S positivismem má Marx společné, jak řečeno, důležité učení o anthropomorfismu. Po stránce historické bylo už konstatováno, že Feuerbach v tom pokračuje v šlépějích deistů, zvláště Huma; od Feuerbacha učení přejal Marx. Tím třeba zajisté vysvětlit i po stránce věcné, že ani Marx ani Feuerbach nepostihli význam problému anthropomorfismu tak hluboko jako Comte nebo Kant.
Z Comta se mohl Marx poučit o sociální a historické stránce této otázky, že totiž anthropomorfism není toliko v náboženství, nýbrž že anthropomorfism byl a posud je v myšlení člověka všem: člověk anthropomorfísuje také v sociologii, v psychologii, ve fysice a tak dále, ba i v mathematice. Anthropomorfism je i v umění - zkrátka anthropomorfism zabírá všecku rozumovou činnost člověka. Na to Comte ukázal dobře.
Podle Comta historický vývoj je, stručně řečeno, procesem stálé desanthropomorfisace, to jest: anthropomorfismu, kterým vývoj začal, stále ubývá, a přibývá positivního myšlení, positivismu, až člověčenstvo nakonec bude myslit jen positivně.
Také Feuerbach sice uznává trojí stadium vývoje náboženského a rozlišuje, jak jsme slyšeli, imaginaci smyslovou od abstraktní (theologii obecnou - spekulativní), ale neuvědomil si problém v jeho celé plnosti. Jestliže se totiž myšlení přesné vyvíjí takto (nebo podobně) historicky postupně, pak vyvstává otázka noetická po kriteriu jistoty: V čem mám záruku, že nynější myšlení je exaktní, positivní, a že je definitivní? A jaký je zvláště noetický a logický poměr myšlení exaktního, positivního k anthropomorfickému?
Comte sám v té otázce a v noetice vůbec nebyl nijak kritický; Marx se positivismem v své nekritickosti jen utvrzoval.
Pro hlubší pochopení Marxovy filosofie má otázka, jaký je noetický a historický poměr myšlení anthropomorfického k vědeckému, význam fundamentální. Podle Comta se začíná vývoj myšlení stadiem theologickým; myšlení theologické je vystřídáno metafysickým, které samo tvoří jen přechod k myšlení positivnímu. Tento vývoj postupuje podle Comta krok za krokem, neboť tři hlavní faze myšlení, theologického, metafysického a positivního, rozpadají se každá v několik stupňů a mezistupňů.
Anthropomorfism Feuerbachův odpovídá Comtovu stadiu theologickému a metafysickému. Feuerbach sám, jak řečeno, také rozlišuje stupně v myšlení anthropomorfistickém, nebo kratčeji, mythickém.1)
Historická otázka stupňů vývoje řeší se v poslední instanci psychologicky a noeticky: jakého druhu je, s hlediska psychologického a noetického, způsob myšlení mythický a jakého druhu exaktní? Pokud se přenáší mythus do náboženství (právě od Feuerbacha), jde in concreto na jedné straně o poměr náboženství a theologie, na druhé straně o poměr vědy a filosofie.
To jsou otázky, kterými se trápí nejnovější filosofie od Huma až do Feuerbacha a Marxe, a ovšem až do dneška. Podívejme se tedy, jak tyto otázky řeší Feuerbach, neboť Marx právě z Feuerbacha vychází.
Uvedená tři stadia způsobu myšlení náboženského, podle Feuerbacha tedy mythického, redukují se psychologicky a noeticky na rozdíl fantasie a rozumu. Pohanský a křesťanský mythus (respective anthropomorfism) spočívá na smyslové fantasii; fantasie pohanská byla ilusorní, mělká, povrchní, fantasie křesťanská je hluboká, důkladná, radikální.2) Proto se v křesťanství vyvíjí už theologie - neboť theologie je počátek pochybování o správnosti mythu; proto se vyvíjí v dalším průběhu z theologie filosofie. Filosofie sama je podle toho v svých začátečních soustavách více méně promíšena theologií; teprve Feuerbach užívá rozumu docela "čistě" a pojímá boha - to jest člověka - "jako bytost bez anthropomorfismu" ("als anthropomorphismenloses Wesen").3)
Stirner nemá podle toho docela nepravdu, vidí-li ve Feuerbachovi theologa; Feuerbach opravdu spojil co nejintimněji filosofii s theologií. Tak intimně, že se mu filosofie nakonec ztrácí - stává se, jak jsme četli, rozumnou theologií a přímo náboženstvím.
Podle Feuerbacha záleží celý úkol filosofie v tom, předvést předměty theologie před forum rozumu. Už obyčejný empirism prohlíží nicotnost posavadního náboženství, ale tento jeho úsudek pramení jen v temném citu, je "pathologický"; filosofie však má za úkol pozdvihnout tento úsudek pathologický, subjektivní, na úsudek theoretický, objektivní, má za úkol přetvořit tuto nepřímou, neuvědomělou, negativní negaci theologie v negaci přímou, positivní, vědomou.4)
Feuerbachovi podle toho filosofie závisí na theologii, věda na náboženství, rozum na mythické fantasií, to jest, filosofie je podle Feuerbacha v podstatě jen negativní. Feuerbach to také opravdu doznal: "Filosofie by se mohla vhodně označit jako pedagogika ducha: Pro mne má význam jen negativní, kritický - positivní je jen vědění, jak se projevuje v podstatě náboženství".5)
Toto pojetí se podává ze základní myšlenky Feuerbachova humanismu. Podle Feuerbacha vzniká ovšem také nová filosofie positivní - anthropologie; ale Feuerbach tuto filosofii positivní jen postuloval, nikdy ji nevypracoval.6) V tom se Feuerbach liší od Comta, který se pokusu o vědeckou, positivní filosofii odvážil. Feuerbach se nedostal nad negaci myšlení starého, zvláště theologie.
Abychom nyní mohli posoudit Marxovo stanovisko k těmto základním problémům, připomeňme si letmo názory Feuerbachových předchůdců.
Hume prvý rozložil náboženství docela na mythus, náboženství prostě hodil přes palubu jako fantastickou pověru, náboženství i s theologií a s metafysikou; jakýsi theism opravdu filosofický Hume sice připouští, ale jak by měl být založen, o tom neříká positivního nic.
Kant se pokouší Huma vyvrátit. Jeho kriticism je pokus zachránit z náboženství, co by se zachránit mělo; odsud kritika činnosti smyslové, rozumové a nadrozumové, a zvláště rozbor tvůrčí fantasie a filosofické synthese. Kant proto zkoumá, do které míry je mythus možný, ba přímo nutný, ježto se mu člověk nemůže ubránit. Jistě stojí za přemýšlení, proč Kant ve své Kritice čistého rozumu nakonec připouští anthropomorfism "subtilnější"; ten fakt zasluhuje větší pozornosti než se mu jí obyčejně dostává.7)
Comte se spokojil s positivismem Humovým, ale nakonec se vrátil positivistickou oklikou k mythu ve formě fetišismu; náboženství a theologie se tím restauruje, Comte sám se prohlašuje za velekněze nového positivního fetiše - humanity.
Toto romantické salto mortale neudělal Comte první ani poslední. Feuerbach se stejně vrací k náboženství (humanity) a prohlašuje náboženství proti filosofii za opravdu positivní; při tom se dopouští docela téže chyby jako jeho učitel Hume (a Comte, znal-li ho), že totiž pojímá náboženství jako theorii. Nacházíme sice tu a tam u něho také názor Kantův, který náboženství pojímá po výtce jako mravnost, ale v podstatě vidí Feuerbach v náboženství původní, naivní filosofii, po které se pne pozdější myšlení vědomé (jako theologie a jako "nová filosofie").
Feuerbach se od Kanta naučil mnohému, ale ve věci hlavní vrací se k deismu a zvláště k Humovi; nepostihl, co je v kriticismu správného, a odsud pochybený názor o negativnosti filosofie a nedostatek pronikavější psychologické a noetické analyse myšlení mythického proti myšlení vědeckému a filosofickému, odsud nesprávný názor na poměr náboženství a theologie k vědě a k filosofii.8)
Marx vychází z Feuerbacha, přikloňuje se však k rozhodnějšímu positivismu francouzskému a anglickému; zvláště mu nakonec vyhovuje deism v ražení Humově. Jeho názory o anthropomorfismu nejsou proto docela jednotné. Ani Marx nepochopil Kantova kriticismu (na tom má vinu jako u Feuerbacha větším dílem vliv Heglův), a proto problém anthropomorfismu noeticky nevyšetřil.
Někdy se zdá, že Marx anthropomorfismu neomezuje (spíše ve smyslu Comtově) jen na náboženství, nýbrž že jej připouští na příklad také v politice; v tom smyslu aspoň píše jednou Rugovi, liše starší posavadní snění člověka od nastávajícího kritického probuzení.9) V Kapitálu užívá Comtova výrazu fetišism, aby jím označil svůj hlavní pomysl národohospodářský; ale ani tohoto pojmu neužívá v souvislosti s promyšlenou theorií anthropomorfismu, jak uvidíme dále v §67.
Nejčastěji není však Marxovi anthropomorfism nic než nekritické, deistické pojímání náboženství, jako světového názoru neoprávněného, hrubého a kulturně nižšího. S toho hlediska je mu náboženství jen pověra dávno překonaná.10) Marx, přijímaje takto také Feuerbachův názor o poměru posavadní filosofie k theologii, zavrhuje v svém nekritickém positivismu a materialismu s náboženstvím zároveň všecku mravnost a s mravností všecko právo a stát, a ovšem také všecku theologii a filosofii, a vůbec všelikou "ideologii".
Engelsova definice ideologie, uvedená v předcházejícím paragrafu, odkazuje ke Comtovi a k Feuerbachovi.11) Ale na jiných místech se tento smysl nedrží, nýbrž Marx a Engels spojují se slovem ideologie často ponětí velmi neurčitá. V Engelsově spise o Feuerbachovi (na straně 60 a další) čteme, že stát je prvou ideologickou mocí nad člověkem a že vytvořuje ideologii další (totiž zákony). Filosofie a náboženství je Engelsovi ideologií "ještě vyšší", a ta výše záleží v tom, že se ještě více "vzdalují hmotného, ekonomického základu". Častěji mluví Engels o ideologii jako o ilusích asi ve smyslu Fourierově (že každá doba má své nezbytné iluse); jindy se dovíme (srovnej dále §25), že ve vývoji historickém vidí jen nahrazování pitomosti absurdní pitomostí méně absurdní, zas jinak zní věta v Komunistickém manifestu: "Zákony, mravnost, náboženství je pro proletáře právě tolik buržoasních předsudků, a za nimi se skrývá právě tolik buržoasních zájmů".
Nehledíc k tomu, že Marx a Engels, jak vidíme, hodnotí ideologii brzy s hlediska positivistického relativismu, brzy zas absolutisticky, dospívají nakonec k tornu, že prohlašují vědomí (individuální) za ilusi. (Srovnej dále §36.)
Ze všeho je patrno, že Marx a Engels positivistické učení o anthropomorfismu přejali nekriticky, to jest neuvedli ho v soulad se svým učením ostatním a neprovedli jeho logických důsledků.
Tato nejasnost a neurčitost pojímání anthropomorfismu projevuje se ovšem také v určování jeho protikladu: positivní vědy a filosofie. Nikde u Marxe nebo Engelse nenacházíme žádoucího poučení o tom, co věda a vědecké poznání vlastně je, co je to výklad vědecký; pro soustavu, která se sama nazývá vědeckou - socialism "vědecký" -a která nám chce podat nový, prý docela nový názor na svět, není to nedostatek nepatrný.
Marx a Engels sice užívají běžné terminologie positivistické, mluví neustále o zákonech, o studiu fakt a podobně, ale nikde se nám nepodává jasné a přesné vymezení těchto pojmů. Uvidíme, jak nejasně myslí Marx o vědeckých zákonech (srovnej dále §52) - a to je právě pro positivistu bod velmi slabý; tím slabší, že na těchto pojmech je postavena celá budova historického materialismu: se všemi nejasnostmi o anthropomorfismu a ideologii, jak jsem je zde vytkl, setkáme se při analysi historického materialismu.
1) Nověji se užívá slova "mythus", "mythický" na označení toho, co Feuerbach a Marx zovou "anthropomorfismem", Comte fetišismem" a názorem "theologickým" a "metafysickým"; anthropomorfisování je jen jedna, třebaže vynikající, stránka duševní činnosti mythické, a ta zase sama se skládá, jak vidíme už u Kanta, z elementárních činností více. Srovnej Masaryk: Základové konkrétné logiky (1885), partie o mythu v poměru k vědě.
2) Feuerbach: Werke I, 326 a další, V článku Der Unterschied der heidnischen und christlichen Menschenvergötterung (1844).
3) "Novější filosofie vyšla z theologie - není sama nic jiného než theologie rozložená a přeměněná ve filosofii." (Feuerbach: Werke II, 298.) Srovnej: "Německá filosofie jen z rozumu dokazuje, v co theolog z prostoty věří." (Bolin: Ludwig Feuerbach. Sein Wirken und seine Zeitgenossen, 47.)
4) Feuerbach: Werke II, 292.
5) U Bolina: Ludwig Feuerbach. Sein Wirken und seine Zeitgenossen, 64.
6) Touto docela novou positivní filosofii "bez anthropomorfismu" byla by "anthropologie s fysiologií"; Feuerbach ji nenazývá filosofií, nýbrž vědou, "vědou universální" nebo "vědou první, obecnou, všem ostatním vědám předcházející"; na tuto vědu obecnou povyšuje Feuerbach psychologii. (Feuerbach: Werke II, 242.)
7) Upozornil jsem na tento výsledek Kritiky čistého rozumu v souvislosti s otázkami zde projednávanými v článcích: Moderní člověk a náboženství. (Naše doba IV, 1896-1897, 409.)
8) Feuerbachův žák Ludwig Knapp (System der Rechtsphilosophie, 1857) pronikl v tom dále: pokouší se (na straně 22 a další) rozlišit myšlení čisté (vědecké) od myšlení fantastického (Od theologie a spekulativní filosofie). O Knappovi srovnej dále §112.
9) Deutsch-Französische Jahrbücher, 39; mluví tam o vědomí mystickém, sobě samému nejasném, ať už vystupuje nábožensky nebo politicky. "Ukáže se, že svět dávno má o nějaké věci sen, o kterém musí mít teprve vědomí, aby věc měl skutečně." Marx žádá docela positivisticky kritiku a výklad toho snu: "Reforma vědomí záleží jen v tom, že se světu ponechá, aby si sebe sám uvědomil, že svět bude probuzen ze svého snu o sobě, že se mu jeho vlastní akce vyloží."
10) Na příklad v Článku o židovské otázce.
11) Pojem "metafysika", "metafysická" methoda, pojímali Marx a Engels spíše ve smyslu Heglově než Comtově.