Svými vývody pozdějšími už Marx, ale hlavně Engels a někteří marxisté mladší postavili otázku materialismu historického na základ nový. Podle toho jde jen už o stupeň materialismu ekonomického, o zhodnocení poměrů ekonomických pro celý život kulturní. A v té příčině, tuším, nemůže být sporu o tom, že marxism vědeckému výkladu historickému svým ceněním - třeba i přeceňováním - sil a poměrů hospodářských velice prospěl.
Že mnohým marxistům skutečně jde jen o stupeň, vidět z terminologie a z jejich výkladu samého. Nemluvívají už o novém učení, nýbrž jen o lepší »realistické« methodě; ve svých historických výkladech používají sil »ideologických« jako ostatní historikové a sociologové, jenže dávají na poměry ekonomické důraz větší, nezřídka důraz přepjatý.
Ale i v tom případě, že se historický materialism zmírňuje, neodpadá hlavní úkol přívrženců materialismu historického, totiž plnost života a vývoje sociálního hospodářsky skutečně vyložit, ukázat, že ten život a ten vývoj skutečně má svůj původ v hospodářských příčinách - v té příčině materialisté skoro napořád chybují starou chybou idealistů: přijímají se svého materialistického stanoviska ve zjevech sociálních a historických svazek příčinný příliš rychle a s lehkým srdcem. Přihlédneme-li přesněji a zkoumáme-li důvody, vyklube se také z materialistického výkladu dějin ve většině případů jen nekritické přijímání domnělých svazků příčinných a neoprávněné vyznamenávání materialismu, kterému se ekonomické poměry jeví jedinou a reální základnou všeho kulturního života.