy Engelsovy jsou i po této stránce zpracováním idejí Marxových. Toho důkaz nejeden čtenář v dalších rozkladech nalezne. Spis o Feuerbachovi a proti Dühringovi je noetikou a metafyzikou nejen Engelsovou, ale i Marxovou. A obzvláště spis proti Dühringovi měl na dorůstající generaci německých socialistů vliv veliký a rozhodný.1)
Je pravda, Marx a Engels se vyvíjeli a své názory, nikoli vedlejší, časem pozměňovali. Ale také u Kanta se liší různé fáze vývojové, natož u Schellinga a jiných. Tento vývoj idejí Marxových a Engelsových v mladších vůdcích německé strany sociálnědemokratické není ještě ukončen. Sám vidím v tomto vývoji krizi, ale nevidím, že by jí marxism přestával být zvláštní filosofickou, sociologickou a politickou soustavou.
1) O spise proti Dühringovi, o této marxistické metafyzice, praví Kautsky, že v hlavách marxistů způsobil pravý převrat, jím prý se naučili Marxe úplně chápat a jednotně pojímat, a teprv tento spis prý v nich vyčistil všecky zbytky utopistického, kathedrově socialistického, měšťansko-demokratického myšlení. (Neue Zeit 1894: Darwinismus und Marxismus, 715.) Stejně o spise mluví Bernstein. (Neue Zeit 1894: Zur dritten Auflage von Fr. Engels Herrn Eugen Dühring's Umwältzung der Wissenschaft.)