Úplný a soustavný rozbor sociální otázky po mínění mém nejlépe by byl uspořádán takto:
Začalo by se analýzou filosofických učení socialistických. Od základů filosofických může se postoupit k theoriím sociologickým. Tu zase by se napřed probrala učení abstraktní, jakožto podkladní, a potom konkrétní. V abstraktní části běží hlavně o výklad zákonů spravujících společenskou organisaci (tzv. sociologická statika) a společenský vývoj (filosofie dějin neboli sociologická dynamika); konkrétní části obsahují hlavně názory o státu, hospodaření a dějiny, ať už dějiny speciální (například hospodaření vůbec, průmyslu, politické a tak dále) nebo všeobecné, po případě kulturní.
Po těchto částech theoretických následoval by rozbor sociální činnosti praktické, činnosti socialistické i nesocialistické.
Konečně zbývají dějiny učení sociálních a socialistických a dějiny socialistického hnutí.
Plán tento, jak znalec vidí, zosnován je na zvláštní klasifikaci věd. Ostatně jej uvádím jen proto, abych už napřed naznačil logický postup svých studií, jimiž však hodlám vyplnit tohoto plánu jen část. Nechci tu prostudovat socialism všecek, jen marxism, a to jen základy sociologické a filosofické; ve druhé knize bych rád vylíčil vývoj socialistického hnutí v tomto století a nakonec mělo by to všecko vyzrát v zásady sociální reformy - nevím, naleznu-li k tomu odvahy.
Než, nebudu dělat plány, zatím je práce dost s marxismem. Obyčejně se v literatuře, a zejména v literatuře protisocialistické, přetřásají jednotlivá tvrzení a učení Marxova, na příklad je-li pravda, že se společnost pořád více proletarizuje, je-li správná Marxova theorie hodnoty a podobně. Otázky ty jistě jsou velmi důležité. Ale mne tu více zajímá filosofický základ všech těchto otázek speciálních. A o tom základě marxismu se posud jednalo málo.
Pravím výslovně, že se speciálním problémům vyhýbat nebudu. Ale zvolil jsem si jiný způsob zpracování. Různých a jistě i dobrých "jader" socialismu a podobně je dost a dost; avšak jsou to více politické spisy stranické než výklad sporných učení, a mně běží o ten výklad. Proto jednotlivá učení Marxova nebo Engelsova vykládám dost obšírně a co možná jejich slovy. Činím to také proto, že mnohé a důležité práce Marxovy jsou nepřístupné. Obzvláště je litovat, že se přívrženci Marxovi nepostarali včas o vydání jeho článků a prací filosofických a politických; tím se stalo, že se Marx jednostranně posuzuje jako národní hospodář, a nikoli také jako sociolog a filosof. Učení o nadhodnotě je jistě jedno z nejdůležitějších; ale proto například není nedůležité poznat, že se Marx vyslovil proti oslavování Sedanu a o jiných věcech. Kritickým vydáním všech starších prací Marxových Marx jako myslitel by získal, a na každý způsob bychom ho lépe poznali. Teď při nejlepší vůli je nadmíru nesnadné pročíst Marxe celého.1) A ovšem vadí, že nemáme náležitého životopisu.
Protože si v literatuře vážím faktů a nejen principů, snažil jsem se, alespoň při hlavních problémech, ukázat, jak Marx sám časem se měnil a jak učení Marxovo bylo od jeho vlastních přívrženců přijímáno; tak jsem dospěl k poznání, vyslovenému nadpisem poslední hlavy. K tomuto výsledku, že totiž v soudobém marxismu je vědecká a filosofická krise, dospěl jsem, jak se čtenář přesvědčí, skutečně jen studiem faktů, a nikoli odporem proti marxismu a socialismu.
1) Nepatří to přísně k věci, ale povím to přece: veřejné knihovny měly by si literatury socialistické a zejména také rozličných prohlášení programových (důležitých diskusí, sjezdů a podobně) všímat lépe a soustavněji než posud. I veliké knihovny se starají o kdejaký obskurní filologický program středoškolský, o veliké hnutí sociální bibliograficky postaráno není. Tím omlouvám, že jsem obtěžoval četné známé i neznámé. Jim všem zde za ochotu a laskavost děkuji.