K tomuto nekritickému, dogmatickému materialismu dost dobře se hodí Marxův a Engelsův positivism. Upozornil jsem už na tento prvek jejich filosofie. Přešel-li Taine od positivismu k materialismu, přešli Marxa Engels naopak od materialismu k positivismu. Možné je, jak vidíme, jedno i druhé.
Pro pochopení marxismu je velmi důležité, odlišit od Marxova materialismu jeho positivism; tím důležitější, že si Marx a Engels sami tohoto rozdílu jasně neuvědomili.
Engels rozumí svým materialismem často vlastně positivism, jak o tom nepřipouští znění mnohých míst žádné pochybností. Čteme na příklad tento výměr materialismu:
"... pojímat skutečný svět - přírodu a dějiny - tak, jak se podává sám každému, kdo k němu přistupuje bez předchozích idealistických vrtochů; ... obětovat nemilosrdně jakýkoli ideologický vrtoch, který se nedal uvést v soulad s fakty (Tatsachen), pojímanými ve své vlastní souvislosti a nikoli v souvislosti fantastické. A dál už materialism neznamená vůbec nic."1) Toto jediné místo ukazuje, že jde o positivism. Ale takových míst je mnoho.2)
Marx a Engels mluví o "metafysice" a o "ideologii" podobně jako positivisté: proti metafysice stavějí positivisticky dialektiku materialistickou.3) Engels odpravuje filosofii docela ultrapositivisticky a klade na její místo positivní vědy: "Filosofie žádné vůbec už není, nýbrž prostý názor na svět, jenž se má osvědčit a uskutečňovat, ne v apartní vědě věd (Wissenschaftswissenschaft), nýbrž ve vědách skutečných."4)
Positivistické je učení o relativností poznání a jednání. Engels sice odvozuje tuto relativnost obyčejně z Hegla, ale čerpal ji také a rozhodně více z positivismu francouzského a anglického. Dokazuje ji docela comtovsky: "Každý myšlenkový odlitek světové soustavy skutečně jest a zůstává omezen objektivně historickým položením a subjektivně tělesným a duševním rozpoložením svého původce."5)
Pro metafysika, čteme, jsou věci a jejich myšlenkové odlitky pojmy, ojedinělými předměty zkoumání, předměty pevnými, nehybnými, danými jednou provždy; naproti tomu dialektik materialistický pozoruje a poznává především vývoj věcí, jejich vznikání a zanikání, nezapomíná pro jejich klid na jejich pohyb! Metafysik myslí a mluví stále: ano - ne! to jest vidí všude nepřekonatelné protivy - dialektik marxistický ty protivy překonává ve vyšší jednotu.6)
Dialektická methoda důsledně užívaná, slyšíme, vylučuje přímo definice, alespoň definice docela přesné: pojmy se vyvíjejí jako se vyvíjí svět, a proto, praví Engels docela jako moderní positivističtí diletanti à la Renan, u Marxe pojmů určitých ani hledat nemáme.7) V duchu tohoto positivistického historismu hledá Engels pravdu v procesu poznávání samém, v dlouhém historickém vývoji vědy, "která vystupuje od nižších stupňů poznání k stupňům stále vyšším, nedocházejíc však nikdy objevováním tak zvané pravdy absolutní k bodu, kde už nemůže dále, kde jí už nezbývá nic než složit ruce v klín a s obdivem se na nalezenou absolutní pravdu dívat. A jak se má věc v oboru filosofickém, tak se má v oboru každého poznání jiného a také v oboru jednání praktického."8) A jinde: "Svrchovanost myšlení se uskutečňuje v řadě lidí myslících nejvýš nesvrchovaně; poznání, které má nepodmíněný nárok na pravdu, uskutečňuje se řadou relativních omylů; ani jedno ani druhé nemůže být plně uskutečněno jinak než nekonečným trváním života lidstva."9)
Naproti moderní vědě positivní, to jest v podstatě přírodovědě, užívala filosofie stará a metafysika methody ideologické nebo aprioristické: usilovala poznat vlastnosti předmětu ne z předmětu samého, nýbrž vyvozovala je demonstrativně z pojmu, který si o předmětu byla učinila.10) Tato překonaná methoda je Marxovi a Engelsovi methodou ideologickou - ideologií vůbec. A ideologie jest: "zabývat se myšlenkami jako samostatnými bytostmi, nezávisle se vyvíjejícími, podrobenými jen jejich vlastním zákonům".11)
Engels neupírá této methodě pro dobu starší vší oprávněnosti. Že prý se napřed musily studovat věci, teprve později se mohl vyšetřovat jejich vývoj.12)
Také to logické rozlišení studia věcí pevných, ustrnulých, a jejich vývoje odkazuje ke Comtovu rozlišování statiky a dynamiky; je tu ovšem také značný rozdíl. Comte nikdy statiky nezamítl, spíše slučoval oba momenty, moment statický a dynamický, v jednom pojmu (v d'Alembertově principu). Marx a Engels uznávají jen moment dynamický, proto odlučují moment dynamický od statického také časově tím, že pak vytvářejí z dvou kategorií methodologických jednu historickou. A přece není pochyby, že pojímání dynamické, historické, není možné bez studia věcí samých, jak jsou, bez zřetele na pohyb a vývoj. Marx a Engels propadají právě jednostrannému positivismu a historismu. Positivisrn je sám o sobě dost nekritický - tímto zanedbáváním momentu statického stává se ještě nekritičtějším.
Marx a Engels vyšli také ve svém positivismu z Hegla. Ale positivism Heglův je poněkud jiného druhu než positivism Comtův. Hegel hledá "smíření se skutečností" docela jinak než Comte; nejlépe to vidíme z toho, že Comte neuznává revoluci historicky danou, kdežto Hegel historicky danou pruskou soustavu vládní přijímá. Jistě máme "pochopit to, co jest". Ale z toho daleko ještě nevyplývá věta: "Co je rozumné, to je skutečné, co je skutečné, to je rozumné" - skutečný byl nejen Friedrich Wilhelm III. a IV., nýbrž také Robespierre a revoluce Babeufova. Paní Staëlová vyvodila důsledek toho pochopení mnohem lépe než Hegel.
Marx a Engels se také drží skutečnosti, káží-li lidu revoluci. Skutečnost je právě - relativní, tak jako pravda a omyl. A tak jsou Marx a Engels positivističtí dogmatikové revoluce, kdežto Hegel se stal positivistickým dogmatikem reakce - což je ostatně také revoluce. (Srovnej dále §148.) Nekritický positivism otvírá právě dveře ba vrata všeliké libovůli; jako historism není positivism nic jiného než nekritický empirism. (Srovnej dále §§ 17, 30, 31, 32.)
Marx a Engels mají svůj positivism také od Feuerbacha, a obzvláště učení o anthropomorfismu; při tom všem se však uplatňují vlivy positivismu francouzského a anglického, aniž si Marx nebo Engels byli jasni o rozdílech.
1) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 43.
2) Podobně prohlašuje Marx (Das Kapital I, 336) analysi hmotné základny společenské organisace, společenských životních poměrů a z nich plynoucích duchových představ za methodu jedině materialistickou a tím vědeckou (die einzig materialistische und daher wissenschaftliche Methode).
3) Srovnej Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 5 a další.
4) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 141.
5) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 24.
6) Srovnej Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 6, 7.
7) Engels v předmluvě (z října 1894) k 1. části III. svazku Marxova: Das Kapital.
8) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 4.
9) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 80.
10) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 91.
11) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 62.
12) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 47.