Ani Marx ani Engels pojem proletariátu a buržoazie jasně neformulovali.
Marx a Engels (zejména v Kapitále) mluví tak, jako by proti kapitalistům stálo proletářstvo jediné a jednotné. To je úplně nesprávné. Nesprávné je označovat všecky nekapitalisty za proletáře. Co vlastně je proletariát? U Marxe ani u Engelse není určité definice a není ani statistického propočtu proletariátu,[1] neboť s dělníkem vůbec proletář se ztotožňovat nemůže.
Dělnictvo jako celek rozpadá se na rozmanité skupiny a třídy zájmové. Je velký rozdíl mezi dělníkem učeným a neučeným; mezi učenými jsou zase značné rozdíly co do oborů (například strojník ve srovnání s nádeníkem zemědělským).
Dělnictvo je dále rozmanitě organizováno: jsou organizace odborové, jsou dále společenstva výrobní a konzumní, máme spolky politické a vzdělávací a tak dále.
Tato různost se nikterak vývojem nemenší, naopak roste. Podívejme se jen na socialistické strany samy. Vznikají v nich zájmy rozličných podnikatelů, úředníků v dělnických úřadech a závodech. Patrný je dále rozdíl vrstev inteligentních a méně vzdělaných a dokonce nevzdělaných. Engels sice o celém dělnictvu řekl, že je dědicem klasické německé filosofie, ale slovo to platí jen cum grano salis. Vzpomeňme jen, jak se na berlínském sjezdu roku 1892 přetřásala otázka redaktorská, jak se ve straně brojí proti vůdcům žurnalistům, kteří ve Vorwärtsu mají měsíčně šest set marek platu, kdežto v témž závodě »soudruzi« mají obyčejné platy nízké!
V Německu, ve Francii, u nás v Čechách a v Rakousku dělnictvo se velmi silně rozděluje národnostně. Obezřelou taktikou vůdců se tyto rozdíly navenek jakž takž zalepují, ale ve skutečnosti rozdíly ty jsou a působí velmi silně. Na posledním sjezdu v Hamburku protiva Němců a Poláků už hodně probleskla; naši socialisté čeští se nedávno oddělili se svými odbory od Němců a vůbec si hájí své autonomie proti německému centralizujícímu vedení vídeňskému velmi energicky.
Mezinárodní organizace dělnictva podle Marxova hesla: Proletáři všech zemí spojte se! jest a má význam veliký; ale stejně je pravda, že jako všude i zde centralizace musí ustupovat účinnější autonomii.
Stejně neurčitý je pojem druhé třídy, protiproletářské. Nejenže Marxovi a Engelsovi v ní splývají třídy dvě: držitelé půdy a buržoazie - co vlastně je buržoazie?
Dávno před Marxem se mluvilo o třídě nebo třídách měšťanských; vlivem francouzských socialistů a historiků užívá se teď dost obecně slova buržoazie.
Marx sám už v Heilige Familie podává výklad, že prý měšťanská společnost je pozitivně reprezentována buržoazií, která se dostala k vládě direktoriem.[2]
Často pak užívá Marx i Engels slov měšťanský a buržoazní v témž smyslu. Později (zvláště v Kapitálu) stává se buržoa kapitalistou. U našich socialistů se ujímá slovo měšťák ve smyslu buržoazie, která, podle dané definice Marxovy, je jen částí měšťanstva, totiž částí politickou, částí vládnoucí.
Buržoazie, měšťanstvo dokonce není třídou jednotnou - je to de facto celá hierarchie zájmů, tříd a třídeček. A tyto zájmy jsou velmi rozmanité, nestejné a neshodné. Nemůžeme přece maloživnostníka, kapitalistu, sedláka a velkostatkáře házet do jednoho pytle. Je úplně nepochopitelné, jak mohli Marx a Engels zapomínat na militarism a jeho význam, a rozumí se samo sebou, že historické pozorování opravdu realistické bude si všímat sociálního a politického významu monarchie, hierarchie, inteligence a tak dále.
Ve skutečnosti dnes buržoazie v tom smyslu, jak o ní mluví Marx, vlastně ani není. To slovo označovalo francouzským socialistům starším pro danou dobu určitou politickou moc, ale tato moc dnes už neexistuje ani ve Francii (vlastně v Paříži) ani nikde jinde. Dnes buržoazie, respektive měšťanstvo, je docela něco jiného než bylo za direktoria nebo za Louis Philippa.
Dokladem toho je Marx sám. Ve svém Kapitále nemluví už o buržoazii vůbec, nýbrž o kapitalistovi - a tito kapitalisté, jak jsou v Kapitále vylíčení, jsou docela zřejmě zcela jinou třídou než buržoazie Proudhonova a jiných.
[1] Marx ve svých politických článcích (1847) klade slovo proletariát na místo prý neurčitého výrazu lid. Viz Mehring: Geeschichte der deutschen Socialdemokratie I. 250. Shora na straně 54 jsem už vyložil, jak Marx pokládal proletariát napřed za prvek jen pasivní.
[2] Heilige Familie, 192-193. Politicky se rozlišuje bourgois od sitoyen (státní občan); Marx na tento rozdíl ukazuje už roku 1842 v Rheinische Zeitung; viz Mehring: Geschichte der deutschen Socialdemokratie I. 108. Srovnej dále § 107. Rozdíl mezi buržoou a proletářem vyslovil Marx už v Rheinische Zeitung na uvedeném místě; viz Mehring: Geschichte der deutschen Socialdemokratie I. 110.