Materia1ism historický, to vidíme z uvedených výměrů a z vědecké činnosti marxistů vůbec, usiluje o historii vědeckou. Uvedl jsem místo z Marxe, kde mu »materialistický« znamená tolik, co »vědecký«; historický materialism už podle této definice je po výtce historií vědeckou.
Požadavek vědeckosti v historii má pro Marxe a Engelse význam především logický, že se má historie stát vědou přesnou, positivní, odhalující zákony historického pohybu tak, jako nás přírodověda poučuje o zákonech ovládajících přírodu.
Historie vědecká má tedy především podávat dějinný výklad příčinný; ba právě tím se stává historie vědeckou, že studuje souvislost historických příčin a účinů.
Po stránce věcné vidí Marx vědeckost historie v tom, že nachází vlastní a podstatný obsah historického vývoje ve vývoji hospodářském. Vývoj hospodářský je svou hmotností pravou příčinou veškerého vývoje »ideologického«. Materialism historický je materialismem ekonomickým.
Ve vědecké historii, zdůrazňuje Engels podle Buckla, už proto se nemá jednat o individuích a o jejich osobních historkách, nýbrž historie jako věda musí podle příkladu přírodovědy jednat o společností jako o celku a musí se zabývat posledními a vlastními příčinami společenského vývoje.
Předmětem historie skutečně vědecké je masa a její vývoj: historie je historií boje třídního.