Jako si je Engels nejasný o podstatě nové filosofie a o jejím vývoji, tak neujasněný a neučleněný je jeho pojem vědy a celé soustavy vědní.
Neběží tu snad o nějakou umělou klasifikaci věd, která by nám poskytovala přehled vědeckého myšlení a pracování, spíše běží o to, aby si moderní filosof a odborník byl jasný, jaký je poměr filosofie k vědám speciálním, a jaký je poměr jeho vlastního oboru k oborům ostatním. O takovou věcnou a methodologickou organisací věd musí se pokusit zvláště ten, kdo jako Marx a Engels zavrhuje posavadní filosofii a vědecké myšlení všecko. Marx zejména také zavrhuje posavadní ekonomiku - jaká tedy je ekonomika jeho? Jaký je její poměr k ekonomice staré a k vědám ostatním?
Již Plato byl svým odporem proti filosofii sofistů donucován ke klasifikaci věd a k definici své filosofie; v novější době byl podobně Comte svým odporem proti staré filosofii a sociologii doveden k tomu, aby se pokusil o organickou klasifikaci věd. Taková klasifikace je dnes tím nutnější, že se filosofie neustále rozpadá na jednotlivé obory speciální, a že se jednotlivé obory vůbec pořád víc a víc drobí a specialisují. Podstata a úkol nové filosofie nemůže se určit jinak, než že se přesněji precisuje její noetický poměr k vědám speciálním.[1] Zvláště pro moderního sociologa je naléhavým úkolem časovým klasifikace a organisace věd sociálních.[2]
Podobně Marx, zamítaje všecko staré, měl za úkol náležitě vymezit poměr svého speciálního oboru vědeckého k oborům ostatním. A to tím více, že problém není jen methodologický, theoretický, nýbrž také sociální a politický. Jde o sociální rozdělení a organisování vědecké práce; sociolog musí určit, kolik které práce je pro celek zapotřebí a jak má být vědecky organisován celek, společnost. V novější době se věda stala velikou sociální a politickou mocí, a proto i historie jejího vývoje má důležitost nejen methodologickou, nýbrž také sociální a politickou. Marx a Engels nijak neprohloubili problém ani po stránce logické ani sociální. Nikde nenacházíme přesnějšího vymezení, co je nová filosofie a čím být může, a jaký je její poměr k náboženství a k theologií. Marx a Engels by mohli namítat, že náboženství, theologie i filosofie jsou již odbyty, a že tedy už není třeba jednat o jejich vzájemném poměru. I kdyby to bylo pravda, bylo by potřebí vyjasnit tento poměr pro minulost; avšak ono to pravda není - ani náboženství ani filosofie překonány nejsou.
Filosofie také není tak negativní, jak předpokládá Feuerbach a po něm také Marx; naopak je positivní a bude a má být ještě positivnější. Nová filosofie je tak positivní jako vědy speciální, k nimž je v poměru užším; nová filosofie právě jest a chce být vědeckou. Marx a Engels směru tomu sami také hovějí, ale Nikde si neujasnili úkolu, nikde nevidět, že by si byli plně vědomi dosahu problémů, jichž se dotýkají.
Nejde tu ovšem jen o nová jména - o novou věc běží, pokud vůbec je něco nového, a o věc pro Marxe hlavní. Marx, jak Engels emfaticky praví ve spise o Feuerbachovi, má docela nový názor na svět; jaká tedy je soustava toho nového názoru na svět? Jaká je filosofie socialismu vědeckého?
[1] Srovnej o úloze moderní filosofie dále § 139.
[2] Ve svých Základech konkrétné logiky pokusil jsem se problém zobecnit: organisaci věd přirozeně klasifikovaných dostáváme se právě k logice konkrétní, k logice novější, která logiku abstraktní a obecnou (aristotelovskou) doplňuje. Tato konkrétní logika je hlavně poučením o tom, jak slouží pojem pojmu methodologicky, jedna věda, jakožto logický soubor pojmů, vědě druhé. Při tom dostává i historický vývoj pojmů a věd platnost logickou - nevím, nenajdou-li se v Základech konkrétné logiky některé nehledané vztahy k dialektice. V jednotlivostech bych dnes to ono formuloval jinak, vcelku však odkazuji pro bližší poučení o předmětech nás tu zajímajících k té knize.