Pro Marxe a Engelse by ovšem měla největší význam klasifikace a organisace věd sociálních; na každý způsob si musíme ujasnit, co je speciální obor Marxův a Engelsův a co znamená theoreticky i prakticky jejich socialism »vědecký«.[1]
Marx a Engels byli odborníky v oblasti věd sociálních; sami nazývají tuto oblast, vycházejíce z Heglova historismu, vědami historickými. Zřejmě udávala Marxovi a Engelsovi směr Heglova filosofie dějin, její obsah a její methoda; proto tak těsně spjali s vědami historickými také vědy filosofické.[2] Toto pojetí věd historických projevuje se také v názvu: materialism historický.
Marx a Engels, jak řečeno, sami jednotlivých disciplin sociálních přesně nerozlišovali. Jejich speciálním oborem byla ekonomika, ale na základě sociologie, kterou pojímali ve smyslu tehdejší německé filosofie dějin. Engels starou filosofii dějin zavrhuje, ale chce filosofii dějin novou, vědeckou, positivní; podle jeho klasifikace a terminologie byla by to část jeho dialektiky, jednající o obecných zákonech pohybu historického. V comtovské terminologii by to byla sociální dynamika - sociální statiky Marx a Engels po příkladě Heglově nedbali. A právě v tom záleží nedostatečnost starší filosofie dějin: naprosto se nezkoumají nejdůležitější pojmy sociologické, třebaže se jimi stále dějinně filosoficky operuje.
Mimo sociologii abstraktní Marx pracoval v sociálních oborech konkrétních, hlavně v historii a ekonomice. Konečně také v politice. Sám oborů těch ovšem tak neodlišoval, u něho obor abstraktní s konkrétními splývá.
V konkrétní oblastí sociální Marx pracoval zvláště v historii a v ekonomice. Konečně od něho máme také více studií politických - totéž platí o Engelsovi.
Nemusím opakovat, že u Marxe a Engelse není toho rozlišování jednotlivých oborů a zvláště ne vědomí, že jsou to obory různé, s vlastními methodami; jim právě všecko splývá v jedno, to jest Marx a Engels nemají ve vědách sociálních pojmy náležitě učleněné, a podle toho je pak jejich methoda příliš obecná, nepřesná.
To vidíme v podrobnostech na Marxově ekonomice. Marx nám praví v předmluvě k I. svazku Kapitálu, že úkolem spisu je odhalit »ekonomický zákon pohybu moderní společnosti«: může to být míněno ve smyslu abstraktní sociologie, ale také konkrétní historie. V pravdě je Kapitál směs ekonomiky, hospodářských dějin a filosofie dějin. Že si však Marx není jasný o podstatě věci, vidíme také z toho, že chce (v doslovu k I. svazku) podat výklad jen zákonů speciálních, nikoli obecných.[3]
Engels směšuje na jednom místě ekonomiku, podle příkladu mnohých národních hospodářů, se sociologií přímo.[4] Ve spise proti Dühringovi je celá hlava věnována předmětu a methodě ekonomiky; a ekonomika »v nejširším smyslu« se tam definuje jako »věda o zákonech ovládajících výrobu a směnu hmotných životních potřeb v lidské společnosti«.[5] Tato ekonomika je vědou »podstatně historickou«. Posud jediný Marx vyhověl těmto požadavkům; podle Engelse a marxistů Marx je zakladatelem ekonomiky pravé, historické; ekonomika »klasická« neboli »buržoasní« má se k ekonomice pravé jako se má »klasická« filosofie k Marxově filosofii nové. Ekonomika Adama Smitha je jen »politickou ekonomii ve smyslu užším« - to jest ekonomikou nehistorickou.[6]
Marxův socialism, jako hnutí politické, má tudíž tento theoretický podklad. Stavějí-li Marx a Engels socialism vědecký proti staršímu socialismu utopistickému, mají na mysli právě ten podklad vědecký, nikoli že by socialism byl novým, samostatným oborem vědeckým.[7] Marx chtěl založit docela nový názor na svět, socialism je mu jménem pro tento nový celkový názor na svět, respective pro jeho filosofii. Tato filosofie, jak jsme už slyšeli, pojímá se positivisticky. Proto je marxism socialismem vědeckým.[8]
Svou kritikou trvajicího řádu společenského a posavadní filosofie měl socialism značný vliv na ustavení moderní sociologie. Pokládáme-li Comta za hlavního organisátora sociologie novější, tedy jeho žákovský poměr k Saint-Simonovi - pod jeho vlivem byl také Marx - je živým dokladem o poměru sociologie k socialismu: socialism nesl moderní sociologii ke křtu.
Tento vliv socialismu na sociologii nebyl jen ve Francii, nýbrž také v Anglii a v Německu. V Anglii je v těsném vztahu k socialismu John Stuart Mill, Comtův žák (Marx si to v své animositě proti Millovi neuvědomil), v Německu viděl Lorenz von Stein, o jehož poměru k Marxovi jsme už mluvili, v existenci proletariátu a jeho tužeb socialistických důvod pro zvláštní a samostatnou »vědu o společnosti«; jí Stein přiřkl ze všech »věd státních« budoucnost největší.[9]
[1] Pro orientaci uvádím stručně hlavní rysy své klasifikace oboru sociálního.
Sociologie (abstraktní, základová) = věda o zákonech sociální organisace (statika) a vývoje (dynamika = filosofie dějin). Pokládám statiku za úkol přední. Konkrétní vědy sociální zabývají se jednotlivými sociálními organisacemi, na příklad: státověda, ekonomika (= národní hospodářství). Některé z těchto disciplin nejsou ještě konstituovány, na příklad věda o organisaci církevně náboženské (jedná se o ní dosud v právu církevním, správním a u theologů); podobně je věda o národnosti a věda o intelektuální organisaci společnosti. Ke konkrétním vědám sociálním náleží také historie. Politika = praktická sociologie (rozličné obory).
[2] Viz klasifikaci v § 17: někdy také čteme o »vědě o společnosti«, že je souborem věd historických a filosofických. (Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 26.)
[3] O tom, jak jsem už slíbil, dále v § 52.
[4] V uvedeném darwinistickém článku (Neue Zeit 1896, 554): Der Antheil der Arbeit an der Menschwerdung der Affen: tam odsuzuje »sociální vědu buržoasie, klasickou ekonomii politickou«, stavěje proti ní patrně (ačkoli to není dopověděno) sociální vědu socialismu, tedy politickou ekonomiku Marxovu.
[5] Engels: Herrn Eugen Dühring’s Umwälzung der Wissenschaft, 149.
[6] Promluvíme o ekonomice v páté kapitole obšírněji: zde jen poznamenávám, že historie hospodaření, o niž tam Engels také mluví, je právě historií, nikoli ekonomikou. - O vlivu socialismu na ekonomiku poučí se čtenář v uvedené literatuře národohospodářské.
[7] O tom nacházíme u socialistů i nesocialistů často představy nejasné; vzpomínám tu Dietzgena a jeho logiky, protože se domnívá mít logiku »speciálně demokraticko-proletářskou«. (Dietzgen: Das Acquisit der Philosophie und Briefe über Logik. Speziell demokratisch-proletarische Logik. 1895.) Engels (Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 45) Dietzgena chválí, že prý našel Heglovu dialektiku samostatně a znova.
[8] Bebel (Die Frau und der Sozialismus, 463): »Socialism je věda užitá pro všecky obory lidské činnosti s plným vědomím.«
[9] Lorenz von Stein: Geschichte der sozialen Bewegung in Frankreich (1850), I, strana CXXXIII. (Nevadí, že Stein má svůj vlastní pojem společnosti.) Ve spise starším (Der Socialismus und Communismus des heutigen Frankreichs. II. vydání, 71) jmenuje tuto vědu vědou »vládní« (Regierungswissenschaft).
V naší době proniká v Německu sociologie rozhodněji proti starší filosofii dějin a proti vědám státním, pojímaným juristicky. Tato novější sociologie je k socialismu v poměru těsnějším (přátelském, nepřátelském) a je charakterisována zvláště jmény a směry: Tönnies, Simmel, Ludwig Stein, Barth, potom Stammler. Poučení o tom ve spise Paula Bartha (Die Philosophie der Geschichte als Sociologie) a Ludwiga Steina (Die sociale Frage lm Lichte der Philosophie).
Matoucí terminologie: sociální filosofie, věda o společnosti a názvy podobné čtenáře již nezmýlí; ve skutečnosti jde o ustavení sociologie proti starší filosofii dějin a proti vědám státním a společenským v Německu svým způsobem pěstovaným. Srovnej Masaryk: Základové konkrétné logiky, kapitolu o sociologii.
Z marxistické strany poměr Marxův a Engelsův k sociologii snaží se určit Cunow: Soziologie, Ethnologie und materialistische Geschichtsauffassung (Neue Zeit 1893-1894).