Ve spise o Dühringovi čteme tento Engelsův výklad materialismu historického: "Materialistický názor na historii vychází z věty, že výroba, a po výrobě směna jejích výrobků, je základem veškerého řádu společenského; že v každé historicky vystupující společnosti rozdělení výrobků, a s ním sociální učlenění v třídy nebo stavy, řídí se tím, co a jak se vyrábí, a jak se vyrobené vyměňuje. Podle toho máme hledat poslední příčiny všech společenských změn a politických převratů ne v hlavách lidí, v jejich rostoucím poznání věčné pravdy a spravedlnosti, nýbrž v změnách methody výrobní a směnné; musíme je hledat ne ve filosofii, nýbrž v ekonomii dané doby. Jestliže se probouzí poznání, že trvající řády společenské jsou nerozumné a nespravedlivé, že se rozum stal nesmyslem, dobrodiní týráním, pak je to jen znamením, že se v methodách výrobních a ve formách směnných udály ve vší tichosti změny, s kterými společenský řád, přistřižený na ekonomické podmínky dřívější, už nesouhlasí. Tím je zároveň řečeno, že prostředky k odklizení odkrytých nesrovnalostí - více méně vyvinuté - musejí být také v těch změněných poměrech výrobních. Tyto prostředky nemají se snad vynalézt z hlavy, nýbrž mají se hlavou odkrýt v existujících už hmotných faktech výroby."1)
Tato definice celkem souhlasí s definicí Marxovou; přes to musíme poznamenat, že Engels tam dává větší důraz na poměry směny - Marx prohlašuje původně jen poměry výrobní za reální basi veškeré organisace společenské. Engels vidí tuto basi ve výrobě a "vedle" výroby ve směně. Výroba sama, to vidíme, Engelsovi nestačí. Ale jemu nestačí ani směna; neboť v témž spise Engels určitě prohlašuje boj tříd za následek poměrů hospodářských, ale těmito poměry jsou mu poměry výrobní a komunikační.2) Zase tedy formulace poněkud odchylná.
Hodně odchylně mluví Engels ve spise o rodině.3) V historii, čteme tam, prý je v poslední řadě momentem určujícím produkce a reprodukce bezprostředního života. Tyto zase jsou druhu dvojího: jednak vyrábění potravy, šatstva, obydlí a potřebných nástrojů, jednak plození lidí samých, rozplozování plemene lidského.4)
Engels by musil především dokázat, že plození není historická příčina jiná než hospodářská výroba a směna dříve jím uvedená. Ten důkaz by se mu ovšem nepodařil, neboť plození a ekonomická výroba jsou právě věci docela různé. Engels, jako přívrženec darwinismu, mohl si připomenout, že plození není přece omezeno jen na člověka, nýbrž že je to zjev obecně organický, začínající u jednobuněčných protozoí a sahající až k nejvyšším rostlinám a k nejvyšším zvířatům. Engels by však nechtěl tvrdit, že "historický"(!) materialism platí také pro buňky. Nejen Darwin, také zoologové a evolucionisté novější mají o plození názory takové, které historickému materialismu, jak jej Marx a Engels sami formulují, rozhodně odporují.
Engels se v této své definici dopouští ještě jiného nedopatření. Mluví napřed o rozplozování; hned nato však čteme, že vývoj práce a rodiny je tím reálním základem společnosti. "Rodina" a "plození" jsou jistě dvě věci a pojmy různé: rodina není jen institucí fysiologickou, nýbrž také mravní, rodinou působí mnoho "ideologie" na společnost - Engels nepozorovaně zavádí přezíranou ideologii do definice svého dosavadního materialismu.
Pravím ideologii přezíranou: náboženství není na příklad Engelsovi než kostýmem, "přestrojením"5) nebo "maskou" zájmů hospodářských;6) v definici nejdříve uvedené je ideologie jen "náznakem".
Opět jinak určuje Engels poměr ideologie a hospodaření, historický materialism, v uvedeném darwinistickém úryvku. Čteme tam: "Lidé si zvykli (totiž na stadiu ideologickém), vykládat své jednání ze svého myšlení, místo ze svých potřeb (které se při tom arci zrcadlí v hlavě, přicházejí k vědomí).7) Třebaže tento výklad zní nenápadně, je přece velice důležitý; důležitá je totiž psychologie jednání a její podobnost s učením Schopenhaurovým o primátě vůle a o podřízenosti intelektu. Uvidíme, že toto pojetí psychologické je vůbec Marxovi i Engelsovi vlastní.
Podobně také zní výklad podaný Engelsem nad hrobem Marxovým: "Jako Darwin odkryl zákon o vývoji přírody organické, tak odkryl Marx vývojový zákon historie lidské: prostý fakt, zakrytý posud ideologickými výrostky, že totiž lidé především musejí napřed jíst, pít, bydlit a šatit se, než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství a tak dále, že tedy výroba bezprostředních hmotných prostředků k živobytí a tím daný hospodářský stupeň národa nebo období je základem, z něhož se vyvinula zřízení státní, názory právní, umění a dokonce názory náboženské těch kterých lidí. Tyto názory musí tudíž být vykládány z toho základu, nikoli opačně, jak se dálo posud."8)
Tedy: staré primum vivere, dein philosophari? (Napřed žít, pak teprve filosofovat.) A jen tolik?
Konečně se Engels pokusil o výklad historického materialismu ještě v letech devadesátých. Tyto výklady z doby tak pozdní a se zřetelem na mnohé projevené námitky jsou tím důležitější, že jsou odpovědí na určité písemné interpelace. Čtenář hned uvidí, že Engels opouští definice dřívější, které podal sám, i které podal Marx. Engels sice viní odpůrce, že věci nechtějí rozumět, ve skutečnosti však Engels pozměňuje své definice dřívější: dříve mu byla ideologie pouhým "přestrojením", "kostýmem", v nejlepším případě jakýmsi "náznakem", jakýmsi signálem nebo manometrem, ukazujícím, že se v hospodářském kotli něco děje, nyní se ze signálu a z kostýmu stává působící sociální síla.
"Že mladší dávají občas větší důraz na stránku ekonomickou než jí náleží, zavinili jsme asi, Marx a já, zčásti sami. Musili jsme vůči odpůrcům zdůrazňovat hlavní princip jimi popíraný, a tu nebylo vždycky času, místa a příležitosti, aby momenty ostatní, zúčastněné na vzájemném působení, přišly k svému právu. Ale jakmile se měl vylíčit určitý historický úsek, a došlo tedy k praktickému užití, věc se změnila, a tu nebyl omyl možný. Je však bohužel příliš častým zjevem, že se věří, že se nové theorii dokonale porozumělo a že se může bez dalšího úsilí ovládat, osvojí-li se jen hlavní věty a to třeba ještě ne vždycky správně. A této výtky nemohu ušetřit mnohého z novějších ‚marxistů' - a to se pak dělaly také podivuhodné věci."
V prvém listě, roku 1890, z něhož uvádím citovaný odstavec,9) čteme, že produkce a reprodukce skutečného života v historii je nakonec momentem určujícím; ale není prý určujícím momentem jediným. Hospodářské položení je prý basí, ale rozličné momenty nadstavby (politické formy třídního boje a jeho následky, ústavy, formy právní a dokonce reflexe všech těch skutečných bojů v mozku zúčastněných, theorie politické, právní, filosofické, názory náboženské a jejich rozvoj dogmatický, tradice) mají také vliv na pochod bojů historických a určují v mnohých případech převážně jejich formu. "Je to vzájemné působení všech těchto momentů, v čem konečně vším tím nekonečným množstvím nahodilostí (to jest věcí a událostí, jejichž vzájemná vnitřní souvislost je tak odlehlá nebo tak neprokazatelná, že ji můžeme považovat za neexistující a můžeme ji zanedbat) pohyb ekonomický se uplatňuje jako nutnost." Engels na konec sám uvádí za příklad vznik Pruska: chtít jej vyložit jen ekonomicky, míní, bylo by přímo směšné.
Nehledíme-li k terminologii poněkud barokní (samý "moment" nadstavby a podobně), tedy vidí každý, že tu máme před sebou definici jinou než byla dána v letech dřívějších. Také zde by byly některé námitky, na příklad určují-li ty ideologické "momenty" jen formu bojů a určují-li vůbec jen boj? Jistě ne: mají obsah svůj, a ten má svou cenu o sobě, ale stačí nám Engelsovo doznání, že všecky "momenty" ideologické působí; rozuměj: kausálně.
V druhém listě odpovídá Engels na otázky po rozsahu kausálního působení poměrů ekonomických (zda jde o dostatečnou příčinu, podnět, trvalou podmínku a tak dále) a na otázku o úloze rasy a vlivu historických individualit.10)
Engels ve své odpovědi navazuje nejprve na svou starší definici historického materialismu, podle níž výroba a směna výrobků je určující basí historie; připojuje však teď výslovně, že k tomu je připočtena celá technika výroby a transportu. Tato technika určuje způsob směny a rozdělení výrobků a tím zase, po zrušení původního zřízení rodového, také rozdělení tříd, tím zase poměry panujících a sloužících, a tím stát, politiku, právo a tak dále.
Čtenář ať si tuto funkci techniky zapamatuje, neboť je jasno, že Engels tu opouští své názory dřívější. Než to zatím jen mimochodem - teď nás zajímá, že k hospodářským poměrům Engels výslovně zařazuje také základ geografický, přežitky dřívějších vývojových stupňů hospodářských a konečně také "milieu obklopující tuto formu společenskou navenek" (to mi není docela jasné).
Vývoj politický, právní, filosofický a tak dále spočívá na hospodářském, ale stav hospodářský jediný není příčinou, není aktivní jediný, jako by všecky ostatní "momenty" (užívám tu výrazu prvého listu) byly jen pasivní; nikoli -všecky reagují na sebe a také na hospodářský základ. Je to působení vzájemné "na základě ekonomické nutnosti, která se nakonec vždy uplatňuje".
Hospodářské poměry nepůsobí automaticky, historii dělají lidé sami, ale v daném, je podmiňujícím milieu, na základě daných skutečných poměrů, mezi nimiž ekonomické nakonec rozhodují, ať na ně ostatní poměry politické a ideologické mají vliv sebevětší; poměry ekonomické jsou červenou nití pro pochopení historie.
Rasu Engels prohlašuje za "faktor hospodářský".
Tak zvaní velicí mužové nerozhodují. Je ovšem čirou náhodou, že docela určité individuum povstává v určitou dobu a v docela určité zemi; ale nebýt Napoleona, zaujal by jeho místo někdo jiný, což je dokázáno tím, že se vždycky našel muž, "když ho bylo třeba": Caesar, Augustus, Cromwell a tak dále. Engels uvádí za příklad Marxe samého. Ten odkryl materialistické nazírání na dějiny, ale historikové francouzští (Thierry, Mignet, Guizot) a angličtí do roku 1850 dokazují, že se "k tomu směřovalo" obecně; že téhož pojetí došel Morgan, dokazuje, že doba byla pro ně zralá, "a že právě odkryto být musilo".
Engels napsal o historickém materialismu list také dru Konradu Schmidtovi (27. října 1890). I ten byl uveřejněn.11) Engels v něm vysvětluje materialism historický pomocí dělby práce; rozdělením práce vznikají samostatné třídy a tím zvláštní zájmy; z lidí, podělených zvláštní prací, stává se právě nová samostatná moc: je tu stát, právo, filosofie. Nová samostatná moc má sice v hrubých rysech sledovat pohyb výroby, ale svou relativní samostatností, která je na ni přenesena a která se dále ponenáhlu vyvíjí, na podmínky a chod výroby také reaguje. Stát může na vývoj ekonomický působit trojím způsobem: působí-li směrem týmž, vývoj se urychluje; může působit proti němu, ale pak dnes v každém větším národě bere natrvalo za své; konečně může vývoji ekonomickému jisté směry odříznout a předepsat mu jiné. Tento třetí případ se redukuje nakonec na druhý. Každým způsobem je zjevné, že stát může vývoji hospodářskému velmi škodit a že může mařit a ničit síly a látku ve velkém množství.
Stejně je tomu s právem: Jakmile byla nezbytná nová dělba práce, vynikli právníci z povolání. Co se týká "ideologických oblastí, vznášejících se ve vzduchu ještě výše, náboženství, filosofie a tak dále, doba historická přejala z doby předhistorické jisté kvantum - pitomosti". Dějiny věd jsou dějinami nenáhlého odklizování této pitomosti, respective jejím nahrazováním pitomostí novou, ale stále méně absurdní. "Lidé, kteří to obstarávají, patří zase k zvláštním sférám dělby práce a zdá se jim jako by pracovali v oboru nezávislém... A pokud jsou samostatnou skupinou v rámci společenské dělby práce, mají svými výrobními činnostmi, i se svými omyly, navzájem vliv na celý vývoj společenský, a také na ekonomický. Při tom všem jsou však sami zase pod vlivem vývoje hospodářského, jemuž podléhají... Ekonomie nevytváří tu nic ze sebe přímo, určuje však způsob změny a dalšího rozvoje dané látky myšlenkové, a i to většinou nepřímo, neboť největší vliv přímý na filosofii mají reflexy politické, právnické, morální..."
Všeho dobrého tentokrát do čtveřice. Engels napsal o té věci také Mehringovi.12) Tento list je velmi důležitý právě pro psychologii historického materialismu, a proto kladu jeho nejdůležitější místo sem.
Engels přijímá podání Mehringovo (v přídavku k jeho Lessing-Legende), ale připojuje k tomu: "Jinak chybí jen ještě jeden bod, který však také ve věcech Marxových a mých zpravidla se dost nevyzdvihuje - v tom ohledu jsme všichni stejně vinni. My všichni jsme totiž dávali a dávat museli především hlavní důraz na odvození politických, právních a jiných ideologických představ a činností, těmito představami zprostředkovaných, ze základních skutečností ekonomických. Při tom jsme pak zanedbávali stránku formální vedle stránky obsahové: totiž způsob, jak k těmto představám a tak dále dochází. To pak dávalo odpůrcům vítaný podnět k nedorozuměním..."
"Ideologie je proces, který je sice od tak zvaného myslitele prováděn s vědomím, ale s vědomím falešným. Vlastní hnací síly, které jím pohybují, zůstávají mu neznámy, jinak by to právě nebyl proces ideologický. Má tedy imaginaci hnacích sil falešných nebo zdánlivých. Ježto je to proces myšlení, odvozuje jeho obsah jako jeho formu z myšlení čistého, z myšlení buď svého vlastního nebo z myšlení svých předchůdců. Pracuje s pouhým materiálem myšlenkovým, o kterém se nepozorovaně domnívá, že je vytvářen myšlením, a jinak dál nezkoumá se zřetelem k procesu vzdálenějšímu na myšlení nezávislému; a rozumí se mu to samo sebou, ježto se mu všecko jednání jeví nakonec odůvodněno také v myšlení, ježto je myšlením zprostředkováno. Ideolog historický (historickým se tu má prostě souhrnně označit všecko politické, právní, filosofické, theologické, zkrátka ze všech oborů, které přináležejí společenství a ne jen přírodě) - historický ideolog má tedy v každé vědecké oblasti látku, která se vytvořila samostatně z myšlení generací dřívějších a která prodělala v mozku těchto generací za sebou následujících svou vlastní úplnou řadu vývojovou. Ovšem vnější skutečnosti, náležející oblastem vlastním nebo jiným, mohly na tento vývoj působit spolu vlivem svým, ale tyto skutečnosti jsou za tichého předpokladu přece zase samy pouhými plody procesu myšlení; a tak zůstáváme stále ještě v dosahu pouhého myšlení, které šťastně strávilo i skutečnosti nejtvrdší. Právě toto zdání samostatných dějin státních ústav, právních soustav, ideologických formulací v každé speciální oblasti většinu lidí především zaráží. Jestliže ‚překonává' Luther a Kalvin oficiální katolické náboženství, překonává-li Hegel Fichte a Kanta, překonává-li Rousseau nepřímo svou společenskou smlouvou konstitucionálního Montesquieu, zůstává ten pochod uvnitř theologie, filosofie, státovědy, znamená etapu v historii těchto oblastí myšlení a vůbec z oblasti myšlení nevychází. A od té doby, co k tomu přistoupila měšťanská iluse o věčnosti a o poslední instančnosti kapitalistické výroby, platí dokonce překonání merkantilistů fysiokraty a Adamem Smithem za pouhé vítězství myšlenky, nikoli za myšlenkový reflex změněných skutečností ekonomických, nýbrž za správné poznání, jehož bylo konečně dosaženo, poznání skutečných podmínek vždycky a všude trvajících; kdyby byli bývali Richard Lví Srdce a Filip August zavedli svobodný obchod, místo aby se zaplétali do křížových výprav, byli bychom si ušetřili pět set let bídy a hlouposti."
V dalším Engels znova zdůrazňuje vzájemné působení mezi skutečnostmi ekonomickými a ideologickými; materialism historický odpírá ideologii jen "samostatný historický vývoj", ne však také všelikou "historickou působnost"; konečně Engels obviňuje opět odpůrce z neschopnosti, správně pochopit učení Marxovo a Engelsovo: "Základem je tu ordinární, nedialektická představa příčiny a účinku jako pólů přísně navzájem protilehlých, naprosté‚ přezírání vzájemného působení."
Tento Engelsův list Mehringovi jsem poznal teprve po dokončení své práce. Po úvahách o poměru individua k mase a vůbec o vědomí, kterými se budu zabývat později (§§ 36, 37, 46), přesvědčí se čtenář, že Engels v tomto listě přímo doslovně potvrzuje mé pojetí o psychologické basi historického materialismu. Vidím totiž v marxismu soustavu ilusionismu - Engelsovo "falešné vědomí", "imaginace falešných nebo zdánlivých hnacích sil", "měšťanská iluse" a podobné potvrzují toto pojetí. Engels tam má docela pravdu v tom, že sám (jako Marx) zanedbává psychologický výklad historického materialismu, respective ideologie; mýlí se však, míní-li, že tento výklad podal;13) stejně se mýlí také v tom, dává-li si za vinu, že hlavní váhu kladl na odvozování ideologií z poměrů ekonomických. Ani Marx, ani Engels to vlastně nedělali - de facto se nedostali dál, než že to tvrdili.
Ale zatím upusťme od kritiky a všimněme si stoupenců Marxových a Engelsových. Už napřed se dá věru očekávat, že vývoj pojmů, který Marx a Engels zahájili, není ještě ukončen. A opravdu tento vývoj pokračuje v diskusích marxistů mladších.
1) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 286.
2) Engels: Herrn Eugen Dühring's Umwälzung der Wissenschaft, 12.
3) Engels: Der Ursprung der Familie, des Privateígenthums und des Staates, strana VIII.
4) Česky se místo nedá přeložit doslova: "Nach der materialistischen Auffassung ist das in letzter Instanz bestimmende Moment in der Geschichte: die Produktion und Reproduktion des unmittelbaren Lebens. Diese ist aber selbst wieder doppelter Art. Einerseits die Erzeugung von Lebensmitteln, von Gegenständen der Nahrung, Kleidung, Wohnung und den dazu erforderlichen Werkzeugen; anderseits die Erzeugung von Menschen selbst, die Fortpflanzung der Gattung." Nerad filologisuji - ale zneužívání obou (mnou) podtržených slov: Leben [= a) život, b) živobytí] a Erzeugung [= a) výroba hospodářská, b) plození] je poněkud silné.
5) Engels: Ludwig Feuerbach und der Ausgang der klassischen deutschen Philosophie, 65.
6) Engels: Zur Geschichte des Urchristenthums. (Neue Zeit 1894, 5.)
7) Engels: Der Antheil der Arbeit an der Menschwerdung der Affen. (Neue Zeit 1896, 551.)
8) Züricher Socialdemokrat 1883, 22. března. (Otištěno u Mehringa: Die Lessing-Legende, 434 a u Lorenze: Die marxistische Sozialdemokratie, 4.)
9) Ein Brief von Fr. Engels: Zur Kritik der materialistischen Geschichtsauffassung. (Der sozialistische Akademiker 1895, 1. října.) List je ze dne 21. září 1890.
10) Ein zweiter Brief von Fr. Engels. (Der sozialistische Akademiker 1895, 15. října.) List je ze dne 25. ledna 1894.
11) Leipziger Volkszeitung 1895, 26. října.
12) Mehring: Geschichte der Deutschen Sozialdemokratie. II, 556. List je ze dne 14. července 1893.
13) Nejasnost o tomto problému je vidět také z terminologie: nejde o stránku "formální" proti "obsahové", nýbrž o psychologický výklad ideologie. Engels a Marx užívají jinak slova "formální" na označování úkolů logických a noetických.