Na všecky tyto problémy Marx a Engels málo pamatovali. To konec konců není to nejhorší; nejdůležitější otázka pro Marxovu filosofii dějin je, odkud se u něho vůbec vzal pokrok? Marx a Engels pořád mluvívají jen o historických silách ženoucích: ženou tyto síly samy sebou nejen historický pohyb, nýbrž způsobují zároveň také pokrok? Jak a čím?
Problém je dvojí - sociologický a metafysický. Musí být ukázáno, kterými silami historickými se uskutečňuje nejen vývoj, nýbrž zároveň také pokrok, zdokonalení. Marx a Engels přijímali darwinism: Právě u Darwina mohli vidět, jak všecko své umění vynakládá na to, aby prokázal v přírodě nejen síly ženoucí, nýbrž zároveň také zdokonalovací.
Výklad sociologický musí být na konec doplněn výkladem metafysickým. Po mém soudu nestačí spokojovat se jen výkladem vývoje historickým, eventuálně biologickým - positivism jest a zůstává polovičatý. Marx to jistě viděl; positivism spojil s materialismem. Materialism však, myslím, není s to, aby vysvětlil smysl dějin a vývoje. Marx přejal z Heglova pantheismu teleologickou ideu pokroku, ale nepostřehl, že se k jeho positivistickému materialismu nehodí; na každý způsob je u něho víra v pokrok nevysvětlitelné dogma. Otázka: Odkud pochází historický a kosmický vývoj a nejen vývoj, nýbrž také pokrok, a kam tento pokrok vede? Tato otázka je pro materialism osudná. Já jsem totiž toho názoru, že předpoklad zákonného vývoje v historii a v přírodě materialism a atheism vylučuje; pochopuji a sdílím nechuť k zastaralým výkladům teleologickým, ale stejně nemohu uznat ani tak absolutní náhody, ke které v poslední instanci materialism vede.
Jak může a má vyplynout z účinků slepého instinktu, z lakoty a z panovačnosti, podivuhodný řád, který se v historii nachází u Marxe a u jeho adeptů? »Jakmile byl nutný,« povstal Napoleon i jiní velicí mužové - jakmile byla pro stanovení historického materialismu »doba zralá, musel být právě objeven« - takové a podobné uklidňovací prostředky kritickému rozumu nestačí.
Marxova a Engelsova filosofie dějin působí na mne podobným dojmem, který zanechává u čtenáře Zolova Lidská bestie svým železničním vlakem slepě se řítícím vpřed: ohromný pohyb dějin řítí se s fatalistickou pravidelností do moře časů, a ovšem k šťastnému konci... Jak? Odkud? Proč?
Mladší marxisté vydávají heslo: Zpět ke Kantovi! Platí to také pro metafysiku? Pravděpodobně by návrat ke kritice Kantově způsobil také metafysickou revisi Marxova a Engelsova materialismu.