Se svého stanoviska positivistického dává Marx ve své filosofii dějin důraz spíše na vývoj než na pokrok. Darwinův evolucionism se Marxovi a Engelsovi hodil právě svou vývojovou řadou objektivistickou, a přáli si konstatovat právě tak objektivně daný a jistý vývoj pro dějiny bez ohledu na to, co je milé a cenné člověku, respective třídám, a hlavně třídě panující. Druh evolucionistického impasibilismu. Komunism jako budoucí a vlastně už nastávající soustava hospodářská a tím kulturní, je danou historickou nutností, bude, být musí: Starší socialisté ukazovali, že komunism je lepší a spravedlivější než soustava nynější, a ukazovali čím, horovali proň vším svým citem - docela jinak Marx: Žádné deklamace o spravedlnosti, žádné přání, žádné toužení - komunism prostě bude, neboť se vyvíjí »nutností procesu přírodního«, a basta!
Marx, kde může, vyhýbá se tomu, aby mluvil o zdokonalení, neboť tento pojem obsahuje příliš mnoho ideologie; zvláště v III. svazku Kapitálu naprosto se nejeví budoucí komunism ve světle příliš růžovém. To je právě positivistické, ovšem vězí i v Marxovi a Engelsovi silný moment nepositivistický, utopistický.
Samo o sobě je ovšem jasné, že v historii by vývoj bez pokroku být mohl; na každý způsob je třeba tyto dva pojmy přesně rozlišovat.
Sociolog, přijímající netoliko vývoj, nýbrž i pokrok, nejen nám musí povědět, jaké má pro pokrok měřítko, nýbrž musí také dovést vysvětlit, kterými silami se pokrok uskutečňuje.
Marx, zavrhuje všelikou ideologii, posuzuje a měří pokrok se stanoviska svého materialismu co možná mechanicky, zvláště podle pokroku techniky. Pamatujeme se, jakou roli u něho a u jeho následovníků hraje technika. Co se týče bodu druhého, výkladu pokroku příslušnými silami historickými, o tom musíme pojednat podrobněji.