Mám-li na konec této přípravné kapitoly svůj posavadní rozbor shrnout, smím především říci, že marxismus, filosofie Marxova a Engelsova, má mnohem bohatší obsah, než se obyčejně myslívá a uznává. V žáru stranického boje posuzuje se Marx velmi často povrchněj,i než zasluhuje a než zasluhuje věc, kterou představuje. Vinu toho vidím však netoliko v jeho odpůrcích, ale i v jeho stoupencích.
Uznávám význam Marxův, třebaže nemohu přijmout ani jeho materialismus ani komunismus. Naopak, pokládám materialismus vůbec a Marxův zvlášť za názor na život vědecky nemožný. Vidím ovšem, jak se Marx k němu dostal. Nejen Feuerbachem, ale, podobně jako Feuerbach, odporem proti teologii a náboženství. Marx podle Feuerbacha pokračuje v protiteologické revoluci encyklopedistů a racionalistů 18. století. V protiteologickém osvícenství stýká se Marx úzce se svým odpůrcem, s liberalismem, zvláště s radikály hegelovské levice.
V tom smyslu pověděl o Marxovi dr. Aveling v uvedeném srovnání Marxe s Darwinem, že byl vysloveným ateistou. Jeho ateistické krédo formuloval také Engels; naposled je formuloval v anglickém vydání svého spisu o vývoji socialismu. Není tedy divné, že mnohým marxistům (jako např. Bebelovi) je ateismus pořád ještě okázalým heslem boje.
Materialismus Marxův je zároveň pozitivismem. Bez tohoto poznání Marxovi rozumět nelze. Opravdu se posud Marxův materialismus právě po této stránce náležitě nepoznal.
Pozitivistický materialismus Marxův je veskrze racionalistický. V teorii Marxově není pro cit místa. Marx vyteoretizoval z člověka cit, a tím vrhl přes palubu jako marnou ideologii etiku, s ní umění, skoro také filosofii, a vůbec všecky činnosti lidské jen hospodaření našlo u něho milost. Naturalistický hegelovec věřící v objektivní protivy upadá pro samou logiku-teorii v paroxysmus praxe: Pravda je moc.1)
Z Hegelova panteismu dělá Marx materialismem panteismus sociální komunismus. Přesvědčíme se, že materialismus není pro komunismus tak abstraktní zárukou, jak se Marx domýšlel ale Marx se tak bál Feuerbachovy lásky a etiky, že v materialismu nacházel pro komunismus důvod čistě objektivní.
K témuž konci vede Marxe pozitivistický a hegelovský historismus. Ze stálé a stálé přeměny řádu společenského čerpá Marx pro komunismus důvod čistě objektivní, vnucující se historii samou. Filozofie je podle Marxe naturalistickou fotografií přírody a historie, kopií světového procesu komunismus je historií prostě dán. Marxův materialismus je materialismem historickým.
Vidíme: Marxův materialismus je myšlenková soustava velmi složitá. Marx se docela patrně pokouší o syntézi rozličných názorů v jeho době dozrávajících. Objektivní posuzovatel sotva může říci, že by se mu syntéze byla zdařila. Filozofie jeho a ještě více Engelsova má charakter eklekticismu. Nedostávalo se jim oběma, při všem kritizování, kriticismu a tvořivé síly, aby různé prvky moderní filosofie svařili v harmonický celek.
Další rozbor jednotlivých základních učení toto rozpoznání potvrdí a doplní.
1) "Pravda, to je skutečnost a moc." (Marxova glosa o Feuerbachovi v přídavku spisu Engelsova: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klasischen deutschen Philosophie, 70.)