Engels se výslovně ohrazuje proti nepřesnému vymezování pojmu materialismu, ale přec jen sám upadl v největší nepřesnost; jeho vývody neobstojí ani před kritikou mírnější.
Musí zarazit hned to, jak výlučně proti sobě staví materialism a idealism; těmi dvěma obsáhlými kategoriemi má se rozlišit filosofické myšlení všecko?
Engels neliší problému noetického od metafysického a při svém odůvodňování materialismu vede si, mírně řečeno, s absolutistickou nekritickostí. Chemie - důkazem proti Kantovi! Z filosofických spisů Engelsových a stejně Marxových je brzy patrno, že se oba obšírněji zabývali jen Heglem; zvlášť na Kanta dívají se jen brejlemi Heglovými, a tak problém noetický nikdy hloub neformulovali. Jen tak si lze vyložit, že se spokojují jen neurčitými pojmy, jako na příklad, že příroda je "původní" a podobně.
Hned Feuerbach narazil ovšem na obtíže materialistického výkladu světa, a Engels má docela pravdu, vytýká-li mu polovičatost; ale Feuerbach byl právě ještě dost kritický, aby akceptoval materialism všecek a důsledně. Proto nacházíme u Feuerbacha tak zvláštní vytáčky, jako když si na otázku, odkud je duch, pomáhá odpovědí, že je odtud, odkud je tělo, že se vyvíjí s tělem a podobně. Marx i Engels si toho všimli, ale, místo aby podrobili Feuerbacha a celý noetický problém nové a důkladné kritice, spokojili se tím, že bez vší kritiky domyslili Feuerbacha do konce: přijali materialism cele a důsledně, ale ovšem také celý jeho fundus instructus nemožností a nepřesností. Nad realism a materialism vulgární ani Engels ani Marx daleko nevynikli a proto problém nikdy přesně neformulovali.
Já prosím, aby si čtenář Engelsovy nebo Marxovy výklady jen pozorněji pročítal, a najde přímo noetická monstra. Uvádím na příklad:
Vlivy vnějšího světa na člověka "vyslovují se" (drücken sich aus) v hlavě, "zrcadlí se" v ní jako myšlenky, city, pudy, chtění! Anebo: Nelze se již tomu vyhnout, že vše, co člověkem hýbe, musí projít jeho hlavou - také jezení a pití se počíná následkem hladu a žízně, cítěných hlavou, a stejně se končí následkem nasycení, taktéž cítěného hlavou.1)
Mám široko dokazovat, že tento celý výklad, že každý jednotlivý výraz je nejvýš nepřesný? Jak si máme představit, že se na příklad v mozku zrcadlí nebo vyslovuje citový motiv?
A stejně si nelze udělat psychologického obrazu o tom, co je Engelsův odlitek (Abbild) věcí: Jak vzniká? Co je reflex světa vnějšího, o němž Engels mluví jinde?
Anebo přemýšlejme o tom, jak problém formuluje Marx sám:
"Moje dialektická methoda je svým základem od heglovské nejen rozdílná, nýbrž je jejím čirým opakem. Hegel přeměňuje myslící proces pod jménem ideje dokonce v samostatný subjekt, a ten je demiurgem skutečnosti, která je pouze vnějším jeho obrazem (Erscheinung). Mně naopak ideální není nic jiného než materiálnost převedená a přeměněná (umgesetzte und übersetzte) v lidské hlavě."2) Co to vlastně je a jak si to všecko máme představit? Jak se to hmotné v lidské hlavě "převádí a přeměňuje", a ovšem - odkud to všecko, to materiální a ta lidská hlava?
V tom je materialistické pojetí poměru objektu k subjektu, ale jindy se tento poměr objektu a subjektu určuje jako paralelism. Tak na příklad čteme o obecných zákonech pohybu světa vnějšího a lidského myšlení, že jsou "co do věci totožné, avšak co do výrazu potud různé, pokud jich lidská hlava může užívat vědomě".3) Obyčejně však Engels mluvívá ve smyslu materialismu vulgárního přes to, že výslovně mluví proti jeho hausírníkům à la Büchner.
Tento materialism, pocházející z XVIII. století, nelíbí se Engelsovi proto, že je příliš mechanický; ale stává se správnější tím, když se mechanický výklad duševního života nahrazuje, jak to chce Engels, výkladem chemickým a biologickým? Stává se materialism tím, že jej pojímám biologicky, méně vulgárním? Ostatně už v XVIII. věku nebyl materialism jen mechanický, nýbrž také biologický, a nejnovější obhájce Engelsův, Plechanov, dovolává se přes veto Engelsovo velmi rád materialismu Helvétiova a jeho současníků.
Běží ovšem hlavně o to, zda se může moderní věda, zvláště biologie, odvážit učení, že duch je, jak praví Engels, "nejvyšší" produkt hmoty. Myslím, že nemusím ani uvádět, že to už dávno žádný vážný badatel netvrdí. Engels nás ovšem nenechává o své materialistické dogmatice v pochybnostech.
Slyšeli jsme již, že původní zárodky, z nichž se člověk vyvinul, vznikly chemicky z protoplasmatu nebo z bílkoviny: Nepotřebuji vykládat, že moderní biologie věci tak prostě neřeší - Engels mluví v otázkách nejtěžších s jistotou záviděníhodnou.
"Ptáme-li se však dále, co to myšlení a vědomí jest a odkud pochází, najdeme, že jsou to produkty lidského mozku a že člověk sám je produktem přírody (Naturprodukt) ‚který se vyvinul ve svém okolí a s tím okolím; při tom se pak rozumí samo sebou, že výrobky (Erzeugnisse) lidského mozku, které jsou konec konců také přírodními produkty, ostatní souvislosti přírody neodporují, nýbrž se s ní shodují."4)
To je přece vulgární materialism víc než důkladný, s kterým mohou být spokojeni všichni "vulgární hausírníci"; a hodí se úplně dobře k "důkazu", že Kanta vyvrací chemie; ale zvlášť znamenitě se hodí k Engelsovu - argumentu s puddingem: důkaz, že pudding je, podaří se tím, že jej sníme.5)
Pro Engelse patrně vývoj filosofie od Berkeleyho až po Kanta neexistuje.
Nebudeme se tedy divit, že ani Engels ani Marx nikde nepodávají přesnější analyse vzniku poznání a procesu myšlení. Očekával bys takovou analysi, protože dialektiku Heglovu přeměňují: v čem tedy záleží ta přeměna a v čem záleží ta nová dialektika vůbec? Jaký vlastně jest ten materialistický proces poznávací? Heglovi byla dialektika "duší vědeckého postupování (Fortgehen)" - jaké tedy jest jeho marxovské tělo? Od Kanta až po Hegla se filosofové dost napřemýšleli o podstatě naší myšlenkové synthese, a zejména Kant se trápil analysí právě té synthese, aby mohl přesněji vymezit, co nám podává objekt a co ze sebe k tomu přidává poznávající subjekt. Odkud je ta zvláštní soustavnost a jednotnost našeho poznání?
Na to všecko má Engels odpověď pohotově - příroda! "Skutečná jednotnost světa záleží v jeho hmotnosti, a ta je dokázána nikoli několika frázemi a eskamotážemi, nýbrž dlouhým a nesnadným vývojem filosofie a přírodovědy."6) To jest: duch je čistě pasivní, a příroda na něm kreslí svůj obraz!
Engelsova odpověď také dokazuje, že Engelsovi z Huma a Kanta vlasy nezešedivěly. V tom byl Hegel kritičtější a rozlišil svou dialektiku v jejím významu subjektivním, noetickém a v jejím významu objektivním, historickém. Marx a Engels naproti tomu nikde ostřeji nepostihli noetický problém dialektiky a spokojili se s uvedenými vágními výklady.
Komu by nekritickost této noetiky nebyla ještě patrná, ať si přečte Engelsovu kapitolu věnovanou apriorismu.7) Engels o této fundamentální věci filosofuje tak, jako by nebylo bývalo Huma a Kanta a jako by největší hlavy, od Platona počínajíc, až po Engelse nebyly myslily.
Hned samo určení pojmu idealismu je přímo dětinské. Idealism prý, čteme, "konstruuje skutečný svět z myšlenky, ze schemat, z přízraků nebo kategorií, existujících kdesi před světem od věčnosti". Engels jmenuje na tom místě8) sice jen Hegla, ale slova (schemata, kategorie) odkazují také ke Kantovi. Kant začíná svou kritiku tímto výkladem: "Že se všechno naše poznání začíná se zkušeností, o tom není naprosto žádné pochyby... Co do času (tedy) žádné poznání v nás není před zkušeností a s ní se všecko začíná ..." - pravý opak toho, co o idealismu tvrdí Engels.
Odmítaje takto idealism podává nám Engels stejně nemožnou definici materialismu. Snaží se totiž dokázat nemožnost filosofických základů poznání takto: principy prý nejsou východiskem bádání, nýbrž jeho posledním výsledkem; principy se na dějiny přírody a člověčenstva neaplikují, nýbrž se z nich abstrahují; příroda a říše člověčenstva se nespravují podle principů, nýbrž principy jsou jen potud správné, pokud se s přírodou a dějinami shodují. To prý je materialistické nazírání na věc.
Mám proti Engelsovi uvádět, co už Aristoteles pochopil a vyložil, jak se poznatky liší tím, co jsou samy o sobě a co jsou nám poznávajícím?9) Není přece pravda, že při našem poznání jde jen o zkušenost v historickém toku času danou - jde o zkušenost zvláštním způsobem uspořádanou. Abstrahování, o kterém Marx a. Engels neustále a s jakýmsi despektem mluví, je jedním takovým pořádacím principem. Ale kriterion pravdy, kriterion jistoty, které filosofové od počátku myšlení hledají, je něco jiného než abstrahování obecných poznatků a zkoumání, zdali se shodují se zkušeností. Engels se dovolává pro svůj materialism také positivismu, že prý nepotřebujeme žádné filosofie, že prý nám stačí jen positivní vědomosti, positivní vědy - u otce moderního positivismu mohl se Engels poučit, že se ani positivista neobejde bez filosofických základů (sice "filosofie positivní" - ale přece filosofie!); v logice Comtova žáka Milla mohl Engels vidět, že positivism (Mill je také materialista, ba nihilista) ty positivní vědy musí nějak uspořádat a učlenit, a že se toto uspořádání a odstupňování děje ovšem podle jistých logických a noetických zásad.
Engels se na příklad dotýká poznatků mathematických - ale jak! Pojmy čísel, slyšíme, jsou vzaty ze zkušenosti - lidé počítají na svých deseti prstech, a ty prsty "jsou všecko jiné, jen ne svobodné vytvoření rozumu". A stejně je pojem figury vzat výlučně ze světa vnějšího - dekretuje Engels proti Kantovi, a nevadí mu ani dost málo, že Kant o tom počítání na prstech a tak dále věděl také. Přes to však Engels nakonec uznává, že mathematická axiomata - jsou a že jsou apriorní; Engels ovšem nepodává výklad svého pojmu apriori, slyšíme jen, že ta "mathematická axiomata" pocházejí - z logiky. Engels totiž uznává axiomata dvě (Celek je větší než část; dvě věci, rovnající se věcí třetí, jsou sobě rovny), ale ta jsou tak chudá, že prý ani v mathematice ani jinde nevylákají od kamen ani psa. K čemu je tedy Engels přijímá?...
Nebudu příklady ty rozmnožovat - Engels a Marx jsou, to smím říci docela oprávněně, v základních otázkách vědecké a filosofické systematiky a v základních otázkách filosofických vůbec, beze všeho kriticismu. Kritisují sice své odpůrce stále a jejich kritikou rostou, ale tato kritika se vztahuje vždycky na dané jednotlivé problémy, své vlastní filosofické základy přijímají prostě bez kritiky skutečně filosofické. Marx a Engels jsou typičtí zástupci materialistického dogmatismu - papež ex cathedra je sotva dogmatičtější.
1) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 27.
2) Marx: Das Kapital I, strana XVII.
3) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 45. Srovnej zprávu Plechanova o Engelsově Spinozismu dále v §23.
4) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 22.
5) "The proof of the pudding is in the eating." (Engels: Socialism Utopian and Scientific, strana XV.) Ten argument odkazuje zpět k Marxovi. V Marxových glosách o Feuerbachovi z roku 1845 čteme: "Otázka, zda lidskému myšlení přináleží pravda předmětná (gegenständliche Wahrheit), není otázka theorie, nýbrž otázka praktická. V praxi musí člověk pravdu, to jest skutečnost a moc, vezdejšnost (Diesseitigkeit) svého myšlení dokazovat. Spor o skutečnost či neskutečnost myšlení, které se isoluje od praxe, je otázka čistě scholastická." (Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 70. Přídavek; Marxova glosa 2.) Tyto věty jsou jen parafrází věty z Feuerbacha, uvedené shora na straně 45 (v poznámce 25); modifikují názor Feuerbachův (Feuerbach se dovolává praxe proti skepsi) ‚ ale nejsou vlastně namířeny proti subjektivismu, jak by se mohlo zdát. Nehledíc k nejasné stylisaci uvedené glosy Marxovy, dokazují jeho glosy jiné (1, 3 a 9), že Marx obrací tuto svou námitku proti Feuerbachovu materialismu: nestačí skutečnost, objektivní svět ve formě názoru, musíme ji pojímat "subjektivně" jako smyslovou činnost, jako praxi.
6) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 31.
7) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 22 a další.
8) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 21.
9) Proteron proz hmaz - proteron th jusei. (Aristoteles.).